Putinův hon na čarodějnice II

Po dosazení Medvěděva do funkce prezidenta (5/08) , zatímco svět řešil stupeň jeho liberálnosti, zaplavila RF další vlna bezprecedentního teroru vůči nezávislým novinářům a obhájcům lidských práv. Jejich vraždy a útoky proti nim s železnými tyčemi, které, pokud přežili, je zanechávaly s těžce poškozeným mozkem bez schopnosti mluvit na invalidním vozíku, byly na denním pořádku, taktéž se vystupňovaly útoky neonacistických skupin ( největší sraz neonacistů se konal 4.11.09 na koncertě ruské kultovní neonacistické rockové skupiny Kolovrat, kdy tisíce neonacistů skandovaly nacistická hesla ve vší svobodě přímo v srdci Moskvy/MOW, upozornění organizací pro ochranu lidských práv ruská gen. prokuratura ignorovala)  …

31.12.08     na demonstraci za Rusko bez Putina policie pozatýkala 50 lidí, včetně bývalé SU disidentky Ljudmily Alexejevové, která šéfuje moskevské Helsinské skupině ( viz ročenky The Observatory for the Protection  of the Human Rights Defenders ) …

19.1.09 byli za bílého dne v centru MOW zastřeleni advokát Stanislav Markelov, zastupující mj. rodiny zavražděných Kadyrovými komandy v Čečensku, a komandy neonacistů v Rusku,   a 25letá novinářka Anastázia Baburová z listu Novaja gazeta, která jej doprovázela …

Vyšetřování této dvojnásobné vraždy je na mrtvém bodě, ale ze zvrhlého cynismu  byli v 11/09 zatčeni dva údajní pachatelé z řad neonacistů – Nikita Tichonov a Jevgenija Chacis, které se Markelov marně pokoušel dostat před soud pro vraždu jednoho mladého proti neonacisty  …

Ve stejné míře přikročil k nové vlně  represí Ramzan Kadyrov mladší v Čečensku, a to vzápětí poté, co v 4/09 Medvěděv s vážnou tváří vyhlásil „ukončení normalizace Čečny a skončení veškerých zdejších „protiteroristických „ operací  „ … Zatímco Kadyrov a jeho podřízení v čečenské Dumě ( zejm. poslanec Adam Delimchanov)  po vzoru Putinova Kremlu prohlásili nezávislé novináře a aktivisty za nepřátele státu, bandity a teroristy,  a jeho jednotky je  unášely a vraždily, Medvěděv tuto jejich činnost , završenou čečenskou vraždou roku  Natalie Estemirové z Memorial v Grozném, prezentoval jako „ úspěšnou rekonstrukci Čečny“ ( Estemirová byla zavražděna 15.7.09, Delimchanov v čečenské TV 1.7.09 prohlásil, že „ bandity jejího typu, a všechny jejich pomocníky,  vyhladíme“ ) …

Stejně se státní terorismus vojsk ministerstva vnitra  promítal v Ingušsku (22.6.09 došlo k pokusu o atentát na ingušského prezidenta), a v Dagestánu, kde bylo v Machačkale 19.4.09 vypáleno ústředí nevládní organizace „Dagestánské matky za lidská práva“, která spolupracuje s Memorial …

Dagestánská prokuratura odmítla žádost šéfky organizace Světlany Islajevové na zahájení vyšetřování s tím, že požár podle expertízy ministerstva pro mimořádné situace vznikl elektrickým zkratem, třebaže policisté našli pod okny kusy novin prosáklé benzínem, a žhářství potvrdili …

5.6.09 byl v Machačkale zavražděn ministr vnitra Adilgerej Magomedtagirov, a v 9/09 byly po Machačkale rozházeny stovky letáků, které hrozily smrtí obhájcům lidských práv, jejich  advokátům a nezávislým novinářům  - celkem bylo na jejich seznamu „na zabití“ 250 místních osob, včetně Světlany Isajevové, Isalmagomeda Nabijeva, a dvou pracovníků Memorial Bakanaji Gusejnové a Zaura Gazijeva  ( za autory letáků byli označeni „rodinní příslušníci zavražděných policistů“ , což je výsměch jejich rodinám, protože vražděni jsou právě policisté režimu nepohodlní ) …

V Tatarstánu náměstek „ministra vnitra“ Rafael Gilmanov v letech 08-09 obvinil organizaci pro lidská práva Agora z falšování daňového přiznání ( třebaže Rosfinmonitoring uvedl, že nemá žádné důkazy, že by Agora daňová přiznání falšovala), sídlo této organizace bylo několikrát do roka podrobováno policejní prohlídce ...

31.1.09 policie pozatýkala několik desítek demonstrantů /“nesaglásnych“ , mj. novinářů a Putinových disidentů, kteří přišli demonstrovat za právo shromaždˇování , a požadovali na Putinovi, aby si přečetl článek 31 ústavy, který tuto svobodu zaručuje …

8.5.09 Medvěděv prezidentským dekretem papírově zmírnil jisté byrokratické podmínky pro registraci nevládních organizací, ale ty nejabsurdnější ponechal v platnosti – mj. nevládní organizace může získat legální sídlo jen z aukce, ale aby mohla jakoukoliv smlouvu o pronájmu/koupi nemovitosti podepsat, musí již být právní entitou …

