Wallenberg, 1965 švédská vláda odmítla vydat pluk. Wennerströma za Wallenberga

Pavel Sudoplatov /1907-1996/ ve svých Pamětech z roku 1994 tvrdí, že Wallenberg byl otráven Stalinovým biochemikem na výrobu jedů Grigorijem Mairanovským /1899-1964/ židovského původu, jenž šéfoval několika NKVD tajným laboratořím

na výrobu jedů v Moskvě (1938-46), které testoval na politických vězních.

Dle Sudoplatova byl Wallenberg pod záminkou léčby umístěn do zvláštní cely Laboratoře X, která se nalézala přímo v centru Moskvy v ulici Varsonofievská, kde mu byla píchnuta smrtelná injekce – v době, kdy Vyšínský tvrdil, že Kreml Wallenberga vůbec nezná.Tělo bylo spáleno v Donském klášteře, píše Sudoplatov.

Sudoplatov, od svých 14 let člen ČEKA, bolševický špión, jenž se v zahraničí podílel na vraždách mnoha ruských disidentů, včetně Trockého, věděl, o čem píše.

Ve 40. letech se Mairanovský jako člen týmu Pavla Sudoplatova podílel na několika politických vraždách.

Zatčen byl 1951 v kauze Abakumov v rámci tzv. spiknutí lékařů – Abakumov, 1943-46 šéf SMERŠ, donášel Stalinovi na Beriju, jenž se ho bál, 1946-1951 jej Stalin jmenoval ministrem státní bezpečnosti /MGB, aby omezil pravomoce šéfa NKVD Beriji.

Abakumov, stejně jako mj. Göring, se nesmírně obohacoval - přivlastňoval si majetek svých obětí a celé vlaky uloupené válečné kořisti z Berlína.

Abakumov byl zatčen 1951 za to, že neodhalil tzv. spiknutí lékařů, které si vymyslel jeho zástupce Michail Rjumin, jenž na oplátku donášel Stalinovi na Abakumova. Abakumov byl popraven Chruščovem 1954, stejně jako před ním Berija a Rjumin.

Mairanovský strávil v gulagu 10 let, poté šéfoval biochemické laboratoři v dagestánské Machačkale.

Další bývalí vězni tvrdili, že Wallenberga viděli i po roce 1947, např. v 2/1949 německý válečný zajatec pluk. Theodor von Dufving /1907-2001/, poskytl o Wallenbergovi oficiální svědectví s tím, že při deportaci do gulagu Vorkuta ( nejzazší severovýchodní město za polárním kruhem v republice Komi ) v tranzitním táboře ve městě Kirov, 950 km severovýchodně od Moskvy, mluvil s vězněm v civilních šatech, jenž měl vlastního strážce, a jenž o sobě tvrdil, že je švédský diplomat,  a je tu na základě „ velkého omylu „.

Ve svých Pamětech švédský premiér Tage Erlander píše : „ V lednu 1961 přišlo svědectví o Wallenbergovi od Nanny Svartz. Když jsme na základě tohoto svědectví jednali, Chruščov se mohl zbláznit.“

V 1/1961 švédská profesorka Nanna Svartz oznámila švédským úřadům, že jí kolega, známý sovětský kardiolog prof. Alexandr Mjasnikov /1899-1965/, v roce 1953 ošetřující lékař Stalina, řekl, že nejen Wallenberga zná, ale že může potvrdit, že je ještě naživu, což ale Mjasnikov, jenž od 1954 každoročně navštěvoval všechny lékařské kongresy na Západě, následně popřel s tím, že mu špatně rozuměla. Mjasnikovu kauzu řešil ÚV i Politbyro, dokumenty z jednání jsou tajné.

