Okultní terorismus a tajné služby

Tajné služby infiltrovaly jak nejrůznější okultní řády ( francouzské tajné služby zejména Řád Slunečního chrámu ), tak organizace svobodných zednářů ( v Itálii se usadily v lóži P2, v níž, vyjma komunistů, byly zastoupeny všechny italské politické strany) , přičemž nejde o výjimky, ale o pravidlo ( šéf italské P2, finančník Licio Gelli*1919 jako poradce argentinského prezidenta Juana Peróna, přenesl svoji lóži P2 i do Argentiny, v čemž mu asistoval jeho politický konfident José López Rega /1916-1989/ …

Licio Gelli byl za války příslušníkem Mussoliniho „ černokošiláků “ , kteří bojovali po boku gen. Franka v občanské válce, byl zatčen a hrozila mu poprava, zachránil se tím, že se upsal US vojenské kontrarozvědce …

Šéf OSS, předchůdce CIA, William Donovan, byl členem Maltézského řádu, stejně tak James Jesus Angleton, šéf kontrarozvědky CIA, hlavní organizátor operací Gladio v Itálii, členem Maltézského řádu byl i William Casey, šéf CIA za Reagana ( den předtím, kdy měl v kauze Iran Contra svědčit před zpravodajským výborem Senátu, jej 16.12. 86 navštívil lékař CIA, podle jehož tvrzení během prohlídky utrpěl „záchvat“, takže byl dopraven do nemocnice, kde mu byl „objeven“ nádor na mozku – třebaže Casey o operaci nechtěl ani slyšet, byl 18.12. operován, po operaci již nikdy nemohl mluvit, v 5/87 zemřel ) …

Kauza sekty Slunečního chrámu

Neotemplářské sekty a řády fungují od 14.stol., když původní katolický klášterní rytířský řád Order of the Temple ( alchymie, kabala) , založený 1118 Hughes de Payens, byl papežem Klementem V. v roce 1307 rozpuštěn poté, co jej král Filip zakázal.

Francouzští a němečtí svobodní zednáři tvrdí, že Řád Chrámu tajně ve své existenci pokračoval, protože rytíři tohoto řádu se ukrývali před pronásledováním u svobodných zednářů, zejména v Portugalsku, ve Skotsku a v Irsku, ale historici to popírají.

V 18.stol. pařížská lóže řádu Rytíři Kříže tvrdila, že Templářský řád byl předchůdcem svobodných zednářů, a proto jsou svobodní zednáři tomuto řádu podřízeni  …

Této teze se chopil pařížský lékař Bernard Raymond Fabre-Palaprat, jenž 1805 Templářský řád obnovil, a prohlásil se za jeho velmistra.

Obnovení Templářského řádu bylo všeobecně dobře přijato, a projevil o něj zájem dokonce i Napoleon …

Pouze katolická církev řád zavrhla, proto Palaprat katolickou církev prohlásil za  „ mravně zkaženou“ , a založil „esoterickou“ církev johanitskou.

Po Palapratově smrti esoterické církve zažily mnoho schizmat, od 1932 se za Regenta templářů, oficiálně zaregistrovaných v Belgii, prohlásil Theodore Covais, 1942 regentství přešlo na Antonia Sousa Fontese, jenž sídlil v neutrálním Portugalsku, a jenž po celé západní Evropě zasel odnože Řádu.

Druhá větev se vyvinula z mysticismu Jacquese Breyera, jenž poté, co se seznámil s Maximem de Roquemaure, který o sobě tvrdil, že je předkem středověkých templářů, s ním 1952 založil Suverénní Řád Slunečního chrámu.

Dnešní neotemplářské řády jsou velmi rozmanité – může jít jen o společenské a gastronomické kluby, v nichž se členové převlékají do historických kostýmů, aby se jim lépe společensky konverzovalo a „trávilo“,  nebo o apokalyptické komunity, či zástěrkové společnosti pro provozování terorismu, špionáže či jiného politického macchiavelismu (viz můj článek Okultismus a NSDAP)…

Koncem 60.let tyto řády silně ovlivnily dvě osobnosti :

a) Julien Origas /1920-1983/, bývalý agent Gestapa v Brestu, člen rosekruciánského Řádu Růže a kříže/ Ordo Rosae Crucis /AMORC, a

b) Raymond Bernard /1923-2006/, svobodný zednář, přes 20 let velmistr Řádu Růže a kříže, jenž vůdcovství předal svému synovi.

Ve své knize Tajné setkání v Římě Bernard tvrdí, že byl jmenován nejvyšším historickým rytířem Řádu „ bílým kardinálem“ ( jedním ze 12 tajných Templářů ze všech koutů světa).

Za bílého kardinála se v letech 1913-1917 vydával i známý rasista Gregorio Baccolini, jenž se později stal ortodoxním prelátem.

Philip Coppens ( The Knights of the Extreme Right ) uvádí , že 27.10.72 se do Loiry zřítilo letadlo Vickers Viscount společnosti Air Inter, které mělo přistát v Clermont-Ferrand.

