Politkovská a komerční koncentrační tábory jednotek OMON

Politkovská, která se narodila v NYC v rodině SU diplomatů ukrajinského původu, pracujících v OSN,  jako Anna Mazepa, se provdala za svého spolužáka novináře Alexandra Politkovského, jenž v 1.pol. 90.let spolupracoval s prominentním moderátorem satirického TV pořadu Vzgljad Vladislavem Listijevem, zastřeleným 1.3.95 (38).  

Politkovská s duálním ruským i US občanstvím byla od roku 99 novinářkou opozičního moskevského listu Novaja gazeta, jeho již třetí zavražděnou novinářkou ( jeho majitele Lebeděva pozval Putin 7.5.02 na „ přátelský pohovor“ do Kremlu) …

List Novaja gazeta spoluvlastnil spolu s Gorbačovem oligarcha Alexandr Lebeděv *1959, vystudoval moskevský Institut mezinárodních vztahů a Zpravodajskou akademii pro KGB nomenklaturu -  KGB jej jako svého agenta „ obchodního atašé „  vyslala v roce 84 do LON, kde pro tajnou službu pracoval až do roku 92, ale jak napsal list The Sunday Times ze 7.1.07 v článku o Litviněnkovi,  Lebeděv,  přítel Litviněnka,  se v LON spíše věnoval studiu byznysu v City než britským státním tajemstvím ( list uvedl, že „ Lebeděv byl otráven spolu s Litviněnkem, ale otravu přežil  ) …

Lebeděv se stal miliardářem díky akciím, které získal po kolapsu SU ve funkci ředitele Národní rezervní banky, které investoval do Gazpromu, bankovnictví a leteckého průmyslu v RF a na Ukrajině, je majoritním vlastníkem National Reserve Corp.

Právě Lebeděv byl majitelem listu Moskevskij Korrespondent, který 12.4.08 zveřejnil informaci, že Putin má o 31 let mladší milenku, olympijskou vítězku  z Atén 04 Alinu Kabajevovou, se kterou se bude v 6/08 ženit  ( v roce 06 oznámila konec kariéry, od roku 07 v ruské Dumě, v roce 09 údajně porodila syna Dmitrije , o kterém prohlašovala, že je její synovec, v 11/012 údajně porodila dceru, třebaže  v 6/013 po oficiálním oznámení o Putinově rozvodu v TV uvedla, že bohužel ještě žádné děti nemá, západní média tvrdí, že i s dětmi žije  s Putinem v jeho rezidenci v Soči ).

O pár týdnů později Lebeděv vydávání listu zastavil, třebaže  šéfredaktor listu Grigorij Nechošev prohlásil, že si Putin již objednal svatební hostinu na 15.6.08 – vzápětí do redakce vtrhla FSB, a redakce se veřejnosti omluvila, že její tvrzení bylo nepodložené  …

Lebeděv byl v letech 04-08 poslancem Dumy za stranu Rodina/Vlast, po incidentu  s Kabajevovou vstoupil krátce do Putinovy strany Jednotné Rusko, ale když Vlast splynula s koalicí Spravedlivé Rusko, stal se jedním z jejích šéfů ( Sergej Mironov , který Spravedlivé Rusko spoluzakládal, vždy proti Putinovi v roce 04 + 012 v prezidentských volbách kosmeticky kandidoval s tím, že „ všichni chceme  Putina „ , cílem strany je odebrat hlasy komunistům )  .

Po zahájení Putinovy války v Čečensku na podzim 99 proti čečenským civilistům, Politkovská pravidelně cestovala jak do Čečenska, tak do Ingušska.

Když Putin poté, co se 31.12.99 stal úřadujícím prezidentem RF, nařídil závěrečný útok, včetně totálního rozbombardování Grozného s tím, že „ v Grozném nezůstal ani jeden civilista „ , novinář z Rádia Svobodná Evropa Andrej Babitský *1964 ( pokrýval již puč ze 8/91) se do Grozného tajně přesunul, a zůstal v něm po celou dobu ruského bombardování – ve svých reportážích obvinil Putina ze lži s tím, že naopak drtivá většina civilistů z Grozného neodešla …

Babitský se tak dostal mezi prominenty, kteří měli být při vstupu ruských jednotek do Grozného zatčeni.

Putin ruským novinářům ukázal svoji pravou tvář v 1/00, když nechal Andreje Babitského v Čečensku tajně zatknout s tím, že „ pracoval pro čečenského nepřítele“  ( do stejné situace se dostala Politkovská ) …

Stejně jako novinář Babitský i Politkovská riskovala život na ruských kontrolních stanovištích jednotek OMON, které jí několikrát zadržely.

V 2/01 Politkovská  odjela do Čečenska, aby vyšetřila stížnosti 90 čečenských vesnických rodin, které popisovaly „ trestní výpravy „  ruského 45. výsadkářského pluku.