6.2.09 bylo Rusko poprvé kritizováno v Komisi OSN pro lidská práva za vraždy novinářů ( od Putinova nástupu do funkce prezidenta na jaře 00 bylo zavražděno 21 novinářů)  a aktivistů z nevládních organizací pro lidská práva, a dostalo 56 doporučení, jak situaci v oblasti lidských práv napravit ( jen od 11/08 do 2/09 byli jen v moskevské oblasti napadeni a těžce zraněni dva šéfredaktoři Jurij Gračev a Michail  Beketov, kritici Putinova režimu, Beketovi musela být amputována noha, zatímco ve stejné době byla zastřelena 25letá novinářka z Novaja gazeta Anastázie Baburová , když odcházela z tiskové konference se Stanislavem Markelovem, advokátem a aktivistou za dodržování lidských práv, rovněž zavražděným, šlo o dvojnásobnou vraždu v přímém TV přenosu, vypátrat pachatele se však policii „nepodařilo“ ) …

8.2.09 však „Medvěděvův“ ministr spravedlnosti Alexandr Konovalov arogantně prohlásil, že  „ v Rusku nebyl prokázán ani jeden případ šikanování novináře, natož jeho vydírání, trestního stíhání či dokonce zavraždění „ …

Komické : mj. v 7/00 byl údery kladiva do hlavy zavražděn novinář Igor Domnikov, Jurij Ščekočičin byl otráven radioaktivním izotopem thalia, 9.7.04 byl zastřelen Pavel Chlebnikov, dopisovatel US listů, 7.10.06 byla zastřelena Anna Politkovská  …

31.3.09 byl brutálně  u vchodu do svého bytu napaden Lev Ponomarev, šéf „ Veřejného hnutí za lidská práva“ , a byl několik týdnů hospitalizován v nemocnici, aniž by policie hledala pachatele …

Všichni vrazi vraždili za bílého dne v policií střeženém centru Moskvy, a v pohodě po vraždě všichni odkráčeli neznámo kam …

Jejich chladnokrevnost dokazuje, že si museli být jisti svojí beztrestností, a proces v podobě justiční frašky za zavřenými dveřmi s vyloučením veřejnosti s údajným vrahem Politkovské a jeho komplici to rovněž potvrzuje – důkazní materiály zmizely ze stolu vyšetřovatele, poté i soudce, který marně  posílal stížnosti na všechny směry …

Na lavici obžalovaných za gen. prokurátora Jurije Čajky a ministra vnitra Rašída Nurgalijeva, přítele vyhlášených mafiánů Cepova a Zolotova, nesedí ani nájemný vrah, ani ti, kteří jej najali, třebaže vyšetřovatel měl k dizpozici vražednou zbraň ( dokud se neztratila) , a videozáznamy a odposlechy FSB , která Annu Politkovskou sledovala 25 hodin denně  ( tyto video a audio záznamy se také ztratily) …

Stejný běh procesních událostí nabraly ostatní vyšetřované případy vražd novinářů a pro Kreml nepohodlných aktivistů, únosu Estemirové z autobusové zastávky přihlížela desítka lidí , kteří ji však nepřišli na pomoc, třebaže se bránila a křičela, když ji čtyři muži tlačili do auta – věděli, že když únosci unášejí za bílého dne, a dokonce nemaskovaní, že je to na rozkaz míst nejvyšších …

Klíčový svědek její vraždy Ahmed Gusajev, její blízký spolupracovník, byl po její smrti tak zastrašován, že raději emigroval z Ruska …

Ruská média, z nichž Putin 98% kontroluje, tak nikdy nedosáhla statusu „ sedmé velmoci“ jako v demokratických zemích .

Právnický tandem u moci – duo Putin/Medvěděv, kteří oba získali právnické vzdělání na petrohradské fakultě pod taktovkou uznávaného profesora a skutečného liberála, pozdějšího starosty Petrohradu Sobčaka, který za jejich dojemné péče o něj zemřel prazvláštním způsobem, dokazuje, že podstatu právního státu nepochopili, natož paragraf 144 ruského trestního zákoníka, který bránění novináři v jeho profesionální práci prohlašuje za trestný čin …

Hlavně, že vědí o čem mluví, když na EU požadují nový bezpečnostní pořádek …

Alexandr Konovalov trval na tom, že „všichni zavraždění novináři byli zprovozeni ze světa nikoliv pro svoji novinářskou práci, ale protože se ze zištných důvodů  zapletli s ruskou mafií“  …

Rusko však ve Výboru OSN pro lidská práva bylo kritizováno i za zpolitizovanou na Kremlu závislou justici, týrání osob umístěných ve vazebních věznicích a ve věznicích ( mj. žádná lékařská péče, zejména jsou semeništěm TBC, pokud přežijí, jsou s aktivní TBC vypuštěni zpět do společnosti), bující neonacismus, a za provozování mučících a vyhlazovacích detenčních středisek v Čečensku Putinovým „boxerem“ Ramzanem Kadyrovem …

Proti Putinovi na tomto zasedání OSN svědčili dva aktivisté – Stefania Kulajeva z pobočky Memorial v Petrohradě, která uvedla, jak FSB v roce 08 uskutečnila v jejich pobočce razii, odnesla všechny počítače a vybrala dokumenty z archívů , zatímco Jurij Džibladze z moskevského Střediska pro rozvoj demokracie uvedl, že v MOW nebylo povoleno shromáždění na uctění památky advokáta Stanislava Markelova, které osobně zamítl ministr spravedlnosti Konovalov …

12.5.09 byla volgogradská dopisovatelka listu Svobodné slovo Elena Maglevanaja odsouzena k zaplacení 200.000 rublů/asi 4.600 euro ve prospěch managementu volgogradské věznice/LIU-15, který na ni podal žalobu (podle paragrafu 152 občanského zákoníku o ochraně profesionální pověsti)  , „jehož čest pošpinila „  tím, že napsala článek o Čečenci jménem Zubajír  Isajevič  Zubajrajev  (většinou jde o protiruské/protikadyrovské aktivisty) , který byl držený ve vazbě  ve Volgogradu od roku 07 v nelidských podmínkách a týrán – její článek ze Svobodného slova přetiskly webové stránky civitas. ru + ruského Islámského výboru.