Příčiny pádu nebyly nikdy objasněny, novinář esoterik Serge Hutin /1927-1997/tvrdil, že úlomky letadla naznačují, že bylo sestřeleno protileteckou střelou.

V letadle zahynula jeho partnerka Marie-Rose Baleron de Brauwer, jedna z šéfů  zpravodajské Renseignements Généraux se sídlem v Nice, která mu v Clermont-Ferrand měla předat svoji zprávu o AMORC ( v 7/74 Julien Origas, šéf Obnoveného Templářského řádu/ORT, navazující na AMORC a OTS, prohlásil:

“ Jedna žena chtěla zabránit vzniku ORT, zahynula při nehodě “ ) ...

V Clermont-Ferrand z důvodu, že se zde konal výroční sjezd Velké Rady AMORC, kterého se měla zúčastnit i Baleron de Brauwer, jeho členka.

Podle Huntina Baleron de Brauwer ve zprávě podrobně popisovala spojení mezi AMORC, CIA, P2, SAC/Service d´Action Civique, paralelní policie, korsickou mafií, a nejrůznějšími rytířskými řády, za kterými se ukrývaly nejpravicovější organizace.

Zpráva rovněž mapovala jejich účast na mezinárodním terorismu, a jak byl organizován.

1970 Raymond Bernard založil Obnovený templářský řád/ORT, ale pod tlakem Ralpha  Lewise /1904-1987/, nejvyššího mezinárodního kmotra Řádu Růže a Kříže ( funkci převzal od svého otce, jenž Řád 1915 v Kalifornii založil,  Ralph vystudoval vojenskou akademii, lóži řádu založil i v Brazilii ), jenž žárlivě sledoval rostoucí vliv ORT, byl ve své nejvyšší funkci 1971 nahrazen výše zmíněným konfidentem Gestapa Julienen Origas, a 1972 musel z této sekty odejít, což mu později zachránilo život.

ORT hlásala, že je  „ strážkyní vesmírného esoterismu „ ,tj. že v sobě slučuje všechna náboženství, a že jejím posláním je připravit „ elity budoucnosti  pro převzetí duchovní moci nad světem „, v němž vůdcem bude „obrozený Kristus“ …

Julien Origas tuto sektu sblížil se sektou Suverénního Řádu Slunečního chrámu Jacques Breyera – ceremonii k této příležitosti zorganizoval v Ženevě v roce 81 okultní ideolog Joseph Di Mambro/JDM, narozený v chudé bigotně katolické italské dělnické rodině.

JDM navštěvoval soukromou katolickou školu s nevalnými studijními výsledky, matka jej nutila hrát při nedělní mši na housle až do jeho 20 let, kdy se poprvé oženil, měl jednoho syna.

Poté, aniž by se ozval své rodině, na několik let zmizel – údajně obchodoval se šperky, které nezdravě miloval.

V 50.letech začal koketovat se spiritualismem, a prohlašoval se za „médium“ historických šéfů řádů, 1956 vstoupil do Řádu růže a kříže, jehož členem byl do roku 69, kdy jej z něho vyloučil právě Raymond Bernard.

Ve Francii, kde se mu říkalo „ finanční žongléř “, byl JDM 1972 trestně stíhán za vystavení několika nekrytých šeků a z mnoha daňových podvodů, v dalších zemích byl obviněn z praní špinavých peněz.

1973 založil Středisko pro přípravu Nového Věku, a stal se jeho spirituálním gurem.

1976 se JDM usadil v Ženevě, a ve Švýcarsku/CH s pomocí Juliena Origase založil celou řadu škol a sekt, jejichž členové žili v uzavřených totalitních komunitách, např. Golden Way (1979 se jejím šéfem stal Michel Tabachnik), či Pyramida.

JDM poté začal hledat nového charismatického vůdce, jenž by dokázal řady jejich sekty rozšířit.

1981 jej jedna obětˇ budoucího masakru z roku 94 seznámila s Lukem Jouret  *1947, homeopatickým lékařem, kterého JDM seznámil s Origasem, načež se Jouret v témže roce stal členem ORT, kterému Origas šéfoval.

1983 Origas zemřel, a Jouret se stal jeho nástupcem, ale již o rok později musel z této funkce odejít -  vzal si však s sebou polovinu členské základny …

1984 JDM a Jouret založili vlastní Řád Slunečního chrámu, kdy Jouret jako  „ důvěryhodný lékař s diplomem z Bruselské svobodné univerzity“  rekrutoval nové členy, zatímco JDM převzal roli šedé eminence.

Jejich plán uspěl jen částečně, kdy Jouret svými přednáškami o  „ očistě těla i duše“, o „ špatném stavu zdejšího světa“ , kázal apokalyptickou budoucnost planety Země pramenící z ekologických příčin.

