Kdo zavraždil generálního tajemníka OSN III

Metamorfóza „mírových“ sil OSN v Kongu 60.let (tzv. sporné nasazení mírových sil OSN v Kongu, ale protože každé rozhodnutí RB OSN je založeno na kolidujících zájmech, jsou všechna nasazení jednotek OSN „sporná“ … )

DH jako vždy reagoval obdivuhodně rychle, když do Konga po třech dnech od žádosti o jejich poslání, jednotky OSN (africké země ,Švédsko a Irsko) vypravil ,a v důsledku toho se také belgičtí výsadkáři z Konga rychle stáhli .

Avšak zástupce DH v Léopoldville dr.Ralph Bunche tuto „ nekvalitní rychlovku“ DH kritizoval ,protože obskurní Kongo na jednotky OSN nebylo připraveno po žádné stránce, ani sociálně,aby je ,alespoň, ocenilo :“OSN, co je to za kmen ?“ byla častá otázka konžských provinciálních úředníků …

Jednotky byly z 26 zemí,vojáci neuměli anglicky, takže voj. velení bylo chaotické …Výzbroj ,se kterou přišli jako s armádním přebytkem ze svých zemí, byla většinou nepoužitelná …

V Kongu o velikosti záp. Evropy neexistovala infrastruktura, žádné silnice ažádné přímé železnice do vnitrozemí Konga nevedly (např. z přístavu Matadi do Elisabethville se lidé velmi komplikovaně trmáceli 2.000 km několika loděmi a několika železnicemi) ,takže zabezpečení přepravy pro 26.000 vojáků (posléze 90.000) OSN bylo obdivuhodným počinem US letectva …

US armáda jednotkám OSN sice opatřila vlastní letadla, neexistovaly však letecké mapy Konga, ani kvalifikovaný pozemní letecký personál na těch pár konžských vnitrozemských letištích , která dokázala velká dopravní letadla přijmout …

Kontingent měl k dizpozici 3.000 terénních vozidel 90 značek bez servisních manuálů, náhradních dílů a automechaniků …

Komunikace v terénu v prvních týdnech úplně selhala, velitelé měli k dizpozici jen rádiové vysílačky na krátké vzdálenosti .

Téměř nad síly OSN byla, v zemi o velikosti B.Konga, logistika, protože při ústředí OSN žádná sekce voj.logistiky neexistovala. Nic nešlo hladce, a proto vztahy mezi odd. logistiky v NYC a voj. ústředím v Léopoldville byly velmi napjaté , „civilové si stěžovali, že vojáci nedokáží nic objednat „s předstihem“ a voj. velení komplikace v zásobování svalovalo na „ byrokraty v civilu „ …

Kvalitní zpravodajství je nezbytným předpokladem pro každou vojenskou operaci, ale pravidla OSN považují shromaždˇování informací v terénu za špionáž ( viz v tomto směru naprostou závislost jednotek OSN na zpravodajství NATO v době bosenské války, kdy NATO jim zatajovalo, co se dalo zatajit) …

V Kongu zvítězil zdravý rozum a zpravodajské odd. prostě eufémisticky nazývali jen sekcí G-2, které však mělo velké problémy nějakou informaci získat, zejm. v Katanze proti Belgičanům. Zvláštní zmocněnec gen.tajemníka OSN v Elisabethville Conor Cruise O´Brien si stěžoval,, že v Elisabethville je zpravodajská buňka OSN nucena se spoléhat jen na služby jednoho policejního důchodce řeckého původu a nezletilého poslíčka … ( to se radikálně změnilo až po roce , kdy se zlepšil letecký průzkum, takže jednotky OSN lokalizovaly a zničily belg. /katanžské letouny ještě před jejich vzletem).

Zpravodajské odd. bylo největší voj. sekcí ve voj.štábu v Léopoldville, protože jej měly všechny jednotky na úrovni brigády a praporu . Informace shromaždˇovali rádiovým odposlechem ,monitorováním konžského rozhlasu,omezeným leteckým průzkumem (nebyli však odborníci,které by jej vyhodnotili) , hlídkováním a sítí styčných důstojníků . Peníze na „nákup“ informací nebyly.

Velitelem kontingentu DH učinil švédského genrálmajora Carl von Horna,kterého odvolal z Jeruzaléma, kde velel blízkovýchodní misi jednotek OSN . DH svoji funkci vrchního velitele jednotek OSN delegoval na svého zástupce v Léopoldville , kterým byl dr. Bunche, se kterým se švédský gen. absolutně nesnášel, ale podle protokolu OSN mu měl diktovat jak,kdy a kde má voj. operace vést , navíc v provincích na velitelstvích veleli,většinou protichůdně, dva – voják dostával instrukce od voj. velitelství v Léopoldville, zatímco civilista dostával instrukce od zástupce DH v Léopoldville … Naštěstí pro generála von Horna byl Bunche v září 1960 odvolán do NYC … (Navíc se nesnášeli generálové mezi sebou, von Horn s britským gen. Alexanderem,velitelem ghanských jednotek … )

Jednotky OSN přepravily na kinshaské letiště Ndjili US letouny v polovině července 1960 a byly zde do června 1964.V roce 1960 mj. chránily v hlavním městě rezidenci prezidenta a premiéra . Nad jejich ústředím vlála vedle vlajky OSN a konžské vlajky , i vlajka USA …

V provincii Katanga měly, původně spolu s federální armádou ANC (bez profesionálních důstojníků byla nefunkční ), zabránit tomu, aby se Bruselu nepodařilo ji od Konga odtrhnout . Pokud jde o jejich mírotvornou úlohu,přestože jejich hlavním úkolem bylo zabránit občanské válce, na krutovládce v provinciích , kteří vyvraždˇovali své oponenty z vlastního etnika a všechny příslušníky jiných etnik (200 kmenů a 70 etnik), neměly vliv .

CIA,která vedle Belgičanů a JAR , měla na Kongu obrovský zájem, požadovala na neústupném DH, aby se jednotky OSN /UNF aktivně zapojily do bojů na straně proamerického proudu , vedeného náčelníkem genštábu konžského prezidenta, plukovníkem Mobuto, který již v té době okázale nosil čepici z leopardí kůže (a i jiné symboly bývalých náčelníků, jako hůl) .

Chruščev požadoval na DH to samé v růžovém - žádal ,aby jednotky OSN aktivně podpořily premiéra Lumumba, který chtěl vést Kongo směrem k politice „nezúčastněnosti“ …

DH však tvrdošíjně setrvával, k rozhořčení Washingtonu i Moskvy, na přísné neutralitě jednotek OSN (nesměly pomáhat ani ústřední vládě (aby se nestaly jejím nástrojem ) ani jejím odpůrcům) …

Prvním nepřítelem, se kterým se ku svému překvapení jednotky OSN setkaly, byla vládní armáda ANC, jim prezentovaná jako jejich „spoludruh ve zbrani „ . Brzy se vojáci OSN v Léopoldvillu stali prvním terčem útoků ze strany armádních vzbouřenců, a od září 1960, kdy se ústřední vláda rozpadla do mnoha haštěřících se frakcí , podporovaných různými moci chtivými frakcemi v armádě, byli vojáci OSN napadáni vojáky ANC na přímou výzvu těchto frakcí v ústřední vládě …

Ke konsternaci PL účinně při obnovování klidu a pořádku spolupracovali s belgickými vojenskými „okupanty“ , kteří po zklidnění situace se z Konga stáhli, až na 231 důstojníků, kteří asistovali Tshombemu v Katanze …

Mírové jednotky OSN neměly žádnou podporu u konžské vlády(která nic nekontrolovala) , zejm. za Lumumby, který ,když pochopil, že je nebude moci použít ke svým zájmům, pronášel na jejich adresu hněvivé projevy, ve kterých v podstatě konžské úředníky vyzýval, aby jim v ničem nepomáhali … V provincii Katanga je výslovně považovali za okupanty …

K velké nevoli PL, MOW ,promoskevských afrických států, ale i Washingtonu, však vojska OSN v létě 1960 nepodnikla nic k vyhnání belg. jednotek z Katangy . DH, který byl pod velkým tlakem všech zástupců těchto zemí,, kteří naléhali,aby jednotky OSN do Katangy poslal, nejprve ustoupil, ale vzápětí, když Tshombe pohrozil, že s jednotkami OSN bude jako s nepřítelem bojovat, změnil názor a odmítl je do Katangy rozmístit,protože by „padlo“ jeho pravidlo „nevměšování se do ničeho“ , a teprve když RB OSN 9.8. 1960 na jeho naléhání potvrdila jeho pravidlo přísné neutrality ,že nebudou zasahovat do bojů, protože Katanga je jen "vnitřní“ problém konžské vlády , DH se uvolil je do Katangy poslat a Tshombe byl díky rezoluci RB OSN nucen je do Katangy pustit … 12.8.1960 240 švédských vojáků vstoupilo do Elisabethville .