Osudem Wallenberga se zabýval i Simon Wiesenthal ( viz mj. můj článek https://www.google.com/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=&cad=rja&uact=8&ved=2ahUKEwiIxJCLuPL8AhVolosKHegdDC8QFnoECAkQAQ&url=https%3A%2F%2Fkostlanova.blog.idnes.cz%2Fblog.aspx%3Fc%3D244326&usg=AOvVaw25tb-ozyXAV5qg4TfWJK9P

Simon Wiesenthal shromáždil několik svědectví, mj. svědectví britského ing. Greville Wynne /1919-1990/, jenž často obchodně cestoval do východní Evropy, mj. i jako kurýr MI6, kdy přepravoval přísně tajné informace od pluk. GRU Olega Penkovského do Londýna. S ním byl KGB zatčen v 10/1962, oba byli odsouzeni pro špionáž, Penkovský byl popraven v 5/1963 ( Wynne byl přesvědčen, že spáchal v cele sebevraždu ), Wynne dostal 8 let vězení v KGB Ljubljance, ale ze zdravotních důvodů byl 1964 vyměněn za KGB špióna Konona Molody ( Gordon Lonsdale ). Wynne Wiesenthalovi ve svědectví uvedl, že po svém zatčení 1962 mluvil přes zedˇ s vězněm ve vedlejší cele, jenž o sobě tvrdil, že je švédský diplomat ( viz Alan Levy : Nazi Hunter : The Wiesenthal File, London 2003 ).

Uvězněný důstojník SMERŠ Jefim Mošinský tvrdil, že viděl Wallenberga 1962 na Wrangelově ostrově ( v Severním ledovém oceánu, 140 km od severovýchodního pobřeží Ruska ). Svědectví Mošinského je uvedeno v Šifrinově knize z roku 1982 „ První průvodce věznicemi a koncentráky Sovětského svazu „ ( o Šifrinovi viz mé články o KAL007 )  + viz Harvey Rosenfeld : Raoul Wallenberg : The Mystery Lives On, 2005.

Také další vězenkyně podala svědectví, že v 60. letech viděla Wallenberga v gulagu.

1965 Kreml ( od roku 1964, kdy svrhl Chruščova, vládl Brežněv ) přes východoněmeckou vládu informoval sociálnědemokratickou švédskou vládu ( stále vedenou proruským Tage Erlanderem ), že by byl ochoten vyměnit Wallenberga za švédského plukovníka letectva Stiga Wennerström /1906-2006/, jenž byl 1964 odsouzen za špionáž pro Sovětský svaz. Švédové výměnu odmítli, mj. by sociální demokraté museli přiznat, že lhali o Wallenbergovi, že je mrtvý.

Wennerström byl v letech 1940-41 leteckým přidělencem na ambasádě v Moskvě, a poté opět v letech 1949-52, kdy Sovětům předal projekt vojenské stíhačky Saab 35 Draken, vyvinutý 1948, a GRU významně sloužil i jako letecký přidělenec ve Washingtonu v letech 1952-57.

Švédská bezpečnostní služba SÄPO jej od roku 1943 podezírala ze spolupráce s nacisty, od roku 1947 ze spolupráce s GRU, ale až koncem 50. let se kontrarozvědce podařilo najmout do svých služeb jeho hospodyni, která v 6/1963 našla na půdě ukryté svitkové filmy, na kterých byly fotografie tajných dokumentů.  30.6.1963 byl Wennerström zatčen na cestě do práce.

Wennerström nejprve všechno popřel a SÄPO se nepodařilo vyvolat filmové svitky, teprve po 4 dnech expert přišel na správnou metodu jejich vyvolání. Poté se Wennerström přiznal – za posledních 6 let před zatčením předal GRU přes 20.000 tajných dokumentů o švédské obraně ( strategii letectva, tajné základny, radarová obrana, mobilizační plány ).

Byl odsouzen k doživotí, ale v roce 1972 mu sociálnědemokratická vláda trest zmírnila na 20 let, třebaže jej vrchní velitel ozbrojených sil gen. Stig Synnergren stále považoval za bezpečnostní riziko. Již v roce 1974 byl podmíněně propuštěn na svobodu.