Maglevanaja se odmítla věznici omluvit a vyplatit odškodné za „újmu na pověsti“ ,a poté, co se proti její osobě vystupňovaly hrozby smrti ze strany ultrapravicových skupin , požádala v 5/09 o azyl v jedné evropské zemi.

Hůře dopadl známý advokát Alexej Sokolov, šéf organizace „ Pravovaja osnova/Legální základ “ a nevládní Komise pro monitorování zacházení se zadrženými ve vazbě, jenž pranýřuje běžné mučení ve vazebních věznicích, a podává žaloby na mučitele  …

Alexej Sokolov založil svoji Pravovaju osnovu v roce 06, kdy natočil dokument „Továrna na mučení“, dokladující nelidské podmínky a týrání některých zadržených, dokud se nepřiznají, ve vazební věznici v Jekatěrinburgu, která byla po odvysílání dokumentu přechodně uzavřena.

V 1/09 byl Veřejnou komorou RF jmenován členem „Veřejné komise monitorující výkon vazby ve Sverdlovské oblasti“ .

Navzdory tomu, že mu bylo vyhrožováno smrtí, jestliže tiskovou konferenci uspořádá , Alexej Sokolov 23.4.09  svolal tiskovou konferenci, na které informoval o úmrtí dalšího člověka ve vazební věznici, ke kterému došlo v 3/09.

Alexej Sokolov, byl zatčen 13.5.09 ( při zatýkání agenty FSB v civilu byl před svoji manželkou , kterou také napadli, brutálně zmlácen) pod záminkou  „ vyloupení jedné firmy z města Bogdanovič u Sverdlovska, kterou podle tvrzení FSB vyloupil v roce 04, a ze které osobně odnesl 1.5 miliónů rublů „  obvinění , které bylo cynicky potvrzeno vězněm jménem Jevgenij Beljaš, a byl  umístěn ve vazební věznici v Jekatěrinburgu .

31.7.09 sverdlovský oblastní soud , před kterým uvedl, že byl ve vazbě týrán, rozhodl o jeho propuštění z vazby, ale FSB jej zatkla podruhé - před branami věznice, ze které odcházel,  a obvinila jej z další loupeže, ze které si měl z jisté firmy v Jekatěrinburku odnést 2 milióny rublů , a kterou podle FSB v roce 04 spáchal se svým bratrem Alexandrem, odsouzeným v roce 08 za sérii vloupání k 10.5 letům vězení , takže šlo, podle FSB,  o „organizovaný zločin“ …

Ve vazbě poté zůstal až do 1/010, kdy byl odsouzen na 5 let k odnětí svobody do věznice se zvýšenou ostrahou (skončil v Novosibirsku s režimem přísné izolace)   „ ve veřejném „ zasedání, na které veřejnost neměla přístup, protože soudní stráž do soudní síně nikoho nepustila ( stejně tak měl na papíře povolené všechny návštěvy, které po příjezdu do věznice, se k němu nikdy nedostaly ) …

Teprve 27.7.011 byl blahosklonně  propuštěn na podmínku …

15.7.09 po brutálním zavraždění šéfky pobočky Memorial v Grozném  Natalie Estemirové  Oleg Orlov 17.7.09 veřejně prohlásil, že za její vraždou stojí Ramzan Kadyrov, jenž jí , stejně jako Politkovské, nejen v soukromí z očí do očí, ale i veřejně vyhrožoval  (po její vraždě Kadyrov dosáhl vytouženého - Memorial uzavřelo svoji pobočku v Grozném ) …

Kadyrov Orlovovi osobně zatelefonoval a vyhrožoval mu , atˇsvoje tvrzení veřejně odvolá, když tento odmítl (s tím, že jen vykonal své právo na svobodu projevu) , podal proti němu u moskevského soudu žalobu pro urážku na cti a pomluvu …

3.9.09  se do bytu Olega Orlova  ( taktéž do bytu Alexandra Čerkasova, spolupracovníka Memorial) dobýval jistý muž, kterého vyrušil soused – představil se mu jako daňový inspektor, druhý den Orlov i Čerkasov volali daňový úřad , kde si ověřili, že  žádného daňového inspektora k nim nikdo nevyslal .

