Ruský faktor v sousedských vztazích

Kreml vydíráním a agresí proti Gruzii, kterou nazýval „ abcházským a jihoosetským separatismem“, donutil Ševardnadzeho vstoupit do SNS (3/94), a ignoroval jeho žádost o uzavření ruských vojenských základen na území Gruzie ( smlouvu o ruských základnách však gruzínský parlament nikdy neratifikoval, mj. s odůvodněním, že RF chtěla mít v Gruzii více vojáků než dovolovala smlouva CFE, a EŠ podmiňoval její ratifikaci urovnáním konfliktů v JO + v Abcházii ) .    

V roce 99 Jelcinovu „Varšavskou smlouvu „ / Taškentský pakt o kolektivní bezpečnosti z roku 92 ( od roku 02 „ Organizace kolektivní bezpečnosti,  gen. Viktor Barynikin v 4/95 ve své zprávě o stavu ruské armády napsal, že „ je v troskách, a taktéž její infrastruktura „ ) , opustila Gruzie, Ázerbájdžán, + Uzbekistán, takže v něm zůstaly pouze RF, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán a Tádžikistán. V roce 06 Uzbekistán do tohoto paktu znovu vstoupil, v roce 012 své členství opět pozastavil …

Všechny tři jihokavkazské státy spolupracují s NATO od roku 94, Gruzie + Ázerbájdžán měly od roku 99 v rámci KFOR/NATO své vojáky v Kosovu, od roku 04 v rámci řecké jednotky i Arménie.

V 4/02 na žádost EŠ US vyslaly do Tbilisi vojenské instruktory – Putin na oplátku v létě 02 vyvolal 2. krizi v gruzínské Pankiské soutěsce, kterou bombardoval s tím, že v ní Ševardnadze ukrývá čečenské „ teroristy „ ( veřejně prohlásil, že si zdejší gruzínské vesnice Ševardnadze bombardoval sám ) …

Putin v létě 02 hrozil Gruzii otevřenou válkou, ruské listy dokonce zveřejnily operační plány, viz Nězavisimaja gazeta z 13.9.02.

V Arménii se v 6/03 konalo první společné bizarní cvičení s NATO, v jehož rámci na území nezávislé Arménie poprvé vkročily TR jednotky, třebaže Arménie s TR neudržuje diplomatické styky, a společná hranice je neprodyšně uzavřená …

Tohoto komického cvičení se účastnily i ruské jednotky.

Za demonstrací proti EŠ “ Sorosovy revoluce růží“  Putin v 11/03 povolal do MOW na poradu satrapy všech tří proruských separatistických enkláv v Gruzii – po této „poradě“  jihoosetský „prezident“ Eduard Kokojti, petrohradský mafián a majitel zdejších kasín, prohlásil, že všechny tři „republiky“  chtějí vstoupit do RF …

Počátkem prosince 03 přijel do Tbilisi Donald Rumsfeld, aby vyjádřil podporu nové vládě, a současně vyzval MOW, aby stáhla všechny své jednotky z Gruzie  …

Ruský  ministr obrany Rumsfeldovi vzkázal, že odchod jednotek z Gruzie bude aktuální až tak za 20 let, a gen. Balujevskij, muž číslo dvě ruské armády, dodal, že „ jestliže si Gruzie přeje odchod ruských jednotek, bude muset zaplatit náklady za jejich přemístění a náklady na jejich ubytování v Rusku „ …

Po pádu EŠ přijela 25.12.03 do MOW prozatímní úřadující prezidentka Gruzie Nina Burdžanadze (předsedkyně parlamentu 01-08 z prominentní bolševické rodiny), aby vyjednala odchod ruských vojáků z Gruzie.

Významný proputinovský politolog Sergej Markov ( budoucí šéf Institutu politických studií, založeným bývalým pluk. GRU Surikovem ) se ji na tiskové konferenci pobouřeně otázal :“ Co ruští vojáci dělají špatného? Chrání práva a svobody ruských občanů „ …

Nina B,. mu odpověděla :“ A proč tedy vy osobně kritizujete rozmístění US vojsk ve Střední Asii, považujete-li cizí základny na území jiných států za pozitivní věc ?“ 

Colin Powell u příležitosti inaugurace Saakašviliho v gruzínském parlamentu prohlásil, že přítomnost ruských jednotek v Gruzii porušuje závazky, které na sebe MOW vzala 1999 v Istanbulu, zatímco předseda zahraničního výboru ruské dumy Konstantin Kosačev, člen vládní strany Sjednocené Rusko, pronesl, že „ pevně doufá, že Powellův postoj k RF vnese jasno do budoucnosti US základen v Uzbekistánu a Kirgizstánu, které zde Američané zřídili pod záminkou boje proti terorismu, protože když US mise v Afghánistánu skončila, jsou již neopodstatněné, „  ...

