Ukradený petrohradský Přístav

Zanícený komsomolský aktivista Dmitrij Medvěděv (DM) 1989 pomáhal populárnímu Sobčakovi rusko-polského původu s volební kampaní do Dumy a na post starosty Leningradu (charismatický Sobčak byl v Leningradě na vrcholu své popularity, později DM  řídil i volební kampaně Putina).

V 2/90  KGB Putina „přidělila“  na Leningradskou univerzitu  ve funkci zástupce rektora jako své tykadlo - jednak sledoval profesory a studenty, jednak rekrutoval zahraniční studenty pro spolupráci s KGB, přičemž běžnou praxí KGB bylo, že jejími pomocníky byli „ ti nejlepší  místní studenti / otličniki (DM) , anebo zanícení komsomolci ( petrohradští rodáci Dmitrij Kozak a Valentina Matvijenková ) ....

Profesor mezinárodního práva Sobčak byl o tomto poslání Putina informován, a  po svém zvolení starostou v 4/90 musel Putina v 5/90 učinit svým právním poradcem pro mezinárodní vztahy .

Šikovného právníka Putin potřeboval - úkolem DM ( a dalšího Putinova právního poradce z vedení Komsomolu Dmitriho Kozaka, jenž byl rovněž na seznamu Putinových nástupců)  bylo vyřizovat veškeré  Putinovy čachry z rozprodeje majetku radnice tak, aby byly „ v souladu se zákonem“ ( v té době však v Petrohradě bylo „zákonem“ to, co řekl Sobčak nebo Putin ), viz mj. Putinovu aféru s nelegálním vydáváním licencí na  vývoz strategických barevných kovů, kterou zveřejnili dva členové petrohradské radnice, kteří požadovali odchod Putina z radnice, ale DM se tuto aféru podařilo zamést pod práh ( viz můj článek Dřevo, výnosná investice dua Putin/Medvěděv ) …

Putin ovládl petrohradský Přístav, kšefty s ropou a se dřevem

Legální i ilegální prodej dřeva do Číny vynášel obrovské zisky (i v Čečensku jde mj. o dřevo a ropu ),  proto dřevozpracující průmysl ovládly kriminální gangy, které mezi sebou soupeřily o nejlukrativnější pronájmy (již v době působení Putina na petrohradské radnici vypluly v tisku na povrch různé „petrohradské“ aféry kolem dřevozpracujícího průmyslu), a které ovládly petrohradský Přístav, odkud byly překládány i zbraně …

V této době Putinovi právníci pracovali i pro Putinovy obchodní partnery, DM pracoval i pro Borise Reznika/BR, šéfa pojištˇovny Rus ( v 10/04 za války mezi „morálním“ Putinem a „nemorálními“ novináři, pro které Putin zpřísňoval „etická“ pravidla za účelem likvidace svých kritiků z řad  „ Západem zkorumpovaných „ novinářů, se Boris Reznik ve funkci místopředsedy výboru Dumy pro informace proslavil citátem, ve kterém obvinil novináře z „ nesolidarity, kdy si jako supi mnou ruce, když konkurenční deník úřady zakáží či zkrachuje “, a na závěr prohlásil „ úřady však nejsou o nic morálnější, a vytvářejí svým nemorálním chováním nepěkné precedenty …“ ( v roce 07 DM + BR vystoupili proti Putinově novelizaci trestního zákoníku, která měla zavést přísnější postihy za pomluvu v médiích (včetně zrušení těchto médií) s tím, že dosavadní právní úprava je postačující, jinak by mohla ruská média vymřít ).

Brzy Medvěděv obratně zvládal převody velkých peněz, které tekly z Výboru pro zahraniční obchod, kterému Putin šéfoval, a poslušně plnil Putinovy příkazy k převodům financí, a to i ve prospěch stavební firmy Trest a Rossija Bank, které patřily obchodním partnerům Putina z družstevní společnosti Ozero, Michailovi a Juriji Kovalčukovi (a  mnoha jiným, např. Gennadiji Timčenkovi, pozdějšímu spoluzakladateli Gunvor, 3. největšímu obchodníku s ropou na světě s ročním příjmem kolem 72 mld dolarů).

Bratři Kovalčukovi, a další členové družstevní společnosti Ozero,  jsou dodnes Putinovými klíčovými obchodními partnery ( 30.5.08  se Putinovi vzepřela ruská Akademie věd, když ani na nátlak Putina nepřijala za svého plnoprávného člena Michaila Kovalčuka, kterého Putin jmenoval v 5/ 07 ředitelem multimiliardo-dolarového podniku Rosnanotech, který jen v prvním roce svého fungování obdržel od státu 5,2 mld subvencí ) .