Jenže bohatství Katangy nebylo jen „vnitřním“ problémem konžské vlády : bohatství Katangy bylo sice životně nezbytné pro přežití Konga, jejíž doly,Belgičany vlastněné,zajištˇovaly přes polovinu příjmů státního rozpočtu … ale současně katanžské doly dodávaly 10% světové mědi,60% kobaltu a přes polovinu materiálu, kterým západní státy obkládaly letecké motory , takže jim šlo o víc, než jen přežití nějakého afrického státu …

V srpnu 1960 se potíže ústřední vlády přelily z Katangy i do další důlní provincie Kasaj, kde kmenový vůdce Balubů, Albert Kolonji, poštval Balubi proti etniků Luluů, jejichž vesnice byly vypalovány a Luluové vyvraždˇováni, načež vyhlásil nezávislý důlní stát Kasaj s vládnoucím etnikem Balubů , prohlásil se za prezidenta a s Tshombem uzavřel pakt o neútočení …

Jeho „stát“ okamžitě napadli vojáci ANC a zavraždily tisíce prchajících Balubů – zadrželi např. Jasona Sendwe ,šéfa Balubakat Party, kterému příslušníci federální armády ANC uřízli hlavu, kterou uřízli i veliteli Kabongovi,kterého Mobuto posmrtně vyznamenal .. . Rodiny v hrůze utíkaly, a aby je neprozradili kojenci pláčem, tak je po cestě zabíjeli /viz Death of the Innocent Children . Tunisští vojáci OSN museli jen přihlížet, protože na příkaz DH mohli zakročit, jen v rámci sebeobrany ,když byli napadeni …

V provincii Kasaj však šlo o víc : MOW jednostranně na srpnovou žádost PL (proti přání prezidenta Kasavuba) skrze sov, velvyslance Ottavě, zasáhla, a převážela vojáky ANC v sovětských letounech (a s nimi dodala i ruské a československé techniky a vojenské instruktory ) . CIA od té doby nazývala PL „Lumumbovitch …

DH tuto sovětskou akci veřejně odsoudil jako flagrantní porušení rezoluce RB OSN,a aby zabránil pokračující sovětské intervenci,nařídil jednotkám OSN, aby v Kongu uzavřely všechna letiště a pouštěly jen letadla OSN . PL spolu s MOW nešetřili nadávkami na gen. tajemníka OSN a obvinili jej, že se spolčil s belgickými okupanty a znovu žádali, aby jednotky OSN se separatisty v Katanze aktivně bojovaly .

26.8.1960 Allen Dulles napsal jednomu ze svých agentů v Léopoldville,Lawrenci Devlinovi , o nutnosti „fyzicky zlikvidovat PL jako prioritě CIA „, což měl na starosti šéf odboru tajných operací CIA Richard Bissell,ale belg. tajná služba je předešla … Také David Doyle, tehdejší rezident CIA v Katanze, napsal ve svých Pamětech True Men and Traitors , že jak prezident D.Eisenhower, tak prez. JFK považovali kryptokomunistu PL za nepřítele Západu číslo 1, ještě horšího než Fidela Castra, a chtěli, jej odstranit od politické moci …

Také britská Foreign Office živě diskutovala o jeho odstranění, jak naznačuje korespondence nmezi ní a britským velvyslancem v Léopoldville Howardem Smithem , budoucím šéfem MI5 …

Ve všech těchto komplotech figuroval jako ústřední postava prez. Joseph Kasavubu, sponzorovaný Belgičany a Francouzi, třebaže jako prez. hrál čistě jen ceremoniální roli .

Mezitím počátkem září 1960 se vládní Lumumbova vojska ANC ( 25.000 nedisciplinovaných potížistů bez profesionálních důstojníků,kteří je předtím brutální disciplínou drželi na uzdě) poprvé neslavně utkali s žoldnéřskými vojsky Tshombeho v Katanze.

Moskvě její bezostyšná intervence moc nepomohla, protože počátkem září 1960 se Lumumbova koalice polit. stran v hádkách rozpadla , veškerá jiná národní podpora pro PL vyprchala , a rovněž Balubové , s podporou žoldnéřů z Katangy, se znovu chopili moci v Kasaji. Rovněž mnozí Konžané nesouhlasili s veřejnou slovní „válkou“ , kterou Pl a jeho přátelé vyhlásili „zrádným“ vojskům OSN v Kongu, a zejm. gen. tajemníku DH, a obávali se ultralevicové orientace PL .

Na naléhání amer.velvyslance C.Timberlake a belg. velvyslance prez. Kasavubu 5.9.1960 v rozhlase oznámil, že sesadil PL a rozpustil jeho vládu ,která všemi silami podporovala sov. intervenci, samozřejmě až na ministra zahraničí Bomboka,kterého si Belgičané vybrali za nového premiéra …

PL nato reagoval okamžitým sesazením prezidenta, načež za dva dny byl parlamentem ,poté,co jeho projev,ve kterém zesměšnil prezidenta, sklidil velký potlesk, jako premiér potvrzen , a 13.9.1960 mu parlament dokonce udělil „mimořádné pravomoce“ … Belg.gen. konzul v Brazzaville,Marcel Dupret, telegrafoval do Bruselu, že „ Kasavubu sesadil PL předčasně “ .

10.9.1960 belg. ministr zahraničí napsal :“Je nutné eliminovat PL, aby nemohl škodit .“ A způsob jak to udělat nechává na plukovníku Louis Marliére, dlouhodobé klíčové postavě belg. štvanice na konžské nacionalisty, který vymyslí plán únosu PL (plán Barracuda) velitelem Noelem Dedekenem,bývalým šéfem komand Veřejných sil . Avšak major Julien Loos,vojenský poradce nového ministra pro africké záležitosti hraběte Harolda d´Aspremont Lyndena, plán odmítl jako příliš okatý a Belgii kompromitující, a doporučil ,aby likvidaci provedli sami Konžané …

Mezitím 14.9.1960 Kasavubu dopoledne rozpustil parlament a na scénu poprvé vstupuje pluk. Mobuto,který v rozhlase oznámil, že až do konce prosince zakazuje všechny politické strany a nahrazuje vládu kolegiem komisařů, které povede Julien Bomboko (v roce 06 žil stále v Kinshase v blízkosti rezidence belg. velvyslance) .

6.10.1960 hrabě Lynden napsal v oficiální korespondenci , že „ v zájmu Belgie je nutné přikročit k “ definitivní eliminaci“ PL … „ ( viz mj. Paměti pluk. Vandewalle ,jinak archívní korespondence uveřejněná v knize de Witteho) 10.10.1960 pluk. Mobuto nechal obklíčit rezidenci Pl, odpojil mu telefon …

Co je zajímavé na této akci, že obklíčení provedla konžská armáda ANC , ale kordon kolem jeho domu zdvojily ještě jednotky OSN …

Nicméně po dalším aktu komické operety v Léopoldville ,kdy se ve dnech 6. -9.9.1960 prezident Kasavubu a premiér a ministr obrany PL vzájemně ve svých projevech „k lidu „ sesadili (Kasavubu jmenoval premiérem Josepha Ilea) , Kasavubu 12.9. 1960 nechal vsadil PL plukovníkem Mobutu do domácího vězení, loajální vojáci však PL krátce nato osvobodili.

Časopis Jeune Afrique z 30.5.2000 uveřejnil informaci, že DH v telegramu svému zástupci v Léopoldville Andrew Cordierovi (který právě nahradil Ralpha Bunche) ze 12.9. 1960 napsal, že „souhlasí se sesazením PL z funkce premiéra „ …

13.9.1960 se jednotky OSN vzdaly kontroly nad konžskými letišti a nad stanicí Radio Kinshasa ve prospěch PL, ale pluk. Jospeh Mobutu Desiré ,náčelník genštábu a vrchní velitel konžské armády z vůle PL, provedl s konžskou armádou ANC v režii CIA 14.9.1960 svůj první voj. puč , suspendoval do 31.12.1960 veškerou politickou moc v zemi , přestože Kasavubu ještě zůstal kosmetickým prezidentem , PL znovu izoloval v jeho soukromé vile, a z Léopoldville vypověděl sovětského a československého velvyslance …

V září 1960 OSN poskytovalo ochranu prezidentu Kasavubu a ministru zahraničí Bomboko, ale odmítlo ji pro PL (po jeho útocích proti OSN a DH to nebylo ani překvapující ) …

DH byl pod dalším tlakem, tentokrát mu kromě MOW,která požadovala opět jeho demisi, hrozily prosovětské africké státy, že jestliže nedá příkaz jednotkám OSN, aby znovu uvedly PL do funkce premiéra, že své kontingenty z vojsk OSN odvolají …

Navíc, bez ústřední vlády a s vládou Mobutu/CIA , nemělo ústředí OSN v Kongu s kým jednat … 29.9. 1960 prez. Kasavubu převedl veškerou polit. a voj. moc v zemi na Mobutovo Kolegium vysokých komisařů. V listopadu 1960 pak VS OSN uznalo Kasavubuho delegaci …

Belgičané zblízka sledovali i Mobuta a jeho „tým“ , který nominálně vedl Kasavubu , ale de facto v Léopoldville vládl Mobuto .Belgickým agentem byl „poradce“ Kasavuba Georges Denis. Victor Nendaka,který se stal šéfem zpravodajských služeb Mobuta, byl bývalým informátorem komisaře belgických taj.služeb André Lahaye, a nadále pro něho pracoval. A samotný Mobuto byl také původně belg. agentem, který vlastizrádně proti konžským vlastencům pracoval pro pluk. Louis Marliére,autora plánu Barracuda – toho si Marliére také ponechal, ale brzy se Mobuto přiklonil k CIA a vystupoval protibelgicky, jak konžské veřejné mínění velelo …

Počátkem listopadu 1960 ústředí CIA informovalo Lawrence Devlina, šéfa CIA v Léopoldville, že CIA najala jednoho evropského nájemného vraha (pod kódem QJ/WIN, který je na cestě do Léopoldville … Podle agenta CIA Doyle Devlin tuto operaci na poslední chvíli zastavil .

