Pěvecký Kmotr Kobzon, přítel Stalina, Lužkova, Putina a Gotta

Firma bratří Živilo MIKOM, založená v 8/91, měla do RF pumpovat západní úvěry, jejich otec pracoval pro ministra Olega Soskovce, exšéfa karagandského ( Kazachstán) metalurgického kombinátu, jenž si sebou do MOW přivedl

svého zástupce Vladimira Lisina, jenž spolu s Děripaskou a Machmudovem pracoval pro bratry Čornoje, tj. pro moskevskou izmailovskou mafii, složenou především z veteránů afghánské a čečenské války (alias pro Soskovce, představitele vojensko-průmyslového komplexu).

Soskovec to dotáhl na 1. náměstka Jelcinova premiéra, přátelil se s gen. FSB Alexandrem Koržakovem, a bývalým ministrem SU Serafimem Kolpakovem.

Privatizace metalurgického průmyslu začala v roce 92 prodejem 24% akcií nejstaršího ruského metalurgického kombinátu Saldinský (Sverdlovsk).

V 6/92 šéf jihouralského metalurgického kombinátu Orsk-Chalilovo/ NOSTA Pavel Gurkalov požádal svého mladého asistenta Jurije Grinina, aby založil obchodní pobočku  NOSTA v Kolíně nad Rýnem, Nosta Metallhandels GmbH, jejímž šéfem se Jurij Grinin stal. ( Kommersant z 29.3.04)

O tuto pobočku proběhl v 1/00 lítý soudní boj mezi Gurkalovem a Grininem, ve kterém Grinin přišel o život.

Soudruh Soskovec se mezitím rozhádal s ruskými i s kazachstánskými reformátory, a přišel o funkci ministra.

První privatizační skandál v metalurgickém průmyslu vypukl v 2/93, kdy zaměstnanci čeljabinského hutního kombinátu/MEČEL obvinili vedení z podvodného nákupu majoritního balíku akcií Mečelu, a vynutili si odstoupení gen. ředitele.

V 3/93 místostarosta Petrohradu Georgij Khizha, bývalý šéf SU zbrojního podniku, šéf petrohradského Sdružení průmyslových podniků v jedné osobě, navrhl monopolní metalurgicko-uhelný holding na úrovni států SNS, ale protože metalurgická lobby nepochopila, kdo za tímto projektem stojí, odmítla ho, a Khizha, kolega Černomyrdina, ve vládě odpovídajícího za oblast energetiky, odešel do důchodu.

Khizha, starosta Petrohradu Gavril Popov ( rezignoval v 5/92), ale i kazachstánský Nazarbajev, moldavský Snegur a tádžikistánský Nabijev podpořili tržní ekonomiku.

V 12/92 se Duma zbavila radikálního reformátora Jegora Gajdara, jenž v 11/92 poslal do privatizace 35% západosibiřského metalurgického kombinátu Zapsib + 27 % m.k. Nižnyj Tagil + 35% m.k. Kuzněcký, a do funkce premiéra dosadila Černomyrdina.

V létě 93 byla Soskovcem založena Metalloinvest Banka, která měla platby metalurgického průmyslu vyvézt z KGB banky Menatep.

V 2/94 došlo k prvnímu střetnutí mezi Čubajsem, šéfem státního výboru pro správu státního majetku, a Soskovcem, kdy Čubajs pozastavil privatizaci magnitogorského hutního kombinatu/Magnitka, a odmítl zveřejnit, jaký je objem investičních úvěrů a vývozních privilegií pro privatizované podniky.

V 3/94 finanční ředitel hutního kombinátu Severstal Alexej Mordašov na příkaz  svého šéfa gen. ředitele Severstalu Jurije Lipuchina založil firmu Severstal-Invest, která akcie Severstalu vytunelovala/skoupila.

Těžební podniky, které neměly přístup na vývozní trhy, začaly požadovat podíl na zisku metalurgických kombinátů, a oznámily k tomuto účelu vytvoření kartelu. Jejich vzpouru během jednoho roku potlačil Severstal.

