Jan Masaryk trnem v oku Britům pro vyzbrojování Izraele

Zatímco čsl. strana kapitolu vyzbrojování Izraele navzdory přísnému embargu OSN nikdy veřejnosti neotevřela, izraelská strana neměla problém probírat prodej čsl. zbraní během embarga na veřejnosti . Viz mj. David Ben Gurion Israel, Years of Challenge 1963, Leonard Slater The Pledge 1970, Ehud Avriel + Golda Meir Open the Gates, a personal story of „illegal“ immigration to Israel 1975, či Karel Kaplan *1928 Zpráva o smrti gen.tajemníka, strana 239 z roku 1990 ( poté, co vyšla,  „ není k sehnání“ ) …

Jako první naznačil možnost prodeje čsl. zbraní Ben Gurionovi čsl. obchodník židovského původu dr. Otto (Uriel) Felix (Doron) již poté, co čsl. vláda v 7/47  přišla pro Stalinovo ultimátum  o sponzorství z Marshallova plánu, a zoufale potřebovala tvrdou měnu …

Po zatrhnutí Marshallova plánu Stalinem, čsl. vláda zasedala celou noc, a přela se, zda se má či nemá Stalinovu ultimátu podřídit, nakonec se podřídila 10.7.47 …

Proto Jan Masaryk po příletu do Prahy 12.7.47 zklamaně pronesl ono „ … vrátil jsem se jako Stalinův pacholek“ …

Kreml ve složení Stalin, Vorošilov, Mikojan ,Zorin  odsouhlasil prodej čsl. zbraní rodícímu se státu Izraeli po projevu Gromyka z 30.11.47, kdy Ehud Avriel /1917-1980/ přes zprostředkování rumunského podnikatele židovského původu Roberta Adama Abramoviče, přítele gen. Heliodora Píky z Bukurešti, v níž byl Píka vojenským přidělencem, a Abramovič šéfem zdejší pobočky Zbrojovky, se odebral do Prahy …

Rámcová smlouva o prodeji čsl. zbraní byla podepsána 1.12.47 v 15.30, v den kdy Ehud Avriel dorazil s Abramovičem do Prahy.

Avriel uvedl, že když 1.12.47 přijeli do Prahy, setkali se zde se syrskou delegací, kterou vedl Fuad Mardam, synovec bývalého syrského premiéra, jenž dohodu o dodávkách čsl. zbraní v hodnotě11 mil. dolarů  podepsal s Prahou již o 4 dny dříve, třebaže Syřané mohli zaplatit jen příslibem zmrazených bankovních aktiv v britských librách , a proto, když první dodávku čsl. zbraní nedokázali až do Palestiny dopravit, a přišli o ni, Fuad Mardam se v Praze domáhal další dodávky, ale šéf čsl. Národní banky mu řekl : “ Wenn Sie haben kein Dollar, Sie sollen nicht Krieg machen “/ Nemáte-li dolary, neválčete …

Syřané na svá zmrazená bankovní aktiva poté již od Prahy žádné zbraně nedostali.

Ehud Avriel 5.12.52 uvedl, že Jan Masaryk při sjednávání kontraktů hrál druhé housle, jednání většinou vedl přímo Gottwald s Clementisem, jenž, poznamenal Avriel, k jeho překvapení znal jeho pravé jméno …

Avriela 1.3.48 přijal i „gen.“ Bedřich Reicin.

Ehud Avriel prohlásil, že Jan Masaryk s Clementisem mu nabídli neomezený počet bitevních letounů Messerschmitt Me-109, britských /UK Spitfire, a Mosquito, zatímco tehdejší náměstek ministra zahraničního obchodu Evžen Löbl ( souzen v procesu se Slánským, vězněn) ve svých Pamětech Sentenced and Tried LON 1969 píše, že Gottwald s Clementisem dokonce nabídli Egyptu postavit zbrojovku na egyptském území, ale zatrhl jim to Vyšínský …

Jako první byl podepsán kontrakt na 10 kusů messerschmittů Me-109 z továrny Avia Čakovice  23.4.48, převzaty byly 17.5.48, a staly se základem izraelského letectva.

