Jak Sarkozy překazil vyšetřování prodeje fregat

Aféra Clearstream se sice odehrávala s kulisami konkurenčních bojů ve francouzském zbrojařském průmyslu ( v EADS proti sobě bojovaly dva klany vzešlé z firmy Matra, EADS klan -  Philippe Camus + Jean-Louis Gergorin  proti klanu Airbus - šéf Airbus Gustav Humbert a jeho zástupci exporadce Chiraka Noel Forgeard (financoval prezidentskou kampaň Sarkozyho), se kterým Camus  sváděl boj o nástupnictví, a Philippe Delmas, přičemž stejný nelítostný boj sváděly i francouzské firmy vyrábějící vojenskou elektroniku , Thomson-CSF/dnes Thales, a Alcatel) , ale páteří aféry Clearstream, přinejmenším jak její iniciátoři chtěli, aby to vypadalo, byla politická rivalita mezi Chirakem/ Dominique de Villepin/DDV a Sarkozym - Chirak + DDV si nepřáli vidět Sarkozyho v prezidentském křesle ( proto se Clearstream II přezdívá Markovič II, viz zde AngolaGate ), což byl nepopiratelný fakt  -  ale novinář Denis Robert poté, co byl v tomto procesu v 1/010 zproštěn obžaloby, prohlásil pro týdeník Siné-Hebdo ze 3.2.010, že celá kauza Clearstream II byla jen kamufláží, aby se odvedla pozornost od kauzy prodeje fregat na Tchajwan, ve které se nejprve  „někam“ zakutálelo 500 miliónů dolarů, a poté následovaly popravy jednoho svědka za druhým „ …

To samé prohlásil v 11/07 soudce Van Ruymbeke .

Chirak/DDV  (jemuž Sarkozy stále kříží cestu k prezidentské kandidatuře) očividně chtěli Sarkozyho úmyslnými úniky bankovních informací z 8.7.04, kdy o nich poprvé za naprostého nezájmu veřejnosti informoval týdeník Le Point,  natrvalo zdiskreditovat a vyloučit jej z jakýchkoliv budoucích prezidentských voleb ( Chirakovým dauphinem byl Alain Juppé) , stejně tak Dominika Strausse-Kahna, Jean-Pierre Chevenement a Alaina Madelin, přinejmenším nepodnikli nic, aby skandál zastavili, třebaže měli od generála Rondota jednoznačné vyjádření, že seznamy majitelů účtů jsou zfalšované …

Vyšetřovací soudce Van Ruymbeke a jeho posedlost kauzou fregat

Soudci Van Ruymbeke bylo v 5/06 + 11/07 Justiční disciplinární inspekcí vytýkáno, že se 30.4.04 nechal vmanipulovat do tajné schůzky s Gergorinem u jeho advokáta Thibault de Montbrial (syn Thierra de M., jeho bývalého šéfa na zamini)  – van Ruymbeke tajnou schůzku „ mimo záznam“ vysvětlil tím, že chtěl chránit život svého svědka/Gergorina v kauze fregat, která zaznamenala epidemii náhlých úmrtí . Soudce prohlásil, že by raději měli vyšetřovat ty, kteří jej záměrně neinformovali o šetření generála Rondota , načež jeho pomocní soudci Pons a Huy utrousili poznámku, že „ on je zase neinformoval, že anonymem je Gergorin“ …

Soudce Van Ruymbeke byl politiky napaden několikrát, např. po aféře „Boulin“ , kdy Robert B., ministr práce d´Estainga, zapletený do obrovského podvodu s nemovitostmi, který Van Ruymbeke vyšetřoval, spáchal sebevraždu – předtím soudce nazval „Svatým Spravedlivým“ , také Robert Badinter, svého času ministr spravedlnosti, dnes senátor za socialisty, soudce Van Ruymbeke nesnášel, a v neposlední řadě vyšetřovacího soudce  nesnášel Sarkozy, zejména kvůli jeho vyšetřování prodeje fregat na Tchajwan, ve kterém často figurovalo jméno Thierry Herzog, jenž byl jedním z advokátů firmy Thales, ale také poradcem a právníkem Sarkozyho,… ) …

Na této schůzce z 30.4.04 Gergorin soudce poprvé nepřesně informoval o existenci tajných seznamů s účty Clearstream s tím, že jsou výsledkem úsilí francouzských tajných služeb v boji proti praní špinavých peněz a financování mezinárodního terorismu, ale odmítl mu je předat oficiálně „ ze strachu o svůj život a o život svého zdroje “ …

O schůzce se soudcem Gergorin druhý den informoval gen. Rondota , jehož tímto krokem nesmírně rozzlobil, protože tím kauza odstartovala jako aféra ...

Soudce Renaud van Ruymbeke, vyšetřující od 22.6.01 se soudkyní Dominique de Talancé  ( v ekokauze tankeru Erika potopeného v roce 99 u Bretagne, obvinila  v roce 06 firmu Total, načež byla odvolána z případu fregat ve prospěch Xaviere Simeoni ) úplatkářskou kauzu prodeje 6 fregat na Tchajwan firmou Thomson-CSF,  po schůzce s Gergorinem  obdržel 3.5.04 první anonymní dopis s prvním seznamem ( v 5/06 Gergorin tvrdil, že „jeho“ první seznam, na rozdíl od druhého seznamu, který  soudci jako anonym zaslal 14.6.04, a sám jej od „svého“ hackera obdržel 11.6., byl nezfalšovaný, další dopisy se seznamy účtů soudci poslal Imad Lahoud/IL. pod pseudonymem MatrixNeo) …

Soudce si následující den přes své lucemburské prostředníky vyžádal  ohledně veletoků peněz ze strany banky Menatep do banky Clearstream, odkud byly převáděny na US off-shore banky, vyjádření od vedení banky Clearstream, a 7.5.04 byl na jeho příkaz nečekaně zatčen Gergorinův přítelnepřítel  Philippe Delmas, když s velkou pompou otevíral obří továrnu na Airbus A380 ( svého času byli Gergorin + Delmas nerozluční přátelé a vzájemní kmotři svých dětí) – ve vazbě strávil několik měsíců, aniž pochopil, co se děje …

14.6.04          soudci přišel seznam s 895 jmény na CD-ROMech, které zakládaly

podezření, že ve Francii existuje mezinárodní sítˇ kšeftující s vlivem a úplatky ( svoji „horlivost“  Gergorin u soudu vysvětloval „ vlastenectvím“ -  byl přesvědčen, že skupina Lagardere je ohrožena mezinárodním gangem, v jehož čele stojí jistý Karl Schmitt, o kterém se poprvé dozvěděl  od „svého“ zdroje v tajných službách/svého PC hackera  na podzim 02 ( tehdy vyšla kniha Denise Roberta)  …

Teprve na tomto seznamu byly první stopy, které vedly k Sarkozymu, a to přes jména  aristokratického rodu Nagy-Bocsa ( celé jméno Sarkozyho je Sarkozy de Nagy-Bocsa, v seznamu byl i Stéphan Bocsa ) …

Gergorin a jeho posedlost Alainem Gomezem

Gergorin byl spolužákem Alaina Juppé, původně pracoval jako analytik DST, poté jako analytik ministerstva zahraničí, kde šéfoval DDV, ze zamini v roce 84 přešel do firmy Matra jako zvláštní poradce jejího šéfa Jean-Luc Lagardere ( ekonomické zpravodajství + vyhodnocování hrozeb ze strany konkurence)  …

Z destabilizace firmy Matra v letech 92-97 Gergorin vinil šéfa Thomson Alaina Gomeze, spolčeného s US právníkem William Lee  -  v rámci operace proti Gomezovi , jenž rozehrál operaci  „přistřihnutí křidélek“/odříznutí Matry od jejích obchodů s Tchajwanem ( fregaty Lafayette, letouny Mirage 2000, střely) , byl Gergorin obviněn, že za 300.000 franků zakoupil pro firmu Matra služby DST, což popřel, faktem zůstává, že s DST spolupracoval i za svého působení v EADS, viz  Muddying the Waters The Economist z 25.5.06, Gergorin prosazoval fúzi Matra s Aerospatiale , sblížení s německými zbrojaři, vytvoření EADS v 7/00 a společnosti Airbus .