Uskutečnila rozhovor s jednou čečenskou stařenkou Rositou z vesnice Tovzeni, která byla 11 dní mučena elektrošoky, mlácena, a držena v díře bez jídla a pití  ( unesení byli zadržováni v jámách vykopaných v příkopu kolem ruské základny) , dokud za ní její rodina nezaplatila výkupné ( 200 – 500 dolarů, či zbraně povstalců, aby se důstojníci mohli chlubit, kolik povstalců zlikvidovali ) .

Další svědek popsal  „koncentrační tábor komerčního rázu „ ( výkupné ) u vesnice Šatuni na jihu Čečny, kam Politkovská dorazila, a byla zadržena příslušníky OMON ( speciální policejní jednotky) , audio nahrávky jí byly zabaveny.

Když neřekla, které rodiny ji o táboru informovaly, byla během tříhodinového výslechu mlácena do bolestivých míst, přiotrávena čajem, takže zvracela, bylo jí vyhrožováno kolektivním znásilněním, politím benzínem a zapálením, a nakonec byla podrobena falešné popravě, protože „ má falešné doklady a je špiónkou  Šamila Basajeva „ .

Za hluboké noci ji poté jistý podpluk. vyvedl do tmy s tím, že ji zastřelí – očividně mu dělalo dobře, když viděl, jak se bojí.

Dovedl ji k raketové odpalovací rampě Grad, a rakety odpálil – ohlušující zvuk jí způsobil šok, po kterém několik hodin plakala.

Když se s ní vrátil, řekl jí :“ Svlékni se „ , když nereagovala, začal na ní ječet hrubá sprostá slova s tím, že „ Ruský důstojník se ti dvoří , a ty …. „

„  Viděla jsem stovky lidí zmučených elektrickým proudem, někteří z nich byli zmučeni tak rafinovaným způsobem, že jsem měla problém pochopit, že to udělali lidé, kteří chodili do stejných škol jako já „ …

Obzvláště brutální byl desátník vojsk ministerstva vnitra OMON Sergej „ Kadet „ Lapin, na kterého Politkovská systematicky poukazovala jak ve svých článcích z roku 00, zejména v článku „  Mizející lidé -Zelimchán Murdalov “  ( viz také  kniha Steve LeVine  „Il labirinto  di Putin“ ) , ve kterém jej přímo obvinila z únosů, mučení a znásilňování civilistů,  tak ve svých rozhovorech pro zahraniční tisk, mj. s listem The Guardian ze 27.2.01 + viz její výpovědˇ před Výborem pro ochranu novinářů ze 13.11.01.

Lapin byl formálně zatčen v roce 02, v roce 03 byl postaven formálně před soud, který jej “ pro nedostatek důkazů „ osvobodil – až v roce 05, kdy již Čečensko z pověření Putina „ normalizovali „  kadyrovci,  byl znovu zatčen, a poslán do vězení na 11 let .

Po svém návratu do MOW Politkovská svůj článek o morálním úpadku ruských důstojníků zveřejnila v listu Novaja gazeta + osobně v rozhovoru pro Radio Echo Moskva.

V důsledku svých aktivit se v roce 01 na několik měsíců stáhla do Vídně, protože jí chodily od důstojníků OMON , které ve svých článcích obvinila z porušování lidských práv, emailové výhružky smrti – také redakce Novaja gazeta si pro emailové výhružky najala v roce 01 ochranku.

Politkovská napsala :“ Kulka do hlavy je jedinou metodou, kterými jednotky OMON řeší jakákoliv nedorozumění s místními Čečenci, zatímco znásilňování mladých dívek je jen denodenní zábavou ke kávě „ …

V roce 06 Evropský soud pro lidská práva shledal Putinovo Rusko vinným za únos, mučení a popravu ingušského aktivisty Chadži-Murata Jandijeva.

Generálpluk. Alexandr Baranov *1946, „ Hrdina Ruska „ , jenž ruským jednotkám Severokavkazského vojenského okruhu velel, byl nafilmován, jak vydává rozkaz k popravě Jandijeva, jenž byl po hádce s generálem oddělen od ostatních vězňů.

Právě gen. Baranova Politkovská po návratu do MOW obvinila, že provozuje   „ komerční koncentrační tábory „ …

Po její smrti vyšla kniha dalších jejích článků pod názvem „ Má smysl pro novinářskou práci zemřít ? „ , která začíná popisem, jak mladá Čečenka seškrabuje do igelitky mozek svého otce ze zdi, aby mohla otce pohřbít.

