Maršál Pilsudský nebyl fašista,Hitler naposledy v kostele

Maršál Pilsudský /1867-1935/ pocházel z rodiny zchudlé šlechty, byl spoluzakladatelem Polské/PL socialistické strany, a antibolševik.

Vybojoval bitvu o Varšavu v 8/1920 ( protivníkem mu byl 27letý Michail Tuchačevský, popraven Stalinem v 6/37,  a Sergej Budˇonnyj, viz můj článek „Maršál Tuchačevskij, bolševický Heydrich“ ), rozhodující bitvu rusko-polské války 1919-1920, kdy Poláci ukončili sen RA o spojení s madˇarskými a německými komunisty, a o ovládnutí Evropy.

Maršál Jozef Pilsudski

1926 maršál Pilsudský provedl vojenský puč proti haštěřícímu se parlamentu, který však prohlásil za „ revoluci bez revolučních důsledků „ ( socialistických reforem) , distancoval se od svých stoupenců z ultralevice, některé politické vůdce nechal uvěznit s tím, že politická demokracie k ničemu nevede. Hádající se Sejm nazval politickou prostitutkou, parlamentní republiku chtěl přeměnit v republiku prezidentskou, totalitarismus odmítl.

Prezidentská ústava z 4/1935 pro něj přišla pozdě ( v 5/35 zemřel ), ale dobře posloužila PL exilové vládě, a sloužila až do Stalinovy poválečné okupace Polska, když Stalin v roce 47 uspořádal v PL " volby ", ve kterých  "zvítězily"  proruské levicové strany.

Cílem vojenského puče Pilsudského bylo stabilizovat politickou situaci v zemi, což se mu podařilo.

Pilsudský byl de facto vojenským diktátorem, ale jeho politická síla spočívala v jeho charisma a v popularitě, nikoliv v legislativní pravomoci, kterou si uzurpoval.

Maršál Pilsudský hlásal etnickou toleranci, multikulturní Polsko, zlepšil postavení národnostních menšin, pojem etnické asimilace nahradil termínem státní asimilace, tj. neposuzoval občany dle etnika, ale dle jejich loajality ke státu.

Židovská obec maršála Pilsudského považovala za svého ochránce před PL antisemitismem (až na prokomunistický Židovský pracovní Bund) = státní asimilace PL Židů ( PL antisemitismus znovu propukl po smrti maršála ).

Nejhorší vztahy maršál udržoval s Litvou ( prohlašoval se za polského Litevce), a poté s demokratem Benešem ( mj.na sebe žárlili, kdo je oblíbenější v Paříži/PAR).

Ve vztahu k Berlínu/BER a ke Kremlu se snažil udržet PL v linii neutrality, musel balancovat mezi BER a Kremlem, aby si jej tyto dva státy nerozdělily.

Ochranu proti BER a Kremlu hledal u PAR, LON, Budapešti a Bukurešti ( ale stejně jako Beneš byl zklamaný politikou appeasementu západních mocností, tragédií bylo, že se PL a ČSR proti Hitlerovi a Stalinovi nespojily, v Budapešti vládl regent admirál Horthy od 1920- 10/1944, ČSR, Rumunsko a YU byly členy paktu Malé Dohody s cílem zabránit znovuobnovení Rakouska-Uherska ) …

Na jaře 1932 v přímých prezidentských volbách Hitler prohrál s maršálem von Hindenburgem, a v 11/32 NSDAP oslabila ve volbách do sněmu, přesto von Hindenburg jmenoval 30.1.33 pod nátlakem svého syna a mj. von Papena kancléřem Hitlera s tím, že „ tak činí proti své vůli, nucen okolnostmi „  …

( Po „ nápravných „ federálních volbách do sněmu z 5.3.33, které NSDAP „ vyhrála „ , si Hitler zmocňovacím zákonem přivlastnil zákonodárné pravomoci, 4.2.33 Hitler omezil svobodu tisku a shromaždˇování , 27.2.33 vypukl požár Říšského sněmu, za žháře byl označen NL komunista van de Lubbe, takže byla pozastavena ústavní práva občanů, vznikla zajištˇovací vazba a zvláštní soudy, 20.3.33 vznikl pro občany odsouzené zvláštními soudy koncentrační tábor Dachau. Zákon o úřednictvu ze 7.4.33 umožnil propouštět nespolehlivé osoby či osoby židovského původu, v 5/33 byly zrušeny svobodné odbory, v 6/33 byly zakázány politické strany kromě NSDAP. )