Brzy poté PL ze své rezidence, střežené jednotkami OSN, opět utekl, ale týž den 10.10 1960 byl zadržen, a Mobutu mu sdělil, že bude souzen za podněcování konžské armády ANC ke vzpouře.

PL svojí zákonitou manželku Paulinu poslal zavčas i se svými čtyřmi dětmi (tři synové a dcera, z nichž jen nejstarší Francois (tehdy mu bylo 10 let),který vystudoval v Madˇarsku, se vrátil do Konga až po svržení Mobuta v 90.letech, zatímco jeho matka se sourozenci byla v Kinshase Mobutem uvítána jako úctyhodná vdova po hrdinovi již koncem 60.let ) do Egypta, kde byl Násir již pod vlivem MOW.

27.11.1960 se svojí těhotnou družkou (měli spolu dceru,která zemřela 1960, a syn Guy se narodil až po jeho smrti 1961 a 06 neúspěšně kandidoval jako nezávislý na prez. v Kongu ) PL prchl,schovaný vzadu ve svém Peugeotu 403, propašovaném k jeho rezidenci jedním diplomatem, z domácího vězení své rezidence již potřetí. Spolu s ním ve dvou džípech jel i jeho ministr mládeže a sportu a krátce náčelník genštábu Maurice Mpolo a býv. místopředseda parlamentu Okito , a to směrem na Lodja v provincii Kasaj.

Když se 27.11.1960 PL podařilo uprchnout z domácího vězení a byl na cestě do Stanleyville,které bylo v rukou jeho stoupenců, Rajeshwar Dayal, emisar DH, který nahradil Andrew Cordiera, gen. tajemníku DH telegrafoval :“ Jestliže se PL podaří dostat se do Stanleyville, politická situace v Kongu se drasticky změní z hodiny na hodinu …“

DH vzápětí americkému představiteli u OSN slíbil, že jestliže se PL do Stanleyville dostane, postaví jednotky OSN mezi Stanleyville a Léopoldville , protože podle západních pozorovatelů, Mobutova nedisciplinovaná armáda ANC by se zapáleným nacionalistickým lumumbistům neubránila …

Lumumbův útěk z Léopoldville se však ukázal být osudovou chybou … PL se nepodařilo do Stanleyville dorazit : jeho konvoj zpomalily monzunové deště, jednak on sám při projíždění vesnicemi si v každé z nich neodpustil činit demagogické projevy, třebaže věděl, že mu jsou Mobutovi vojáci v patách : byl dopaden 1.12.1960 nedalo Lodi v provincii Kasaj, když jej od cíle dělila jen řeka Sankara , na které však nikdo nepřevážel …

Byl dopraven na základnu Mobutových vojáků do Mweka, kde mu byla odmítnuta pomoc místním velitelem kontingentu OSN z Ghany cynickými slovy, že „ úkolem jeho jednotky není chránit zákonné premiéry „ .Řadoví příslušníci ghanské jednotky OSN tak bezradně přihlíželi, jak jej a jeho doprovod Mobutovi vojáci brutálně mlátí , protože jejich velitel jim dle svých instrukcí ze štábu OSN z Léopoldville nedovolil zasáhnout … OSN tak de facto PL osobně vydala Mobutovi na popravu …

Ošklivě zmláceni,byl PL a jeho přátelé hozeni do nákladního auta,ke kterému byli připoutáni, a poté letecky přepraveni do Léopoldville, kde by PL, stále v poutech vlečen na provaze, zatímco vojáci ANC jej mlátili pažbou pušek do hlavy , zakrvácený,rozcuchaný a bez brýlí, úmyslně ponižovaný před přihlížejícími příslušníky OSN, diplomaty ,novináři … (kteří všichni popisují „necivilizované“ chování vojáků ANC, ale nikdo z nich na jeho obranu nezakročil) .

Ani V Léopoldville se příslušníci OSN nepostarali o důstojné podmínky jeho zatčení . Další ponižování jej čekalo před Mobutovou vilou, kde byl znovu mlácen , zatímco v Mobutově vile již na něj čekali belgičtí agenti Mobuto s Viktorem Nendakou.

Poté byl převezen do voj. pevnosti a kasáren v Thysville (Banza Ngungu) , 150 km od Léopoldville, s tím, že bude souzen za podněcování k vojenské vzpouře ….

Druhý den po jeho zatčení v prosinci 1960, MOW prostřednictvím svého stálého představitele u OSN Valeriana Zorina v OSN běsnila ( Valerián Zorin byl mj. režisérem komunist. puče z 25.2.48 v PRG ,kdy jako člen NKVD ve funkci sov. velvyslance v PRG mluvil s ministrem zahraničí Janem Masarykem dva dny před jeho vyhozením z okna , a velmi jej rozrušil,pravděpodobně mu řekl, že jáchymovské uranové doly pro své jaderné bomby MOW stejně dostane, i kdyby je měly hlídat vojska OSN, po vraždě JMasaryka Zorin povýšil na velvyslance v NSR a u OSN – Jan Masaryk navzdory tomu,že poválečná vláda komunistů , socialistů a lidovců ,za vedení Zd. Fierlingera, předala dohodou ze 23.11.1945 jáchymovské doly Moskvě, o dva měsíce později na zasedání VSOSN prohlásil ke konsternaci Fierlingerovy vlády, že jáchymovský uran MOW pro své jaderné bomby nikdy nedostane ,proto musel zemřít ) .

Valerián Zorin,který po českých uranových dolech měl za úkol získat pro MOW prostřednictvím PL katanžské uranové doly, obvinil na mimořádném zasedání RB OSN 7.12.1960 gen. tajemníka OSN DH z podílu na sesazení PL , požadoval okamžité znovu uvedení PL do funkce konžského premiéra, odzbrojení jednotek pluk. Mobuta vojsky OSN , a okamžitý odchod belgických jednotek z Konga …

Jinak,hrozil Valerián Zorin, se MOW postará o to, aby nezúčastněné země stáhly své kontingenty z jednotek OSN v Kongu … Stažením jednotek pohrozila Jugoslávie,Egypt se Sýrií (Sjednocená arabská rep.), Sukarnova Indonésie , Ceylon.

Nicméně Zorinova žádost při hlasování v RB OSN 14.12. neprošla, a opačný návrh DH na posílení jednotek OSN v Kongu, byl zase na oplátku ve stejný den vetován Zorinem … A jelikož za vojenské operace OSN dostávaly členské státy „účty“ jednotlivě (a mise v Kongu OSN málem finančně zruinovala)MOW , ale i PAR, odmítly své finanční příspěvky na misi jednotek OSN v Kongu zaplatit …

Navzdory protestům gen.taj. OSN DH u konžského prezidenta Kasavubu, v nichž pro PL žádal řádný soudní proces, byl PL(35) na žádost belgických tajných služeb ,které všechno kolem PL organizovaly, 3.12.1960 převezen do Thysville do vojenského tábora Hardy 150 km jižně od Léopoldville. I v tomto táboře, kde byl umístěn i marocký kontingent OSN, velitelství OSN nevzneslo žádnou námitku k brutálnímu způsobu,jakým s ním bylo nakládáno, třebaže maročtí příslušníci kontingentu OSN proti tomu protestovali u svého velitele … Belgické tajné služby se také postaraly, aby přišlo o život několik Lumumbových prominentních stoupenců , kteří 9.12.1960 pohrozili, že „všem Belgičanům uříznou hlavy, nebude-li PL propuštěn do 48 hodin …. „ … ¨

4.1.1961 hrabě Harold d´Aspremont Lynden, příbuzný krále Baudouina, poslal telegram do Brazzaville pro André Lahaye, v němž požadoval „definitivní eliminaci“ PL, protože důsledky jeho osvobození lumumbovskými povstalci, či rebely z řad Mobutovy armády , by byly katastrofální … „ .