V 9/09 novinář a spisovatel Alexandr Podrabinek rozzuřil Putinovo mládežnické hnutí Naši,  když na ej.ru  uveřejnil  článek o tom, jak majitel jedné moskevské restaurace musel vyměnit její štít nesoucí jméno „Protisovětská“ , protože agenti FSB, kteří jej navštívili, tvrdili, že  tímto názvem uráží „city“ SU válečných veteránů …

Podrabinek zkritizoval Putina za rehabilitaci Stalina a natírání „zločineckého, falešného a ostudného“ SU na růžovo, načež mu Putinovo nacionalisticky fanatické mládežnické hnutí Naši vyhlásilo válku, a začalo jej nevybíravě zastrašovat a obtěžovat ( stanováíní před domem „nepřítele“ je jeho běžná taktika na vyvedení „nepřítele“ z míry, učinilo to již za skandálu s Litviněnkem, kdy takto obtěžovalo UK velvyslance - své stanové městečko před jeho rezidencí vyklidilo až poté, co si tento stěžoval na ruském zamini) …

Podrabinek dostával výhružky smrti, takže krátce po uveřejnění článku se stáhl do „úkrytu“ , ve kterém je dodnes …

24.9.09 pařížsko-ženevský výbor pro ochranu obránců lidských práv, což je společný program Federace pro lidská práva/FIDH a Světové organizace proti mučení/OMCT, ostře odsoudil vraždy a útoky proti obráncům lidských práv v Rusku , a taktéž  28.9.09 Výbor pro lidská práva KBSE na svém zasedání ve Varšavě  …

1.10.09 k nelibosti Kremlu se Bernard Kouchner po 8. francouzsko-ruské bezpečnostní schůzce přímo od Medvěděva odebral do sídla Memorial, a posléze do redakce opozičního listu Novaja gazeta ( v této době  Kreml s PAR intenzívně jednal o prodeji francouzské útočné lodě Mistral ) …

Aktivisté Memorial Světlana Ganuškinová a Alexandr Čerkasov uvedli, že od nástupu Ramzana Kadyrova beze stopy zmizelo přes 3.000 jeho čečenských odpůrců, a požádali Kouchnera, aby Paříž vydávala víza politicky ohroženým čečenským prominentům …

Kouchner se podepsal do Zlaté knihy hostů, do které napsal :“ Drazí přátelé z Memorial, pro svět jste svojí odvahou nepostradatelní, jste jeho nadějí. Děkujeme „ …

V redakci Novaja gazeta byl Kouchner přijat šéfredaktorem Dmitrijem Muratovem, jenž prohlásil, že vražda Politkovské a Estemirové splnila svůj účel – informace o porušování lidských práv v Čečensku již nebudou předávány, protože se žádná organizace již neodváží žádat své lidi, aby pro ni v Grozném pracovali – Putinovi se tak „ projektem Kadyrov „ podařil i vedlejší efekt – čečenizace, neboli zastrašení občanů celého Ruska“ …

6.10.09 soud částečně Kadyrovi vyhověl, a odsoudil Memorial k pokutě ve výši 50.000 rublů ( Kadyrov požadoval 10 miliónů) , a Orlova k vyplacení 20.000 rublů na účet Kadyrova  ( miluje značku Armani), načež 27.10.09 zahájil proti Orlovovi  trestní stíhání ( o kterém v médiích nepadla ani zmínka, ale přepis soudních jednání byl k sehnání na internetu) , které trvalo do 6/011 ( třebaže 9.2.010 Kadyrov veřejně oznámil, že svoji žalobu stáhne) , a v jehož rámci byl Orlov soudně šikanován s tím, že se má dostavit k dalším a dalším soudním slyšením, pravděpodobně aby Kreml zjistil, kolik toho Orlov skutečně ví  (právníkem Orlova je prominentní ruský právník Henry Reznik *1938, člen ruského Helsinského výboru pro monitorování lidských práv, právníkem Kadyrova byl Andrej Krasněnkov) …

Orlov před soudem dokladoval desítky veřejných prohlášení Kadyrova, ve kterých nazval organizaci Memorial , její zaměstnance a další čečenské obránce lidských práv ( bývalý boxer a bývalý čečenský separatista Kadyrov byl mnohokrát v Radě Evropy kritizován za svá soukromá mučící střediska)  „ nepřáteli čečenského lidu „ , a hrozil jim , že „ má v Čečensku všechno pod kontrolou „ …

Po zavraždění Estemirové Kadyrov prohlásil : „ Proč bych se zbavoval takové nicky, kterou žádný chlap nechtěl, a která neměla ani důstojnost ani čest  …“

Svědci obžaloby vypověděli, že „ Estemirova na zasedáních (Kadyrova) Výboru pro lidská práva v Grozném, ostentativně projevovala nezájem , a stále jen si něco psala do notebooku  ( ale již neuvedli, jak ji Kadyrov jednou z vládní budovy  brutálně vyhodil před zraky čečenských novinářů )  „ …

Mj. ruský Helsinský výbor + Amnesty International vyzvaly ruské úřady, aby přestaly Orlova nesmyslně trestně stíhat  s tím, že pomluva a urážka na cti do trestního práva nepatří , a již vůbec by se zákonem na ochranu cti neměla chránit čest veřejných činitelů  …

Rossijskaja gazeta 30.6.011 uvedla ( převzal UK The Telegraph), že „ Oleg Orlov byl zproštěn obvinění, že urazil Ramzana Kadyrova, ale právníci Kadyrova prohlásili, že se proti rozsudku ruské soudkyně odvolají “  …

V 10/09 europarlament udělil organizaci Memorial a jejím třem představitelům – Kovalevovi, Orlovovi, a Ludmile Alexejovové  Cenu Andreje Sacharova za svobodné myšlení, stejně tak všem ostatním bojovníkům za lidská práva, zdůraznil europarlament …

Sacharova organizace Memorial bylo to nejlepší, co perestrojka dokázala vyprodukovat.