20.5.48 byl podepsán druhý kontrakt na dalších 15 kusů Me-109 ( Gottwald s Clementisem nabízeli celkem 30 kusů Me-109, 30 kusů Spitfire-9/Arabové měli jen Spitfire-5 ( letouny Spitfire Praha dodala v rámci akce Velveta), a 9 kusů Mosquito ) …

15.7.48 byl podepsán kontrakt na dodání 59 bitevních letounů Spitfire-9 + náhradních  dílů ( které RAF po válce předala Praze) …

Kontrakt na letouny Spitfire -9 byl podepsán za výhodnou celkovou  cenu 23.000 dolarů, předány byly v Kunovicích, kde se měly i opravovat 

Celkem Gottwaldova vláda prodala Izraeli za období 1/48-2/49 následující vojenskou techniku :

57 miliónů nábojů o ráži 7.92 mm

1.5 mil. nábojů o ráži 9 mm

24.500 pušek Mauser P-18 ( první nakoupené pušky nesly dokonce arabské nápisy, protože měly být původně zaslány některé z pronacistických arabských skupin )

10.000 bajonetů k těmto puškám             

5.015 lehkých kulometů ZB-34

880 těžkých kulometů ZB-37

250 pistolí 9 mm Zbrojovka

12 tanků o 16 tunách

10 tanků o 9.5 tunách (Gottwald s Clementisem nabízeli 30 ks od každého)

1 milión protitankové munice

25 bitevních letounů Avia S-199/Me-109

59 bitevních letounů Spitfire -9

4.184 bomb o váze 2kg

2.988 bomb o váze 10kg

146 bomb o váze 20kg

26 bomb o váze 70 kg

Praha za každý kus bitevního messerschmittu požadovala předražených 180.000 dolarů, ale zástupci Haganah souhlasili, Praha se na oplátku zavázala, že s messerschmitty dodá i čsl. piloty, což bylo velmi riskantní, a zavázala se i k výcviku pilotů na letecké základně v Žatci …

Letouny nedokázaly doletět až do Palestiny, musely mezipřistát a natankovat – žádná  evropská země nechtěla porušit embargo OSN veřejně, ale některé země, které jej za úplatu porušily tajně, se našly …

Bylo dohodnuto, že Haganah bude pronajata budova Batˇi ve Zlíně, a k operaci Balak jí budou dány i letadla ČSA, na jaře a v létě 48 se tak uskutečnilo v rámci této operace 95 letů …

28.5.48 admirál Hillenkoetter, šéf CIG + CIA/47-50/ poslal US ministrovi obrany tajné memorandum O tajných leteckých operacích Haganah.

Memorandum uvádělo, že malé US charterové aerolinie pronajaly Haganah letadla na přepravu vojenské techniky do Palestiny.

Hillenkoetter byl zejména zděšený tím, že civilní piloti v nich pro převoz zbraní do Palestiny zneužívají uniformy US letců …

Memorandum jmenovalo  zástěrkovou firmu Haganah Service Airways Irwina Schindlera, které odkoupily 12 vyřazených nákladních letadel US armády C-46 + 3 Lockheed Constellation, a pronajaly je Haganah na převoz čsl. zbraní do Palestiny.

Když FBI začala Schindlerovi dělat potíže s licencí, převedl vlastnictví těchto letadel na čerstvě zřízené panamské fiktivní aerolinky LAPSA, které tak s letouny do Evropy létaly zcela legálně, a rovněž se zúčastnily operace Balak.

Jedno z těchto letadel se zřítilo u Mexico City a zabilo posádku, ale všechna ostatní v pohodě přistála 16.5.48 na letecké základně v Žatci, kde zahájily kyvadlovou přepravu čsl. vojenské techniky a rozebraných messerschmittů Bf-109 do Izraele.

Letecký most v rámci operace Balak, který Haganah provozovala z žateckého letiště patřil k nejbizarnějším epizodám studené války, kdy ve vyřazených letadlech US armády, pilotovaných US piloty navlečených do uniforem US letectva, tito převáželi pod embargem OSN ukořistěné nacistické zbraně nakoupené od zbankrotovaného komunistického režimu za peníze US soukromníků do Palestiny, přičemž operovali z přísně střeženého vojenského letiště bolševiků v době, kdy Stalinova blokáda Berlína přivedla US a SU na pokraj války …

Druhou uváděnou aerolinkou byla společnost Ocean Trade Airways, jejíž jedno letadlo C-54 Skymaster pravidelně létalo mezi Prahou a Bayt Daras v Palestině, a další její letadla DC-3 + C-46 byla zahlédnuta na čsl. vojenských letištích při  nakládání, obklopena bezpečnostními jednotkami.