1973 vypovídal před Kongresem bývalý sovětský právník Avraham Šifrin /1923-1998 Jeruzalém/. Jeho otec byl zatčen 1937 a v moskevských procesech 1936-39 odsouzen k 10 letům nucených prací v gulagu na Kolymě. Z celé jeho rodiny se tak stali „nepřátelé lidu „.  

Syn Avraham byl za války jako „ nepřítel lidu „ začleněn do trestního praporu/Štrafbat, nicméně 1945 byl vyznamenán za dobytí Königsbergu, a od roku 1949 pracoval jako právník na ministerstvu obrany do roku 1953, kdy byl vykonstruovaně odsouzen za špionáž pro Izrael a US k trestu smrti, změněno na 25letý trest v gulagu, plus 5 let vnitřního exilu v odlehlých regionech a 5 let ztráty občanských práv.

1963 byl propuštěn z vězení a 1970 mu KGB povolila emigrovat do Izraele ( v této rozsáhlé vlně povoleného vystěhovalectví do Izraele v letech 1970-1974 hojně vypouštěla na Západ i své agenty, včetně z řad těžkých zločinců, kteří na Západě vybudovali ruskou KGB mafii ).

1973 Šifrin před US Kongresem dosvědčil, že v sovětských trestních koloniích, zejména na Wrangelově ostrově, byli drženi i zahraniční váleční zajatci, včetně amerických, ze 2.sv.v., z korejské a vietnamské války. Věznění US válečných zajatců v sovětských koloniích potvrdil 1992 Boris Jelcin.

Šifrinův Výzkumný ústav pro sovětské věznice, psychiatrické ústavy a gulagy v Izraeli vyslechl stovky bývalých vězňů z gulagů a zapsal jejich svěděctví. Ve své knize Šifrin mj. píše, že v jednom z gulagů pro zahraniční zajatce byl atomový reaktor, se kterým se na vězních konaly pokusy s ozařováním.

( Viz mj. můj článek „1968, generál Šejna a válečné zločiny čsl. komunistů „

https://www.google.com/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=&cad=rja&uact=8&ved=2ahUKEwip1rHsw5D9AhWJvosKHcpJCusQFnoECAkQAQ&url=https%3A%2F%2Fkostlanova.blog.idnes.cz%2Fblog.aspx%3Fc%3D678427&usg=AOvVaw1HHExf4oH1R0Rj9yBHcwgg    )

1975 při jedné recepci jistý KGB generál v soukromém rozhovoru při diskusi o podmínkách sovětského vězeňského systému prohlásil, že podmínky v nich nemohou být tak hrozné, když například v Ljubljance je jeden zahraniční vězeň již 30 let.

1976 ruský Žid Jan Kaplan, poté co byl propuštěn ze sovětského vězení, kontaktoval svoji dceru žijící v Izraeli s tím, že se v sovětských věznicích 1975 setkal s vězněm, jenž pocházel ze Švédska a byl zadržovaný již 30 let, a je stále zdravý. Dcera tyto informace v izraelských médiích zveřejnila 1978, načež KGB Kaplana znovu zatkla a uvěznila.

1976 švédští sociální demokraté po 40 letech přišli o moc, vyhrála Lidová strana/Folkpartiet, a 1979 byl v Izraeli izraelskou kontrarozvědkou zatčen důstojník SÄPO Stig Bergling / 1937-2015/, jenž byl ve stejném roce ve Švédsku pro špionáž pro Kreml odsouzen k doživotí. Tentokrát jej za Wallenberga navrhli vyměnit Švédové, Kreml však odmítl.

V roce 1987 Bergling za pomoci své manželky, která k němu přišla na „ manželskou návštěvu „ , z vězení uprchl, a bez problémů se dostal do Moskvy, kde několik let žil, později žil v Madˇarsku a v Libanonu, ale 1994 se dobrovolně ze zdravotních důvodů ( Parkinsonova nemoc ) vrátil do švédské věznice, odkud  byl 1997 podmíněně propuštěn, dožil v sanatoriu.