Powell odsoudil zatčení Michaila Chodorkovského (25.10.03) , nedemokratické parlamentní volby ze 7.12.03, ve kterých Putin vládní straně zajistil „ vedoucí úlohu“ na věčné časy, a chování Putina vůči Čečensku, Gruzii a Moldávii : “ Klíčové aspekty občanské společnosti, svoboda tisku a rozvoj polit. stran, byly v RF současným režimem potlačeny „ prohlásil Colin Powell pro list Izvěstija, zatímco franc. ministr zahraničí Dominique de Villepin o tři dny dříve v rámci protiamerické koalice tvrdil, že „ nové století bylo zahájeno dvojí významnou událostí – vítězstvím demokracie v Rusku a obrozením Ruska … „

V 4/05 Gruzie s US pomocí začala modernizovat voj. základny v blízkosti svých „separatistických“ provincií, leteckou Senaki u Abcházie a Gori u JO ( zatímco v gruzínském genštábu TR poradci měli na starosti modernizaci infrastruktury, US poradci cvičili gruz. kontingent pro Irák a Afghánistán ), načež Putin znovu obvinil Tbilisi z podpory „ čečenských teroristů“ …

V 5/05  byl v Gruzii slavnostně uveden do provozu neruský ropovod BTC, a Saakašvili „jmenoval“  „ jihoosetským protiprezidenem “  Dmitriho Sanakojeva.

Zatímco Arménie musela kvůli RF před NATO stydlivě klopit oči, Saakašvili v 2/06 oznámil gruzínské veřejnosti, že Gruzie vstoupí do NATO, třebaže gruzínská armáda byla v dezolátním stavu a neodpovídala ani minimálnímu NATO standardu …

Ruský faktor – B. vojenské základny v sousedních státech

Ševardnadze požadoval, aby byla Gruzie zahrnuta mezi „ dědice“ Černomořské floty, na což tiskový mluvčí Jelcina Sergej Jastržembský 30.5.97 prohlásil, že „ gruzínský požadavek na převzetí poměrné části Černomořské floty nemá oporu ani v zákonu ani v selském rozumu, rozdělení Černomořské floty bylo definitivně urovnáno protokolem ze 16.1.92, kterým byla flota rozdělena mezi RF + Ukrajinu, navíc si Gruzie v roce 91 jednostranně znárodnila vojenský přístav Poti a jeho infrastrukturu, která měla několikanásobně vyšší cenu než veškeré lodě Černomořské floty „ ...

EŠ na rozdělení černomořské floty mezi RF, Ukrajinu + Gruzii trval, takže koncem roku 97 RF Gruzii vyčlenila 4 lodě, ale EŠ prohlásil, že „ 4 loděmi se gruzínský požadavek neurovnal „ ...

V Gruzii zůstaly 4 ruské vojenské základny, dvě z nich ( letecké základny Gudauta v Abcházii a letecká Vaziani u Tbilisi ) měly být uzavřené  k 7/01 podle smlouvy s Gruzií, kterou Jelcin neochotně podepsal na summitu KBSE v Istanbulu 99.

Ruská vojska se k požadovanému termínu stáhla jen ze základny Vaziani u Tbilisi, a ze základny Gudauta ( centrum organizovaného zločinu, viz Organised Crime, Trafficking, Drugs), jen částečně - o abcházské základně v Gudautě Putin v roce 06 tvrdil, že již „neexistuje“, ale ověření této informace neumožnil ...

Gruz. parlament přijal 10.3.05 rezoluci ve formě ultimáta, podle které měl Kreml poslední základny v Batumi (12.) a Akhalkalaki (62.), které pro MOW, když přišly o leteckou ochranu ze základny Vaziani (137.) u Tbilisi, ztratily význam, uzavřít do 1.1. 06, jinak je prohlásí za nelegální, ale 30.5.05  Lavrov podepsal s tehdejší ministryní zahraničních věcí Salome Zurabišvilli novou smlouvu o jejich vyklizení do léta roku 08, což bylo potvrzeno podpisem gen. Alexeje Maslova a náměstkem gruz, ministra obrany Mamuka Kudavy v 3/06 + ruským ministrem obrany Sergejem Ivanovem v 10/06.