Dopisy předkládaly seznam 895 bankovních účtů uzavřených u lucemburské zúčtovací banky Clearstream (pro individuální klienty jejích klientelských bank), na které , podle anonyma, chodily peníze získané z úplatků kolem prodeje fregat  …

Na seznamu figurovali francouzští diplomaté, vojáci a podnikatelé, mj.  Alain Gomez (exšéf Thomson-CSF), Pierre Martinez ( exšéf bezpečnosti Thomson-CSF) , Philippe Delmas ( 1. viceprezident EADS) , Patrick Ollier, a politici Sarkozy, Dominique-Strauss Kahn /DSK, Laurent Fabius, Jean-Pierre Chevenement a Alain Madelin ( poslední 4 byli přes US-tchajwanského prostředníka prodeje fregat Andrew Wang Chuan–pu ( kterému  v 9/010  Royal Court of Jersey zmrazil jeho zdejší účet v částce 4.5 mil. liber a ve CH mu zmrazili účet se 700 milióny dolary ) spojeni se skandálem prodeje fregat na Tchajwan ) + někteří osobní přátelé Sarkozyho …

Scénář spiklenců se odvíjel přesně podle scénáře v knihách novináře Denise Roberta ( Odhalení z roku 01 + Černá skříňka z roku 02 o nezákonných praktikách lucemburské zúčtovací banky Clearstream, přes kterou procházely peníze od  banky Menatep Gajdamaka –Chodorkovského-Kagalovského a jejich partnera miliardáře Marka Rich, viz zde AngolaGate) , kterými Denis Robert rozpoutal kauzu Clearstream I  …

Stejně jako Denis Robert ve svých knihách i anonymní dopisy soudci tvrdily, že existuje mezinárodní gang/„mezinárodní výbor“ pro ovládání důležitých podniků a praní špinavých peněz, složený z bývalých agentů tajných služeb civilních i vojenských US, ruských a francouzských, stmelených  z 80.let v Afghánistánu, napojených  jak na mafiánské „kmotry“ ruské , uzbekistánské a bývalé východoněmecké, tak na  drogové kartely v Kolumbii  …

Anonym tvrdil, že tento „mezinárodní výbor“ je odpovědný za smrt průmyslníka Jean-Luc Lagardere, šéfa firmy Matra, jenž s „Výborem“  odmítl spolupracovat …

Spojení Imada Lahouda*1967 z rodiny libanonských maronitských křestˇanů, jenž si vybudoval kariéru bankéře správou majetku bohatých rodin z Perského zálivu, včetně majetku UBL, se kterým se několikrát v Bejrútu sešel, s kauzou Clearstream II začalo roku 02, když jej soudkyně Isabele Prévost-Desprez začala vyšetřovat pro finanční podvody jako bývalého správce Velterových investičních fondů  …

Spekulativní Velter Fund na UK Panenských ostrovech IL založil v roce 98, spravovala ho HL Gestion/Heilbronner-Lahoud, zkrachoval v 7/00, kdy pro finanční podvody IL strávil 3 měsíce ve vazbě ( jeho finanční podvody jsou kuriózní, protože se v roce 91 oženil s dcerou Francois Heilbronnera, bývalého Chirakova šéfa úřadu vlády, zatímco jeho novomanželka byla  šéfkou kabinetu Erika Woertha, ministra pro státní reformu, a  poté poradkyní ministerstva zahraničí pro otázky mezinárodních financí, takže se vyšvihl mezi příslušníky francouzské oligarchie )  .

Libanonské pozadí Lahouda

Geniální PC expert Imad a jeho o rok starší bratr Marwan Lahoud, geniální zbrojní inženýr, byli synové plukovníka libanonských zpravodajských služeb Viktora Lahouda, jenž s rodinou (5 dětí) emigroval do Francie v roce 82, kdy Libanon po občanské válce ze 70.let opět upadl do válečného chaosu , a otec si nepřál, aby jeho syny, kteří střední školu vystudovali ve Francii v rodině plukovníka Cann, velitele 8.námořního pluku umístěného v Libanonu v rámci FINUL, talentované matematiky , rekrutovaly v jejich 18 letech libanonské milice …

Generál Rondot se s Viktorem Lahoudem (zemřel v roce 90) dobře znal, Rondot sehrál klíčovou úlohu při osvobození francouzských rukojmí v Libanonu v roce 86, a v roce 90 osobně exfiltroval libanonského generála Michele Ajúna, maronita, z Bejrútu …

Když v 4/06 aféra ve Francii naplno vypukla, libanonský prezident gen. Emile Lahoud považoval za nutné prohlásit, že Imad Lahoud není jeho synovcem, jak tvrdil list Le Monde ze 14.4.06 „ třebaže se jeho synovec jmenuje Imad Lahoud“ ( a třebaže Imad L. mnohokrát potvrdil, že generál je jeho strýcem)  ….

Jeho bratr Marwan Lahoud  se ve  Francii prosadil jako raketový expert, od roku 95 byl poradcem ministra obrany, od roku 98 byl šéfem vývoje firmy Aérospatiale, vyjednal fúzi Aérospatiale s firmou Matra, která byla prvním krokem k vytvoření EADS v 7/00 (registrována v AMS, sídlo v PAR + v Ottobrunn) , v němž šéfoval fúzím a akvizicím, měl na starosti vytvoření dceřiných společností Airbus (sídlo v Toulouse, vznikla z francouzsko-německé firmy založené  v roce 70, od 01  i BAE Systems + španělská CASA ), MBDA (výrobce raket, vznikla v 12/01 EADS, BAE Systems, Finmeccanica, sídlo PAR) , Astrium (satelity, sídlo v Toulouse), EDSN /EADS Defence and Security Network (od 010 Cassidian), Eurocopter,  …

V 7/07, kdy Marwan šéfoval MBDA, byl jmenován gen. ředitelem EADS …

Marwan je členem francouzské pobočky elitního klubu The Aspen Institute of Humanistic Studies  založeného v roce 50, sídlí ve Washingtonu s pozemky v Aspenu, Colorado, sponzorovaného Carnegie Corp., nadací Bratrů Rockefellerových a Fordovou nadací – členem je mj. Madelaine Albright či Condoleezza Rice  …

Institut se mj. snaží ovlivňovat mladou generaci politiků v rozvojových zemích, vytipuje si začínající „talentované“ politiky, a poté je mentoruje a sponzoruje …

Když byl Imad v 10/02 propuštěn z vězení, Marwan jej (údajně zcela náhodně) seznámil s viceprezidentem EADS Gergorinem (také Marwan byl v podezření, že za aférou Clearstream II stojí, ale vyšetřován nebyl ) …

V 1/03 Gergorin  syna plukovníka Lahouda, Imada, představil svému bývalému spolupracovníku na zamini generálu Rondotovi z DGSE  *1936 (syn generála Pierre Rondota, experta na BV, „zakladatele“ syrských a libanonských tajných služeb), jenž v té době na ministerstvu obrany pracoval jako koordinátor zpravodajských služeb a zvláštních operací s přezdívkou „stínový“ generál či „ pluk. Lawrence“ (UK plukovník, jenž  do Rijádu dosadil současnou vládnoucí dynastii) …