Jeho obavy byly podložené , protože v té době Antoine Gizenga postupoval ze Stanleyville na Léopoldville , a 12.1.1961 skutečně vypukly vzpoury vojáků ANC proti Mobutovi přímo v táboře Hardy a v táboře Sonankalu,rovněž ve městě Thysville . Rebelové ANC požadovali zvýšení žoldu,demisi vlády …. a osvobození PL …

Zatímco v Léopoldville zavládla panika, belgická tajná služba reagovala okamžitě s tím, že je třeba PL přemístit do Katangy, kde jej místní lidé neměli rádi .

Jejich druhou variantou (váhali, zda je vhodné kompromitovat belgického „koně“ Tshombeho ) bylo přemístit PL do Jižní Kasaje, kde se megaloman Albert Kalonji 31.3.1960 prohlásil za krále „ z boží vůle“ a přísahal, že „si z lebky PL udělá dekorativní vázu „ … ( Kalonji byl , mimochodem, spoluzakladatelem strany PL MNJ, se kterým se však vzápětí nepohodl ) . 1

4.1.1961 pluk. Marliére poslal zpravodajskému důstojníkovi Verdicktovi, alias šéfovi katanžského četnictva,zašifrovanou zprávu,která zněla :“ Požaduj na Židovi, aby přijal Satana „ / Připrav Tshombeho na přijetí PL …Že by Tshombe váhal ?

16.1.1961 samotný hrabě d´Aspremont Lynden ještě intervenoval u Tshombeho přes Henri Crénera, belg. gen. konzula v Élisabethville …

17.1.1961 velmi brzy ráno, ještě za úsvitu, Lahaye a pluk. Marliére dojednali se svým agentem Victorem Nendakou všechny podrobnosti cesty, který se poté ve 4.30 ráno (aby se nestřetl s marockými příslušníky OSN) objevil v táboře Hardy se třemi průvodci v konvoji dvou vozidel , ve kterých již seděli dva vězni, bývalý ministr mládeže a sportu, a krátce poté náčelník genštábu, Maurice Mpolo, a bývalý místopředseda konžského senátu Jospeh Okito . V táboře si vyzvedl PL a konvoj ,nyní již se zesílenou ochranou,odjel. Velitel tábora ,Louis de Gonzague Bobozo,okamžitě do Léopoldville zatelegrafoval, že „Balík byl vyzvednut…“

Za hodinu a půl konvoj po špatné silnici dorazil na malé letiště společnosti Ciments du Congo. Za hodinu na letiště přiletěl lehký letoun Dragon společnosti Air Brousse, pilotovaný Francouzem Jeanem Beaumont. Se svými třemi vězni do něho nastoupil Nendaka a jeho tři vojáci z kmene Balubů z ANC, jeden z nich,poručík Zuzu, píše Ludo de Witte, byl úchylný sadistický psychopat, který vězně přestal mlátit a kopat teprve poté, co jej pilot napomenul, že ohrožuje stabilitu letadla … (pilot vypovídal u vyšetřovací komise)

V 9.15 přistáli na letišti Moanda malého lázeňského městečka na pobřeží Atlantiku, kde žádný kontingent OSN nebyl. Zde všichni přesedli do letounu DC-4, v němž na ně čekali dva policejní komisaři Mobuta, Ferdinand Kazadi a Jonas Mukamba , plus čtyři členové posádky, plukovníkem Marliérem a Lahayem pečlivě vybraní : kpt. byl Belgičan Piet Van der Meersch, prvním důstojníkem byl Australan Jack Dixon, radistou byl Belgičan Jean-LouisDrugman, a mechanikem Francouz Robert Fau .

Letadlo odstartovalo v 10.00 a během celého letu, který trval přes šest hodin, byli všichni tři vězni,spoutáni, a s lepící páskou přes oči a ústa, brutálně mláceni, zejm. Pl. PL byl neustále kopán do břicha a mlácen pěstí do obličeje. Jeho bradku a všechny vlasy mu vyrvali a donutili jej , aby je snědl…Do znetvořeného,podlitého a zkrváceného obličeje měl vražené rozbité brýle i s rozbitými kousky skla …

Mezitím se v Elisabethville konala porada u Tshombeho ministra vbnitra Godefroida Munongo, mezi ním a šéfem jeho rezortu Viktorem Tignéem a několika belgickými poradci Tshombeho režimu . Koordinátorem celé akce byl zvolen jeden z nich, Frans Verscheure,šéf Tshombeho policie , zatímco další belg. poradce, šéf Tshombeho policie v Eliosabethville, Julien Gat, dostal na starost samotné vězně …

Po příletu do katanžské Elisabethville PL musel být z letadla vynesen, protože byl již v polobezvědomí,celý zkrvácený, s modrými podlitinami, pokrytý výkaly, s propadlým břichem … Přesto byl okamžitě po vynesení střídavě mlácen holí a švihán bičem …. Z povzdálí 200 m přihlíželo šest švédských příslušníků OSN se svým velitelem poddůstojníkem Lindgrenem, který týrání PL sledoval dalekohledem, a spojil se kvůli tomu se svým velitelem z Nového Zealandu Ianem Berendsenem, jenž jej varoval, aby nezasahoval … ( Belgičané se tedy planě domnívali, že by příslušníci OSN , Švédové či Maročané, kteří zde byli, mohli jejich vězně osvobodit, protože pro tento případ vydali rozkaz katanžským policistům na vojáky OSN střílet … )

Všichni tři byli nejprve za neustálého bití „předvedeni“ před majora Guy Webera,dalšího belg. poradce Tshombeho, a poté jako „pytle“ hozeni do džípů, kde pro změnu do nich kopali Tshombeho vojáci …Z letiště byli odvezeni do ještě neobydlené vily zámožného belgického osadníka, Luciena Brouwez/Villa Brouwez , obklopené kordonem katanžských policistů, kdyby náhodou dorazili příslušníci OSN ….

Ve vile kromě Tshombeho a jeho třech ministrů, bylo sedm katanžských policistů a šest Belgičanů, mj. hlavní mučitelé Gat a Verscheure, poručík Gabriel Michels, policejní poradce Gerard Soete , plus dva důstojníci belgické tajné služby .

Za přihlížení Tshombeho a Tshombeho třech „ministrů“ ministra vnitra Godfrieda Munonga, Jean-Baptiste Kibwe a Gabriela Kitenge, jim trvalo ještě pět hodin , než již zcela bezvládného PL umlátili k smrti. Pro jistotu jej pak Verscheure ještě zastřelil. Mlácení vězňů v brutálních orgiích se účastnili všichni čtyři , nejvíce ministr vnitra Munonga …

Pověsti říkají, že byl přítomen i později slavný žoldnéř Bob Denard , původně francouzský mariňák, který svoji kariéru žoldáka zahájil ve 32 letech v prosinci 1961 v Katanze,kde se dal do služeb J. Foccarta, Monsieura pro Afriku CHDG i Mitterranda …Měl na svědomí mnoho převratů na objednávku od franc. vlády , a za mnohé stanul před soudem, naposledy v roce 06- v říjnu 07 zemřel .

Ministr Maurice Mpolo a místopředseda parlamentu Joseph Okito byli týž den večer na příkaz belg. důstojníků zastřeleni 50km od města v savaně jako nepohodlní svědci Lumumbovy vraždy, kde byla jejich těla zakopána, ale druhý den byla těla vyhrabána dvěma Belgičany Gérardem Soetem a jeho bratrem , a na příkaz belg. důstojníků rozčtvrcena a naložena do kyseliny sírové, aby se Belgičané zbavili jakýchkoli usvědčujících důkazů … Také tělo PL, nejprve hozené do společné jámy v savaně spolu s těly Mpola a Okita, bylo druhý den za dohledu oněch dvou důstojníků belg. tajné služby, Gatem a Verscheurem rozčtvrceno pilou a zalito ( když se nejprve s bratrem zpili do němoty ,jak vypověděl před belg. vyšetř, komisí Soete), kyselinou sírovou (zbylo z něho jen pár zubů a kousek lebky,kterou si Tshombe ponechal jako suvenýr … „prezident“ Tshombe rád sledoval veřejné popravy svých odpůrců ) .

Mezitím pluk. Mobuto 17.1.1960 oznámil v Léopoldville , že nechal převézt PL do vězení v katanžské Jadotville z „ bezpečnostních „ důvodů … Tshombeho ministr vnitra Munongo až za tři týdny po vraždě rozhlásil 13.2.1961 , že PL, Mpolo a Okito při pokusu o útěk zabili své strážce , ale byli zadrženi a zlynčováni místními venkovany.

14.2.1961 belgický ministr zahraničí Pierre Wigny na tiskové konferenci prohlásil :“ Belgická vláda o převozu vězňů do Katangy vůbec nevěděla , dozvěděla se to z tisku jako vy , a poté jsem okamžitě s ministrem Lyndenem apeloval na vládu v Katanze , aby s těmito politickými vězni zacházela humánně … O jejich tragickém osudu se dozvídáme se zděšením jako vy … „ (jeho zvláštním emisarem pro Katangu byl Etienne Davignon, belg. velvyslancem v Kongu byl Jan Vanden Block)

RB OSN nařídila vyšetření Lumumbovy smrti, ale Tshombe to nedovolil …

V Bruselu 1999 vypukl skandál belg. zprav. služeb a jejich účasti na zavraždění PL , když Ludo de Witte, známý vlámský sociolog, ve své knize z 1999 Zavraždění Lumumby uveřejnil usvědčující korespondenci mezi hrabětem Lyndenem a belg. ministrem zahraničí Pierrem Wigny.