Z archívů Memorial ( + z částečně zpřístupněných státních archívů)  se lidé mohli dozvědět, kolik stovek jejich příbuzných bylo za Stalina zastřeleno či deportováno do vyhlazovacích  gulagů ( do gulagů rodiny putovaly jako celek, včetně kojenců a přestárlých)  na základě rozhodnutí tříčlenného bolševického revolučního tribunálu , které v letech 29-49 fungovaly ve všech městských obvodech a vesnicích po celém SU  ( bolševické trojky ) – tyto tribunály soudily rodiny podle seznamů vyhotovených místním šéfem milice , který je sepsal podle logiky „třídněosobní“ (chtěl jejich majetek ), či smůlovatě spadly do statistiky ( potřeboval naplnit denní kvóty zastřelených či deportovaných podle směrnic shora / tajné policie, jejíž náplní práce bylo vyhlazování všech potenciálních politických odpůrců režimu i s jejich rodinami , Čeka 1917-1922, 1934-1954 NKVD, mezi tím byla  GPU ) …

V roce 09 v rámci  intenzívní rehabilitace Stalina dua Putin/Medvěděv ( kterého Jelcin vyhlásil za zločince ) i v učebnicích ( viz zde Putinova vášeň pro falzifikaci historie ), Stalinův vnuk 73letý Jevgenij Džugašvili, exvojenský pilot žijící v Gruzii, zažaloval list Novaja gazeta  pro „pomluvu“ svého dědy Stalina, „ světového revolucionáře a vlastence , Rusy milovaného ( v roce 44 deportoval mj. Čečence, Inguše a Kalmyky z Kavkazu do Střední Asie ), který z národa bosáků učinil atomovou velmoc (prací otroků z gulagů) “, a požadoval na listu Novaja gazeta  odškodnění ve výši 180.000 liber , a na autorovi článku 10.000 liber …

Stejně jako jeho „75leté vnouče“ , taktéž mnozí dnešní Rusové tvrdí, že 60 miliónů lidí vyhladili jen a jen oškliví kumpáni Stalina z ÚV …

Stalinofilové neuznávají veřejné přiznání Gorbačeva z roku 89, že katyňský masakr spáchalo NKVD, a  tvrdí, že to byli jen a jen zlí fašisté, a když ne fašisté, tak polští důstojníci a prominentní intelektuálové  v počtu 22.000 spáchali hromadnou sebevraždu vzájemným se postřílením do zad ( příkaz k jejich povraždění podepsal Stalin, maršál Vorošilov, diplomat Molotov a šéfpolitruk Mikojan, Putinův Kreml dovolil zveřejnit jen zcela všeobecné dokumenty o masakru na webových stránkách ruského státního archívu až po  „události“ ve Smolensku v 4/010)  ….

Putin se v rámci své mocenské vertikály pustil i do likvidace svých kritiků z řad zahraničních novinářů, především Pervovo Kavkazského Kanálu , který až do konce ledna 010 vysílal rusky i pro postsovětské národy, a ostře kritizoval Putinův vojenský imperialismus realizující se za ruskými hranicemi – většinově francouzská společnost Eutelsat jednoduše tento gruzínský „disidentský“ TV kanál za jistý tučný obnos od Kremlu  „ odstřihla “  od svých satelitů, viz zde Saakašvili neztrácí smysl pro humor …

Otazník také visí nad trestem smrti v Rusku – v roce 96, kdy se  MOW připojila k Radě Evropy, byl trest smrti vykonán naposledy.

V 4/97 MOW podepsala dodatkový Protokol 6 Evropské úmluvy o  ochraně lidských práv o zrušení trestu smrti, ale doposud nebyl ruským parlamentem ratifikován , třebaže 19.11.09 se ruský Ústavní soud vyslovil proti jeho obnovení  po vypršení moratoria k 1.1.010 .

27.1.010 MOW po třech letech obstrukcí ( byla jím sankcionována za porušování lidských práv v Čečensku) umožnila reformovat  Evropský soud pro lidská práva ( Kreml byl v této době téměř „rehabilitován“ v kauze Jukosu, a Putin rozhodně ocenil, že Sarkozy/město Nice 20.1.010 odkleplo ruskému státu  vlastnictví prestižní katedrály sv. Mikuláše v Nice - Putin se zmínil, že katedrálu „rozhodně „ chce 27.11.09 v Rambouillet - na úkor těch ruských ortodoxních v zahraničí, kteří se Putinově církvi  (viz zde Putin a církevní majetek v zahraničí) nepodrobili/ doposud ji spravovala  kulturní asociace města Nice, které již  Rusové z poloviny vlastní ) …

19.1.010 byla v MOW pořádkovou policií brutálně rozehnána upomínková manifestace k výročí zavraždění advokáta Markelova a Baburové 19.1.09 - 34 lidí z 200, její organizátoři, byli předvedeni na policii k výslechu.