Rondot mluví arabsky, rusky a německy, jediná jeho fotografie byla v médiích uveřejněná před 36 lety, v 70.letech byl krátce podezírán, že se za svého působení v Rumunsku nechal naverbovat rumunskou Securitate, po 16 letech v DGSE v roce 81 přešel do konkurenční DST, v jejíž řadách zachraňoval francouzské BV rukojmí –v roce 86 v Bejrútu a v roce 90 v Libyii, v roce 91 se podílel na ustavení vojenské rozvědky DRM , v 8/94  po 20 letech jeho sledování osobně zatknul v Chartúmu proslulého „moskevsko-palestinského “ teroristu Carlose/Iljič Ramirez Sanchez , což byl jeho největší úspěch (Carlos na něho 28.6.06 podal žalobu pro únos a omezení osobní svobody) , v roce 96 se marně pokoušel o záchranu tibhirinských mnichů (viz zde Alžírsko, kdo zavraždil francouzské mnichy II) , od 11/97 byl vojenským poradcem socialistického ministra obrany Alaina Richarda, mj. vedl tajné šetření ilegálního předvolebního financování politických stran z peněz získaných prodejem zbraní, kterého se dopustili společníci bývalého ministra Francois Leoparda,, Pasqua, Marchiani, Gajdamak, viz zde AngolaGate , v 11/01 se gen. Rondot ve svých 65 letech vydal do afghánského terénu, aby zde  na místě vyhodnotil vojenskou situaci, svoji funkci na ministerstvu si udržel i po nástupu středopravicové Alliot-Marie , v 7/ 03 za DDV na zamini gen. Rondot vedl nezdařenou operaci DGSE v Kolumbii na záchranu Ingrid Betancourt  )  …

Imad Lahoud vystupoval jako člověk, jenž DGSE pomůže rozkrýt finanční sítě organizací, které byly v roce 01 napojené na UBL, DGSE podnikla několik misí na BV a SV, aby stopy naznačené  IL zachytila, ale nikdy se s lidmi , které IL označil za prostředníky, nesetkala, protože podle IL vždy „ něco nevyšlo“ …

IL vylákal pro DGSE v rámci jejího boje proti praní špinavých peněz seznamy majitelů pochybných účtů u lucemburské zúčtovací banky Clearstream (která se svoji belgickou pobočkou Euroclear má monopol na mezinárodní zúčtovací služby) od novináře Denise Roberta, aby si DGSE, jejímž šéfem tehdy byl  Pierre Brochant, ujasnila, co všechno novinář vypátral  … 

Novinář Denis Robert po vydání svých knih čelil mnoha soudním žalobám pro pomluvu, zejména  ze strany šéfů banky Clearstream, takže sám proti všem potřeboval soudu poskytnout důkazy o pravdivosti svých tvrzení – zachránil jej 23letý auditor Florian Bourges, jenž mu koncem roku 02 poskytl seznamy účtů banky Clearstream poté, co mu po předání jeho auditorské zprávy bylo šéfem řečeno, aby na  nesrovnalosti v ní uvedené rychle zapomněl ( zjistil, že některé transakce, označené jako neuskutečněné, ve skutečnosti proběhly), a vzápětí nato Robertovi jeden „dobrák“ předhodil  „poradenské“ služby  „agenta tajných služeb“ IL, jenž mu  okultní transakce banky Clearstream „rád vysvětlí“ … Proto mu Denis Robert bez zaváhání v přítomnosti svědka poskytl kopii CDRomů, které dostal od Floriana Bourges …

Novinář Denis Robert u soudu uvedl, že „své“ seznamy v dobré víře v 3/03 Imadu Lahoudovi předal, když jej Imad L. pod lživou záminkou, že je agentem tajných služeb, jenž vede boj proti praní špinavých peněz, kterého jeho kolegové , k nimž vedou stopy, prostřednictvím seznamů Clearstream vydírají, navštívil v jeho domě v Metách …

Když se seznamy Clearstream začaly v 7/04 propírat v tisku, Denis Robert  zavolal Imadovi Lahoudovi , jenž mu řekl „Všechno ti vysvětlím“, ale od té doby se mu nedovolal …

IL soudci nejprve tvrdil, že mu Denis Robert žádné CD-ROMy nepředal,  v 5/06 novinářům tvrdil, že si CD-ROMy Roberta Denise nezkopíroval, a že všechny předal DGSE, konkrétně jednomu spolupracovníku generála Champtiaux, a vzápětí poté se setkal s generálem Philippe Rondot, kterému dopodrobna vysvětloval finanční triky , „ aniž by tomu gen. Rondot porozuměl“ ( Rondot tvrdil, že Imad před ním 2x do elektronického systému banky Clearstream „ snadno“ pronikl, a ukázal mu účty, což advokát Imada popřel )  …

Podle generála Rondota, si IL naopak v době, kdy hostitel na chvíli někam odešel,zkopíroval i  HDD jeho PC …

U soudu Denis Robert uvedl, že seznamy poslané soudci jsou jeho seznamům  „ velmi podobné, a v anonymních dopisech se mluví o stejných tématech  stejnými výrazy, které použil ve svém rozhovoru s IL“ …

Při rozkrývání sítě „al-Qajdy“ u DGSE v měsících 2-5 /03, kdy s ním DGSE zčistajasna veškerou spolupráci koncem května přerušila ( pracoval pro ni jako dobrovolník – „honorární korespondent“) , pracoval i na rozkrývání finanční sítě banky Clearstream, a v 7/03 dodal „vlastní“ seznamy Clearstream svému „dobrodinci“ Gergorinovi ( jenž jej za jeho hackerské „zásluhy“ v 6/04 oficiálně přijal do funkce konzultanta EADS, a pověřil jej prvním úkolem – vytvořit „kartografii“ zbrojních podniků v Evropě a ve světě, v 7/04 jej povýšil na šéfa výzkumu, EADS Lahouda ze svých služeb propustilo v 5/06 ) …

Již syn Arnaud Lagardere (*1961)  a jeho žena dostávali výhružky smrti, přesto o Karlu Schmittovi  Gergorin nikomu neřekl, teprve když na pohřbu 19.3.03 vdova oznámila, že zažádá o soudní vyšetření smrti svého manžela, se opět začal o „svého “ Karla Schmitta, jenž podle jeho informací plánoval jeho šéfa zavraždit,  zajímat - obrátil se na svého hackera, aby mu zjistil, zda v době smrti Jean-Luc Lagardere nedošlo ve firmě k významným finančním převodům  – výsledkem hackerské práce IL byly seznamy majitelů účtů Clearstream, bruselské Euroclear, a národních zúčtovacích bank, jako italské  Monte Titoli, španělské Iberclear, americké DTS, které obdržel v 7/03   …

Na těchto seznamech IL jméno Karl Schmitt na přání Gergorina již bylo, a také jména všech jeho obchodních nepřátel, byla na něm jména i některých pracovníků ministerstva obrany, bezpečnostních služeb, a několika politiků …

Gergorin se  seznamy svého hackera v 11/03 zašel za svým  starým známým generálem Rondotem, aby je generál vyhodnotil, a to, podle jeho výpovědi u soudu, byla jeho první chyba, protože gen. Rondot pracoval zásadně sám, bez týmu a bez techniky, kterou by měla velká bezpečnostní služba …