Novou elitu lidstva vytvoří jen ti, kteří se přidají k Řádu a včas na výzvu Řádu Zemi přes očistný plamen opustí, aby mohli po apokalypse na Zemi jako autentičtí mistři Řádu vybudovat novou civilizaci na hvězdě Sirius .

Jak mohli středoškoláci a vysokoškoláci věřit na svoji budoucnost za apogeem svých halucinací, je otázkou.

Jouret v 80.letech do přednáškových sálů a do sekty samotné nalákal stovky novinářů, lékařů, ekologů, milénistů středního věku z Francie, CH a Kanady, a to tak, že v těchto zemích zakládal kluby svých přívrženců ( mj. kluby Archedia/Arcadia či Amenta ), avšak v 90.letech se nechalo nachytat již daleko méně lidí, a zájem o jejich sektu prudce opadnul i ze strany bohatých sponzorů, kteří dokonce žádali o vrácení svých finančních darů ( v roce 88 měla sekta 442 členů, 187 ve Francii, 90 ve CH, 86 v Kanadě ( včetně několika ministrů provinční vlády provincie Quebec) , 53 na Martiniku,16 v US, 10 ve Španělsku ) ...

Počátkem 90.let se Jouretovy přednášky stávaly paranoidními – burácel o „ konci světa, ze kterého bude ušetřen jen Quebec “  (kde od 1986 žil s JDM),  a paranoidním se stávalo i jeho chování – zajímal se jen o peníze a o sex, který požadoval na členkách sekty před každým veřejným rituálem - nebyl nikdy ženatý, ale děti měl s mnoha ženami.

Skandál prohloubil i vlastní syn Mambroa Elie (* 1969 z 2.manželství ), jenž odhalil podvody svého otce při jeho nočních „meditacích“, za kterých mu středověcí rytíři řádu „předávali“ instrukce ohledně jeho „ kosmického poslání „ , a otevřeně o nich mluvil .

Elie také zveřejnil, že otec peníze sekty používá k soukromým účelům (oba šéfové měli luxusní rezidence všude po světě, JDM vlastnil 80 nemovitostí ), takže svým odchodem vyvolal exodus členů ze sekty, tím spíše, že svého syna Elieho Mambro představoval jako  „ zázračné dítě „ ,které se zrodilo z teogamie, když navštívil Jeruzalém …

Druhým "zázračným" dítětem, které se mělo stát dalším vůdcem nové elity nového věku byl Jouretův syn, narozený 1983 - jeho matka však jeho „ předurčení “ odmítla, a vychovávala jej jako „normální „ dítě.

Di Mambrovi se po odchodu syna Elieho zhroutil svět, který mnoho let tvořil – doposud loajální členové ( kteří jej poslouchali na slovo, ženy se s ním na příkaz vyspaly, rozváděl manželské páry, pokud se mu nezdály „ kosmicky sladění „ ) začali zpochybňovat jeho praktiky i praktiky celé sekty, navíc začal mít rozepře i s Lukem Jouretem.

V 12/92 bývalá členka sekty RoseMarie Klaus, které Mambro vzal manžela a oženil ho „ v kosmickém manželství “  s jinou, třebaže sektě věnovala jeden milión dolarů, se proti sektě veřejně postavila, a rozpoutala proti Řádu štvavou kampaň  …

Mj. prohlásila, že Řád zamýšlí zavraždit kanadského ministra veřejné bezpečnosti Claude Ryana, a že členové sekty infiltrovali důležité kanadské společnosti, např. HydroQuebec ( v níž Jouret mj. organizoval semináře o „obchodní seberealizaci“ ) - Jouret tak musel z Kanady utéci do CH …

Při vyšetřování pozdějších masakrů policie v Quebec odhalila plány Řádu na založení teroristické organizace pro boj s etnikem Mohawk, které žije kolem jezera Ontario a St. Lawrence River, čímž se napojení Řádu přes Joureta na elektrárenskou společnost Hydro-Quebec potvrdilo.

V 8/93 kanadská policie rozkryla teroristickou skupinu Q-37 napojenou na Řád ( Q= Quebec, 37 = počet zakládajících členů).

Několik členů sekty bylo nakonec zatčeno kvůli ilegálně drženým střelným zbraním ( navíc s tlumiči ),  mezi nimi i Jouret (jenž se do Kanady vrátil ilegálně) , a objevila se i zpráva, že Jouret ve svých buňkách Řádu provozoval střelecký výcvik, a to i žen ( zákon z roku 95 na kanadských občanech již požaduje registraci soukromě držených zbraní ) .

Jouret byl odsouzen jen k roční podmínce za ilegální držení zbraní (původní body obžaloby „ vyhrožování  ( provinčnímu ministru veřejné bezpečnosti Ryanovi, kterého Jouret obvinil, že patří k pravicové katolické sektě Opus Dei), vražda, terorismus, pašování zbraní  „ z obžaloby zmizely ), a ke složení kauce, načež DiMambro předal Patricku Vuarnet dopis, ve kterém uváděl, že jeho Řád se distancuje od úchylného chování doktora Jouret ( Patrick Vuarnet, syn olympionika Jeana Vuarnet,se svojí matkou a otcem masakry nepřežil) …

Pár dní před masakrem  DiMambro převedl 93 miliónů dolarů z bankovních účtů Řádu na účty australských bank, ke kterým se jako „ dědic“ přihlásil jistý kanadský občan Jean-Pierre Galipeau …

Proti sektě veřejně vystoupil i další její člen Tony Dutoit, kterého JDM odklidil do Kanady, když se Dutoit začal zajímat o finance sekty.