Boris Bidzina Ivanišvili

Boris Ivanišvili, chudý jako kostelní myš, dorazil do MOW v roce 89, během jednoho roku spolu s Malkinem a Eduardem Sacharovem založil s podporou stranických kruhů desítky firem (hlavní firmou byla Argoservice), jejichž jediným účelem byla redistribuce peněz z jedné do druhé, prostřednictvím úvěrů a půjček, a hlavním cílem bylo skrýt skutečné příjmy.

Když byly doslova napěchované penězi, převáděly peníze do zahraničí, do US Citibank, The Bank of New York, Chase Manhattan Bank.

Skupina Ivanišviliho podniků Triada ( 50% Ivanišvili, 25% Malkin + 25% Sacharov )  založila na podzim 92 s pomocí MOW KGB kruhů banku Rossijskij Kredit/Roscredit, jejíž prezident Vitalij Malkin byl zprostředkovatelem  mezi KGB bankou a ruskou státní správou ( Soskovec, Čubajs,Kozyrev, Šachraj, Vavilov, Lužkov, Rezin ). A.V. Maximov, bývalý důstojník vnitra ( velitel divize ), byl šéfem bezpečnosti a zpravodajství banky ( v jeho oddělení byli jen důstojníci vnitra ).

Ředitelem banky byl přítel a finanční poradce moskevského starosty Lužkova Eduard Sacharov, šéf akciovky Pekini, která spolupracovala s gruzínskými bratry Kvantrišvili Amiranem + Otarim, řeckořímským zápasníkem a trenérem klubu Moskva Dynamo. Otari Kvantrišvili, prominentní osoba moskevské mafie, v roce 90 založil Asociaci pro penzionované sportovce, která byla zástěrkou pro byznys s výpalným ( v 60.letech byl odsouzen za znásilnění). Otari Kvantrišvili byl v roce 94 byl zavražděn, údajně pro svůj konflikt s bratry Čornými.

S Ivanišvilim spolupracoval i Alexandr Ljubinin + jeho syn Dmitrij, které Malkin nesnášel. V roce 98 získal Malkin kanadské občanství ( později byl Kanadou obviněn z prodeje zbraní a z praní špinavých peněz ruské mafie) , žádal i o izraelské, v Izraeli měl rozsáhlé podnikatelské kontakty, často jezdil služebně do PAR ( Gajdamak ?).

Ivanišvili se v roce 96 nepostavil za prezidentského kandidáta Jelcina, ale za armádního generála Alexandra Lebedě ( zavražděn v roce 02).

(V 1/09 Ivanišvili získal od Sarkozyho francouzské občanství - ve Francii Ivanišvili vlastní vilu v Saint Tropéz a luxusní nemovitost u PAR.

Jak mohl francouzské občanství získat, se podivoval čas. L´Express z 10/012, ve Francii uceleně nežil, jen se v ní občas v letech 97-03 objevil ( návštěvy u Arkadije Gajdamaka (?), viz můj článek AngolaGate ).

V Tbilisi se však Ivanišvili přátelil s každým francouzským velvyslancem, zejména s Erikem Fournier v letech 07-011, jenž mu občanství, o které si Ivanišvili zažádal v 1/08 z důvodu sňatku, zařídil – Ivanišviliho žena, a taktéž jeho děti francouzské občanství již měly.)

V 7/93 Roscredit (jejím akcionářem banky byla Ivanišviliho další banka Roslegprombank ) založil pobočku Rosexport Bank, Ševardnadze vyhlásil Gruzii za člena SNS, takže „ Ivanišviliho „ banky nabyly na vlivu.

Dle expertů počáteční kapitál na zakládání podniků a bank měly státně mafiánské struktury od Komunistické strany, jejíž pohrobci mafiánské sítě řídili.

Tímto kapitálem KGB založila  první ruské soukromé banky, mj. Chodorkovského banku Menatep, Ivanišviliho Roscredit Bank, Promradteckbank, firmy Agroprocent, Mikrodin  ( Ivanišvili, Malkin, Valtanov ).