Zpravodajský veterán gen. Rondot seznamům Gergorina nevěřil, pracoval na nich   neochotně a pomalu, což Gergorina „ ničilo“ , takže spáchal podle svých slov druhou chybu – 7.1.04 se „svými“ seznamy zašel za svým přítelem ministrem zahraničí DDV, jenž jej přijal s větším nadšením než gen. Rondot  - u soudu Gergorin nadšení DDV pro „jeho“ seznamy označil přívlastkem „ až přespříliš velké“  s tím, že vyzval Gergorina, aby se 9.1.04 s generálem Rondotem zastavil u něho kanceláři …

Gergorina pro  „bdělost“  v 3/04, při svém odchodu z funkce ministra zahraničí /02-04/ do funkce ministra vnitra /04-05/, DDV  6.4.04 vyznamenal Řádem za zásluhy , Gergorin DDV v roce 81 na zamini přivedl, byl jeho šéfem – v 11/03 DDV Gergorina pověřil, aby mu opatřil souhlasné komentáře významných zahraničních politiků k jeho „slavnému“ projevu v OSN k US tažení do Iráku z 5.2.03, Henry Kissinger /69-76, 73 Nobelova cena míru/ a  Zbigniew Brzezinski/77-81/ , které Gergorin kontaktoval, odmítli, ale Kissinger slíbil, že v PAR s DDV poobědvá … ) …

Kariérní diplomat romanticko-bonapartistického vzhledu, jenž v zastoupení Chiraka  pronesl výše zmíněnou plamennou řeč v RB OSN odsuzující US invazi do Iráku, je dalším ztělesněním francouzské „republikánské monarchie“  – v roce 66 Francois Mitterrand, jenž nesnášel CHDG, vydal pamflet s názvem  Permanentní státní převrat, aneb francouzská republikánská monarchie (CHDG byl přesvědčeným monarchistou) , v němž napsal :“ Říká se, že Francie  má i ministry, dokonce má i premiéra, ale rozhodně nemá vládu, protože nařizuje a rozhoduje jenom prezident, z Boží vůle a Ústavy republiky král francouzský ( F je silnou prezidentskou republikou již podle ústavy, kterou asi Mitterrand nečetl) „  …

Tradice republikánské monarchie přetrvala od Napoleona III „Malého“  ( bytˇ 1848 zvolen prezidentem, skončil jako císař, dokud jej v roce 1870 nezajali Prusové, měl jedinou zásluhu - financoval stavbu Suezského průplavu), jenž se obklopil „ministry“, kteří parlament nikdy neviděli, stejně tak CHDG ( Georges Pompidou či Maurice Couve  de Murville) , a v neposlední řadě Chirak, jenž do Matignonského paláce, sídla premiéra, přivedl pro léta 05-07 svého dlouholetého poradce DDV  (narodil se v Rabatu, kde jeho otec, syn plukovníka, působil jako diplomat, proto DDV mluví španělsky, aristokratickou příponu „de“ si jeho předci připojili k jménu jen pro radost, aristokratický původ neměl nikdo z nich) …

(Další Chirakovec Alain Juppé se však od DDV, svého bývalého šéfa  úřadu vlády,  jenž  má nakročeno k prezidentským volbám v roce 012 - od léta 09  DDV po celé zemi zakládá své fanouškovské kluby, vždy  distancoval ) …

Gen.Rondot v 11/03  svojí šéfovou ministryni obrany Michele Alliot-Marie informoval, že  je přesvědčen, že Gergorinovy seznamy jsou podvrhem …

DDV jej však na oné schůzce „třech“ 9.1.04 požádal, aby přesto osoby na seznamech prověřil, „zejména Sarkozyho“, třebaže Sarkozy v této době na seznamech nebyl, což Gergorin nesměle namítl, ale DDV dělal, že neslyšel, a pokračoval v litanii o Sarkozym, zejména že jeho cesta do Číny  byla velmi podezřelá  - když Gergorin iniciativně prohlásil, že o Sarkozyho cestě bude informovat DST, DDV jej okřikl „ Non,non, surtout pas l´Intérieur !/ hlavně ne vnitro …“ …., zatímco Rondotovi zdůraznil, aby  svoji závěrečnou zprávu nejprve předal DDV/Chirakovi, a teprve poté svojí nadřízené, později byla Alliot-Marie z této činnosti generála Rondota zcela vymanévrována, jak svědčí Rondotova ručně psaná poznámka, že Chirak osobně 28.1.04 Alliot-Marie sdělil, že „ šetření bude gen. Rondot vést zcela nezávisle, a bude odpovědný pouze Chirakovi a DDV , jimž svoji zprávu předá ,,,“ ( Libération z 28.4. 06 + L´Express 19.1.06, u soudu DDV všechno popřel s tím, že šetřením generála Rondota pověřila Alliot-Marie) …

Toto tajnůstkářství Chiraka mohlo mít i jiný důvod : generálu Rondotovi byly v roce 07 zabaveny i spisy s nadpisem „japonská prezidentská kauza“  se zprávami DGSE a výpisy z účtů  z japonské banky , které měl Rondot založeny u spisů Clearstream -  gen. Rondot v seznamech Clearstream totiž objevil i jména třech tajných agentů ( Gilbert Flam a Alain Chouet z DGSE, Jean-Jacques Martini z DST, kteří objevili Chirakova tajná konta v Libanonu a v Japonsku (v bance Tokyo Sowa Bank měl mít přes 300 miliónů franků/46 mil. euro )  , rezident DGSE v Tokiu o nich poslal zprávu do pařížského ústředí DGSE 11.11.96 , načež na Tahiti 15.12.97 zmizel francouzský investigativní novinář  Jean-Pascal Courad, jenž psal článek o finančních převodech na Chirakův japonský účet Roberta Wann, tahitského obchodníka s obchodními kontakty na prezidenta Francouzské Polynésie Gastona Flosse, přítele Chiraka  …

Soud na Tahiti případ uzavřel v 10/02 s tím, že Jean-Pascal Courad spáchal sebevraždu , avšak v roce 04 jeden příslušník Zásahové polynéské jednotky /GIP  se soudu přihlásil  s tím, že asistoval vraždě tohoto novináře, kterou provedla GIP Gastona Flosse …

4.6.08 vyšetřovací soudce Jean-Francois Redonnet  nařídil soudní prohlídku pařížského ústředí DGSE, aby se přesvědčil, zda se v něm nějaké důkazy o japonském kontě nenajdou.Odnesl si sebou 17 dokumentů, a  médiím prohlásil, že účet neexistuje  …

Veřejnost se o kontech dozvěděla  z listu Le Monde ze 24.6.02, podrobněji z knihy novinářů Karl Laske a Laurent Valdiguié Machinace z 11/06 , načež si Chirak  napsal do tokijské banky o potvrzení, že v ní žádné okultní účty nevlastnil, což banka potvrdila, nicméně její šéf je jeho přítelem, kterého vyznamenal řádem Čestné legie v roce 94  (v roce 00 byl pro bankovní podvody odsouzen na tři roky do vězení, Le Figaro  ze 16.5.06 „Osada, záhadný přítel Francie“ )  …

V předvečer prezidentských voleb v roce 01  socialista Gilbert Flam z DGSE vedl v Tokiu v kauze zdejšího Chirakova konta  šetření, oficiálně tvrdil, že banku  prověřoval jen z důvodu,že chtěla investovat ve Francii -  Chirak toto šetření  nazval politickou manipulací zinscenovanou Lionelem Jospinem …

V roce 01 byl stejným, ale jen  „interním“ vyšetřováním pověřen generál Rondot v rámci úkolu zjistit identitu původců šetření v DGSE a v DST … 

Rondotovy  závěry z 7/02 vedly k výměně šéfů DGSE (Jean-Claude Cousserana nahradil diplomat Pierre Brochand, a šéfa DST Jean-Jacques Pascala nahradil Pierre de Bousquet de Florian ) …