Dle vyšetřovatele Andreje Zykova se Putin přímo podílel na mnoha kriminálních privatizacích, zejména Baltic Shipping Co., kdy tuto firmu prodal hluboce pod cenou, či nakoupil distilérku SanTrust přes mafiána Miši Kutajsi (Michail Mirilašvili).

Při privatizaci petrohradského hotelu Astoria se Putinovi nepodařilo navýšit své akcie ve společnosti, která hotel vlastnila, a hotel získal místní mafián a senátor Alexandr Sabadaš, výrobce vodky  ( výlučnou licenci k její výrobě mu pár let předtím udělil Putin osobně ) a majitel celulózky ve Vyborgu v jedné osobě – Putin mu hrozil zničením firmy a fyzickou likvidací ( tímtéž Putin hrozil sousedům, když koupil pozemek pro společnost Ózero, pokud mu svoje pozemky neprodají ).

Sabadaš na Putina podal trestní oznámení, a Andrej Zykov věc policejně vyšetřoval, nakonec se Sabadaš s Putinem dohodl, a v 12/98  Putinovi vyplatil „ odškodnění „ – na oplátku se Sabadaš stal za Putina senátorem Putinovy strany, v 5/06 se však stáhl do ústraní, 9.5.014 byl Putinem zatčen pro „ daňový podvod“, a 31.3.015 odsouzen k 6 letům vězení  …

Putinovi obchodní partneři

Ilja Iljič Traber byl prvním šéfem petrohradské pojištˇovny Rus (90), která v roce 91 ve spolupráci s radnicí a s ministerstvem kultury založila malou restauratérskou firmu Antikvar, která v Petrohradu získala monopol na starožitnosti.

V roce 93 Traber, Viktor Korytov (KGB, známý Putina, Korytov s Traberem si založili i bezpečnostní agenturu Viab) a Boris Šarikov (do roku 90 vyšetřovatel petrohradské prokuratury, od roku 92 jako důchodce zástupce šéfa Antikvar) založili informační a právní centrum „Peter“( Peter + Rus byly akcionáři Petrohradské energetické společnosti /PTK, v jejíž správní radě za Putina jako šéfa FSB/98-99 zasedal mafián Kumarin „Barsukov“  ), které v roce 95 založilo firmu „Petrohradský ropný terminál „ .

Výše zmíněné firmy byly startovacím bodem mnoha lidí, kteří dnes ovládají Gazprom či jiné Putinovy struktury  - mj. Viktor Korytov se stal zástupcem šéfa Kontrolní rady Gazpromu, Michail Sirotkin, právník  firmy Peter, se stal v letech 00-01 šéfem právního oddělení bankovního konsorcia OBIP, které na jaře 97 se svými 70% akcií ovládlo petrohradský Přístav ( 28% akcií vlastnila petrohradská Radnice ), a poté zástupcem šéfa právního oddělení Gazpromu.

K ovládnutí petrohradského Přístavu tímto bankovním konsorciem ( navzdory námitkám Státního fondu pro správu státního majetku a navzdory ministerstvu dopravy RF, kteří se obávaly, že toto bankovní konsorcium nejenže neposkytne přístavu slibované investice, ale naopak jeho příjmy kompletně vysaje ) list The Moscow Times 9.8.97 napsal : “ Naprosto neprůhledné bankovní konsorcium je složené ze záhadných entit, a navzdory svému honosnému jménu jej tvoří jen dvě banky – Banka Sankt-Peterburg+ Banka Petrovsky, dále Centrum Peter (20%),Finanční společnost Baltijskaja, v Lichtenštejnsku registrovaná firma Nasdor Incorporated, která vlastní  50% z těchto 70 %, a je nejzáhadnější , pravděpodobně je to nějaká off-shore zástěrková firma pro nějakou ruskou banku či finančně-průmyslovou skupinu (její adresa byla totožná s adresou většiny ropných firem Dmitrije Skigina, jenž zemřel na „konferenci „ ruské mafie v Nice v roce 03 ) , + jedinci, jejichž jména nejsou známá „ …

V čele správní rady petrohradského Přístavu byl od roku 95 Ilja Traber, v letech 97-00 byl Traber v čele OBIP ( stejně tak pozdější šéf Gazpromu Alexej Miller pro petrohradský Přístav pracoval v letech 96-98, a byl členem OBIP 98-99 , k informacím listu Novaja gazeta se odmítl vyjádřit ).

K roku 99 z důvodu Putinových aktivit na radnici byl vojensky strategický petrohradský přístav v rukou desítek neprůhledných soukromých firem  …

Necenzurovaná pravda o „ Ruském okupantovi „, aneb Kyjev vrací úder

?????? ??? ???????? ????????? ?? ?????????????? ????? ???????

https://www.youtube.com/watch?v=oJwH1Fdtl3Y