V 3/33 maršál Pilsudský, stejně jako jiní, Hitlerovi blahopřál k vítězství ve volbách, ale protože Hitler 6.2.33 prohlásil, že Gdaňsk s tzv. PL koridorem musí být vrácen Německu, načež Svobodné město Gdaňsk napadlo smlouvu mezi městem a PL vládou, Pilsudský současně navrhl PAR společnou vojenskou preventivní akci vůči BER ( á la obsazení německého Porúří v 1/1923 , aby si PAR vynutila zaplacení válečných reparací ), aby BER nenapadlo nedodržovat podmínky Versailleské mírové smlouvy ( existují důkazy, že PL genštáb tuto preventivní vojenskou akci vůči BER skutečně zvažoval, a němečtí generálové byli zajedno, že by preventivnímu úderu nedokázali čelit, proto Hitler a Göring provokace u PL hranic zakázali, ale důkazy, že Pilsudský vyzval PAR, aby se k akci připojila, nejsou ) .

Přímočarý von Neurath zastával jiný názor než pokrytecký Göring, a to, že dobré vztahy s PL nejsou pro BER žádoucí, když bude BER požadovat navrácení ex německých území, takže BER by měl udržovat dobré vztahy jen s Ruskem.

V 4/33 Pilsudský kvůli kauze Gdaňsk vyslal do BER  hraběte Jana Szembeka, ale PL velvyslanec v BER to nepovažoval za vhodné, proto se s Hitlerem setkal 2.5.33 sám, a Beck se ve WAW setkal s německým velvyslancem Adolfem von Moltke.

Hitler poté prohlásil, že „ ex německá území jsou stále německá, ale nelze je zpět získat vojenskou silou, jen jednáním „ …

Když PAR o společnou vojenskou akci neprojevila zájem, podepsala PL ambasáda v BER v 1/34 memorandum o vzájemném nepoužití síly, nešlo tudíž o formální pakt s BER, jaký podepsal Kreml v 8/39, šlo o pouhé memorandum, tj. prohlášení bez jakýchkoliv záruk, navíc s tím, že tomuto memorandu je nadřazená PL-francouzská smlouva …

Memorandum PL podepsalo v roce 1934, kdy PAR ke konsternaci Beneše podepsala smlouvu o přátelství se Stalinem ( Beneš na nátlak PAR, která již v 11/1932 podepsala se Stalinem pakt o neútočení, diplomaticky uznal SU jako poslední na světě v roce 34 po francouzsko-sovětském „ paktu „, a 1935 se Stalinem podepsal na nátlak PAR stejnou smlouvu jako rok předtím PAR ) .

Stejné memorandum podepsalo PL s Kremlem, ale již v roce 1932.

O paktu s BER a Kremlem Pilsudský prohlásil : „ Jsou neudržitelné, sedíme na dvou židlích, ale musíme získat čas na dobudování pohraničních pevností “ …

Kritici maršála tvrdí, že paktem s Kremlem dal Stalinovi prostor k likvidaci opozice, zejména na Ukrajině, kterou Pilsudský aktivně podporoval svým programem „ Prometheus“/ symbol antitotality, která vyvrcholila moskevskými procesy 36-39 (za španělské občanské války, na které se Kreml svými interbrigadisty a vojenskými instruktory aktivně podílel), kdy Stalin dekapitoval armádní velení a připravil RA o důstojnický sbor.

Pakt s BER, tvrdí kritici, Hitlerovi poskytl čas na přezbrojení.

Maršál Pilsudský předpověděl tzv. podivnou válku, kdy PAR a LON po vyhlášení války Německu nic nepodnikly, protože Pilsudský byl znepokojen " obranným " charakterem Maginotovy linie, která se začala stavět v roce 29, z čehož plyne, že spojenci Francie na východ od ní měli být ponecháni napospas sami sobě.

Stejně jako byla tehdejší evropská elita „ slepá „ vůči Hitlerovi, je dnes „ slepá“ vůči Putinovi.

Hitler však maršálu Pilsudskému opakovaně nabízel německo-PL pakt proti SU, což Pilsudský opakovaně zamítl, a krátce před svojí smrtí v 5/35 naléhal na ministra zahraničí gen. Josefa Becka, že PL musí s BER udržovat jen neutrální vztahy, a musí se spojenecky vázat na PAR a LON ( gen. Beck byl v PAR persona non grata, takže za jeho ministrování vztahy s PAR ochladly ).