V 5/06 začala MOW teatrálně stahovat nepatrnou část své vojenské techniky ze  svých základen v Gruzii … 

Putin předal gruzínské vládě 13 vojenských zařízení, např. podzemní protiatomový velitelský bunkr Zvězda v Mccheta ( bývalé  hlavní město G. s katedrálou, kulturní památka UNESCO) , 20 km severně od Tbilisi, vystavěný v letech 59-69, ve kterém měl být během války zakavkazský voj. štáb  …

Starobylým městem Mccheta prochází „Vojenská gruzínská cesta“ (213 km) spojující Tbilisi se severoosetským Vladikavkazem.

Její alternativní cestou přes Kavkaz je Transkavkazská magistrála Rokským tunelem do Cchinvali, anebo Osetská vojenská silnice přes Mamisonský průsmyk do Kutajsi.

Ruské velení dále Tbilisi předalo mj. továrnu na opravu tanků v Tbilisi ( zařízení č. 142), továrnu v Tbilisi na opravu vojenských aut ( zařízení č. 13), továrnu v Tbilisi na opravu traktorů ( zařízení č. 47), voj. zařízení v Medjinstskari + v Krtsanisi, sklady pohonných hmot v Kumisi a Nasosnaja, satelitní komunikační systém v Kojori (středověká pevnost Kojori 15 km jihozápadně od Tbilisi ), základnu ve Voentorg + velitelské stanoviště  ve vesnici Vachiani (obě poslední patřili pod základnu Achalkalaki), a střelnici v Gonio (8 km od Batumi) od ruské posádky v Batumi.

Protože do základen v (adžárské) Batumi a Achalkalaki nevede ani železnice, byly tyto dvě základny odříznuty od logistiky.

Likvidace v 12/07 ruské 62. základny v Achalkalaki v oblasti Samtskhe–Džavakheti (arménská enkláva) znepokojila zdejší 100.000 arménskou komunitu, která jednak nacházela na základně práci, a jednak přítomnost Rusů vnímala jako ochranu před členem NATO Tureckem - navíc na základně sloužili Arménci s ruským státním občanstvím …

Šéfové této arménské enklávy začali používat radikální demagogii šéfů arménské enklávy v Náhorním Karabachu/NK z roku 88, kdy konflikt vyvolaný arménskými radikály, placenými ruskými tajnými službami, vypukl ( ohrožení arménského etnika ze strany Tbilisi, volali po politické autonomii)  …

Od roku 93 byl náčelníkem genštábu „ mimořádně dobře organizované “ arménské armády v NK ruský gen. Anatolij Zinevič, zatímco v roce 05 byli do vysokých funkcí v gruzínské provincii JO jmenováni vysocí ruští funkcionáři z FSB, např. Anatolij Jarovoj, bývalý šéf FSB v autonomní rep. Mordovie, se stal šéfem zpravodajství, ruský gen. Anatolij Barenkjevič ministrem obrany, a ruský ropný manažér Jurij Morozov dokonce premiérem …

Bez ruského faktoru - rozdávání ruského občanství v autonomních oblastech sousedních států, ve kterých na jižním Kavkaze je měnou ruský rubl, jen NK má arménský dram, + placení radikálů ve službách ruských tajných služeb, kteří byli pravidelně přijímáni v Dumě, na zamini, či v Ruském výboru bezpečnosti - tj. bez politické podpory separatismu, bez masivních dodávek těžké vojenské techniky + vojenských instruktorů  + tzv. ruských dobrovolníků ze Severního Kavkazu + ruských kozáků by „separatismus „ v Abcházii, JO + v NK nikdy nevydoutnal do ozbrojeného konfliktu ...

Ruským specifikem je, že zatímco „ si pěstuje separatisty “ v autonomních oblastech a enklávách na území států, které bolševici násilně připojili k SU, a které po jeho rozpadu získaly nezávislost, o nefalšovaných separatistech na území RF, zejména v Čečensku, mluví jako o „ banditech a teroristech“ , které ruská armáda „ vyhladí, rozdrtí a převálcuje „  …

RF tak vůči separatistům pokrytecky používá dvojí metr – vlivný moskevský politický komentátor Andrej Pjontkovskij uvedl, že „ s politováníhodnou dávkou intelektuální naivity se drtivá většina ruských politiků a veřejnosti na 10 let války v Čečně dívala jen měřítkem územní integrity, zatímco pro Osety v JO požadovala právo na sebeurčení „ …

Po „ normalizaci „ Čečenska v roce 05 diktaturou Ramzana Kadyrova začaly politické strany Rodina/Vlast, Žirinovského Liberálně-demokratická strana Ruska a KS veřejně jednohlasně „ na přání shora „  požadovat „ začlenění „  gruzínských provincií + moldavského Podněstří do RF.