V Kongu měl na starosti zavraždění PL belg.pluk. Louis Marliére, který již v září 1960 jej chtěl nechat unést bývalým šéfem Veřejných konžských sil Noelem Dedekem (dostal na tento únos ,plán Barracuda, od Bruselu „milióny“, jak vypověděl před vyšetř. komisí ) .

Belg. vláda poté, co žalobu na belg. tajné služby podal Francois Lumumba společně s Ludo de Wittem, musela ustavitv roce 2000 vyšetřovací komisi ,která v podstatě nastolila vinu i všech tehdejších polit. stran, hlavně dlouhodobě vládnoucí sociálněkřestˇanské, jejíž členy byli hlavní aktéři Lumumbovi smrti , v té době však všichni již po smrti : Harold d´Aspremont Lynden,ministr pro Afriku, Pierre Wigny,ministr zahraničí,a Gaston Eyskens,premiér.Belg. le Soir uvedl, že ani tehdejší socialisté PL nemilovali, a Liberální strana ministra zahraničí Louis Michela,který inicioval ustavení vyšetřovací komise,patřila k aktivním podporovatelům Tshombeho …

Ale ti, co z mučící čety byli ještě naživu, si v pohodě dál mohli spát ve svých teplých postelích, protože Lumumbova vražda byla podle belg. trest, zákonů dávno promlčena … Před belg. vyšetřovací komisí např. promluvil i bratranec PL Albert Onawelho Lumumba,který žije v exilu v UK a je šéfem strany MNC-Lumumba.

V roce 02 belg. vláda oficiálně přiznala vinu, a omluvila se rodině Lumumba a „konžskému lidu „ , zatímco konžská Kabilova vláda požadovala „místo omluv“ obrovské kompenzace …

Belg. ministr zahraničí Louis Michel,aby si Kabilu usmířil, odletěl tehdy do Kinshasy, ale jen se ztrapnil jednak sám, protože Laurent Kabila (který svrhl Mobuta) podle názoru konžské opozice pošlapal odkaz PL, protože dovolil sousedním státům, aby Kongo rekolonizovaly, zatímco Kabilovi stoupenci v Belgii, jako Ludo Martens,šéf Dělnické strany,prohlásil, že Kabila jako bývalý předseda Lumumbova Svazu mládeže,je jediným nefalšovaným Lumumbistou, a ti co zabili PL, nenávidí i Kabilu …

Svým vyšetřováním ohrozil i soudržnost samotné Kabilovy vlády, ve které byly i dcera PL Julienne, a dcera Tshombeho Isabelle … Navíc druhá dcera Tshombeho Marie prohlásila, že Belgie bude muset vyšetřit i únos jejího otce ze Španělska, a jeho následnou smrt … Synovec Tshombeho Joseph vydal knihu Únos Tshombeho (vyšla v Bruselu 1997), ve kterí z únosu obvinil belgické a francouzské tajné služby . (Syn PL Francois však, na rozdíl od své sestry, přítel Kabily nikdy nebyl) .

Důsledky ustanovení belg.vyšetřovací komise přesahovaly samotné Kongo: také Burundi, další bývalá belg. kolonie, požadovala na Belgii, aby objasnila smrt svého národního hrdiny prince Louise Rwagasore,který byl zastřelen 13.10.1961v Bujumbura řeckým státním příslušníkem Kageorgisem, agentem belg. tajných služeb … Rwanda, také býv. belg. kolonie, oznámila, že chce vyšetřit vraždu svého krále/Mwami Charlese Rudahigwa Mutara III, který zemřel záhadně 1959 v exilu, poté co mu píchl injekci belgický doktor …

Vyšetřovací komise se dostala do konfliktu s princeznou Lilian de Réthy, druhou manželkou Leopolda III, která odmítla zpřístupnit osobní archívy manžela , které přechovává na svém zámku Argenteuil, a odmítla je zařadit do královských archívů v Bruselu, kde jsou po 50 letech archivování volně k nahlédnutí (Léopold III si nepřál, aby jeho druhý sňatek měl nějaké „ústavní“ následky, proto princezna Lilian nepatří v pravém slova smyslu k belgické královské rodině …

Zajímavé je, kdo pro princeznu Lilian celé dlouhé roky jako správce archívů na zámku Argenteuil pracoval- byl to pluk. Guy Weber s trvalým bydlištěm ve Waterloo .Nicméně, již to, že vyšetřovací komise hrozila násilnou konfiskací archívů na zámku Argenteuil, vyvolalo v královské rodině zemětřesení …

Ke smrti PL mohou něco říci i PAR a LON, protože britský gen. Henry Templer Alexander (zemř.1977) ,který sloužil jako náčelník genštábu ghanské armády a v této funkci vedl ghanský kontingent v Kongu , nemohl vůči PL sehrát roli,kterou sehrál bez souhlasu LON … PAR, která podporovala prezidenta Kasavubu, mu umožnila, aby z rozhlasu býv. Franc. Konga v Brazzaville , poté, co jednotky OSN Lumumbovi „konfiskovaly“ rozhlasovou stanici v Léopoldville ,ze které štval proti jednotkám OSN, demagogicky vyzýval k boji proti PL …Následuje OSN ,pro záchranu PL OSN nic neučinilo : ve své knize Congo Cables Madelaine Kalb cituje švéds. gen. von Horna, který potvrdil, že velitel ghanského kontingentu v provincii Kasaj žádal o povolení osvobodit PL, ale „ ústředí OSN nám vydalo příkaz, abychom ghanskému kontingentu vydali rozkaz nezasahovat …“

Dokumenty z archívů CIA ,zveřejněné v červnu 07 , svědčí o tom, že také prez. Dwight Eisenhower (velký kritik „ měkkosti“ pozdějšího prez. JFK) odsouhlasil odstranění PL ,který vedl strategické Kongo do náruče Moskvy , a proto CIA vymyslela , jak PL otrávit : dokumenty z archívů CIA odhalují, že „ v listopadu 1962 pan XX(utajený) informoval Lymana Kirkpatricka,výkonného ředitele CIA (zemřel 1995), že obdržel příkaz od Richarda Bissela,důstojníka CIA (zemřel 1994) , aby se postaral o odstranění PL tím, že zařídí jeho otrávení přes doktora Sidney Gottlieba,technický pracovník CIA,který měl připravit jed … „ Nakonec je však belgická tajná služba předběhla .

Země sdružené v Hnutí nezúčastněných zemí velmi litovaly Lumumbovy smrti, učinily z něho afrického hrdinu, a okázale se k nim připojil i jeden z jeho vrahů – pluk. Mobuto, původně Lumumbův „přítel“ a rádce, který poté, co se podílel na jeho vraždě a tancoval kolem jeho mrtvoly rumbu s jeho nepřáteli, oficiálně 1966 před národem (a šokovanými nepřáteli Lumumba ,kteří o jeho účasti na mučení PL věděli) cynicky vyhlásil 17,1. za národní svátek a PL za národního hrdinu, přičemž si na adresu Lumumbových nepřátel neodpustil sarkastickou poznámku :“ Doba ukázala, že jediný PL, na rozdíl od vás inteligentní člověk, měl z vás všech pravdu,když propagoval unitární stát … „ (MOW po něm 1961 pojmenovala univerzitu pro své budoucí agenty z rozvojového světa,a, ale 1992 byla opět přejmenována na své původní jméno) .

Ve Stanleyville na východě bývalý místopředseda Lumumbovy vlády a jeho následník Antoine Gizenga, šéf Strany africké solidarity, sice ještě vytvořil proti Mobutovi 13.12.1960 novou prosovětskou konžskou vládu v jejímž čele stanul, kterou okamžitě uznala MOW, její satelity,celá řada arabských zemí a Ghana, přičemž Stanleyville vyhlásil za hlavní město Konga, ale ve dnech 25.1.-16.2.1961 se v Léopoledville konala konference u kulatého stolu o budoucnosti B.Konga šéfů 18 frakcí (bez Gizengy, zato s Tshombem ) a v souladu s jejími závěry malgašská konference v Tananarive 12. března 1961 rozhodla bez účasti Gizengy o zrušení ústřední vlády a o přeměně Konga v konfederaci 19 „autonomních“ provincií v čele s ceremoniálním prezidentem Kasavubem.