V 3/010 politická opozice vyzvala k podepsání online petice za odstoupení Putina, mj. ji podepsal býv. pluk. KGB/FSB Michail Trepaškin, Elena Bonner-Sacharová, v roce 88 zakladatelka nevládní organizace Memorial ( zemřela v US Bostonu 18.6.011 v 88 letech , pohřbena v Rusku vedle manžela),  esejista Vladimír Bukovskij, básnířka z gulagu Natálie Gorbaněvskaja, bývalý poradce Putina Andrej Illarionov, Garry Kasparov, bývalý vězeň gulagu a šéf Memorial Sergej Kovalev, bývalý vězeň gulagu Andrej Mironov, režisérAndrej Někrasov*1958 (v roce 07 natočil dokument Kauza Litviněnko) , Demokratická jednota Ruska, Oleg Pamfilov, šéf moskevského Střediska pro žurnalistiku realizovanou v extrémních podmínkách fungující pod záštitou ruského Svazu novinářů ( Pamfilov :“ Putin učinil z žurnalistiky extrémní sport“ )  …

Petici podepsal i  TV hlasatel a šéf Asociace novinářů v tísni, novinář a ekologický aktivista,  bývalý Putinův politický vězeň  Grigory Pasko*1962 ( ve spolupráci  s japonskou NHK TV se v roce 93 podílel na dokumentu o „ukládání“ jaderného odpadu ruského námořnictva v Japonském moři, v 11/97 byl zatčen FSB a obviněn ze špionáže pro Japonsko, propuštěn na amnestii – do nástupu Putina, který jej v 12/01 za stejnou věc znovu postavil před soud a  nechal jej  odsoudit ke 4 letům vězení , v 10/09 Evropský soud pro lidská práva odmítl jeho žalobu na ruský stát s tím, že  „  jako armádní důstojník byl podle platných zákonů vázán služebním tajemstvím, a musel tudíž předvídat důsledky svého jednání ), světově uznávaný fotograf Leonid Pulnyj *1940 (ukrajinský Žid, jenž v roce 95 emigroval do Montrealu) .

Petici dále podepsal Alexandr Podrabinek*1953, původní profesí zdravotník záchranky, jemuž v roce 77 vyšla v US kniha Trestající medicína o psychiatrii ve službách bolševiků,  takže  v roce 78 byl poslán na 5 let do sibiřského vyhnanství, kde byl za práci v samizdatu odsouzen ke 3.5 letům vězení v pracovním táboru .

Od perestrojky začal pracovat jako novinář a aktivista za lidská práva, v roce 04 se podílel na ruském vydání knihy Blowing Up Russia,Terror from Within/autoři Litviněnko-Felštinský.

Jejich knihu se v Rusku neodvážil nikdo vydat – Podrabinek ji nechal vytisknout v Litvě s tím, že ji bude šířit v MOW, ale FSB 29.12.03 na hranicích při celní kontrole  celý náklad v objemu 4.376 kopií zabavila v autě jeho agentury pro lidská práva Prima …

V 3/06 byl krátce zatčen v Minsku při demonstraci proti Lukašenkovi.

V roce 07, v souvislosti s násilnou hospitalizací  ze strany FSB Larisy Arap na psychiatrii, Podrabinek celý rok 07 věnoval psaní článků o tom, jak Putin vrátil na scénu psychiatrii jako formu politické represe …

Petici za odchod Putina podepsala i novinářka Zoja Světova, čečenský historik a exmluvčí čečenského prezidenta Aslana Maschadova Mairbek Vačagajev, Tatˇána Jankelevičová, a čečenská advokátka, která byla v roce 07 nominována na Nobelovu cenu míru, Lydie Jusupová …

Ella Pamfilova, inženýrka, efemerní ministryně Jelcina pro sociální věci, poté kandidátka na prezidentský úřad v roce 00, se v roce 02 stala  Putinovou poradkyní pro lidská práva, aneb Putinovou „lidskoprávní fasádou“  …,

V 10/09  poslanec Dumy za Putinovu stranu jednotné Rusko  Robert Šlegel požadoval , aby Medvěděv Panfilovou z funkce vyhnal, protože se zastala Alexandra Podrabinka ve štvavé kampani proti němu, kterou rozpoutalo hnutí Putinjugend „Naši“ a obvinila Putinovo mládežnické hnutí Naši z extremismu …

Ve své delikátní funkci „v jámě lvové“ bojovala za propuštění z vězení Světlany Bachminové, exzaměstnankyně Chodorkovského v Jukosu, matky tří malých dětí, veřejně odsoudila usmrcení advokáta Sergeje Magnitského ve vězení, kde mu záměrně nebyla poskytnuta lékařská péče , a v 9/09 se zastala  Alexandra Podrabinka s tím, že mu „ mládežnické hnutí Naši vyhrožuje smrtí“ ( hnutí to popřelo s tím, že požaduje „jen“  omluvu ze strany Podrabinka za urážku Sovětskému svazu ) …

Ella Pamfilova (56/010) nečekaně na svoji funkci rezignovala 30.7.010 pár hodin poté, co Medvěděv vyhlásil nový zákon o dalším podstatným rozšířením pravomocí KGB/FSB , třebaže na něj naléhala, aby tento , pro ruské občany „velmi nebezpečný“  zákon,  nevyhlašoval ( Putin si tímto zákonem připravil absolutistickou moc pro další osmileté období svého panování) …

12.11.010 Medvěděv potvrdil listu Kommersant, že „ americký krtek/pluk. Ščerbakov ze SVR- sekce S (agenti nelegálové), vyzradil Obamovi 10 ( 11. uprchl z Kypru)  svých „spících“  špiónů/ nelegálů dlouhodobě působících v zahraničí pod falešnou identitou , většinou se v zemi působení i provdají/ožení  ( v tomto případě fotografové, redaktoři, manželské páry, dva z nich měli latinskoamerický původ ), kteří byli v 6/010 zatčeni v US, a v 7/010  byli na letišti ve Vídni vyměněni za 4  Rusy, které FSB zatkla pro špionáž ve prospěch  Západu …