Generál Rondot při pozdějším vyšetřování kauzy Clearstream II  28.3.06 soudcům Huy + Pons  potvrdil, že  „ Chirakův účet byl v japonské bance otevřen v roce 92“ , později v rozhovoru pro média  svoji informaci popřel , taktéž prezidentská kancelář Chiraka ( kopii výpovědi Rondota zveřejnil Le Canard enchainé 23.5.06 , načež se v redakci konala soudní prohlídka na nařízení soudce Tomase Cassuto), vzápětí Le Nouvel Observateur z 9.11.06 přinesl článek „Chirakův účet v Japonsku potvrzen „ ) …

Jména těchto „slídilů“ na seznamech Clearstream - to byla sladká pomsta Chiraka  …

Tato schůzka vztahy mezi Gergorinem a Rondotem těžce narušila, gen. Rondot s vměšováním DDV nesouhlasil, a s Gergorinem přestal komunikovat – hrál si na svém písečku /tu a tam prověřil toho, koho chtěl, zatímco Gergorinův nevysychající zdroj posílal další a další seznamy …

Gen. Rondot, přesvědčený, že seznamy jsou podvrhem, vedl jen povrchní šetření pod názvem Odliv, navíc prověřoval jen lidi z ministerstva obrany, o zbytek se nezajímal, takže DDV byl nespokojen, a 5.7.04 pověřil šetřením i šéfa civilní kontrarozvědky DST Pierre de Bousquet de Florian, ale zatajil mu, že stejným úkolem pověřil i generála Rondota ( šéf DST se to dozvěděl až z článku v časopise Le Point), a hlavně se nezmínil, že gen. Rondot prohlásil, že seznamy jsou falešné, k čemuž nezávisle došel i Bouquet 21.7.04 , 27.7.04  generál Rondot předal DDV definitivní důkazy, že  seznamy jsou podvrhem, přesto DDV neinformoval ani policii, ani justici …

Gergorin u soudu tvrdil, že o „svých“ seznamech 31.3.04 informoval i šéfa DST,  a poté, frustrovaný „pomalostí“ gen. Rondota,  je jako anonym v 5 + 6/04  zaslal soudci van Ruymbeke ( jenž pochopil, že jsou podvrhem až v 12/04 ), což byla podle jeho slov třetí chyba ( zvláštní je, že si vybral právě proslulého vyšetřovacího soudce, údajně pro jeho dobrou pověst, spíše proto, že vyšetřoval kauzu fregat prodaných na Tchajwan)  …

Odkud je Gergorin skutečně měl, se řešilo u soudu : Gergorin tvrdil, že od Imada Lahouda, ten to zpočátku popíral …

Jean-Louis Gergorin před odvolacím soudem v 5/011 tvrdil, že až velmi pozdě pochopil, že jsou seznamy padělané, zatímco Imad Lahoud u odvolacího soudu prohlásil, že „ Gergorin byl vlivný a mocný, byl jsem mu zavázán, že mně pomohl v době, kdy se mi nedařilo, proto jsem jej ve všem poslechl“ …

28.4.04 byla v kanceláři a v domě Gergorina provedena domovní prohlídka ( Le Monde z 30.4.04) , ale veškerý zabavený materiál skončil v sejfu ministerstva obrany jako  „top secret“…

8.7.04 týdeník Le Point, šéfovaný Franz-Olivier Giesbertem, o kauze poprvé informoval, když o ni dramaticky napsal na titulní stránce „ L´affaire d´Etat qui fait trembler toute la classe politique „/která otřásá politickou scénou ( veřejným míněním neotřásla, zato podle výpovědi Gergorina otřásla „jeho“ hackerem, jenž mu od té doby ze strachu již nic neposílal ) …

Le Point psal o tajemných účtech ministrů a bývalých ministrů, aniž by někoho jmenoval, v lucemburské bance Clearstream …

Gergorin se krátce poté sešel s generálem Rondot, jenž však nebyl ochoten se ohledně seznamů pouštět do hlubokých diskusí – dvojznačně prohodil že je ohromen „počtem“ jmen,  ale že pochybuje o jejich „ elektronickém diáři“ …

24.8.04 deník Libération uveřejnil silné pochybnosti novináře Karla Laske v článku „ Vysněné účty fregat z Tchajwanu, zdalipak na to justice naletí ? „ 

3.9.04 vyšetřovací soudce Jean-Marie Huy dostal od pařížské prokuratury příkaz k zahájení šetření ve věci „pomluvy“ …

17.9.04 za pokračujícího nezájmu veřejnosti deník Le Parisien informoval o vyšetřování 4 ministrů, mj. Sarkozyho, šéfa UMP, kterého jediného jmenoval …

10.11.04 Le Monde informoval o prudké výměně názorů Sarkozyho s DDV, kterého Sarkozy obvinil z manipulace vyšetřování ( DDV vzápětí v médiích označil Sarkozyho za člověka, se kterým se cítí dobře, a se kterým žádné spory nevede) …

13.12.04  L´Express uveřejnil článek „Pozadí státní aféry“ , v němž se táže kdo je onen anonym, jenž soudci Van Ruymbeke  již několik měsíců posílá dopisy, v nichž tvrdí, že proslulý šéf firmy Matra-Hachette ing. Jean-Luc Lagardere, majitel nejprominentnějších francouzských stájí, jenž zemřel 14.3.03, byl zavražděn mezinárodní mafiánskou skupinou s finančním uzlem v lucemburské bance Clearstream , třebaže lékařská zpráva konstatuje „přirozenou“ smrt (lékařská zpráva zněla, že zemřel na akutní encefalomyelitidu/zánět mozku ) …

27.2.03 75letý agilní Jean-Luc L.  na pařížské Klinice sportu prodělal banální operaci kyčlí, která se zdařila,, 7.3. Lagardere poobědval s rodinou a se sousedem Emanuelem Ungaro a jeho manželkou, přítomna byla i manželka DDV .  Druhý den ráno byl nalezen v kóma na zemi ve své ložnici ( zvonek v ložnici jej spojoval přímo s policejním ředitelstvím)  …

Z kóma se již neprobral, zemřel 14.3.

Na žádost manželky se konaly dvě pitvy, závěrem bylo, že se pravděpodobně nakazil při předoperační autotransfúzi krve , rodina se s tím spokojila, ale Gergorin nikoliv , uváděl týdeník  - „ Gergorin tvrdí, že šéfa Matra-Hachette zavraždila ruská mafie, která jeho krev intoxikovala stafylokokem, jak byla oblíbená metoda již KGB“  …

Záhadný anonym na podporu Gergorinova tvrzení uvedl, že 17.10.03 ruský oligarcha Michail Chodorkovskij (banku Menatep mu svěřil izraelsko-francouzský občan Gajdamak) převedl 1.150 mld dolarů na účet bývalého šéfa Thomson Alaina Gomeze (viz zde Jak firma Thomson škodila firmě Matra), jenž z této sumy přes bogotskou banku CitiTrust převedl 250 miliónů euro na dva účty viceprezidenta společnosti Airbus Philippe Delmas  v bostonské bance a v bance na Kajmanských ostrovech …

Od 2/05 generál Rondot ( od 12/05 v důchodu) Gergorinovi již nebral telefon …

V 3/05 byla provedena druhá domovní prohlídka u Gergorina a Lahouda, byly jim odneseny počítače .