Tuto konfederaci definitivně potvrdila konference z Coquilhatville (24.4.-28.5.1961) … Zákon o federaci byl vyhlášen prezidentem Kasavubu 27.4.1962 ( nadnárodní západní společnosti potřebovaly, aby nerostné bohatství v provinciích bylo co nejdál od pravomocí ústřední vlády , proto podporovaly decentralizaci a separatisty) …

Třebaže na podzim 1960 vojska OSN nezasáhla ve prospěch PL z důvodu tvrdošíjně propagované „přísné neutrality „ ze strany DH, po zavraždění PL 17.1.1961 vojska OSN aktivně napomáhala Mobutovi stabilizovat jeho moc, když jeho přívrženci , zejm. Pierre Mulele se svými sovětskými vojenskými poradci, vyburcovali vesničany v provincii Kivu, aby se postavili jednotkám Mobuta (hnutí Mai-Mai, zlikvidované Belgičany, ve spolupráci belg. tajných služeb a CIA, ve vojenské operaci Omegang) , a iniciovali vzpoury v dalších provinciích …

9. 1. 1961 proLumumbovy jednotky vtrhly do severní Katangy , kam vzápětí DH vyslal jednotky OSN k „monitorování“ situace ,aby „zabránil občanské válce“ …Ale již i jemu samotnému bylo jasné , že „ pouhé monitorování „ ničemu nezabrání ( jeden velitel prohlásil, že nejúčinnějším a jediným prostředkem k udržení míru by bylo nastolit stanné právo ) … Všem bylo jasné, že bude zapotřebí druhé rezoluce RB OSN o mírových jednotkách OSN v Kongu …

20.1. 1961 převzal funkci prezidenta od „tvrdého“ Dwighta Eisenhowera „ měkký“ JFK.21.2. 1961 RB OSN rezolucí č. S4741 jedním dechem zmocnila jednotky OSN k použití síly (třebaže útočné akce samy nemohly zahajovat) v mezních případech a současně ujištˇovala, že v Katanze zůstanou neutrální silou a do ničeho se nebudou plést , a vyzvala, aby z Konga odešel veškerý vojenský a polovojenský personál, který nespadá pod jednotky OSN ( čímž by Tshombe přišel o své belg. důstojníky a žoldnéřské vojsko) .

Zároveň OSN v této rezoluci pokrytecky „ hluboce litovala „ smrti PL.

DH byl mistrem v umění obcházet stanovená pravidla , a vynalezl pro to užitečnou formulku „ interpretace pravidel ve smyslu filozofické jurisprudence „, např. „ pravidlo mě zakazuje , aby se pan Cabot Lodge ujal slova, proto vyzvu, aby se slova ujal představitel USA … „

Ve své první zprávě o tom,jak chce situaci v Kongu OSN jednotkami řešit, DH nastolil pravidlo nepoužití síly :“příslušníci těchto jednotek se nikdy nesmí uchýlit k použití síly jako první, sílu mohou použít jen v krajní sebeobraně“ … Frustrující otázkou pro velitele tedy bylo, až do jaké míry mohli nechat ohrozit životy svých vojáků ( na kterých mnohdy závisely životy mnoha civilistů) před vydáním rozkazu použít sílu .

Avšak v Kongu vládl absolutní chaos, kolabující ústřední vláda,bouřící se federální armáda, genocidní kmenové boje,takže muselo být jasné, že jednotky OSN nikdo šetřit nebude, o to více, budou-li ve smyslu příkazu DH zachovávat přísnou neutralitu …

Představa DH bylo jen obnovení míru a pořádku , ale na základě jeho principu nevměšování se do sporů jednotky OSN nemohl nikoho, kdo mír a pořádek nedodržoval, zadržet či odzbrojit bez předchozího písemného souhlasu konžské ústřední vlády … (Jeden gen. tehdy prohlásil, že má pocit, že je velitelem požárního sboru, kterému bylo dovoleno použít hadice jev v případě krajní nouze, a že každý den za hustého kouře jen čeká, až oheň ještě víc propukne ) .

Kritikové DH tvrdí, že nebýt této jeho koncepce „do ničeho se neplést“ , kterou jeho emisar v Léopoldville Ralph Bunche aplikoval ad absurdum , konžská krize by byla vyřešena mnohem dříve … Nicméně , sám DH si své pravidlo nevykládal „důsledně“ ,jak ukazuje následující příhoda : 18.8.1960 skupina konžských vojáků na letišti v Léopoldville obklíčila se samopaly v ruce čtyři kanadské příslušníky OSN, kteří vykládali náklad z letopunu C-119, a srazila je na zem s tím, že jsou belgičtí vojáci., zatímco ghanská jednotka OSN, která letiště střežila, vše pozorovala a nic nepodnikla. DH po incidentu protestoval u konžské vlády, ale také vyčinil veliteli ghanské jednotky,generálmajoru H.T.Alexanderovi, že Kanadˇany „nebránil“ … Tento si však s DH vyměnil ostrá slova a mj. prohlásil, že „jedinou cestou, jak vyjít z konžského bordelu , je odzbrojit samotnou konžskou armádu … „

Z doby panování pravidla DH byly i tragické příhody : 8.11.1960 se irská jednotka pod vedením nadporučíka Kevina Gleasona snažila udržet „mír“ mezi rozběsněnými kmeny v severní Katanze, přičemž Gleasona varoval jeden zkušený švédský důstojník, aby byl vůči lidem z místních kmenů „velmi obezřelý“, zejména aby si dal pozor na nepředvídatelné Baluby . Gleason však při výkonu hlídky dovolil skupince Balubů, aby jeho jednotku „mírumilovně“ obklopila. Zničehonic však Balubové zaútočili a zabili deset jeho lidí, včetně Gleasona. Ti,co přežili,tvrdili, že Balubové zaútočili zcela iracionálně, a že vypadali,že jsou pod vlivem drog …

V listopadu stejného roku se odehrála i druhá tragická příhoda, když 13 italských letců,příslušníků jednotek OSN, dopravilo na základnu Kindu konžské armády dvě terénní vozidla místní malajské jednotce OSN, která je pozvala na oběd do jídelny, kde je však napadli viditelně zdrogovaní konžští vojáci a ubili je k smrti , aniž by malajští příslušníci OSN něco podnikli, protože stále platilo pravidlo DH krajní sebeobrany „nestřílet, dokud na tebe nestřílí „ …

V dubnu 1961 , během konference v Coquilhatville ,však Tshombe, „prezident“ Katangy, svůj souhlas s konfederací a s odvoláním všech belgických voj. poradců odvolal, a trval na „nezávislé“ Katanze . Byl zatčen a obviněn z velezrady, takže opět souhlasil s konfederací, dokud se nedostal zpět do katanžské Elisabethville ,kde opět svůj souhlas odvolal …

2. srpna 1961 konžský parlament zvolil téměř po roce novou vládu v čele s premiére;m Cyrillem Adoulou , za kterého sice většina násilností ustala , ale stále zde byl nevyřešený problém „státu“ Katangy,který se vůbec ke Kongu nechtěl znát, třebaže jej jako stát diplomaticky uznala jen Belgie … Svoji účast v nové vládě přislíbil i Gizenga, který byl jmenován prvním vicepremiérem, ale pravděpodobně jen proto, aby dorazil do Léopoldville, a mohl být obžalován z velezrady za své secesionistické skutky . Když se odmítl ze Stanleyville vzdálit, parlament jej z funkce vicepremiéra v lednu 1962 sesadil … (Přesto se oba nakonec svorně vydali na zářijový summit Hnutí nezúčastněných zemí v Bělehradě ) .

Tshombeho žoldnéřské jednotky v této době byly již Belgičany dobře vyzbrojeny a vycvičeny , a ze svých střetů s konžskou armádou ANC, špatně vyzbrojenou a bez profesionálních důstojníků, vždycky vyšly pod velením belg. důstojníků vítězně.

V srpnu 1961 DH prosadil posílení „krizových“ vojsk OSN v Kongu ‚(ze 26.000 na 90.000) , navzdory obstrukcím MOW, ale i LON a PAR,kteří nesdíleli jeho „zápal“ pro mírotvornou roli OSN v Kongu …

DH se rozhodl situaci v Kotanze jednou provždy vyřešit ve prospěch ústřední vlády (ale „decentně“ ,aniž by se k tomu veřejně přiznal) , a proto dal souhlas k operaci RUMPUNCH, která byla první významnou akcí jednotek OSN v Kongu, jejímž účelem bylo neutralizovat všechny zahraniční voj. poradce a žoldnéře z Katangy , ale, jak DH naléhal, bez použití násilí … V podstatě šlo o „obejití“ RBOSN, která neumožňovala vojákům OSN zahran. „voj. personál“ zatýkat a vyexpedovat z Katangy (byli zmocněni jen k „omezeným akcím,pokud to nezbytně vyžadovala situace“.) .

Touto operací vojska OSN přešla od pasivity k aktivitě , čili přestala se držet své „mírotvorné“ role … Z

ačalo to tím, že DH z vlastní iniciativy (bez souhlasu RB OSN) přesvědčil ústřední vládu, aby vydala nařízení, duplikující rezoluci RBOSN, ve kterém navíc žádala jednotky OSN o pomoc při „vyhnání“ tohoto „voj. personálu“ ze země , čímž jednotky OSN získaly, podle DH a jeho výkladu v duchu filozofické jurisprudence, „mandát“, a okamžitě přikročily k aci : 28.8.1961 začaly brzy ráno po celé provincii zatýkat zahr. voj. personál , když předtím obsadili rozhlasovou stanici v Elisabethville,.