Dutoit šokované veřejnosti odhalil, že to, co v halucinacích členové viděli, nebyli duchové rytířů, ale elektronické a mechanické pomůcky, které tam osobně na příkaz Mambra nainstaloval, a také uvedl, že na příkaz šéfů sekty nainstaloval odposlouchávací zařízení do telefonů všech členů sekty …

Dutoit pokřtil svého syna Christopher Emmanuel, navzdory tomu, že Mambro si jméno Emmanuelle vyhradil pro svoji „ kosmickou „ dceru, takže syna Dutoita prohlásil za „ antikrista“ …

4.10.94 byl Dutoit, jeho anglická manželka ( byla vychovatelkou dcery Mambra ) a jejich tříměsíční syn  v jejich domě v Quebec rituálně ubodáni ( Tony dostal 50 ran,  syn 6 ran, zasazených dřevěným kůlem, na hlavách měli plastikové pytle ) dvěma vrahy, kteří se vrátili do Švýcarska/CH k Mambro a Jouretovi ( vrahy byli Egger a Dominika Bellaton, matka Emmanuelly), zatímco další dva členové sekty, muž a žena,  k mrtvolám vybudovali  kulisy, a chystali se všechno, i sebe, zapálit .

Filozofie sekty měla vždycky apokalyptický podtón, ale v kombinaci s paranoí DiMambra apokalypsa nabyla konkrétních rozměrů – DiMambro začal členy sekty připravovat na její rozpuštění, protože nadešel čas, aby se všichni odebrali do vesmíru, a stali se „novou elitou“ na Jupiteru …

Od počátku vstupu do sekty byli členové připravováni na to, že jsou jen  „ hosté “ na planetě Zemi, a až nadejde čas, odeberou se na jinou planetu – proto se sektě přezdívalo Kosmické děti či Lightbearers/Nositelé světla, aby se opět dostali ke „zdroji prvotního vědomí „ , ze kterého všechno v kosmu pochází.

Proto před smrtí povinně psali dopisy na rozloučenou, aby lidé, až je najdou, nelitovali je, ale sami sebe, že musí zůstat jen na planetě Zemi.

Dopisy zněly „ Z vlastní vůle a velmi štˇasten se vracím z planety Země na planetu prvotního vědomí “  …

Řád tvrdí, že se na planetu Zemi dostali díky energii hvězdy Sirius/Psí hvězda, o které vědci tvrdí, že pokud planetu Zemi navštívily před mnoha lety mimozemské bytosti, přiletěly z hvězdy Sirius, protože dodnes si vědci neví rady s jednou záhadou – jeden primitivní západoafrický kmen Dogo přenáší ze šamana na šamana zajímavou tradici – přesné technické údaje nejen o této hvězdě, ale i o „bílých trpaslících“ ( zaniklé hvězdy o menší hmotnosti)  v její blízkosti, což předtím než byla vůbec objevena, bylo přinejmenším velmi podivné …

Vražda Dutoitovi rodiny nebyla jedinou – byla nalezena i jiná těla předávkovaná hypnotiky, a poté udušena v plastikových pytlích, přičemž jejich ohledání ukázalo stopy po boji …

9.7.94 duchovní guru OTS DiMambro oznámil rozpuštění sekty, a  „ konečné řešení “ otázky jejích členů, jejichž mise na Zemi tímto skončila …

Ve dnech 4-6.10.94 bylo v Quebec nalezeno 5 mrtvých těl (ubodaná kanadská rodina Dutoita + dva Švýcaři, co „zametali“ ohněm po vrazích, a sami pak spáchali sebevraždu) .

Ve stejné době bylo ve CH vesničce Salvan nalezeno 53 mrtvých členů sekty řádu OTS ( 19 Francouzů, 17 Švýcarů, 9 Kanadˇanů,/25 žen, 17 mužů a 6 dětí, nejmladšímu byli 4 roky), včetně Mambrova syna Elieho a matky Jouretova syna, kteří sem byli očividně vlákáni do pasti, a byli uškrceni ...

Někteří spáchali sebevraždu, většina z nich však byla zavražděna, všechna těla byla na kost ohořelá.