V 5/05 generál Rondot napsal šéfovi kanceláře Michele Alliot-Marie Filipu Marlandovi, že „  za snahou Imada Lahouda pracovat pro DGSE je úmysl schovat se před justicí „ ( proti IL bylo vedeno několikeré šetření pro finanční delikty, mj. proti jeho investiční společnosti PSL Golf) . …

16.5.05 webová stránka France Info zveřejnila, stále ještě  za nezájmu veřejnosti, část zprávy Operace Odliv generála Rondota, kterou napsal 17.3.04 pro ministryni obrany Michele Alliot-Marie , která byla z jeho PC vymazána v 7/04 …

V 7/05  Rondot napsal dopis vyšetřovacímu soudci o dalším významném aspektu Clearstream II, viz dále .

Gen. Rondot rezignoval na svůj post na ministerstvu obrany 31.12.05, kdy odešel do důchodu (69) let, a s sebou si odnesl i svůj soukromý velmi cenný archív …

V roce 05 mu zemřel otec i manželka, a těžce se nepohodl se šéfem DGSE ohledně francouzských rukojmí v Iráku …

Gen. Rondot nikdy nemedializoval své politické přesvědčení, takže o to více byl z pohledu politiků nebezpečný … Vedl velmi osamělý život, jedinou jeho důvěrnicí a asistentkou  byla jeho neteř Stephane Queroy.

Generál Rondot žije v Meudon u Paříže/Hauts-de-Seine, další nemovitost má v oblasti Nice .

V 1/06 Sarkozy, očištěn definitivně soudcem , podal na bývalého premiéra DDV žalobu, že se jej snažil křivě obvinit na základě padělaných finančních dokumentů …

V 2/06 novinář Denis Robert vydal knihu Nadvláda nad světem , která uzavírá jeho předchozí dvě knihy příběhem o tom, jak investigativní novinář z kauzy Clearstream skončil, když v 1/06 poslal Imadu Lahoudovi do EADS výhružný dopis začínající Mon cher Imad, kam jsi se mi ztratil? se závěrečnou poznámkou  „ Kniha s názvem Anonym vypráví příběh, který tak dobře znáš. PS.: U svého advokáta jsem zanechal důkazy svědčící proti tobě “ …

Již v roce 98 vydal John Kerry knihu "Nová válka, předivo zločinu, které ohrožuje US bezpečnost" o tom, jak otevřením hranic pro mezinárodní obchod, založeným na rychlosti a anonymitě  se pod dohledem mj. WTO, MMF, Světové banky, GAFI , jejichž pravidlům padla za obětˇpravidla národní,  otevřely i hranice pro mezinárodní praní špinavých peněz z obchodu z jaderné proliferace , z obchodu  se zbraněmi, s drogami, s lidskými orgány, z prostituce, vydírání , z daňových úniků , z pirátství  a z terorismu  …

Globální finanční instituce jednají jako veřejní notáři, které tento ilegální obchod stvrzují .

Výraz money-laundering  Američané přisuzují prádelně, kterou si al-Capone musel ve 20.letech pořídit, aby zakryl své nelegální aktivity , poprvé jej US média použila, když vypukl skandál WaterGate/72-74/, když vláda, aby mohla financovat své nezákonné operace, musela důmyslně po finančních převodech zametat stopy  …

US justice teńto termín jako terminus technicus použila v roce 82, v roce 86 v rámci boje proti narkoobchodu byly US prvním státem, který praní špinavých peněz , které se stalo top zločinem  90.let , sankcionoval  - dekorativně, protože objem zisků, který předčí objem výnosů automobilového či ropného průmyslu, a vlévá do legálního systému  oceán peněz,  zaručuje, že ilegální obchody jsou justicí neuchopitelné , známý španělský soudce Baltazar Garzon boj justice s ilegálním mezinárodním obchodem přirovnal ke střetnutí mamuta s leopardem :“ Když mamut dorazí do skrýše leoparda, ten je již dávno pryč a dobře se baví“ …

V roce 05 šéfredaktor časopisu Foreign Policy Moises Naim poznamenal, že „ tato nadmíru výnosná kriminální činnost není vůbec okrajová,  naopak, stala se tepajícím srdcem mezinárodního obchodu ( viz Illicit – How Smugglers, Traffickers and Copycats are Hijacking the Global Economy)  …

V kauze zúčtovací banky Clearstream šéf banky André Lussi uvedl :“ Banky mají své klienty, a našimi klienty jsou banky.“

Na rozdíl od praní špinavých peněz financování mezinárodního terorismu ( „ ušpinění“  legálních peněz) vlévá do legálního systému jen kapku financí -  ,zinscenování 9/11 moc nestálo, viz zde témata k tomuto, atentáty z LON ze 7.7.05 stály pod tisíc dolarů, údajně je financoval ze svého učitelského  platu jeden ze sebevražedníků …

Ke zrušení funkce vyšetřovacích soudců Sarkozym v 1/09 soudce Van Ruymbeke poznamenal, že „ mezinárodní finanční korupce k blahu politických kruhů, které mediálně velebí Úmluvu OECD o boji proti korupci,  zkvétá, protože v ní platí omerta pod názvem „státní tajemství“ –  před razítkem „top secret“  musí kapitulovat každý vyšetřovací soudce , ale ani to Sarkozymu nestačilo  „  …

30.3.06 byla u důchodce Rondota provedena domovní prohlídka, a byl mu zabaven dokument, který se vztahoval k jeho šetření Chirakových údajných kont v Japonsku …

28.4.06 Elysejský palác na tiskové konferenci rozhodně odmítl tvrzení tisku, že žádal na tajných službách prošetřit nějaké francouzské politiky, a taktéž Gergorin a Imad L. odmítli „tvrzení“, že  by „ DGSE či generálu Rondotovi předali nějaké zmanipulované seznamy „  …

Imad Lahoud prohlásil, že „DGSE, konkrétně jednomu spolupracovníku generála Dominika Champtiaux, šéfa kanceláře Pierre Brochanda, týž den, co je obdržel, předal jen seznamy od Denise Roberta „  …

Soudci van Ruymbeke zbývalo ještě vyšetřit, kdo seznamy s majiteli účtů u Clearstream Bank zfalšoval , čímž byli pověřeni jeho pomocní soudci Pons a Huy  …

Počátkem 5/06 deník Le Monde kauzu explodoval na veřejnost, když zveřejnil soudní výpovědˇ generála Rondota , která vzápětí proběhla ve všech diskusích na internetu …

Gen. Rondot označil za autora falzifikací Imada Lahouda , což zopakoval i ve svém jediném rozhovoru pro média v týdeníku Le journal du dimanche v 5/06 s tím, že mu IL osobně předvedl, jak se do systému banky Clearstream naboural ( což IL popřel, nicméně výpovědˇ generála Rondota nahrává předchozímu prohlášení Imáda pro tisk, že „ generálovi ukazoval triky banky Clearstream“ )  …

Imad Lahoud prohlásil, že stejně tak se do PC systému banky mohli nabourat  hackeři z DGSE, načež skončil s nervovým vyčerpáním v nemocnici .