Hillenkoetter rovněž poznamenal, že piloty dobrovolníky Haganah najímá nejen mezi US piloty, ale i mezi levicovými italskými důstojníky  …

Ilegálním leteckým dodávkám zbraní do Palestiny ze strany Haganah šéfoval bývalý letecký inženýr US společnosti TWA Al Schwimmer (později se stal šéfem izraelské  společnosti Israel Aerospace Industries) …

Brzy se k žatecké letce Schwimmera připojily tři těžké bombardéry B-17, které Haganah  přes svoji zástěrkovou společnost v US zakoupila od WAA, a  odletěla s nimi do Žatce přes Portoriko a Azorské ostrovy, třebaže stále měly US registrační značku .

FBI agenti jeden bombardér zadrželi v Tulsa, Oklahoma, ale posádka se letounu z nehlídaného letiště zmocnila, a odletěla s ním z US do Žatce  ( čtvrtý bombardér měl technické potíže, a musel přistát na Azorech, kde byl na přání Washingtonu portugalskou policií zkonfiskován ve prospěch US)  …

14.7.48 tyto bombardéry, stále formálně v US vlastnictví, odletěly plně naloženy bombami do Izraele, po cestě bombardovaly Káhiru ( první bombardování uskutečnila Káhira 15.5.48, den po vyhlášení státu Izrael), ElArish a Gazu , a bombardování si ještě užívaly až do konce roku 48 …

Izraelskou leteckou jednotku zahraničních dobrovolníků /Machal, a její úzké pouto k bolševickému ČSR, odkud leteckým mostem převážela zejména messerschmitty,  světu oficiálně prozradil UK špión se švýcarským pasem Hans Alex Lehman , jenž informace o akci Balak, které se účastnil jako 2.pilot,  převyprávěl egyptskému listu al Musri, který jeho historku zveřejnil  16.12.48 pod názvem „Tajemství izraelského letectva“ , ale hlavně o každém letu operace Balak poslal britské IS zprávu o 20 stránkách, a dokonce informoval o datu bombardování Káhiry, ale Britové mu nevěřili ( jako UK agent se choval dost nápadně, často jezdil utrácet peníze do Prahy za drahé hotely, v nichž se stýkal s jedním švýcarským známým, nakonec byl zatčen v Izraeli, ale až poté, co článek vyšel, poté pracoval pro Izrael) …

Cílem zveřejnění mělo být předvedení Izraele jako vojenského spojence Kremlu, proti kterému nesmí být zrušeno zbrojní embargo OSN/US ...

V článku se uváděly 4 letecké trasy z ČSR.

Po prvním letu z žateckého letiště, kdy letadlo společnosti SkyMaster plně naložené čsl. zbraněmi přistálo 31.3.48 v Beit Daras , kde byly zbraně přeložené, a letadlo opět přistálo na žateckém letišti, byli US členové posádky (celkem pro Izrael pracovalo kolem 200 US pilotů)  US ambasádou varováni, aby již žádný jiný let z žateckého letiště nepodnikli .

Další dva lety, 12.+14.5.48  SkyMaster proto uskutečnila švédská posádka letem přes Korsiku, a odtud na leteckou základnu v Ekron/Tel Nof.

Na letecké základně v Žatci se na základě kontraktu cvičili od 5/48 nejen izraelští piloti, ale i výsadkáři a tankisté, celkem 400 dobrovolníků pod vedením Jehuda Brigera/velitel, a Američana Schwimmera.

Žatec se 13.000 obyvateli a pouze se třemi hotely byl tak zaplaven Izraelci .

Po výcviku v Žatci byli izraelští piloti převezeni do Českých Budějovic, a na leteckou školu v Hradci Králové .

Za výcvik výsadkářů v Žatci odpovídal z izraelské strany Chaim Gury, 10.6.48 dorazilo do Prahy 50 dobrovolníků, z toho 2 Američané.

Výcvik probíhal i v oblasti Sudet, a trval 2 měsíce, poté obdrželi diplom.

Aby tyto výcvikové aktivity unikly zrakům Anglosasů, cvičenci nosili uniformy čsl. vojáků.