V MOW byli tito demaskovaní nelegálové  bizarně přijati s velkou poctou ( standardně po odhalených nelegálech ani pes neštěkne ) , Putin je nazval velkými vlastenci a zapěl si s nimi vlastenecké písně, zatímco Medvěděv jim v Kremlu  na hrudˇosobně přišpendlil vysoké státní vyznamenání, krasavice pseudoChapmanová,alias Kuščenková, dostala dobré místo u ruské kosmické agentury/ FSB banky  …

Pluk. Ščerbakov odjel do US 20.6., tři dny před Medvěděvovou  návštěvou Washingtonu 23.6., ( 10 špiónů bylo zatčeno 29.6., pluk. Tretjakov byl zavražděn 13.6.)   „ , na dotaz listu Kommersant, zda ruské tajné služby, které  levou zadní odhalují protiruské špióny na ruské Akademii věd,  nemohly něco „ tušit“ , když plukovníkův syn,  jenž pracoval v ruské Agentuře pro boj s narkoobchodem, odjel do US , kde trvale žije i plukovníkova dcera, krátce před otcem, Medvěděv neodpověděl  …

Média spekulovala, že jde o pseudokauzu, která má expremiéra Michaila Fradkova připravit o místo šéfa SVR/04-07/, nahradit jej šéfem prezidentské kanceláře Sergejem Naryškovem, či sloučit SVR s FSB, Fradkov, třebaže SVR „totálně selhala „, však sesazen nebyl a SVR s FSB sloučena nebyla , jen Putin , třebaže pluk. Veličko tvrdil, že FSB již zabijácká komanda nevlastní ani nevysílá, 24.7.010 veřejně utrousil, že  „ všichni zrádci dopadnou špatně“ …

Putin věděl o čem mluví : od jara do podzimu 010 Kreml ve svých tajných službách „ uklízel „  sérií bizarních „nehod“ (čečenští „teroristé“ za Kadyrova neexistují  ) :  - v 4/010 byl nalezen ve své vaně popravený elektrickým proudem ex ruský diplomat Jevgenij Todorov, jemuž Kanada udělila politický azyl

-         13.6. 010 se ve svém domě na Floridě „udusil biftekem“ expluk. SVR Sergej Tretˇakov*1956, jenž dělal špióna v Ottawě, později v NYC při ruské misi OSN v letech 95-00, kde ve funkci prvního tajemníka ruské mise/ alias zástupce šéfa SVR/ v roce  00 přeběhl, v roce 07 získal US občanství ( jeho smrt byla zveřejněna až 9.7., vdova, navzdory lékařské zprávě, mediálně tvrdí, že zemřel „přirozenou smrtí na zástavu srdce“ )  …

Tretjakov ve své knize , která vyšla v 1/08  s názvem Comrade J: The Untold Secrets of Russia´s Master Spy  ( napsal ji podle jeho vyprávění  US novinář Pete Earley) ,  tvrdil,  že jeho agenti pomohli ruské vládě ukrást 800 mil. dolarů z programu OSN Ropa za potraviny (vyhlášený v roce 97), akci, kterou osobně řídil, a která spočívala v manipulaci cen za ropu Saddáma Husajna …

V knize Tretjakov dále tvrdí, že pro SVR pracoval kanadský poslanec Alex Kindy, že SVR dezinformacemi přes jeho „přítele“ ruského velvyslance manipulovala s tajemníkem US ministra zahraničí Strobe Talbottem/94-01, že poslední šéf KGB Vladimír Kručkov vzápětí po pádu SU  „odlil „ 50 mld dolarů z poklady KS neznámo kam“ , a že si KGB zcela vymyslela svůj „vědecký“ příběh o postjaderné zimě /nuclear winter theory  na planetě, aby poskytla „ munici“ západním „mírovým“ hnutím, která demonstrovala proti rozmístˇování pershingů v západní Evropě ( podařilo se jí, že list švédské Akademiie věd  Ambio v tomto duchu v roce 82 napsal článek Soumrak v poledne) …

Na projektu KGB se podílel fyzik Kiril Kondratěv /1920-06/, jenž Putinovi později vnukl myšlenku, že globální oteplování je podvod , klimatolog Georgij Golicyn *1935 (autor projektu) , a matematici Nikita Mojsejev /1917-2000/ a Vladimír Alexandrov, který pro tuto teorii vytvořil matematický model – Alexandrov beze stopy zmizel na konferenci o „ jaderné zimě“  v Madridu v roce 85, někteří tvrdí, že jej odstranila KGB, protože již nebyl ochotný teorii jaderné zimy propagovat, jiní, že z tohoto důvodu zběhl na Západ (Kručkov ve svých Pamětech tvrdí, že jej „unesla“ CIA)  …

Tretjakov v knize rovněž tvrdí, že dva šéfové Putinovy ochranky FSO (má 20.000 mužů + „černou skříňku“  pro případ jaderné války), Viktor Zolotov a gen. Murov, mistři bojových umění z Petrohradu , vyhotovili seznam Putinovi nepohodlných lidí v MOW, které bylo nutno při jeho nástupu do funkce prezidenta, aby získal neomezenou moc, odstranit, mj. Alexandra Vološina,  jenž byl šéfem prezidentské kanceláře , když se 31.12.99 Putin stal „úřadujícím prezidentem“ , a jenž u Putina jako poslední jelcinovský funkcionář ( personální šéf Kremlu)   vydržel až do 10/03, kdy ze své funkce odstoupil na protest proti zatčení Chodorkovského ( přešel k Potaninovi, v roce 08 se stal šéfem jeho Norilsk Nickel) ….