Neprve vypili vražedný koktejl s hypnotiky, který popíjeli při seancích, na kterých se uváděli do transu, a poté byli někým udušeni černými plastikovými pytli (9 z nich je mělo na hlavě), 19 z nich bylo z těsné blízkosti zastřeleno pistolí s tlumičem …

Třebaže kriminalisté zjistili, že těla v sobě měla extrémně vysokou dávku fosforu, a závěr soudního znalce, prof. Gilberta Lavoué, byl v 12/00 jednoznačný : těla byla spálena plamenometem, přesto soudce Fontaine z Grenoble ve svém rozhodnutí z 7/00 prohlásil, že šlo o hromadnou sebevraždu …

Své rozhodnutí založil na tvrzení soudních laboratorních techniků, kteří tvrdili, že „nic zvláštního“ nenašli , a že oheň byl zaviněn „ neopatrně odhozeným nedopalkem „ …

Sotvaže policisté těla z chaty, která byla uvnitř zařízena jako kaple, vynesli, chata vzplála načasovaným zařízením v ohromném plameni.

V kapli bylo nalezeno 22 těl z oněch 48 – za několik hodin po tomto nálezu vzplálo hospodářské stavení ve vesnici Cheiry, které sektě patřilo, kde bylo 26 ohořelých mrtvol, které očividně zemřely na intravenózní podání hypnotik.

Zde byla nalezena těla Di Mambra (70) a jeho 12leté dcery Emmanuelle ( která se bouřila proti životě v izolované komunitě) , Joureta ( přesto bylo po Jouretovi vyhlášeno mezinárodní pátrání, třebaže CH policie zarputile tvrdila, že jeho tělo bylo dostatečně identifikováno) a dvou vrahů rodiny technika sekty Dutoita, a dále mj. 68letá milionářka Camille Pilet, ex manažerka CH firmy Piaget, která sektu každoročně sponzorovala milióny dolarů, a vedla jejich účetnictví …

Byl to první masakr tohoto druhu spáchaný v Evropě .

Di Mambro napsal před masakrem mnoho dopisů pro média  „ odjeli jsme do Budoucnosti…“, a také francouzskému ministru vnitra Charlesi Pasqua, jenž provozoval vlastní tajnou službu, který začínal slovy „ Drahý Karlíku ….“ o okolnostech, které uspíšili jejich „odjezd“, např. Jouretovo zatčení v Quebec , a jiné „pronásledování“ ze strany policejních orgánů a fiskálních úřadů.

V dopise ministra Pasqua obviňuje z tragédie sekty, protože se rozhodl Řád zničit ( Di Mambro pravděpodobně vyzval členy Řádu, aby Charlesovi Pasqua posílali své pasy na protesty, že Řád byl infiltrován jeho agenty , což zmiňuje novinář Maurice Fusier ) …

Dopis končil výhružkou pro všechny „zrádce“ Řádu :  “ Oni i jejich rodina budou podstupovat pekelná muka v každém nadcházejícím století “ …

16.12.95 došlo k masakru francouzské části sekty – ve Vercors u Genoblu byly objeveny spálené mrtvoly 16 členů sekty (8 Francouzů a 8 Švýcarů, 13 dospělých, a tři děti (2,4,6) .

Ze Švýcarů to byl známý architekt André Friedli, z Francouzů to byli např. kandidáti na členství v OTS Edith Vuarnet, bývalá trojnásobná šampiónka Francie v lyžování, její manžel olympionista Jean, syn Patrick Vuarnet, jeho švýcarská snoubenka, a jejich 6letá dcera, policejní inspektor z Celního úřadu s manželkou, a jejich dva synové (2,4), další policejní inspektor z pařížské Soudní policie …

Policejní zpráva uváděla, že nejprve požili, či jim miniaturními stříkačkami, nalezenými na některých tělech, byla vstříknuta sedativa, a poté byli zastřeleni a spáleni – tj. byli spáleni, když ještě žili …

Jejich popravčími údajně byli zmíněný architekt Friedli a člen sekty Jean-Pierre Lardanchet, u jejichž těl se našly pušky, kterými se poté střelili do hlavy, když se předtím polili hořlavinou …

Vybraní popravčí podle svědků z okruhu rodiny dostali příkaz dostavit se okamžitě na určité místo pro rituální ceremonii spojenou se zimním slunovratem, vraždění zcela určitě nepředpokládali …

Třetí masakr členů této sekty ( 5 obětí ) se odehrál 22.3.97 u Quebec v Saint Casimir stejným způsobem, z masakru se zachránily tři děti, které se ukryly v kůlně : rodiče je nejprve bez jejich vědomí chtěli zahrnout do svého  „ odjezdu na hvězdu Sirius“ , ale když jim první pokus dva dny předtím nevyšel ( selhalo zápalné zařízení), dětem se podařilo vyjednat své propuštění.

Při každém masakru byla těla rituálně poskládána do tvaru hvězdy - Sirius, na níž podle sekty sídlí „ část Pánů vesmíru“ …

Vatikán na to odpověděl, že Bible varuje před falešnými Kristy, a že očisty těla a duše se nedosáhne spálením vlastního těla v ohni, ale vírou v Ježíše Krista.