Stejný požadavek vyjádřil Kreml ústy Gennadije Bukajeva, poradce/kontrolora premiéra Michaila Fradkova  ( Bukajev nastoupil do funkce ministra daní s nástupem Putina ), jenž 22.3.06 ve Vladikavkazu pronesl, že se Kreml chystá sloučit Osety z JO a ze Severní Osetie do jedné republiky Alanie, subjektu RF ( prokremelský šéfredaktor týdeníku Moskovskije Novosti Vitalij Tretjakov 3.3.06 napsal, že „ drtivá většina ruských politiků považuje současné ruské hranice za nepřirozené a uměle vytvořené „) …

Důsledky uzavření ruských vojenských základen v Gruzii

Převod 2.000 rus. vojáků a velkého množství tanků a jiné bojové techniky  (těžkého dělostřelectva, boj. vrtulníků, protileteckých systémů) na ruské základny v Arménii podstatně narušil poměr sil v této oblasti v neprospěch Ázerbájdžánu, jehož prezident Ilham Alijev prohlásil, že Ázerbájdžán bude muset zvýšit svůj voj. rozpočet o 70% …

Uzavření ruských základen v Gruzii vážně narušilo nejenom logistiku ruské základny v Arménii, ale i celý vojenský tranzit přes Arménii, která je členem Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti/Taškentského vojenského paktu z 5/92 ( v 5/07 její gen. taj. prohlásil, že jejím členem by se mohl stát i Írán … ).

Jestliže však logistické zásobování ruské základny v Arménii závisí na vůli Tbilisi, visí nad ruskou základnou v Arménii otazníky.

Kdyby vypukly opětovné boje mezi Arménií a Ázerbájdžánem,Tbilisi jako „ neutrální“  strana by mohla zablokovat dodávky zbraní pro Arménii ze strany členů Taškentského paktu ( tak jako přístup k moři Arménii 10 let blokovalo TR a Ázerbájdžán ).

Odchod rus. vojáků ze základen v Gruzii rusko-arménskou vojenskou spolupráci vážně ohrozil, protože byl narušený integrovaný/propojený jihokavkazský systém protiletecké obrany (mnohá ruská velitelská stanoviště tohoto systému byla na gruzínském území, Gruzie tvořila páteř ruského protileteckého systému v jihokavkazské oblasti, inaugurovaného v 4/99 za přítomnosti velitele ruského letectva gen. Anatolije Kornukova ), a tím byl vážně narušen i systém protivzdušné obrany Arménie .

Proto se Putin potřebuje do Gruzie vojensky vrátit.

102. ruská základna v arménské Giumri + ruské stíhačky MiG-29 ( dorazily do Arménie v 12/98 na letiště Erebuni, odkud pravidelně narušovaly gruzínský VP), a ruské rakety S-300V  v Jerevanu, které nahradily zastaralé systémy KUB, se tak staly jedinou legální bojeschopnou ruskou jednotkou na území jižního Kavkazu (kromě radarové základny Gabala v Ázerbájdžánu, která monitoruje odpalování raket v oblasti Indického oceánu) .

Naštěstí arménský prez. Robert Kočarjan při své návštěvě Tbilisi v 8/06 k nelibosti Putina prohlásil, že uzavření ruských základen v Gruzii je vnitřní záležitostí Gruzie, do které se Jerevan nehodlá vměšovat …

Zato evropská komisařka Benita Ferrero-Waldner vyvolala v EU skandál, když poukázala na nepřiměřené výdaje na obranu třech jihokavkazských států ( Gruzie, Arménie a Ázerbájdžánu) …

Ruský faktor –  C.  ruské „ mírové sbory „ v sousedních státech bez mandátu OSN, organizující  „ separatismus“

Chování ruských „ mírových“ sborů v JO a Abcházii dle zpráv pozorovatelů OSN + OBSE naprosto neodpovídalo dohodnutým pravidlům a zásadám pro tyto sbory, navíc ve všech autonomních provinciích sloužili v ruské armádě i místní muži, ruská armáda v nich pořádala pravidelné nábory.

Loutkoví šéfové místních vlád, placeni Kremlem, poskytovali ruskému velení ty nejluxusnější prostory – v Batumi mělo ruské velitelství mramorové schody, luxusní nábytek z drahého dřeva, a ručně vyšívané koberce ...

V JO navzdory protestům OSN působil „mírový“  sbor složený z Gruzínů, Osetů a Rusů, který odporoval základnímu pravidlu, že do mírového sboru nesmějí být zahrnuty jednotky ex válčících stran.

Kreml tento „ mírový“ sbor vnutil Ševardnadzemu v 6/92 dohodou ze Soči ( podepsána byla v černomořské přímořské vesnici Dagomys).

