Tárik Ramadán a jeho "evropský" islám

Tárik Ramadán ,šéf Evropské muslimské sítě, se narodil 1962 v Ženevě v rodině egyptského islámisty jako vnuk jednoho ze spoluzakladatelů Muslimského bratrstva.

Tárik Ramadán vstoupil počátkem 90.let na politickou scénu kauzou,kterou  spolu s mluvčím mešity v Ženevě vyvolal kolem záměru uvést v divadle Voltairovu hru Fanatismus a Prorok Mohamed.

Díky jeho protestům ženevští radní v roce 1993 hru z programu ke 300.výročí narození Voltaira vyškrtli ( navzdory opětovným protestům Ramadána a jeho přítele z mešity v Ženevě se hra přesto v říjnu 2005 v Ženevě a ve francouzských divadlech alespoň předčítala, třebaže se silnou  policejní ochranou ) …

V roce 1994 napsal knihu Muslimové v evropské laicitě av roce 1995 mu Francie a Belgie zakázaly pobývatna svém území …

Do Francie se Ramadán přesunul až  po roce 2000, kde v roce 03 organizoval protesty muslimů proti návrhu francouzského zákona o zákazu nošení ostentativních(velký kříž,musl.šátek,židovské jarmulky a sikhský turban ) náboženských symbolů na veřejných lycejích .

Tehdy se ve Francii zviditelnil svojí ostře islámistickou  televizní debatou s tehdejším francouzským ministrem vnitra Nicolasem Sarkozym .

Poté Tárik Ramadán  hodlal organizovat muslimy v USA, ale Spojené státy mu v srpnu 04 nedaly ke vstupu do USA,kde měl oficiálně přednášet islamologii na univerzitě, vízum a prohlásily ho za osobu non grata ( nežádoucí ).

 V srpnu 2005 jej přijala na svoji univerzitní půdu Británie ( tak jako předtím mnohé jiné islámské extrémisty,které nyní pracně drží ve vězení ), přednášel na Anthony´s College v Oxfordu.

Tvrdí se o něm,že má blízko k altermondialistům(třetí cesta), ale pořídil si luxusní byt v Londýně  ve výstavní skříni nenáviděné globalizace .V centru Londýna má i kancelář, kterou mu propůjčila společnost Lokahi Foundation pro podporu interkomunitárního dialogu.. 

Třebaže je popisován svými nepřáteli jako podněcovatel muslimské mládeže z chudých předměstí evropských velkoměst k rasistickým násilnostem ( rostoucí agrese vůči židovským spoluobčanům ,zejm. ve Francii) ,nebydlí u neblaze proslulé mešity u Finsbury Park či ve Stockwellu, což jsou ghetta islámistických extrémistů nejtvrdšího ražení,ale v luxusní snobské čtvrti Ealing.

Údajně  se rozhodl usadit se natrvalo se svoji rodinou v Londýně, protože Londýn je nejmultikulturnější evropské město, ve kterém muslimové budou mít již za pár desetiletí převahu –poté z něj oficiálně s Ramadánovou pomocí vytvoří Londonistán.

Blairova vláda jej svého času jmenovala poradcem pro otázky náboženského radikalismu u muslimské mládeže a pro otázky terorismu .  

Nicméně za pečlivě uhlazenými způsoby se skrývá daleko méně uhlazenější osobnost. Ve svých  projevech ve vší vážnosti  prosazuje moratorium na kamenování žen, aniž by kamenování žen odsoudil.Dvojsmyslně odsuzuje i neodsuzuje sebevražedné teroristické atentáty (jedním dechem je „odsuzuje“ a druhým je „chápe“).

Jako nebezpečný provokatér se projevil v době diskuse o zákazu nošení ostentativních nábož. symbolů ve  francouzských státních školách ,kdy proslul svými antisemitskými výpady proti židovským intelektuálům  …

Caroline Fourest ve své knize Frere Tariq /Bratr Tárik dochází k závěru , že Tárik Ramadán je jedním z nejnebezpečnějších emisarů Muslimských bratří. 

16.1.06 v Londýně v interview pro charitativní společnost Fabian Society „bratr Tárik“ uvedl,že „ francouzská laicita je hluboce protimuslimská, Francie se jen na oko snaží diskutovat o multikulturalismu, ale v praxi provádí opak toho,o čem vědecky diskutuje, zatímco elitářské Británii nepomůže již vůbec nic, protože zde přátelské koexistenci mnoha kultur brání pevně zavedená společenská segregace.“ 

Po atentátech v Londýně ze 7.7.2005 list Sun o něm uveřejnil článek s nadpisem „Zakázaný v USA, vítaný v UK , Ramadán ,přisluhovač terorismu„. Dnes jej stejný list považuje za „Hlas Rozumu „. …