Počátkem 90.let hrály hlavní úlohu nejen banky, ale i brokerské/makléřské  firmy, např. Ivanišviliho Argoservice, které skupovaly akcie, a byly provázané s podniky pro praní špinavých peněz, mj. s Ivanišviliho firmou Economy,Technology,Education,Atlanta, Kompebi, Mosbartkombank – vzhledem k tomu, že mafiánské banky a jejich klienti obchodovali na základě falešných dokumentů a dokladů, některým z bank byly odebrány bankovní licence, včetně výše zmíněným bankám Ivanišviliho a jeho partnerů ( Malkin, Sacharov, Ljubinin).

Pěvecký Kmotr Kobzon, přítel Stalina, Lužkova, Putina a Gotta

Gott krátce po nástupu Putina měl po 13 letech v 4/00 vystoupení v kremelském sjezdovém paláci ( viz idnes.cz  Ruský comeback se Gottovi vyvedl z 25.4.00 ) , mafián Ivan Jonák /1956-2016/ mu dle vlastních slov zařizoval vilu, kontakty udržoval se zastřeleným Františkem Mrázkem, Gott tvrdí, že až od roku 93 ( v 1/06 zastřelen odstřelovačem).

Miliardáři Gott *1939 ( otec byl český Němec ?), Mrázek *1958 + Provod *1956 založili počátkem roku 93 Nadaci pro policisty KG Interpo, které Gott věnoval 4 milióny korun, a které na žádost Mrázka šéfoval ( a ze které brzy vystoupil, protože prý pochopil,  že to byla jen pračka špinavých peněz  ).

 „Manipulací kolem Mrázka je strašně moc,“ Provod Mrázka obhajuje, že to nebyl „ až zas takový gauner“, třebaže „ i jeho spolupráce se mnou byla z jeho strany účelová. Můj tehdejší velkoobchod s potravinami Centrum měl měsíční obrat i kolem padesáti milionů korun a Mrázek zřejmě kontroloval, zda neperu peníze.“
Mrázek a Provod podnikali s mafiánským miliardářem Tomášem Pitrou *1971, viz Setuza.

Po roce 89 Mrázek, přítel ministra financí Ivo Svobody a socdemo poslance Josefa Hojdara, nebyl nikdy z ničeho obžalován, významně prohlásil, že kontroluje majetek v hodnotě několika miliard a několik poslanců v parlamentu napříč politickým spektrem  ( Mrázek dle Provoda chystal nelichotivou knihu   „ Naši slavní disidenti, elita národa „, ve které chtěl zveřejnit i pět ztracených stran z vyšetřovacího spisu o krádežích kufrů, zejména bohaté klientely čsl. lázní  Pieštˇany z Kuvajtu, na letišti v Ruzyni ).

Mrázka se poprvé někdo pokusil zabít v roce 02, Jan Kubice uvedl, že Mrázek mohl být zastřelen synem Antonína Bíny ( člen Komise stranické kontroly v 50.letech ? STB s datem narození 1908 -1986 ? ), jenž Mrázka v podsvětí zaučoval.

Provod 5.10.013 v Blesku tvrdil, že Mrázka zastřelila politická mafie, protože  Mrázek nic nedělal sám o sobě, byl někým řízen.

Při silniční kontrole krátce před jeho smrtí našli policisté u Františka Mrázka kostarický pas a zmocnění, vystavené tamním ministrem vnitra. „Psalo se v něm, že Mrázek je poradcem ministra a sleduje toky a praní špinavých peněz ve východní Evropě,“ uvedl Provod.

„Podle mého byl Mrázek ve spojení buď s Interpolem nebo CIA,“ řekl Provod  „Kdysi jsme do nadace Interpo pozvali sponzory, i Mrázka. Fotograf televize zachytil na snímku mě, jistého zpěváka a Mrázka spolu s člověkem, kterého nikdo z nás neznal, a který Mrázka oslovil pár vteřin před pořízením snímku,“ vzpomíná Provod. Fotografie byla před zveřejněním kýmsi upravena tak, že na ní čtvrtý – neznámý muž chyběl. „Teď už vím, o koho jde. Byl to Čech, vysoce postavený důstojník Interpolu,“ překvapil Provod, a dodal: „Nedávno jsem, po osmi letech, o Mrázkovi hovořil s bývalým pracovníkem BIS Martinem H. Řekl mi – nemáte a ani nemůžete mít představu, kolik peněz Mrázek tomuto státu zachránil.“
Více na http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-krimi/212076/sokujici-podezreni-podnikatel-miroslava-provoda-mrazek-mohl-byt-tajny-policajt.html?utm_source=blesk.cz&utm_medium=copyProč máte obavu o život?
Jsem nositelem určitých informací, svěřil jsem se s nimi svým spolupracovníkům Šebestovi nebo jistému Bubeníčkovi - oba už nežijí. Ty informace věděl i Mrázek. Už jednou jsem byl unesen a vydírán, pak mi vybuchlo auto, dvakrát mi explodovaly v autě airbagy. Oznámil jsem proto jednomu pracovníkovi Národního bezpečnostního úřadu, jakými informacemi disponuji, a že pokud umřu, budou zveřejněny, protože jsem je uložil na několika místech na světě, v US, ve Velké Británii a v Rusku.