Američané naléhali na Gottwaldovu vládu, aby výcvik v Žatci zastavila, ta dělala, že v Žatci žádný výcvik neprobíhá , přestože nad Žatcem od 15.7.48 přelétávaly a fotografovaly US letouny ( The NYC Times z 9.+ 26.12.48) …

Když si Clementisovi na „ izraelskou základnu v Žatci“ stěžoval US velvyslanec  Laurence Steinhardt (zemřel v 3/50 při letecké „ nehodě“ ), Clementis odvětil, že se zítra může do Žatce přijet podívat, aby se sám přesvědčil, že je základna opuštěná , načež Clementis zavolal izraelského velitele, aby okamžitě ze základny zmizeli, že přijede s US velvyslancem , poté se Clementis ještě dlouho smál, jak Steinhardta napálil, ke smíchu však brzy přestal mít důvod  …

11.8.48 Praha náhle a nečekaně bez odůvodnění žateckou leteckou základnu uzavřela ( výcvik izraelských dobrovolníků byl roztroušen na jiné základny) , pluk.Benjamin Kagan toto uzavření vysvětluje svojí verzí v knize Lety do tmy – ten den US ambasáda/velvyslanec Steinhardt v Praze předložila čsl. vládě důkazy v podobě kompromitujících leteckých snímků žateckého letiště , a pohrozila jí, že věc předloží RB OSN ( The NYC Times z 2.9. +8.11.48) , a že inspektoři OSN provedou šetření na místě , ale když s leteckým mostem přestane ( tvrdil izraelský pluk. Benjamin Kagan) , US zruší vývozní sankce proti ČSR …

Gottwaldova vláda však spolupracovat odmítla, prostředníka ve sporu  poté dělal  US diplomat dělnického původu Ralph Bunche, nositel Nobelovy ceny míru z roku 50.

Stalin v tom Gottwaldovu vládu zcela nechal s tím, že Kreml zbrojní embargo OSN neporušuje, a zda jej porušuje Praha, o tom nemá nejmenší tušení …

Od 1/49 začal Stalin výhradně podporovat Egypt, takže Zbrojovka uzavírala kontrakty již jen s Egyptem.

Přesto ještě v 2/49 bojovala v Izraeli proti Arabům jednotka vytvořená gen. Sochorem v čele s ním.

Gen. Sochor se vrátil do Prahy až po uzavření prvního separátního příměří mezi Izraelem a Sýrií 20.7.49, aby krátce na to podle oficiální verze zahynul při autonehodě, ve skutečnosti jej údajně přejel na cvičišti na přehledné rovině jediný zdejší tank, jak na jaře 68 vyprávěl v TV jistý svědek.

Gottwaldova vláda se totiž na rozkaz Kremlu, jehož kolonií ČSR bylo, zavázala dodat i jednu dobrovolnickou brigádu ve stylu španělských interbrigadistů …

Vytvoření této brigády z izraelské strany měl na starosti Shmuel Mikunis, který ji  v telefonickém rozhovoru dohodl s Malenkovem 20.6.48, jenž poté předal příslušný rozkaz čsl. ministerstvu obrany (!) …

Z čsl. strany měl vytvoření brigády na starosti brigádní gen. Antonín Sochor /1914-3/1950/ z ex Svobodovy východní armády ( "  Nejskromnější z nejstatečnějších" prohlásil o něm Ludvík Svoboda ) , kterému pomáhalo 9 důstojníků z Izraele v čele s Itzhak Shany, jenž do Prahy dorazil počátkem září 48.

Brigáda byla vytvořena v polovině září 48, kdy proizraelské nadšení Stalina  již opadalo, a výcvikové středisko v Žatci již pro nové zájemce bylo zavřené .

Dobrovolníci byli vycvičeni na vojenských základnách v Čechách, mj. na tankách T-34.

Gen.Sochor poté odjel na týden do Izraele, aby zde dohodl další vzájemnou koordinaci, a po návratu do Prahy přiměl ministerstvo obrany, aby přijalo návrhy Shanyho.

Haganah chtěla čsl. bojovou techniku dopravovat do Palestiny přes přístav Gdaňsk, ale Varšava to nedovolila, Budapeštˇ však k dopravě přes svoje území dala souhlas, takže se zbraně dopravovaly přes Bratislavu a Madˇarsko do jugoslávského Vukovaru, a odtud po železnici do přístavu Šibenik, třebaže Tito, jehož za války sponzorovali Britové,  svůj souhlas nechtěl dát, ale nakonec tlaku Gromyka podlehl  ( stejnou cestu využívali i Arabové) …

Haganah měla v jugoslávských, francouzských a italských přístavech poschovávané lodě, které čekaly na to, až Britové  z Palestiny odejdou, aby mohly do Palestiny dovážet zakoupené zbraně.