Od prvního dne jeho vytvoření přicházely do OSN zprávy, že Rusové navzdory dohodnuté demilitarizaci JO místní " separatistické" milice masivně vyzbrojují, a terorizují zdejší gruzínské vesnice s cílem přimět místní Gruzíny k vystěhování.

Ruské jednotky se přímo podílely na sabotážích proti gruzínským cílům, a aktivně přispívaly k rozkvětu zdejšího pašeráckého řemesla.

15.2.06 gruzínský parlament přijal rezoluci, ve které požadoval nahrazení ruských „ mírových „  jednotek  mezinárodním sborem ( např. turecko-ukrajinským), což Kreml odmítl. Jihoosetský „prezident“ z petrohradské mafie Kokojti před novináři vyhrožoval, že JO mezinárodní pozorovatele z JO „ vystřílí“ …

Ruské jednotky ( zhruba 1.600 mužů) zůstaly i na řece Inguri v Abcházii, a čekaly , až Putin zavelí.

Cílem ruských „ mírových „ jednotek nikdy nebylo udržení „ míru“ v oblasti, jejich cíl byl jasně geopolitický – byly pohraničními jednotkami „ separatistických “ provincií.

Klasickým případem zneužití „ mírových“ jednotek byly ruské „ mírové“ jednotky v Podněstří /92-95/, 1.000 km od ruských hranic, takže RF nemohla tvrdit, že zde „ mírově“ zasahuje v rámci poslání SNS „ udržovat mír na vnějších ruských hranicích „ – když se  Kreml nedomohl oficiálního posvěcení ze strany OSN a OBSE, aby od těchto organizací získal peníze na pokrytí nákladů svých okupačních jednotek ( 14. armády), přesto právě toto tvrdil s tím, že „ ruská mírová operace v Podněstří byla jednou z nejúspěšnějších v mezinárodní historii „  - vojáci, kteří se zasloužili o odtržení Podněstří od Moldávie, byli Jelcinem vyznamenáni …

Ruská armáda již v 12/91 dle rozkazu gen. Jakovleva založila „ armádu Podněsterské republiky “ , která v létě 92 pod velením gen. Netkačeva odtrhla Podněstří od Moldávie, a která dnes Kišiněv vydírá, třebaže je tato armáda součástí armády RF ( v roce 99 žilo v Podněstří přes 5.000 ruských penziovaných důstojníků ).

Literaturnaja gazeta 26.10.94 napsala, že „ přeměna Podněstří do jedné obří ruské vojenské základny bude vyhovovat všem – Moldávie RF dluží 200 miliónů dolarů, „odstoupením“  Podněstří by se jí dluh vymazal „ …

Gen. Lebedˇ ( pozdější odpůrce Putina, zemřel v roce 02 v troskách vrtulníku), velitel 14. výsadkové divize, 4.7.92 označil prozápadní moldavskou vládu za fašistickou, a vyzval Kreml, aby „ nechodil škemrat na Západ jako koza za mrkví „ , a zaujal tvrdší postoj.

Ruští generálové byli v 90.letech autory dvojkolejnosti ruské diplomacie – Jelcinovy „ atlantické „ , a osobité  armádní, jak vojáci doložili samostatnou iniciativou 12.6.99 -  nečekaným pochodem generála Viktora Zavarzina ( odvolaného z ruského štábu při NATO v Bruselu, kam se komicky dostal jako šéf ruského mírového sboru v Tádžikistánu v roce 94 z iniciativy pluk. GRU Surkova ) z Bosny do Prištiny, aby v ní jeho komando bylo dříve než jednotky NATO, a převzalo pod svoji kontrolu letiště v Prištině.  

Tuto nečekanou bleskovou akci nevymyslel salónní gen. Zavarzin, ale pluk. GRU v záloze Surikov, o to byla tato dnes zcela utajená akce závažnější, a gen. Zavarzin v ní pravděpodobně sehrál jen roli mediální hvězdy, která měla od skutečných aktérů, výsadkářů Surikova komanda, kteří z Prištiny něco odvezli a něco zničili, jen odvézt pozornost ...

GRU si z Kosova učinila stát ve státě, mj. pro pašování drog a zbraní ve velkém -  výsadkáři a společníci pluk. GRU Surikova dnes žijí v Jižní Americe a v západní Evropě, Surikov, jenž s Putinem v 90.letech uzavřel dohodu neznámého druhu, byl zavražděn/ otráven v roce 09 v RF.

Britský gen. Sir Mike Jackson, tehdejší velitel spojeneckých Sil rychlé reakce,  se proslavil tím, že odmítl uposlechnout rozkaz svého bezprostředního nadřízeného v NATO US gen. Wesley Clarka, jenž mu dal rozkaz, aby ranveje na letišti v Prištině zablokoval, a znemožnil ruskému kontingentu gen. Zavarzina, aby je použil.