První soudní řízení se konalo v 7/00 v Grenoble – soudce Fontaine

a) nepřihlédl ke znaleckému posudku soudního experta, jenž, jak bylo výše řečeno,  předložil důkazy o tom, že členové a kandidáti sekty byli zaživa upáleni plamenometem ( tato informace vyšla najevo, až když Alain Vuarnet, nechal exhumovat tělo své matky a bratra ), ale jen k expertíze technických znalců, kteří „ nic zvláštního nenašli“ ( podle soudce nebyli spáleni plamenometem, třebaže stupeň ohořelosti jejich těl by podle verze soudce vyžadoval, aby byly mrtvoly vydatně pokryty popelem, přinejmenším 20centimetrovým, ale podle fotografií, které na místě činu pořídili četníci, na nich žádný popel nebyl, navíc některé části těla byly extrémně spálené, že zmizely i kosti a klouby/musela tudíž působit teplota nejméně 1.500 stupňů Celsia, jiné nebyly ohořelé vůbec, ostatky vykazovaly mimořádně vysoký obsah fosforu – použití plamenometu rovněž vysvětluje, proč byly spálené jen mrtvoly, ale nic kolem nich) ...

Jeden z těchto soudních techniků, Jean-Marie Abgrall, frustrován mimořádným stupněm utajení vyšetřování, vydal o svém šetření a procesních důkazech ještě před procesem knihu, a v 2/03 pro časopis Le Point uvedl, že Řád měl kontakty na sítˇ Gladio v Itálii a v Belgii, a upozornil (jako mnoho jiných) na četné charakteristické vlastnosti Řádu Slunečního chrámu, které jsou shodné s původním templářským řádem OSTS ve Francii, čímž naznačoval, že  autorem  Řádu OTS byl Constantin Melnik ) …

Dalším z nich byl Patrick Touron + Claude Calisti, expert tajných služeb na výbušniny - právě on na základě rozboru úlomků Boeingu PanAm, které explodovalo 21.12.88 nad Lockerbie + z DC10 společnosti UTA, které explodovalo 19.9.89, předložené DGSE, odmítl verzi FBI o libyjské stopě, zemřel v 2/013 ve věku 74) …

b) soudce nepřihlédl ani k výpovědi svědkyně, bydlící vedle jedné z důležitých obětí – Patricka Vuarneta, která vypověděla, že pár dní před masakrem se jí dva muži představili jako policisté, a prohledali Vuarnetův byt  …

c) soudce se odmítl zabývat finančním aspektem, který je klíčem k celé sektě ( právník příbuzných obětí Alain Leclerc získal kopii dopisu z 21.4.97, kterou právník Řádu jistou banku pověřoval, aby vyplatila částku ve výši 2.5 miliónů euro mezi různé politiky, politické strany, Řád Slunečního chrámu a Ordo Rosae Crucis, což znamená, že i po posledním masakru členů Řádu v Quebec z 22.3.97 byli šéfové Řádu ještě naživu – soudce se dopisem odmítl zabývat ) …

Zmanipulovaný soudní proces se soustředil jen na osobu „číslo tři“ sekty Michela Tabachnika, mezinárodně uznávaného švýcarského hudebníka a dirigenta , kterého pro sektu v roce 77 objevil Joseph Mambro, a kterému při procesu nabídl své služby novinář esoterik Jean-Luc Chaumeil¨.

Pozůstalí obětí si vymohli druhé soudní řízení, které proběhlo v 4/01 a bylo vedené jen proti Michelu Tabachnikovi*1942, spojený s Řádem v letech 94-04, jenž byl v roce 01 zproštěn veškeré obžaloby švýcarskou justicí, v roce 06 i francouzskou justicí, třebaže měl být údajně na schůzce, na které se sebevraždy a vraždy plánovaly.

V 3/03 nechal Alain Vuarnet exhumovat těla své matky a bratra, aby je mohl profesor Gilbert Lavoué prozkoumat – jeho zpráva vyzněla stejně jako zpráva z roku 94 – byly zavražděny kulkou do hlavy, a jejich těla byla spálena plamenometem .

Novinář Maurice Fusier ve své knize Státní tajemství ? uvádí, že vyšetřovatelé se úmyslně nezabývali stopami, které naznačovaly, že na místě byly i neznámé osoby nepatřící k Řádu …

Také Fusier upozorňuje na kontakty šéfů Řádu s Charlesem Pasqua.

Alain Vuarnet zažádal na základě nových důkazů o nový proces, ale jeho žádost byla v 4/04 prokurátorem v Grenoble zamítnuta  …

V 6/05 se nakonec nový proces konal, a to na odvolání samotného Tabachnikova, aniž by však přinesl nějaký průlom.

V každém případě se procesy soustředily jen na osobu Tabachnikova, aby hustou mlhou zakryly osobu Luka Joureta, jenž byl sice diplomovaný lékař, ale v praxi vykonával povolání žoldnéře a dobrodruha .

Narodil se v Kinshase v belgickém Kongu v rodině belgických kolonizátorů .