Kolem deváté ráno pak zvláštní emisar OSN v Elisabethville Conor O´Brien vysvětlil Tshombemu smysl akce (dekapitovat jeho vojsko o belg. profesionály) a Tshombe předstíral, že souhlasí, a dokonce rozhlasem oznámil, že se všichni zahraniční vojáci musí vojskům OSN vzdát, zatímco belgický představitel v Katanze naléhal na O´Briena, aby všech 383 zadržovaných belgických důstojníků z místního vězení propustil, že budou okamžitě repatriováni …

O´Brien tak neobezřetně učinil a Brusel slib dodržel jen částečně, zatímco Tshombe najal za repatriované Belgičany ještě více žoldnéřů . (Korespondence mezi DH a belg. králem Baudouinem ukazuje , že Baudouin nebyl po celou dobu ochotný belg. jednotky z Katangy stáhnout …)

Velitelství OSN v Léopoldville se proto popuzeně rozhodlo ,že operace RumPunch dovede do důsledného konce , a vymyslelo s DH a ve spolupráci s konžskou vládou, operaci Morthor (hindsky „blesková akce“), která začala počátkem září 1961 , a jejímž smyslem bylo definitivně, ale opět „ nenásilně“ , skoncovat s Tshombeho „armádou“ …

8.9.1961 konžský parlament v souladu s operací Morthor, přijal tzv. čtyřbodový plán, podle kterého jednotky OSN měly postupovat :1) zatknout a deportovat žoldnéře z Katangy na základě zatykačů vystavených ústřední vládou, a zmocnit se místního rozhlasového vysílače a poštovního úřadu 2)zatknout Tshombeho a jeho ministry, 3)odzbrojit jeho četnictvo,jím placenou polovojenskou jednotku z místních lidí, 4) dopravit do Katangy jednotku ústřední konžské vlády …Operace měla skončit krátce před příletem DH do Léopoldville (13.9.61) , který by tak úspěch mise OSN, ruku v ruce s konžskou vládou, potvrdil.

DH a O´Brien v Katanze předpokládali, že operace Morthor bez krveprolití skončí během několika hodin … (Zde existují dvě tvrzení – že DH o operaci Morthor (bez použití síly ) věděl ,ale že O´Brien spolu s velením sil OSN v Léopoldville ji bez jeho vědomí pozměnili na operaci „s použitím „omezené síly „ , anebo že operace Morthor byla naplánována bez vědomí DH … O´Brien samozřejmě tvrdil, že dostal instrukce od ústředí OSN v Léopoldville , a to od šéfa civilních operací Mahmounda Khiaryho, který naopak prohlásil, že si O´Brien jeho slova „nesprávně“ vyložil …)

Brigádní gen.Indar Jit Rikhye, zvláštní voj. poradce DH, prohlásil, že „tajná“ spolupráce DH s konžskou vládou byla porušením mandátu RB OSN …

Tato Blesková operace však pro OSN nezačala dobře, protože Tshombe se o plánu OSN brzy dozvěděl , a OSN podcenilo jeho podporu ze strany obyvatel v Katanze . Ve 4.00 ráno se jednotky OSN vydaly obsadit rozhlas a poštu, ale byly překvapeny, že oba tyto strategické body byly již obsazeny – Tshombeho žoldnéři .

V tuhém boji se však indickému kontingentu pod velením brigadýra Raji podařilo oba body dobýt .Tshombe poté utekl z města , zatímco místní lidé začali v amoku útočit na indické vojáky OSN , kteří několik z nich zastřelili a stříleli i na sanitku Červeného kříže (jak jim bylo později vytýkáno), protože měla na střeše pancéřovku …

Ačkoliv vojska OSN nic nevyřešila, naopak, šlo o politickou a vojenskou katastrofu, generálnímu tajemníku OSN DH, který dorazil 13.9. do Léopoldville,se poprvé dostalo veřejného uznání od konžské vlády … ( Letadlem OSN byl do Elisabethville dopraven Egide Bocheley-Davidson, který se měl ujmout správy nad Katangou, o kterém Washington prohlásil, že je to komunista … Třebaže předtím DH tvrdil, že letadla OSN nemohou přepravovat do Katangy civilní či vojenské představitele ústřední vlády … ) .

Conor Cruise O´Brien uspořádal týž den 13.9.1961 večer v Katanze tiskovou konferenci s tím,že akce jednotek OSN byla úspěšná a že provincie Katanga je opět pod správou ústřední vlády, třebaže nic nebylo vzdálenějšího od pravdy, než toto prohlášení … napsal :“ Michel Tombelaine, francouzský civilní velitel OSN v Katanze oznámil rozhlasem, že všich i civilisté, u kterých budou nalezeny zbraně, budou „ hromadně popraveni „ (Kongresová knihovna, novinový článek ze 16.9.1961 , 6.8.1962 byl MT US senátem označen za člena FKS … ) .

OSN bylo vojensky poníženo,protože nemělo mandát k útočným akcím, a mnohé mocné západní vlády,zejména PAR a LON , obvinily OSN z agrese proti Katanze …DH se bránil tím, že šlo jen o pokračování operace RumPunch, a že vojska OSN se uchýlila ke střelbě až při krajní sebeobraně (ale nedokázal objasnit, jak ke krajní obraně patří zatykače, ani jak plánoval „dopravit vojska ústřední vlády do Katangy … ) „… 1

4.9.1961 Tshombe vydal prohlášení ke „svému lidu“ , aby nelítostně proti jednotkám OSN bojovali … Vzápětí byla napadena posádka irského kontingentu v Jadotville a zajata , zatímco prohlášení brigadýra Raji, že každý, kdo bude přistižen se zbraní v ruce bude zastřelen, zůstalo bez odezvy ….

Katanžské jednotky brzy dobyly všechny pozice na OSN zpět , ale gen. tajemník DH přesto odmítl zmocnit voj. velitelství OSN v Léopoldville k použití síly, což bylo hlavní příčinou voj. debaklu vojsk OSN …

Vojáci OSN měli jen malé defenzívní zbraně,které mohli použít jen v případě „krajní sebeobrany“, tj. jako kdyby bojovali s jednou rukou svázanou , stíhačky a tanky jim byly zamítnuty jako zbraně útočné, zatímco Tshombeho jednotky Belgičané vybavili zbraněmi nejmodernějšími (kulomety,pancéřovky,obrněná vozidla, a Belgičané je dokonce vybavili i NATO puškami ) …

Velení vojsk OSN byla vytýkána taktická chyba, že jednotky OSN nezablokovaly přístupové cesty do Elisabethville, takže Tshombeho žoldnéřům brzy přišly na pomoc posily , ale velitesltví se bránilo, že na jejich zablokování nemělo vojáky ani vozidla.

Mezitím DH při své cestě do Katangy v noci ze 17. na 18.9. 1961 záhadně zemřel. Od 19.9.61 probíhala jednání mezi činiteli OSN a „prezidentem“ Katangy Tshombem, na kterých po dvou dnech byla vyjednána pokořující prozatimní dohoda o zastavení palby a výměně zajatců mezi žoldáky Tshombeho a vojsky OSN, přičemž ani po uzavření příměří 21.9. nebyl irský kontingent propuštěn, a vojska OSN musela Tshombemu odevzdat všechny své dobyté pozice, který navíc získal právo využívat letiště v Elisabethville (letouny Tshombeho prováděly průzkum nad pozicemi OSN vojsk), dohoda udělovala Tshombemu „právo“ bránit se proti vojskům ústřední armády .…

Jediné, co OSN na Tshombem požadovala, bylo, že nebude v rozhlase činit žádná nepřátelská prohlášení vůči vojskům OSN …

Až do smrti DH se OSN , v duchu politiky DH , pečlivě vyhýbala postavit se v kauze Katangy na stranu toho či onoho , ale po smrti DH RB OSN schválila 24.11.1961 rezoluci, v níž se poprvé otevřeně a jednoznačně postavila na stranu ústřední vlády ( opět za abstence LON a PAR, které neschvalovaly „mírotvornou horečku „ tentokrát Washingtonu ) , a odsoudila Tshombeho snahu o odtržení Katangy od Konga …

Co je ještě důležitější, tato rezoluce již nepovolovala jen „omezené „ akce , ale přímo zmocňovala vojska OSN Katangu na separatistech dobýt, zadržovat, zatýkat a deportovat veškerý zahraniční vojenský personál,nespadající pod jednotky OSN … což by za DH nikdy nebylo možné . Zároveň ústředí OSN rozhodlo o zvýšení počtu vojáků OSN v Kongu a jejich vybavení vrtulníky a letouny ( žoldáci ovládali vzdušný prostor nad Katangou).