PC experti navíc prohlásili, že 4 dny před zabavením jeho PC, byla podstatná část informací z jeho HDD vymazána , na což Imad prohlásil, že se do jeho PC mohl kdokoliv nabourat a vymazat mu hard disk na dálku „ …

Zatímco gen. Rondot  přes svého advokáta sdělil, že  s vyšetřujícími soudci ani s médii již nebude mluvit, Gergorin po článku v Le Monde 10.5.06 odstoupil ze své funkce v EADS, a 18.5.06 přiznal v rozhovoru pro média svoje tajné setkání se soudcem van Ruymbeke, a to, že mu poslal první dva dopisy …

Francouzský investigativní novinář Airy Routier*1945, dnes šéfredaktor týdeníku Le Nouvel Observateur, ve své knize z roku 06  Le complot de paranos tvrdí, že pár dní před svým prvním výslechem Gergorin odjel do LON , kde se setkal s UK miliardářem iráckého původu Nadhmi Auchi, významným obchodníkem se zbraněmi a spolu s Mark Rich jedním z „ kmotrů“ banky Clearstream  (viz zde AngolaGate, Airy Routier v 6.2.08 na internetových  stránkách týdeníku tvrdil, že Sarkozy 8 dní před svatbou s Carlou Bruni, kterou si bral po tříměsíční známosti tři měsíce po rozvodu, poslal své exmanžele Cecilii SMS  „ Když se vrátíš, zruším to“ . Sarkozy druhý den týdeník zažaloval, ale žalobu stáhl, když Cecilie 19.3.08, týden před svoji svatbou „natruc“  s US milionářem marockého původu , kvůli kterému Sarkozyho v roce 05 opustila,  uvedla, že žádnou SMS nedostala, a Routier se omluvil Carle za psychickou újmu ) …

30.5.06 Le Monde přinesl článek s nadpisem „Výmysly Imada Lahouda“ …

Imad Lahoud byl  7.6. 06 vzat  „pro pomluvu a falšování listin“ do vazby, zatímco proti Gergorinovi bylo trestní stíhání zahájeno pod policejním dohledem na svobodě …

Nicméně k „oběti pomluvy“ Sarkozymu gen. Rondot ( stejně jako novináři Stephane Denis z Le Figaro + EricDecouty z Marianne) poznamenal , že „ Sarkozy se v úloze oběti cítil až moc dobře „ …

Byl o vyšetřování své osoby v 7/04 informován, a proto, aby DST v tomto vyšetřování mohl kontrolovat, začal s vervou usilovat o návrat do funkce ministra vnitra, ze které odešel v 3/04 … 

Když se do funkce  na Place Beauvau v 6/05 (ve vládě DDV)  vrátil, první, co udělal, bylo, že si na stůl nechal přinést vyšetřovací zprávu DST o sobě, čímž uvedl do delikátního postavení šéfa DST de Bouquet de Florian …

(Trochu "humoru" o Sarkozym : prvním prezidentským počinem Sarkozyho bylo, že prezidentu Sarkozymu zvýšil měsíční plat ze 101.000 euro na 240.000 euro, a srovnal tak, podle jeho tvrzení, plat francouzského prezidenta s platem ostatních evropských prezidentů , navíc ještě pobírá nejen celoživotní „starostenskou“ rentu za bývalé starostování, ale i „rychtářskou“ rentu za bývalé členství v městské radě …

Sarkozy  v roce 04 prosazoval změnu zákona o laicitě, konkrétně zmírnění odluky církve od státu, aby mohl udělovat více peněz mešitám  …

23.2.08 Le Parisien zveřejnil následující slovní výměnu mezi Sarkozym na Zemědělské výstavě a jedním z jejích návštěvníků, kterému chtěl Sarkozy před TV kamerami stisknout ruku – návštěvník se štítivě odtáhl a zaječel :“Ne, ne, nedotýkejte se mě, ušpinil byste mě !“ , načež Sarkozy se zmrazeným úsměvem procedil:“ Tak odtud zmiz, ty debile !“ …

8.11.09 si Sarkozy na Facebooku uveřejnil fotografii, jak osobně odlamuje kusy zdiva berlínské zdi, a protože šlo o podvrh, vzápětí se na internetu objevily jeho fotografie s historickými náměty, např. pád Bastily s nadpisem „Sarkozy dobývá Bastilu „ ) .

V 7/05 gen. Rondot zaslal vyšetřovacímu soudci dopis, v němž informoval, že se Imad L. v roce 04 sešel se Sarkozym .

Policejní vyšetřovatel se Imada Lahouda ve vazbě  na jeho setkání se Sarkozym zeptal v 6/06 jen jednou, kdy IL toto setkání popřel ( soudce mu tuto otázku nikdy nepoložil)  , načež  vyplula do médií poznámka generála Rondota ze 9/04 z jeho poznámkového bloku  :  „ Kontakty Madhi (IL) -Sarko popřeny Sarkozym, že by byl Manipulátorem Sarkozy? „  …

List Libération ze 4.11.06 uveřejnil článek s nadpisem „ Imad Lahoud a jeho dobré vztahy se Sarkozym“, mj. že spojení „Madhi -Sarko“ mezi údajným manipulátorem a jeho údajnou obětí, z policejních spisů zmizelo, zatímco v soudních spisech zmínka o jejich setkání nikdy nebyla  …

Po zveřejnění této ručně psané poznámky gen. Rondota Imad Lahoud na doporučení svého advokáta Oliviera Pardo v 11/06 přiznal dvě setkání se Sarkozym v souvislosti se seznamem z roku 04, což opětovný ministr vnitra Sarkozy dementoval s tím, že „ Imad Lahoud nepatří do okruhu těch, se kterými komunikuje „ ( Le Figaro z 29.11.06 : Imad Lahoud tvrdí, že se v roce 04 2x sešel se Sarkozym, 14.9.04 v Bercy, v 12/04 v NS , informoval údajně Sarkozyho o tom, jakou roli sehrál Chirak a DDV v zaslání seznamu soudci van Ruymbeke, a že byl přesvědčen, že hlavní roli v předání seznamu soudci měl Gergorin ) …

Stopu Sarkozy-Lahoud uvádí i kniha z 11/06 novináře Erka Decouty z deníku Le Figaro s názvem Francouzské fiasko, tajná historie finanční osy …

Kauza byla připravena na podzim 03, kdy byl Chirak na politickém vrcholu, jeho třetí mandát byl pravděpodobný, z čehož byl Sarkozy v těžké depresi, a nahrál DDV svého agenta Imada Lahouda  ( také DDV přezdíval IL „Mahdi“ , a 19.7.04 v přítomnosti gen. Rondota , jenž opět trval na tom, že jsou seznamy podvrhem, DDV  pronesl :  “ AtˇMahdi na tom přestane pracovat „   – "na čem" soudu nevysvětlil ) …

U soudu v 9/09 Imad Lahoud při křížovém výslechu ze strany Sarkozyho advokáta přiznal, že se s DDV zná velmi dobře – přes jeho švagrovou Delphine, sestru jeho manželky, která je jeho sousedkou …

„V roce 05 mě tato kauza již přerostla přes hlavu, chtěl jsem jít za vyšetřujícím soudcem, ale Gergorin mne odradil a místo toho mne zprostředkoval schůzku s DDV v domě jeho švagrové . DDV mně řekl, atˇse ničeho nebojím, že pravda zvítězí, a že všechno dělám pro Francii“ … 

Na otázku svého advokáta, zda zná IL DDV odpověděl :“ Nikdy jsem ho neviděl.“ ( gen. Rondot vyšetřovacímu soudci uvedl, že „DDV jej v 2/04, kdy byl IL vzat finanční policií do vazby, požádal aby IL z vazby dostal ven“ ) …

Na oplátku advokáti DDV prohlásili, že IL se v letech 04-05 přinejmenším 14x setkal s Francois Pérol, s bývalým zástupcem šéfa Chirakovy kanceláře v Elysejském paláci, což Pérol nepopřel, ani to, že mu zprostředkoval schůzku i se Sarkozym….