Vzápětí po oznámení smrti maršála Pilsudského vyšly do ulic davy Poláků, aby spontánně uctili jeho památku – legionáři, vojáci, veteráni 1919-20 – jen PL komunisté jej na příkaz Strany označili za fašistu.

Kondoloval i papež Pius XI, jenž Pilsudského označil za osobního přítele, šéfové řecké a ruské ortodoxní církve, Mussolini + italský král Viktor Emanuel III, japonský císař Hirohito a britský král Jiří V.

Oficiálně Varšavě kondoloval i Stalin a Hitler.

Hitler pokrytecky nařídil, že se v BER bude konat smuteční obřad se symbolickou rakví s PL vlajkou a orlem, dnes by takový obřad nařídil Putin s divadelníkem Surkovem ( v té době byla německá armáda zcela neakceschopná, teprve o rok později obsadil Hitler demilitarizované pásmo v Porýní, a přeměnil versailleskou mírovou smlouvu v cár papíru ). Byla to jediná mše, které se Hitler ve funkci kancléře zúčastnil, a jeho poslední návštěva kostela.

Hitler naposledy v kostele

Do PL na pohřeb však nepřijel, poslal Ribbentropa. Když 1939 Němci dobyli Krakov, Hitler Wehrmachtu nařídil, aby k hrobu Pilsudského postavili stráž, nebylo by dobré poštvat si již v roce 39 proti sobě Vatikán, PL katolickou církev, potřebné budoucí kolaboranty, Mussoliniho a LON, se kterým BER vyjednával až do bitvy o Anglii.

Dle přání Pilsudského byl po jeho smrti jmenován vrchním velitelem PL armády jeho spolubojovník z bitvy o Varšavu gen. Edvard Rydz-Smigly, jenž vlivu Pilsudského nikdy nedosáhl.

Gen. ( maršál)  Rydz převzal osobní odpovědnost za porážku PL na podzim 1939, byl schopný velitel v malých bitvách, ale nebyl stratég.

Navíc během bitvy o Polsko odjel s PL ministrem zahraničí gen. Josefem Beckem /32-39/, a s dalšími členy vlády do Rumunska,  kde byli zadrženi, a  Poláky obviněni ze zrady. Gen. Beck v Rumunsku zemřel v 6/44 (49),  byl autorem protičeskoslovenské politiky, a v roce 38 si pod hrozbou vojenského zabrání vynutil vydání většiny Těšínska.

Generálové Beck + Rydz prohlásili, že po smrti Pilsudského byla armáda v katastrofálním stavu, protože výstavba pohraničního opevnění na hranicích s Německem pohltila PL státní rozpočet, a současně PL budovalo opevnění na východě proti Stalinovi. Na vojenskou výzbroj nezbyl ani halíř.

Rydz vyhlásil částečnou mobilizaci na jaře 39 ( Beneš v 5/38), kterou finančně nebylo z čeho udržet, navíc branci ze Slezska dezertovali do Německa.

Rydz byl držen ve vile patriarchy Mirona v horách pod policejním dohledem., 27.10.39 v Rumunsku  přiznal svoji „ absolutní „ odpovědnost za porážku, a odstoupil z funkce vrchního velitele PL armády, kterou převzal gen. Wladyslaw Sikorski v exilu ve Francii, po 6/40 v LON.

Když byl Rydz převezen do internačního tábora, 10.12.40 utekl  do Madˇarska, kde organizoval odboj ze stoupenců Pilsudského, zatímco gen. Sikorski Pilsudského i Rydze od jejich puče v roce 26 ostře kritizoval.

Sikorski nechtěl, aby se Rydz vrátil do PL, proto poslal šéfovi Armiji Krajowe generálu Stefanu Grot- Roweckému telegram s tím, že exilová vláda bude považovat návrat Rydze do PL za sabotáž, a požadoval, aby Rydz odjel do některé ze zemí UK impéria.

Gen. Rydz se však 25.10.41 přes Slovensko vrátil do WAW, kde kontaktoval Roweckého,že se chce účastnit odboje jako řadový voják, ale za 14 dní po svém příjezdu  do WAW zemřel, údajně na infarkt (55).