Politkovská si zločiny páchané na civilistech v Čečensku vzala za osobní věc - v 12/99 při nemilosrdném bombardování civilistů v Grozném Putinovými vojsky, kdy civilisté chaoticky v panice utíkali z města, se Politkovské podařilo vyvést ze starobince 89 stařečků a stařenek, na které nikdo ani nepomyslel  –  již v roce 00 jí v PAR vyšla knížka  „Cesta do pekla, čečenský deník“, v roce 01 v LON „Špinavá válka, ruský reportér v Čečně“, v roce 02 v MOW „Druhá čečenská “, v roce 03 Zápisky z Čečenska - Malý kout pekla.

Ve všech dokumentuje zvěrstva spáchaná jak ruskými jednotkami, tak jejich pomocníky „ kadyrovskými milicemi „ , kterým šéfoval dnešní Putinem jmenovaný „prezident“  boxer Ramzan Kadyrov (  „ hromadné popravy vesničanů podezřelých ze spolupráce s oddíly prezidenta Maschadova, pohřbívání zaživa, skalpování ( Indiáni odřezávali vlasy i s kůží, aby duše nepřátel nedošla posmrtného klidu ) , drcená varlata, prsty drcené mezi dvěřními panty, a jiné metody, které „ , napsala Politkovská, „ jsou tak brutální a patologické, že je ani nechci popisovat „ ...

Politkovská dokumentuje veškerá fakta, která vystopovala v jednotlivých případech únosů a vražd ruských novinářů - poznávací značky vozidel, identifikační čísla vojenských vozidel, rádiová volací čísla vojenských vozidel, jména nadřízených důstojníků, kteří únos nařídili – informace, které vyšetřovací týmy odmítly do svých protokolů uvést ...

Politkovská cynicky ve svých článcích komentovala, když prokuratura „ ztratila " hlavní důkazy, a suše konstatovala, že „ list Novaja gazeta kopie těchto důkazů naštěstí neztratil „ ...

V jednom článku popsala jistého organizátora únosu slovy : „ Jednou rukou tlačil uneseného před sebou, druhou ruku natahoval pro úplatek, aby unesený skončil „ v lepších podmínkách“ , tak jako natahoval ruku Lenin na slavné fotografii z roku 1917 na petrohradském Finském nádraží „ ...

V roce 02 dostala mezinárodní novinářskou cenu Za odvahu ( 29.3.01 si počkala ve výtahu se schovaným mikrofonem na jednoho vojenského vyšetřovatele, známého svojí brutalitou, a natočila jeho výhružky na její adresu ) , v roce 05 obdržela ve Stockholmu za novinářskou práci cenu Olofa Palmeho.

V zájmu civilistů  se snažila o jednání s prezidentem Maschadovem, o jednání s „ teroristy“ v Dubrovce i v Beslanu , ale „ Putin si jednání nepřál „, napsala  …

Po zavraždění prezidenta Aslana Maschadova (8.3.05), Politkovská napsala o Maschadovi článek, vyšel v listu Novaja gazeta  19.9.05.

V Ruském deníku z roku 06 ( vyšel až po její smrti)/ Bolestné Rusko ve francouzské verzi s podtitulkem  „ Závěrečné účtování života novináře „ z let 12/03-8/05, období, které nazvala  „ skonáním ruské parlamentní demokracie“  , kritizuje omezování osobní svobody Putinovým orwellovským režimem, zesilující cenzuru, zavírání nepohodlných lidí do blázinců a vězení, a Putinovy demagogické lži, které mu veřejnost spolkla, takže na rozdíl od 1.ruské války v Čečensku 94-96, ve které byla veřejnost na straně ochránců lidských práv, v Putinově válce Putinovým válečným zločinům a zločinům proti lidskosti pod vlivem jeho lží ( viz jeho lži vůči Gruzii a Ukrajině ) tleskala.

Rozebírá v něm Dubrovku, Putinem zfalšované další prezidentské volby z jara 04, kauzu Chodorkovského , a Beslan.

Politkovská v knize lituje, že Putin v RF nemá rivala, Javlinského z bloku Jabloko považovala za „ slabocha“, a Borise Berezovského, jenž Putina neprozíravě představil Jelcinovi, a poté za Putinem až do voleb v 3/00 stál, jen za „ nezodpovědného gamblera „,  nikoliv politika.

O Chodorkovském napsala, že nikdo v Rusku nevěřil tomu, že si zachová hrdost, a dokáže nepožádat Putina o milost …

V knize Ruský deník Politkovská popisuje i ruské „ náctileté“ válečné veterány, kteří se z Putinova čečenského tažení vrátili jako těžcí invalidé s malými almužnami od státu.

Ve svých ruských domovech, v „ džunglích “, v nichž se platy a sociální dávky vyplácejí s několikaměsíčním zpožděním, a léky se dají sehnat, jen když si je z lékárny ukradnete, mají tito mladí invalidé jedinou jistotu – vodku.