Gen. Jackson rozkaz odmítl větou : „ Nehodlám za vás rozpoutat Třetí světovou „ , a místo nepřátelství nabídl generálu Zavarzinu svoji oblíbenou láhev whisky, a na způsobu odchodu ruského kontingentu se společně domluvili – britský generál Rusům ještě poskytl ochranný konvoj pod velením svého syna Marka .

Gen. Zavarzin (50) tak na sebe strhl pozornost celého světa, šokoval velení NATO, a vyvolal diplomatickou krizi, která byla urovnána až po třech dnech a nocích jednání mezi ruskými a US diplomaty v Helsinkách.

List Moskovskije Novosti ze 24.6.99 napsal: „ Zatímco se naši diplomaté s uzarděním a koktáním snaží vysvětlit naší politiku světu, naše armáda zbytečně nemluví, a jedná „ – o 2 měsíce později Jelcin jmenoval šéfa FSB Putina premiérem …

Jelcin chtěl generála Zavarzina , jenž si užíval svoji popularitu mezinárodní hvězdy, na hodinu vyhodit, každopádně odložil jeho povýšení, ke kterému mělo dojít 9.5.,  s tím, že jako ruský špeh v Bruselu Kreml o podrobnostech spojeneckého bombardování, třebaže se všeobecně očekávalo, včas neinformoval …

Viceprezident AlGore včas informoval šéfa ruské civilní rozvědky Jevgenije Primakova o tom, že NATO bude bombardovat Bělehrad ( bombardování bylo cílené vojenských a průmyslových cílů ), když diktátor Miloševič nevyhoví spojeneckému ultimátu – Primakov informaci přijal se stoickým klidem, ale frustrovaný Jelcin panikařil, a ještě 24.3.99 v telefonickém rozhovoru s Clintonem „ brečel“ , aby NATO od bombardování upustilo ( viz kniha Collision Course : NATO, Russia and Kosovo ).

Nakonec Clintonovi práskl s telefonem, zatímco Blair bombardování tleskal tak hlučně, že Clinton poznamenal, že „ je Blair odhodlán bojovat v Jugoslávii do posledního amerického vojáka „ …

Ruský návrh v OSN, aby RB OSN bombardování Jugoslávie odsoudila, podpořila pouze Čína + Namibie .

Ruský ministr obrany Igor Sergejev prohlásil, že „US rozpoutaly druhý Vietnam „ …

Dalším ukázkovým příkladem metamorfózy ruských „ mírových“ jednotek do jednotek okupačních byl uměle vyvolaný konflikt v Náhorním Karabachu/NK.

Ázerbájdžán se pokoušel od SU odtrhnout již za Gorbačovovy pěrestrojky. Za  ázerbájdžánského  „ majdanu „ musely být v Baku 19.1.89 vysazeny SU jednotky, aby odtržení zabránily – srážky s demonstranty si vyžádaly 83 mrtvých, z toho 14 vojáků.

Vyhlášení nezávislosti Kreml přesto nezabránil – Baku se od SU odtrhlo 30.8.91, a drželo se od něho hezky daleko : 7.10.92 se parlament v Baku vyslovil pro vystoupení ze SNS, a požadoval na Kremlu stažení ruských vojáků - z Ázerbájdžánu odešli v 5/93.

Izolovaná a chudá Arménie, ohrožovaná Ázerbájdžánem a TR, svoji budoucnost naopak viděla po boku RF pod jejím vojenským štítem, proto v 5/92 v Taškentu podepsala vojenskou integraci s RF, a o pár dní později i smlouvu o poskytnutí vojenských základen RF na svém území na 25 let ....

V 1/97 arménský premiér Armen Sarkisian při návštěvě Washingtonu prohlásil, že 7.000 ruských vojáků hlídá při jižních hranicích s TR arménské hranice, a oficiálně plní funkci pohraniční stráže ...

Při severních hranicích s Ázerbájdžánem však žádná pohraniční stráž nepůsobí, což Sarkisian vysvětlil tím, že „ turecké divize jsou soustředěny ve východním TR, a v naší historii nás ohrožovalo vždy jen TR „  ( arménská armáda je soustředěna kolem NK) ...

Smlouvu o vojenských základnách na území Arménie Duma ratifikovala 18.4.97, gen. Lev Rochlin, tehdejší předseda branného výboru Dumy, jako jediný hlasoval proti, protože ratifikaci podmiňoval mírovým urovnáním konfliktu v NK ( proto se postavil i proti prodeji ruských zbraní do Arménie a Ázerbájdžánu (!)).