Kdo podle vás stojí za těmito násilnými akcemi?
Pracovníci tajných služeb. V mém životě se objevilo pět důstojníků BIS, kteří mi zkřížili cestu. Nechal jsem si u jedné izraelské bezpečnostní agentury vypracovat zprávu, kdo stojí za útoky na mou osobu. Došli k závěru, že to byli lidé z BIS.

Co si myslíte o vraždě Mrázka?
Nevím, ale poslední věta, kterou mi řekl, byla: S tou knížkou to byl dobrý tah ( Marie Formáčková/Provost Reportáž z rakve, rukopis měl Provost připravený několik let).
Setkal jsem se s ním náhodou v polovině ledna 06 (asi týden před vraždou ) v hotelu Esplanade. Řekl mi, že i když jsem byl v 11/ 05 odsouzen za daňové podvody na devět let vězení, tak jsem dopadl dobře. Na jednu stranu je to hrozný, ale na druhou si musíš uvědomit, že jsi mohl dopadnout podstatně hůř s kulkou v zádech. Pak mi řekl, že ví, o čem hovoří, že pracoval několik let jako poradce ministra vnitra pro organizovaný zločin.

Kterého ministra vnitra myslel?
To mi neřekl, ale pokud je to pravda, jednalo by se o Stanislava Grosse.

Jak na vás Mrázek působil, když jste ho viděl naposledy?
Mrázek působil vždy dojmem, že má všechno pevně v rukou, ale když jsme se viděli naposledy, měl úplně jiný výraz. Říkal, že neví sám, jak dopadne.

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/mrazek-mel-v-ocich-zoufalstvi-rika-provod-fgn-/domaci.aspx?c=A060217_220516_domaci_dp

Blesk 4.3.016 „ Jak KG získal pohádkové jmění „: V roce 76 Gott zdědil Bertramku po svých rodičích, zpěvák tvrdí, že si Bertramku pořizoval sám, ale úředně ve všem figurovali jeho rodiče. Ti poté, co 28.6.74 vyměnili dvougenerační dům v pražských Strašnicích, který jim postavil architekt Jiří Siegel, na kterého se obrátili v roce 69 a do něhož se nastěhovali v roce 71, v ceně tehdejších 951 600 Kč s tehdejším komunistickým funkcionářem Karlem Polákem (91), generálním ředitelem Vodních staveb Praha a od roku 76 ministrem stavebnictví, za Bertramku v hodnotě  tehdejších 415 560 Kč ( rozdíl v ceně se manželé Polákovi zavázali doplatit do 10 let, před Polákovými bydlel na Bertramce mexický velvyslanec ) bydleli v prvorepublikové vile v Jevanech, kterou si pořídili v roce 69. Ve vile na pražském Smíchově bydlel Karel.

Z veřejně dostupných dokumentů tak Blesk zjistil, že se Karel stal majitelem vily na Bertramce v rámci dědických řízení po smrti rodičů.

Po úmrtí maminky v roce 76 získal KG polovinu Bertramky a okolních pozemků, a polovinu prvorepublikové vily v Jevanech, kde jeho maminka skonala. Druhá patřila tatínkovi.