Seznam byl tak dlouhý, že si  ,podle vyprávění Tretjakova, oba povzdechli, že to nedokáží „ani oni dva“  ( boxéra a judistu Zolotova svého času najal místostarosta Petrohradu Putin jako svého osobního bodyguarda ,taktéž pro ochranku starosty Sobčaka a jeho rodiny, čehož Sobčak brzy litoval  …

Zolotov (od roku 99 oficiální šéf Putinovy ochranky – „mužů v černém“ , do jejichž výzbroje patří i ručně odpalované protiletecké střely ) a mafián Roman Cepov k tomuto účelu v roce 92 založili soukromou bezpečnostní agenturu Baltik Eskort, viz výše …

Tretjakov v knize tvrdí, že se v roce 92 osobně setkal se dvěma ruskými podnikateli (1 z nich byl Vladimír K. Dmitrijev) , kteří tvrdili, že si od ruské armády koupili každý po jedné jaderné bombě ( v té době jistí ruští podnikatelé navrhli zlikvidovat hory chemického odpadu pocházejícího ze západních zemí  na ostrově Novaja Zemlja (MOW na něm prováděla pokusné jaderné výbuchy )  podzemním jaderným výbuchem, což kanadská vláda odmítla …

Tretjakov v knize také popisuje , jak posílal agenty do newyorské Veřejné knihovny, kde měli přístup k internetu, aniž by se prozradila jejich totožnost, odkud internet zaplavovali dezinformacemi …

Při setkání se Zolotovem a Murovem v NYC jej Zolotov udeřil „ ze srandy“ pěstí do spánku, že ztratil na několik minut vědomí , zatímco Murov se smál, až se za břicho popadal …

V roce 08 Tretjakov v rozhovoru pro novináře uvedl, že od US vlády nikdy nechtěl žádné peníze, a že přeběhl z důvodu, že  „ z nově nastupující Putinovy gardy se mu dělalo fyzicky nevolno, a nechtěl s těmito lidmi mít nic společného “ …

Krátce před smrtí s ním rozhovor v jeho domě natočil TV reportér Alexej Veselovský …

- 16.8. 010 turečtí rybáři našli na břehu u své vesnice tlející mrtvolu generála Jurije Ivanova (52) , muže číslo dvě ruské vojenské rozvědky GRU ( v roce 92 měl podivnou autonehodu Jurij Gusev z GRU), kterému se mj. přisuzuje likvidace Zelimchána Jandarbijeva , jehož auto jeho agenti vyhodili do povětří v Kataru v 2/04 , který odsoudil dva GRU příslušníky k doživotí, v roce 05 byli vydáni do Ruska, kde zmizeli ( Jandarbijev, „prezident“ Čečny 96-97, vyjednával za separatisty  s Jelcinem a Černomyrdinem, do Kataru se uchýlil po nástupu Putina do funkce prezidenta v roce 00)   …

Podle Kremlu generál trávil „dovolenou“ inkognito v Sýrii, ve skutečnosti přijel zkontrolovat práce na staveništi budoucí  nové ruské námořní vojenské základny pro černomořskou flotu  v městě Tartus, kde byl naposledy spatřen , na schůzku s představiteli syrské rozvědky se již nedostavil …

Podle ruské oficiální verze si šel opilý zaplavat, ale  odborníci podotýkají, že tak vysoký představitel GRU jistěže nechodil po cizí zemi sám, ale jen v doprovodu bodyguardů …

 - 4.10. 010 přítel „utonulého“  generála Jurije Ivanova, Viktor Čevrizov (62) , šéf rozvědky pozemní armády/GRU do roku 02 , se podle Kremlu „ zastřelil“  …

5.12.010 se na Medvěděva  s peticí obrátilo několik významných osobností z francouzské politické a kulturní scény , mj. bývalí ministři zahraničí Bernard Kouchner a Hubert Védrine, exministr kultury Jack Lang, filozof André Glucksman  - všichni požadovali , aby ruská justice skončila s politickou maškarádou a propustila Chodorkovského – Platona Lebeděva ,a jejich zatčené bývalé zaměstnance, a aby konečně postavila před soud pravého vraha Anny Politkovské ( „vyšetřování “ její vraždy se od samého počátku soustředilo jen na zahlazování stop ) , Natálie Estemirové z Memorial, Stanislava Markelova , Sergeje Magnitského a desítky dalších zavražděných kritiků Putinova autokratického režimu …

Doba však nebyla vhodná – v 3/010  Medvěděv v PAR zahájil Francouzsko-Ruský Rok“ otevřením výstavy Svatá Rus v Louvre , po Putinově návštěvě v PAR  12.6.010 byla v 6/010 z francouzského kosmodromu Kourou poprvé vypuštěna ruská raketa Sojuz, 19.6.010 se Sarkozy v Petrohradu zúčastnil  Ekonomického fóra, a v 12/010 Sarkozy podepsal prodej dokonce 4 útočných lodí Mistral Putinovi …

Nedodržování základních lidských práv v Rusku Putinovým ansámblem nebylo v rámci Francouzsko-Ruského Roku zmiňováno - , „Rusko je amputované a Sarkozy je slepý“ , vyjádřila se jedna novinářka z organizace Reportéři bez hranic .

Spisovatel Alexej Simonov z nadace Glasnostˇ k tomu dodal, že „ Putin vyhrál na celé čáře – Západ hru na slepého /nevšímat si propasti mezi Putinovými slovy a činy, preferuje …