Gen. Rochlin se veřejně postavil i proti ruským základnám na jižním Kavkazu a v Podněstří, a připravoval rezoluci Dumy, která by donutila ruské vojáky základny v zahraničí opustit, a organizoval protesty v armádě proti vládě   ...

Gen. Rochlin byl zastřelen ve spánku kulkou do hlavy 4.7.98 – 25.7.98 Jelcin jmenoval Putina šéfem FSB.

V roce 98 měla RF v Arménii zhruba 100 útočných tanků, 33 obrněných útočných vozidel, 85 dělostřeleckých systémů ( Arménie RF předala i část své konvenční výzbroje) .

Ázerbájdžán několikrát proti hromadění ruské výzbroje na arménském území protestoval u SNS, ale nebylo mu to nic platné, proto ze SNS vystoupil.

V konfliktu o NK se tudíž ruské jednotky postavily na stranu Arménie, takže „ arménská armáda“ dobyla 25% ázerbájdžánského území, třebaže Kreml tvrdě popíral jakoukoliv přímou i nepřímou účast v bojích ...

Ruská média však zveřejnila nejen jména ruských vojáků nasazených do bojů, ale i imatrikulační čísla bojových vrtulníků ruské Jerevanské letky, která bombardovala ázerbájdžánské území ( jako později bylo Rusy bombardováno území gruzínské a čečenské ) ...

Podstatnou část důkazního materiálu o účasti ruské 7.armády v bojích o NK  vlastní organizace Helsinki Watch. 

Po bojích v Podněstří a v NK byli oba velitelé příslušných ruských armád gen.Lebedˇ +  gen. Fjodor Reut pozváni do Kremlu a povýšeni.

Poslední stát, se kterým Kreml podepsal dohodu o základnách, byl Tádžikistán, smlouva byla podepsána v 4/99.

Mj. uvádí, že ruské „ mírové“ sbory ( metody tohoto „ mírového „ sboru se nelišily od metod používaných za 2 sv.v. – např. v rámci 201. divize fungovala jednotka pro psychologický boj ) budou chránit tádžický režim před talibanci, ve skutečnosti chránily jen geopolitické zájmy RF, jak přímo přiznal v 5/95 gen. Valerij Patrikijev, velitel ruských „ mírových“ sil v Tádžikistánu, v článku zveřejněném v listu Zakavskije Voennyje Vědomosti .

V článku napsal :“ Hranice mezi Tádžikistánem a Afghánistánem jsou jižními hranicemi Ruska, kdybychom z nich odešli, museli bychom si pořídit nové hranice na linii Kaspického moře a Altaje „ ...

List Nězavisimaja gazeta z 15.10.97 v reakci na to, že „ mírové „ sbory RF v zahraničí financuje jen RF, nikoliv všechny členské státy SNS, uvedl, že „ na zajištění jednoho km hranice bychom potřebovali jednu miliardu rublů, zajištˇovat hranice vně RF si proto nemůžeme dovolit „ .

Ruský faktor – D. vydírání plynem, aneb plyn není pro Kreml ekonomickou záležitostí, za dodávky plynu očekává i politickou podřízenost.

Poprvé ( třebaže náznaky vydírání byly již patrné  v 12/04 po Sorosově „oranžové“ revoluci ) Putin veřejně vydíral plynem Ukrajinu, a to v 1/06 s tím, aby ovlivnil březnové parlamentní volby na Ukrajině – chtějí-li voliči levný plyn, musí volit Janukovyčovu proruskou Stranu regionů a proruskou KS – Strana regionů ve volbách zvítězila  …

Putinova plynová válka, kterou zavedl do své diplomacie, se mu však vrátila jako bumerang – EU definitivně rozhodla o diverzifikaci svých energetických dodavatelů, takže Gazpromu objednávky klesly.

Evropa je na Gazpromu závislá následujícím poměrem :  100% ( FS, Estonsko, Srbsko, BG, Moldávie), 94% (Lotyšsko a Litva), 89% (Ázerbájdžán),85% (Madˇarsko), 80% ( GR + Slovensko), 70% (Rakousko + Rumunsko), 69% (ČR+PL), 50% (Ukrajina), 41% (Německo),35% (Itálie), 30% (Francie) .

S tím, jak klesá těžby v UK a v Norsku, Evropa spoléhá na zvýšení dovozu plynu ze Severní Afriky, z BV, a na zkapalněný plyn – obnovitelné energetické zdroje nehrají žádnou roli.