Kritizuje armádu za zacházení s branci – mj. uvádí případy, kdy branci musejí stát na sibiřských železnicích, dokud v horečce nepadnou s oboustranným zápalem plic.

Politkovská a Beslan  1.9.04 ( Putin podruhé „ vyhrál“ volby, potřeboval rozšířit pravomoci bezpečnostních složek na úkor práv občanů, viz můj článek „Beslan, jak posloužil Putinovi „ )

Politkovská v Ruském deníku věnuje kapitolu i Beslanu ( rodiče uhořelých a ruskými bezpečnostními složkami v křížové palbě postřílených dětí obvinili z masakru Putina ), ale zvláštní na této kapitole Ruského deníku je, že se ani slůvkem nezmiňuje, jak byla přiotrávena na palubě letadla, když letěla vyjednávat s „ teroristy“  do jihoosetského Beslanu přes Rostov nad Donem s dvěma na ní nasazenými agenty FSB ( do přímého letadla do Beslanu s proputinovskými novináři ji FSB nepustila), a musela být z letadla v Rostovu nad Donem v bezvědomí vynesena na nosítkách a odvezena do nemocnice, kde zůstala na lůžku 14 dní, a kde se „ ztratily“  její krevní vzorky, aby nemohly jít na analýzu – přestože úmyslně v letadle nic nejedla, ani nepila, na konci letu požádala o sklenici vody …

Nebyla jediným nezávislým novinářem, kterému se do Beslanu nepodařilo odletět, novináře Andreje Babického FSB po dobu tragédie rovnou zatkla, což dokazuje, že se Putin vyjednávání s „ teroristy“ , aby propustili alespoň děti, snažil za každou cenu zabránit  ( 9.9.04 list The Guardian otiskl Politkovské článek „Otrávená Putinem“ )  ...

Masakr dětských rukojmí v beslanské škole z 1.9.04 je další bod, který Peunová ve své žádosti požaduje, aby Putin před Výborem RF pro vyšetřování vysvětlil .

Jediný expert na výbušniny ze všech třech vyšetřovacích komisí, Jurij Petrovič Saveljev oficiální verzi ruského gen. prokurátora , kterou opakoval ve své zprávě i Toršin  z 12.05 ( viz moje články o Beslanu ) , rozcupoval na padrtˇ s tím, že byla vyhotovena těmi, kteří o výbušninách a fyzice vůbec nic neví …

První explozi v tělocvičně, ve které teroristé děti shromáždili, nezpůsobil výbuch podomácku vyrobené výbušniny teroristů, jak tvrdil Putin, ale raketový pěchotní plamenomet RPO-A , odpálený speciální jednotkou FSB ze střechy budovy číslo 37 z postranní uličky školy ve 13.03 do okna tělocvičny … Druhou explozi v tělocvičně o 22 sekund později způsobil vysoce výbušný útočný tříštivý granát o síle TNT 6.1 kg , odpálený ze střechy činžáku číslo 41 z postranní uličky školy …

Pseudovýbušniny teroristů, rozvěšené pro odstrašení kolem tělocvičny, nikdy nevybuchly …

S rukojmími, kteří přes naléhání teroristů neuprchli z budovy ( děti, které vysadili z oken, byly postříleny v křížové palbě ), teroristé prchali z jedné budovy do druhé kvůli rychle se šířícímu ohni, který způsobil zapálením izolačního materiálu  první termobarický granát – na zraněné rukojmí padaly hořící trámy, zraněné a vyčerpané děti hořely zaživa …

Přesto Putinovo velící středisko jen přihlíželo …

Gen. FSB V.A.Andrejev vydal rozkaz k uhašení ohně neuvěřitelně až v 15.28 , ale hasičské vozy v totálním chaosu FSB akce nemohly k tělocvičně projet …

I rukojmí, kteří spolu s teroristy před ohněm prchali, byli vystaveni neustálé palbě z tanků FSB, a raketovým pěchotním plamenometům, které FSB proti zbylým teroristům s dětmi odpalovala (  blondˇatí  šéfové teroristů z neprodyšně obklíčené školy ze strany agentů FSB úspěšně odešli ještě před útokem)  …

Podle vyjádření šéfredaktorky Mariny Litvinovičové pravdabeslana. ru z 28.8.06 příkaz k útoku vydal samotný Putin v poledne onoho dne – rozkaz provedli generálové FSB Andrejev, V.Proničev, V.Anisimov, A. Tichonov, náměstci FSB, a spol. …

„Vyšetřovatelé“ se , podle pravdabeslana.ru,  od samého počátku soustředili na zakrývání stop - svědectví, která nezapadala do oficiální verze, odmítali zapsat ( rozhovor s Fatimou Dudijevovou z 1.9.04, zveřejněné 24.5.06 v Rossijskaja gazeta ) …