V roce 78 ve službách belgické vojenské rozvědky přistál spolu s jednotkou belgických a francouzských elitních výsadkářů v Kongu, aby pomohl udržet u moci neokoloniálního diktátora v potížích.

Nevojenští členové tohoto komanda byli belgickou vojenskou tajnou službou , aktivní účastnicí operací CIA-NATO Gladio (58-90), pečlivě vybráni.

Joureta vytáhli z řad Belgicko-čínské společnosti, v jejímž rámci Jouret cestoval i do Říše středu či k Ceaucescovi do Bukurešti.

Jouret úspěšně rozvíjel nacisticko-maoistickou stranu belgického pravicového extrémisty Jeana Thiriart ( nedaleko Antwerp se pravidelně koná sjezd neonacistů z celé Evropy, belgické zákony to umožňují)  …

Jean Thiriart /1922-1992/, nacionální bolševik, patřil v roce 39 mezi zakladatele organizace Přátel Třetí říše, opojené sovětsko-německým paktem o neútočení ze 8/39,  za pozdější kolaboraci s nacisty byl po osvobození odsouzen ke třem letům vězení  …

Navzdory tomu si v belgické Komunistické straně udržel vliv i přátele, a v době, kdy se pokoušela o destalinizaci, z ní odvedl část členů, a spolu s Jouretem založili Parti Communautaire Européen, založenou na věrnosti Stalinovi, přičemž dodnes existuje její odnož Parti Communautaire National Européen , která vydává deník, ve kterém publikují takoví upřímní demokraté jako Roger Garaudy, původně komunista a popírač holokaustu, jenž v 70.letech přešel ke katolicismu, a 1982 konvertoval na sunnitský islám, či pařížská advokátka Isabelle Coutant–Peyere alias madam Carlos, která se provdala za proslulého ultralevicového teroristu Iljiče Ramíra Sáncheze.

Po hromadném masakru ve CH 1994 se na místě vyšetřování pohyboval Jean-Francois Mayer*1957, jenž se představoval jako „ poradce pro náboženské otázky z Office Central de la Défense (odbor švýcarské vojenské zpravodajské služby), a proti všem procesním předpisům vyslýchal svědky sám mezi čtyřma očima  …

Ve skutečnosti byl Mayer, jenž udržoval čilé styky s Jouretem, aktivistou extrémní pravice v Lyonu, šéfredaktor negacionistického plátku Défense de l´Occident, a člen vatikánské sekty CESNUR/Středisko pro studie nových náboženství …

Později spolupracoval i s esoterickým plátkem Politica Hermetica.

Mayer byl jedním ze 300 privilegovaných, kteří po masakru obdrželi všechny spisy sekty …

26.10.06 AFP zveřejnila výpovědˇ režiséra Yvese Boisset *1939 před odvolacím soudem v Grenoble, ve které zdůraznil, že policejní vyšetřování upálení 16 příslušníků této sekty v lese Vercors v 12/95 záměrně opomíjelo politickomafiánský aspekt těchto vražd .

Policie nezkoumala do očí bijící spojení šéfa této sekty Josepha Di Mambro s Marchianim, jenž byl po  „propuštění “ francouzských pilotů  „zajatých“ bosenskými Srby v roce 95 jmenován Charlesem Pasqa prefektem departementu Val (o Marchianim viz můj článek zde AngolaGate IV, propuštění pilotů zprostředkoval Arkadij Gajdamak, jenž zaplatil výkupné) .

Nejprve byli údajně zavražděni oba zakladatelé Řádu, Joseph di Mambro ( již jeho sestra, se kterou nevycházel, zemřela při podivné autonehodě na železničním přejezdu v roce 86) , a Luc Jouret – byli zastřeleni a spáleni spolu s dalšími 51 příslušníky řádu 5.10.94 v Granges-sur-Salvan, a v Cheiry ve CH.

Yves Boisset, autor snímku Krvavé záhady Řádu (se stínem Charlese Pasqua) , který odvysílala France 2,  před soudem tvrdil, že se Di Mambro stýkal s Jean-Louis Fargette, bývalým mafiánem z Toulon, zavražděným v Itálii v 3/ 93, kam prchl před francouzskou justicí .

Fargette byl pravou rukou tehdejšího dlouholetého pravicového starosty města Toulon a senátora za UDF, Maurice Arreckx /1917-2001/, bývalého příslušníka SAC, usvědčeného z přijímání úplatků  …

Yves Boisset před soudem vypověděl, že  „ Di Mambro a Fargette společně koupili vojenský pozemek „ …

To, že jisté tajné služby kolem NATO a SAC zakládaly náboženské sekty, trójské koně US v Evropě, uvedl i list Libération ze 14.7.00 + Le Point z 5.4.01  

Právě tyto sekty, rostoucí v Evropě jako houby po dešti, představovaly z hlediska bezpečnosti pro Evropu problém číslo jedna, zatímco US pranýřovaly Evropu, že nepřeje “ náboženským svobodám” .