Mrázkův přítel a prominentní vekslák a pašerák  Miroslav Provod, u Gotta v jevanské vile v 80.letech pracoval jako domovník (jeho otec/ matka (?) byl šéfem Gottova Fanklubu, Gott tvrdí, že se s Provodem seznámil přes Provodovu matku, svoji obdivovatelku ), kdy Gott  Provodovi za podezřelých okolností prodal svoji vilu v Jevanech, když mu 1984 podepsal záhadnou směnku notářsky ověřenou, že mu dluží částku v hodnotě této vily, třebaže na policii po revoluci Gott vypověděl, že vila patří stále jemu, protože ji od Provoda koupil zpět ( vila byla stále psaná na něj, údajně i přes dohodu ji odmítl na Provoda přepsat) , a v 9/05 ji prodal dalšímu mafiánovi Janu Motˇovskému, jenž v ní otevřel Muzeum Gottland.

V 1/07 se v Jevanech, v další luxusní vile s pohnutou minulostí, údajně zastřelil skladatel Karel Svoboda,jenž vilu koupil poté, co v ní v 5/78 měl na věk zemřít slavný český psychiatr prof. Vladimír Vondráček ),

Mafián Jan Motˇovský zmizel v 8/08 v Nice, kam jel na obchodní schůzku ( jiná verze tvrdí, že si změnil identitu a ukryl se před svými věřiteli ), v roce 08 byl oficiálně prohlášen za mrtvého.

Šíp, kterému Gott poskytl 22.11.07 rozhovor, napsal, že se o vilu v Jevanech Gott přetahoval s organizovaným zločinem – Gott tvrdil, že svému domovníkovi vilu prodal, ale že ji Provod poté prodal „ nějakému „ podniku, od kterého ji Gott „ vykoupil „ , jméno podniku odmítl uvést s tím, že o svých kontaktech na organizovaný zločin vůbec nevěděl ( Provost tvrdí, že Gott obdarovával dárky komunistické pohlaváry, a Provod tyto dárky sháněl/pašoval, navíc pašoval tuny elektroniky a digitálních hodinek ), a že se již o svých kontaktech na organizovaný zločin nehodlá bavit.

"Mohlo to být někdy v roce 85. Gott tehdy přivezl tajemníkovi kultury ÚV KSČ, panu Müllerovi, k Vánocům videorekordér Sony Betamax. Odvezli jsme mu ho společně s Karlem. A tak jsem se jednoho večera setkal tváří v tvář s vrcholným politickým představitelem. Po příjezdu do Müllerovy vily mě Láďa Štaidl představil jako Karlova sekretáře a odborníka přes elektroniku. Zapojit a nastavit video bylo otázkou několika minut."

„Gott udržoval vztahy nejen s komunistickými pohlaváry, občas se musel setkat i s důstojníky STB, ale udržoval i čilé styky s tehdejší veksláckou smetánkou a budoucími kápy podsvětí „.

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/tajny-zivot-gotta-mafie-a-disent-da6-/domaci.aspx?c=A071123_211013_domaci_ost    (24.11.07)

Provod tvrdí, že jevanskou vilu od Gotta jakou domovník koupil za 170 tisíc západoněmeckých marek.

"Za tuto cenu bylo možné v té době koupit na Vinohradech 30 bytů nebo šest standardních rodinných vilek. De facto jsem ale na tuto vilu pracoval pouze několik dní. Z tohoto pohledu tedy nebylo o čem přemýšlet. Perspektiva, že se mi někdy podaří utratit peníze, které mi v obchodě ( jako Gottovu domovníkovi ) nepřetržitě rotovaly a objemově narůstaly, byla nulová, proto jsem s navrženou cenou souhlasil," napsal Provod.
Provod jako Gottův domovník dovážel ze Západu, zejména přes rychlík Vindobona,  se souhlasem soudruhů elektroniku a značkové oblečení. Část vydělaných peněz tak Provod legalizoval v nákupu jevanské vily.

Provod : "Při placení jsem Gotta poprosil, aby si dům nechal napsaný na sebe. Měl jsem obavu přepsat na sebe dům, který stál více, než bych ve svém zaměstnání domácího programátora vydělal za sto let. Dnes vím, že to byla chyba, i nejvěrnější kamarád někdy zradí."