Boje propukly opět v prosinci 1961, když 2.12.61 Tshombeho četníci do bezvědomí zbili neozbrojeného italského zdravotníka OSN , poté zablokovaly silnici mezi letištěm v Elisabethville a štábem OSN (přímé porušení dohody o příměření) , a zčali příslušníky OSN na letišti ostřelovat, jeden byl zabit a deset dalších bylo uneseno …

O tři dny později se do rukou velitelů OSN V Elisabethville dostal plán , který vypracoval šéf žoldnéřů ,pluk. Faulques – selektivními vraždami a únosy měli žoldnéři vyvolat mezi vojáky OSN paniku . Když Tshombeho muži silnici neodblokovali, vydal 5.12.61 U Thant přímý rozkaz provést „jakoukoliv akci“ k obnovení svobody pohybu vojsk OSN ,což velitel Raja vyplnil do puntíku (v boji zahynulo 206 Tshombeho mužů,50 civilistů a 25 příslušníků OSN ) … Tshombeho muži se snažili boje vést tak, aby přišlo o život co nejvíce civilistů – u nemocnic ,kostelů a škol, navíc, většina z nich neměla uniformy …

PAR a LON , tradičně, nazvali akci OSN agresí vůči Katanze, zejm. zuřil britský premiér Heath a ministr zahraničí Lord Hume.

Během celé první poloviny roku 1962 se premiér Adoula snažil dohodnout s kličkujícím Tshombem, pro kterého U Thant (nejprve výkonným gen. tajemníkem, od 3.11. 1961 řádným gen. tajemníkem OSN) aby mu situaci ulehčil , vymyslel třífázový plán reintegrace Katangy do Konga, který mu sice Tshombe odsouhlasil, ale pro jeho realizaci nehnul ani prstem, takže Adoula na OSN požadoval, aby vojáci OSN Katangu dobyli vojensky …

V té době se podstatně změnilo politické klima v ústředí OSN v NYC, protože v Belgii nastoupila nová vláda, jejíž ministr zahraničí prohlásil, že Tshombe je rebel, se kterým je nutno sknocovat silou … Navíc, mise OSN v Kongu již byla pro OSN finančně neúnosná, a bylo třeba z tohoto důvodu jednotky stáhnout .

Prez. JFK vyslal do Léopoldville generála Louis Trumana, aby zjistil přímo v terénu, co vojska OSN v Kongu potřebují dodat, a třebaže, nic, co Truman na dlouhý seznam napsal, nedorazilo, OSN si tuto iniciativu vyložilo jako podporu Washingtonu vojenskému řešení, U Thant vydal přímý příkaz k dobytí celé Katangy a velení v Léopoldville připravilo voj. plán , ale opět katanžské jednotky štáb OSN předběhly : 24.12.1962 katanžští vojáci zaútočili na pozorovací stanoviště vojáků OSN v Elisabethville .

Po tři dny poté velení Tshombemu opakovalo, nebude-li své vojáky lépe kontrolovat, vojáci OSN přikročí k vojenské akci , Tshombeho snipeři však ve svých útocích pokračovali, a tak vojska OSN rozpoutala odvetu, bez ohledu na to, že Tshombe do světa bubnoval na poplach před novou agresí OSN v Katanze …

Nový velitel vojsk OSN v Kongu Robert A.K. Gardiner, naopak prohlásil, že „on chybu neudělá , aby boje zastavil dříve, než Tshombeho vyžene … „ .

Již v prosinci 1962 bylo Elisabethville pod kontrolou vojsk OSN . Tshombe se se žoldáky opevnil v Kolwezi,ale v této době Tshombeho žoldáci již nebyli tak dsciplinovaní jako dříve, Tshombe nad nimi skutečně ztrácel kontrolu, a v polovině ledna 1963 většina z nich z Katangy utekla .

21.1.1963 se Tshombe vzdal výměnou za příslib amnestie pro sebe a své stoupence … Premiér Adoula vytvořil novou vládu s několika ministry za Katangu, a s několika ministry ze strany PL, která , sponzorovaná Moskvou, pokračovala ve vyvolávání protivládních vzpour a „lidových geril“ po celé zemi, kterým Adoula nebyl schopen čelit, takže v září 1963 Kasavubu znovu rozpustil parlament i Adoulovu vládu .

Moskva se v boji o katanžský uran stále nevzdávala : V říjnu 1963 byla v Brazzaville (býv. Franc. Kongo) ustavena promoskevská Národně osvobozenecká rada (Gaston Soumialot, Christopher Gbeny,Pierre Mulele ) ,která měla své ozbrojené gerilové buňky na východě země kolem Stanleyville,kde stále vládl promoskevský Gizenga, které se úspěšně probíjely až k Léopoldville , takže Gbeny již vítězně vyhlásil „Konžskou lidovou republiku“ …

Premiérem se stal Tshombe,avšak ani on sám nedokázal dobýt na Gizengovi strategické Stanleyville, a když k němu vyslal konžskou armádu ANC, povstalci z řad stoupenců PL ze všech přítomných „kapitalistických“ bělochů, znichž bylo asi 60 Američanů, neudělali rukojmí, které hrozili podřezat, jestliže konžská armáda, spolu s „bílými“ žoldnéři , zaútočí na Stanleyville .

Tshombe se obrátil o pomoc na své „známé“ v Bruselu, a 24.11.1963 belgičtí výsadkáři se z US letounů snesli do Stanleyville, a nejen úspěšně vysvobodili rukojmí, ale i dobyli pro konžskou armádu ANC strategické body ve městě, takže dobytí města na rebelech bylo poté snadné . Po této osvobozovací akci se belgičtí výsadkáři stáhli zpět do Belgie …

30.6.1964 se jednotky OSN stáhly z Konga, , třebaže odboj proti ústředně vládě ,podněcovaný promoskevskými šéfy z polit. frakcí strany PL v čele s Gizengou , se rozšířil po dalších provinciích, takže v červnu 1964 Adoula rezignoval z funkce , a v červenci se stal premiérem opět Tshombe.

V únoru 1965 Tshombe v boji proti prezidentu Kasavubu sloučil 45 polit. stran do nejednotné Národní konfederace CONACO, která ve volbách nad Kasavubem vyhrála. Kasavubu však 13.10.1965 rozpustil parlament i Tshombeho vládu, protože vítězství ve volbách údajně Tshombe dosáhl korupcí, jmenoval nového premiéra probelgického Evaristu Kimbu ,šéfa strany Balubakat , a Tshombe opět prchl do Madridu.

24.11.1965 tehdy již „generál“ Mobutu v réžii CIA provedl svůj druhý voj. převrat, prezidenta Kasavubu sesadil, prohlásil se novým prezidentem, zakázal všechny politické strany,pozatýkal všechny opoziční politiky , a vyhlásil (proamerickou) vojenskou diktaturu protibelgické orientace …

1966 Tshombe najal žoldnéře, vedené Hansen Schrammem, které poslal do Bukavy,kde žilo mnoho Belgičanů. Žoldnéři město dobyli a povraždili stovky lidí, včetně žen a dětí .Mobuto přerušil diplomatické styky s Rwandou, která žoldnéřům umožnila překročit své hranice při úprku z Bukavy,které Mobutova armáda ANC dobyla za pomoci Američanů zpět … Mobuto,který Tshombeho 1966 odsoudil v nepřitomnosti za vlastizradu k trestu smrti, ale vzkázal přes svého agenta Tshombemu, atˇse z exilu vrátí, že je Bukava stále v rukou žoldnéřů .

Tshombe okamžitě nasedl 30.6.1967 do letadla směrem na Bukavu, ale na palubě přítomný jeden běloch jako ochranka, donutil pilota, aby přistál v Alžíru, kde Tshombeho alžírští vojáci zatkli … V alžírském vězení v roce 1969 Tshombe zemřel 29.6.1969 na „infarkt“ .

V červnu 1966 pro údajné spiknutí Mobuto popravil hlavní probelgické figury Evarista Kimbu a další tři bývalé ministry (Bamba,Anany,Mahamba) a prohlásil Kongo silnou prezidentskou republikou, což ústavně zakotvil ve své ústavě z roku 1967.

V rámci své výzvy návratu k tradicím (hlavní náboženský šaman Konga však prohlásil, že návrat k tradicím není možný, takže jej Mobuto musel odsunout hodně daleko od hlavního města, a svoji „teorii“ si Mobuto nechal schválit od papaeže Pavla VI ) , Mobuto „svůj lid“ vyzval, aby si Konžané v rámci afrikanizace změnili svá belgická křestní jména na konžská, což někteří jeho ministři poslušně učinili … Kongo Mobuto změnil na Zaire, Léopoldville na Kinshasu, Stanleville na Kisangani , Elisabethville na Lumumbashi , a Mobuto (sám sebe na M. Sese Seko ) ….

Svoji stranu MPR/Lidové hnutí revoluce povýšil na „konžskou zairskou rodinu“ a v OSN pronesl projev, o kterém Henry Kissinger podlézavě řekl, že „ je jedním z těch v historii OSN, které na sebe strhly největší potlesk „ … Američané byli z Konga poté vyhnáni až počátkem 90.let,kdy se chopil moci samozvaný lumumbista Joseph Kabila.