Plynovod Nabucco pro íránský plyn ( z TR přes Balkán do střední Evropy) Kreml prozatím úspěšně odpálkoval nákladným projektem plynovodu SouthStream, kterým si Gazprom zamýšlí zajistit odběratele na Balkáně, na jehož stavbě se mají podílet kolaborantské západoevropské firmy.

V případě plynovodu NorthStream pod Baltským mořem, spojující město Babajevo s německým Greifswald, se Kreml a Schroeder ani nenamáhali před podepsáním dohody pobaltské státy a PL konzultovat …

Rusko-německá dohoda o výstavbě plynovodu NorthStream byla se Schroederem úskočně podepsána pár dní před parlamentními volbami v 9/05, kdy bylo jasné, že je Schroederova sociální demokracie nevyhraje …

Dalším projektem je Transjaderský plynovod/TAP, který plánuje stavět norský Statoil a německý E.On + Interkonektor, plynovod přes TR, GR a Itálii.

Ázerbájdžán jako jediný neruský koridor pro dodávky kaspické ropy a plynu je pro Evropu nesmírně důležitý – problémem je, že Kreml oblast Kaspického moře vyhlásil za prioritní oblast svých mocenských zájmů, a snaží se ovládnout nejen Gruzii, ale i Ázerbájdžán  - proto odmítá veškeré návrhy na demilitarizaci kaspické oblasti, ve které v 8/02 Putin uskutečnil nejrozsáhlejší vojenské manévry od rozpadu SU.

Putin by dozajista velmi rád kontrolovali anglosaský 1.760 km dlouhý ropovod BTC/Baku-Tbilisi-Ceyhan, inaugurovaný v 5/05 přes odpor Kremlu a Teheránu, státy, které obchází.

Baku zamítlo návrh Jerevanu, aby ropovod procházel Arménií, územím ázerbájdžánského úhlavního nepřítele, přesto má Jerevan z ropovodu BTC velké výhody – ropovod probíhá jen pár km od Arménií okupaného území NK, takže pro arménskou armádu by nebylo žádným problémem ropovod přetnout, kdyby se Baku se svoji nevycvičenou a chudě vyzbrojenou armádou pokusilo NK znovu dobýt – stejně tak by ropovod BTC mohla levou rukou přetnout ruská armáda, protože BTC vede těsně podél hranic JO, ze které si Kreml učinil jednolitou obří vojenskou základnu …

Také východoturečtí Kurdové mohou ropovod BTC kdykoliv sabotovat.

Před zprovozněním BTC ropovodu bylo Baku závislé na ropovodu přes Gruzii Baku-Supsa, a na ropovodu přes RF Baku-Novorossijsk.

Ázerbájdžán nemá tolik ropy, aby jej naplnil, proto ropovod BTC počítá i s kazachstánskou ropou, avšak zásoby kaspické ropy se nevyrovnají prokázaným zásobám ropy z BV, takže ani ropovod BTC nesnižuje kritickou závislost Západu na blízkovýchodní ropě.

22.1.06 dvě sabotážní exploze na území RF vážně poškodily plynovod, zásobující Gruzii a Arménii. Třetí exploze v Karačejvsko-čerkeské republice (RF) vážně poškodila hlavní přívod elektřiny dodávané z RF do Gruzie.

Tbilisi obvinilo ze sabotáží Kreml – odehrály se v době, kdy Tbilisi vyjednávalo o alternativních neruských dodávkách z Ázerbájdžánu a z Íránu, Kreml odpověděl zákazem dovozu gruzínských vín a oblíbených gruzínských minerálek ( Gruzie nic jiného nevyváží ) .

Kreml svojí finanční a vojenskou podporou etno-územních konfliktů se snaží uchvátit Gruzii, Ázerbájdžán, Arménii + Ukrajinu přes jejich image „ zkrachovalých“ států .

K tomuto image přispívá nejen RF, Teherán a TR, ale i samy tyto státy, které navzájem blokují rozvoj ekonomiky toho druhého, nejhůře je na tom Arménie.

Baku od roku 89 blokuje veškeré projekty produktovodů a výstavby železnic, vedoucí přes jeho území do Arménie, TR činí to samé od roku 93, navíc své hranice s Arménií neprodyšně uzavřelo, a to i pro jedinou železnici vedoucí z Arménie do TR.

Arménie na oplátku blokuje ázerbájdžánskou exklávu Nachičevan, vklíněnou mezi Arménií a Íránem, který rovněž, když se mu zachce, blokuje i náhradní vedlejší přístupové trasy k ní …

RF blokuje Ázerbájdžánu přístup do kanálu Volha-Don/Volžsko-donský kanál ( postavením této megastavby klesla hladina Kaspického moře o 2 metry ).