Gottland
Provoda ještě v době komunismu uvěznili, takže když se Provod z vězení vrátil, potřeboval peníze. Proto se s Gottem dohodl, že jevanskou vilu Gott v roce 88 prodá tehdejšími státnímu podniku Narex – za 6,1 milionu korun. "Gott peníze od Narexu vyinkasoval, a předal mi je," uvedl Provod, „ jenže po roce 89 byla transakce prohlášena za nezákonnou a neplatnou. Po vleklých soudních sporech pak nakonec Gott i přes Provodův nesouhlas vilu oficiálně od Narexu koupil do svého vlastnictví, a v roce 05 ji údajně za 11 miliónů prodal podnikateli Janu Moťkovskému, který v ní vybudoval muzeum Gottland.

Provod se s tím nikdy nesmířil. Do rekonstrukce vily vložil podle svých slov daleko více než 6,1 milionu, které od Gotta dostal.

Blesk 2.3.016

Vilu na Bertramce ( v hodnotě tehdejší 415 560 Kč ) zdědil po svých rodičích ( polovinu v roce 76 + polovinu po úmrtí otce v roce 82 ) poté, co ji v roce 74 vyměnili  za nově postavenou ( v letech 69-71 ) vilu ve Strašnicích  ( v částce 951 600 Kč ) s komunistickým funkcionářem Karlem Polákem (91) , tehdejším  generálním ředitelem Vodních staveb Praha, pozdějším ministrem stavebnictví,  za Bertramku, rodiče však dožili ve vile v Jevanech, KG bydlel ve vile na Smíchově.

 „Manželé Karel a Věra Polákovi zaplatili manželům Karlu a Marii Gottovým před podpisem smlouvy této v hotovosti částku 236 040 Kčs. Zbytek rozdílu hodnot 300 000 Kčs zavazují se manželé Karel a Věra Polákovi zaplatit Karlu a Marii Gottovým nejpozději do 10 roků od právoplatné registrace této smlouvy,“ stojí ve smlouvě.

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/tajny-zivot-gotta-mafie-a-disent-da6-/domaci.aspx?c=A071123_211013_domaci_ost

O druhé tváři Gotta se píše ve svazcích STB. Gott, ikona normalizace, musel s tehdejším režimem nějak vycházet, jinak by nemohl cestovat do zahraničí.

Když se Gott v roce 71 vrátil se zpožděním z Německa, hrozilo, že mu zakážou další zájezdy. "Má obavu, zda mu povolí vystupovat na 60-ti sjednaných turné v NSR, v případě, když mu to nepovolí, že by se musel oběsit nebo pustit plyn," napsal do protokolu důstojník StB.

Gott věděl, že ho režim potřebuje, a proto si občas dovolil i nějaký výstřelek.

Od sovětské okupace uplynuly dva roky, když se Gott pohádal na letišti s jedním příslušníkem StB, ten pak do spisu napsal: "Diskutoval, co tady tanky mají co dělat, ať si jdou domů a jiné urážky na SSSR. Jak je možné, aby takový člověk, jako je Gott a jeho tajemník, jezdili do SSSR?"

Ze spisů StB vyplývá, že se kvůli jeho kontaktům s pohlaváry Gotta trochu báli. Když ho StB v roce 79 podezřívala, že pomáhá manželce Alexandra Dubčeka a je v kontaktu s "pravicovými exponenty", ani si ho nepozvali k výslechu.

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/tajny-zivot-gotta-mafie-a-disent-da6-/domaci.aspx?c=A071123_211013_domaci_ost

Josif Kobzon *1937 ( v ČR vystupoval s Alexandrovci se souborem písní a tanců, jezdil často do Karlových Varů.

Byl členem mafiánské organizace Asociace 21.stol. , založené Kmotrem Kvantrišvilim v roce 90 ( Kobzon v 6/99 založil její pobočku v JAR 3rd Millenium Men ), kterou po zavraždění Otari Kvantrišviliho ( 94) Kobzon řídil spolu s Anzorem Kikališvilim ( solncevská mafie v čele se Semjonem Mogilevičem ).

Po zavraždění Kvantrišviliho většinu z jeho firem převzaly skupiny Ivanišviliho a Kobzona ( Kobzon v roce 09 zaregistroval v JAR firmu Mikhasi Trading, napojenou na 3rd Millenium Men,  od té doby je ve stavu deregistrace, v JAR měly ruské státně mafiánské skupiny zaregistrovány stovky podniků ).