Když Německo v 1/97 udeřilo proti scientologické sektě, Washington oficiálně protestoval …

Šéfové těchto sekt budˇ prali špinavé peníze, nebo odváděli jinou práci.

List Libération upozornil, že policejní vyšetřovatelé nemohli odvést řádnou práci pro neustálé maření policejního vyšetřování ze strany soudce, a že oba šéfové Řádu slunečního chrámu pokaždé překračovali hranice z Itálie do Francie s obrovskými částkami peněz …

Bruno Fouchereau, autor knihy La mafia des sectes, tvrdí, že belgická nacisticko-maoistická skupina Thiriarta a Joureta ze 70.let byla jen zástěrkou NATO odboru SDRA 8  v boji proti Moskvě .

Součástí této hry stínů byl i velký koordinátor francouzských tajných služeb za války v Alžírsku Constantin Melnik*1927, stvořitel státní teroristické skupiny La Main Rouge/Rudá ruka, formálně alžírsko-francouzských maximalistů, ve skutečnosti státních zabijáků, kteří páchali všechny atentáty, politické vraždy civilistů v zahraničí, ke kterým dal Melnik (franc. tajné služby) příkaz, a které se poté  „shodily“ na tuto fantomskou teroristickou organizaci (viz můj článek Alžírsko II, falešní a autentičtí bin Ládinové) …

Melnik se k autorství La Main Rouge v 90.letech přiznal, ale odmítl, že byl zapleten i do stvoření neotemplářského řádu OSTS s tím, že toto obvinění způsobila KGB, která 1958 nechala v blízkosti jeho rezidence nafilmovat muže procházející se v kostýmech Řádu, aby jej zkompromitovala – tato historka však nemění nic na skutečnosti, že byl Melnik v sídle OSTS  u Lyonu mnohokrát spatřen ( viz kniha  Jean-Pierre Faure Příručka špionáže a kontrašpionáže ).

Bývalí členové OSTS přiznali, že nepodnikali jen esoterické seance, ale že se občas o víkendech seznamovali i s nejmodernější vojenskou technikou, která musela pocházet z armádního arzenálu – někteří výcvik ve střelbě na cíl s kulomety odmítli, a své členství zrušili …

Zasazení Řádu Slunečního chrámu do sítě Gladio potvrzuje i to, že mužem číslo dvě Řádu byl belgický příslušník sítě Gladio Luc Jouret.

Vysvětluje to i vyčítavý dopis DiMambra Charlesi Pasqua , že jejich Řád infiltroval – buňky sítě Gladio byly řízeny jen ze strany CIA a NATO, nikoliv národními ministerstvy – infiltrace z jejich strany znamenala jen jedno : likvidaci buňky i s jejími členy.

Melnik po skončení éry gaullismu odešel do „exilu“ v US, kde působil v proslulé  Rand Corporation , jejímž klientem je především Pentagon  …

Z Rand Corporation jej 1983 vytáhl důvěrník a šedá eminence Francois Mitterranda, kmotr Mitterrandovy nemanželské dcery, lyonský průmyslník Francois de Grossouvre*1918, aristokrat z rodu Bourbonů, bývalý šéf operací Gladio (NATO) v lyonské oblasti, jenž potřeboval zkušeného poradce, protože jej Francois Mitterrand  pověřil reorganizací francouzských tajných služeb ( Grossouvre byl mj. jediný, kdo věděl, že Mitterrand má nemanželskou dceru, ale jejich hlavní společné tajemství bylo jejich předválečné členství v Action francaise) …

7.4.94 měl Grossouvre spáchat ve své kanceláři v Elysejském paláci údajnou sebevraždu ( nebyla provedena žádná balistická ani toxikologická analýza, a vyšetřovací zpráva opomněla uvést, že měl v kanceláři opancéřovaný trezor, a zda se z něho něco ztratilo, a předtím, než byla přivolána policie, muži Christiana Prouteau z bezpečnostního útvaru paláce prohledali byt Grossouvreho, od té doby se postrádá rukopis Grossouvreho Pamětí ) - ve 20.00 večer byl nalezen zastřelený s pistolí Magnum 357 v ruce - 9.7.94 byla rozpuštěna sekta Řádu Slunečního chrámu …

Komická vsuvka : 25.9.01 bývalý šéf francouzského genštábu prezidenta d´Estainga, Jeannou Lacaze, pro tisk poznamenal :“ Terorismus nezná hranice …“ 

Constantin Melnik ve své knize z roku 94 o Lacazovi píše

“ V organizaci La Main Rouge se mu říkalo Ďábel pro jeho asijský původ – byl expertem na výbušniny všeho druhu, balíčky, které posílal, utrhly adresátovi po otevření hned obě ruce,  o 15 let později se stal náčelníkem genštábu d´Estainga.

D´Estaing se vůbec obklopil „dobrou“ společností – k Lacazemu ještě přibral válečného zločince Maurice Papona ( viz můj článek Maurice Papon) a generála Marcela Bigearda /1916-2010/ z Indočíny a Alžírska  „  …