Také Kobzon  si v letech 93-94 nakoupil akcie Norilsk Nickel, a potřeboval tudíž vlastní banku, aby mohl manipulovat s obchodním obratem a s transakcemi do zahraničí a ze zahraničí.

V roce 93 Ivanišvili a Malkin založili další banku,“Rosexportbank”, jejímž majoritním akcionářem byla banka Roscredit, která podnikala na trhu s nemovitostmi. V roce 94 po zavraždění Otari Kvantrišviliho Anisimov, v letech 91-92 šéf metalurgického výboru, s firmou Trust ovládl Roscredit ( ex poslanec Dumy Igor Radionov, Malkin, Ivanišvili , ex poslanec Dumy Andrej Saveljev).

Bratři Černojové + UK občané bratři Reubenovi, majitelé firmy Trans World Metal/TWM, zaregistrovali svoji společnou firmu v Monaku jako Trans Commodities  a na Gibraltaru jako “Trans Teka”,  Kazachstán finančně jistil ruskou pobočku.

V 11/93 se firma bratří Reubenů TWM ve spolupráci s firmami Felixe Kuzněcova ( předseda moskevské organizace Svazu SU spisovatelů ? šéf ruské anticharty) pokusila převzít akcie Mosbusinessbank  (Rostrach vlastnil 10% ), když to nevyšlo, bratří Černovojovi se zaměřili na banku Menatep, která koncem roku 93 převedla na věřitele ( továrny kontrolované bratry Černými)  30 mld rublů.

Dodávky hliníku putovaly nejen na TWM bratrů Reubenových, ale i na CH firmu Koalko, která patřila Anisimovi. Anisimov byl v této rozkrádačské pyramidě nejvyšším vrcholem.

Anisimov vlastnil dva řetězce ruských a zahraničních firem, 1) Trans Walt, argentinská firma, jejímž úkolem bylo skupovat za pomoci  struktur organizovaného zločinu akcie  metalurgického byznysu 2) Aioki, registrovaná v US, viceprezidentem byl Felix Lvov, bývalý zástupce Anisimova, která přes legální firmy  „ prala „ akcie získané nezákonnými metodami.

Po vraždě Kvantrišviliho Ivanišvili koncem roku 94 pro jistotu s rodinou ( má 4 děti ), odjel na dlouhou dobu na utajené místo do ciziny.

Dosud je Ivanišvili nejbohatším občanem Gruzie s majetkem v RF ( dle oficiální verze nejprve v RF od roku 89 s Malkinem prodával mobilní telefony, ale měl stovky jiných firem, soustředěných kolem Argo Servis ).

Ivanišvili, a zejména Malkin (není vůbec na internetu), žijí celou dobu nenápadně v ústraní,neúčastní se žádných společenských akcí ( vyjma Ivanišviliho mise z Putinova příkazu v Gruzii, kdy byl krátce premiérem, načež se z politiky opět stáhl ), nepodávají rozhovory tisku ( Ivanišvili 2x po vítězství ve volbách proti Saakašvilimu ), jejich minulost je záhadou.

Ivanišvili uvádí za vzdělání dvě univerzity, Moskevskou a Tbiliskou, ale z Tbiliské univerzity se nedochoval žádný doklad o ukončení jeho zdejšího studia, ani žádná diplomová či dizertační práce, stejně tak v případě Potanina, šéfa ONEXIM Banky, jenž údajně dokončil v roce 83 Státní institut mezinárodních vztahů v MOW, a poté pracoval v zahraničním obchodě (KGB).

Potanin, jenž pochází z rodiny prominentního bolševického funkcionáře, se v roce 014  po 30 letech rozvedl ( 3 děti) s tím, že má dítě s o 15 let mladší, se kterou se v témže roce oženil, jeho manželka žádala u soudu polovinu jeho majetku ( nabídl jí jen 2 mil. liber, vlastnil 10 mld liber ), Potanin však prohlásil, že „ žádný majetek nemá, kromě toho, který je uveden na žebříčku časopisu Forbes „ ( který jej v roce 015 uváděl za nejbohatšího člověka v RF ).