Sarkozy stejně jako Villepin na otázku soudce, zda zná IL , prohlásil, že jej v životě neviděl …

Eric Decouty se ve své knize pozastavuje jednak nad opožděným podáním žaloby pro pomluvu ze strany Sarkozyho z 1/06 (kdy byla jeho kauza soudcem definitivně uzavřena, a byl prohlášen za nevinného) , kdy si sám teatrálně přiřkl roli hlavní oběti spiknutí,  třebaže o něm do nejmenších podrobností věděl od samého počátku od 7/04 , a jednak nad tím, že v 1/06 v době, kdy oba vyšetřovací soudci Huy a Pons byli na dovolené, prokurátor Jean-Claude Marin prohlásil, že DDV bude na procesu vystupovat jen jako svědek, tj. že není obžalován z toho, že proti Sarkozymu zorganizoval komplot, třebaže Sarkozy v tomto smyslu podal žalobu, a gen. Rondot, jenž vyšetřování vedl na žádost DDV, bude vystupovat jako podpůrný svědek, na což někteří novináři posměšně zareagovali, že „ s takovýmto prokurátorem DDV nepotřebuje ani advokáta „ …

Decoutyv knize  naznačuje, jak asi proces bude vypadat – prokuraturu si zabere DDV, soudce Sarkozy …

Po tomto zvratu, kdy se veřejnost konečně začala o kauzu Clearstream zajímat,  byla kauza prodeje fregat na Tchajwan ( 35 tun soudních spisů) spěšně přiřazena ke kauze Clearstream II, aby se v ní utopila  ( Le Figaro z 5.5.06)  …

11.5.06 Le Monde zveřejnil další osobní poznámky gen. Rondota, které byly soudně zabaveny v jeho domě  ( dodnes jsou klasifikované jako státní tajemství )   … Téhož dne na žádost generála Rondota bylo zahájeno vyšetřování pro únik informací z vyšetřovacích spisů, a gen. Rondot  přestal komunikovat s vyšetřovacími orgány, dokud si neudělají jasno ve vynášení informací, jak upřesnil jeho právník Eric Morain  …

V 6/06 DDV zažaloval pro pomluvu  několik novinářů, kteří zdokumentovali jeho zasahování do kauzy, zejména Denise Roberta za dokument „Clearstream – vyšetřování“  (DR proces vyhrál), dále Jean-Marie Pontaut a Gilles Gaetnera pro  „Vyřizování účtů v Elysejském paláci“, a Airy Routiera za „Komplot kmotrů“ …

4.7.07 soud zabavil počítač gen. Rondota, a našel v něm onu vymazanou zprávu, kterou již před dvěma lety uveřejnila webová stránka France Info, a další vymazané zprávy z Operace Odliv, ze kterých bylo zřejmé, že také generál měl přístup do spisů vyšetřovacího soudce, u kterých byla poznámka  „Jediný exemplář“ , tj. byly jen pro potřebu generála Rondota - přesto se jedna z nich dostala k novináři France Info, a další 4 si na jaře 04 pročítal DDV spolu s Chirakem …

Soud našel v PC Rondota také záznam o tom, že DDV na žádost Chiraka nařídil Gergorinovi „potopit“ Sarkozyho ( Rondotova poznámka z 2.9.04 : „ Navzdory tomu, že jsem zopakoval, že jsou seznamy podvrhem, DDV naléhá , že ohledně Sarkozyho je stejně něco v nepořádku „ ), což gen. Rondot zopakoval před soudem 11.6.07 , stejně jako Imad Lahoud  …

Další ručně psané poznámky z roku 04 zněly :“ Fixace na Sarkozyho/konflikt Chirak-Sarko „ . „ Jakou roli hrají Američané?“ – „ Spojení Sarkozy-Dassault ?“ „DDV zpochybnil Sarkozyho cestu do Číny, finanční zájmy ?“

27.7.07  byl DDV mj. obviněn ze spoluúčasti na pomlouvání a veřejném špinění  Sarkozyho a ze zneužití důvěry, a bylo mu zakázáno mluvit s dalšími obviněnými, včetně se Chirakem … V PC Rondota, který mu byl zabaven, byly nalezeny vymazané záznamy kompromitují DDV, gen. Rondot potvrdil, že je vymazala jeho asistentka a neteř Stéphane Queroy na žádost DDV , což u soudu potvrdila i ona.

Kromě Imada Lahouda byl z falšování seznamu podezřelý i  přítel Chiraka , šéf policejního zpravodajství RG,  Yves Bertrand /92-04/ , jehož PC byl v 1/08 soudem zabaven.

26.3.08 týdeník Le canard enchainé zveřejnil poznámku z osobního diáře Yvese Bertranda  naznačující, že se na podzim 04  + 28.2.05 setkal se Sarkozym a Claudem Guéant s tím, že mu Sarkozy vyčetl, že je jedním z těch, kdo jej prošetřují , což vyčetl i Philippe Massoni, a dalším z  okolí Chiraka  …

Pro časopis Le Point z 26.11.08 Imad Lahoud tvrdil, že „ byl v kanceláři Bertranda za přítomnosti třetí osoby, kterou nemůže jmenovat, když Bertrand na seznam falešných majitelů účtů připojil jméno Sarkozyho“ , zatímco Bertrand tvrdil, že Imada Lahouda nikdy v životě neviděl …

Bertrand chtěl podat na Imada Lahouda a časopis Le Point žalobu pro pomluvu , ale rozmyslel si to.,

Sarkozyho žaloba na DDV bylo jediné, na co se soud v kauze Clearstream zaměřil, jinými slovy proces Clearstream, k jehož spisům byly nepochopitelně připojeny i spisy z prodeje fregat na Tchajwan, kauza Elf + kauza EADS, po této Sarkozyho žalobě úspěšně zakryl všechny tyto aféry ….

Sarkozy navíc, ještě před procesem, v 1/09 zrušil funkce vyšetřovacích soudců , kteří  měli na svědomí odhalení všech podobných skandálů  …

21.9.09 začal kamuflující proces a právní bitva  mezi bývalým premiérem Dominique de Villepin/DDV a prezidentem Nicolasem Sarkozym .

DDV  při svém příjezdu k soudu ( léto strávil na Martiniku s US tiskovým magnátem Barry Miller a s módní návrhářkou Diane von Furstenberg, přátelí se i s Emanuelem Ungaro), obklopen manželkou a svými třemi blondˇ atými dětmi, aby tuto rodinnou krásu s úsměvem od ucha k uchu vystavoval na odiv zástupcům médií ,  prohlásil, že „ sedí na lavici obžalovaných z iniciativy Nicolase Sarkozyho, francouzského prezidenta, a že bude zproštěn viny jako nevinná lilie jménem francouzského lidu“  …

DDV  u soudu uvedl, že vydělává 30.000 euro měsíčně za honoráře za své konference v zahraničí + poskytuje poradenské služby firmě Veolia + bulharské vládě ( svým advokátům -mj. jeho přítelem je známý obchodní právník Serge-Antoine Tchekhoff -  za obhajobu  zaplatil  kolem 80.000 euro ( důchodce Gérgorin šéfující vlastní poradenské firmě v sektoru zbrojního průmyslu uvedl příjem , 130.000 euro za rok, IL uvedl, že jako profesor matematiky vydělává 1.800 euro měsíčně, a novinář Denis Robert tvrdil, že vydělává 100.000 euro ročně) …

29.9.09 DDV  před soudem prohlásil, že „seznamy s falešnými majiteli účtů  nejenže nikdy neviděl, ale nikdy o nich neměl ani tušení“, což týž den popřel bývalý člen vedení DGSE Gilbert Flam s tím, že o nich nejen věděl, ale také trval na tom, že jsou pravé „ …

Sarkozy marně doufal, že odsouzení DDV dostane jako dárek ke svým 55 . narozeninám , avšak DDV , navzdory tomu, že proti němu shodně vypovídali Gergorin + Rondot, jenž uvedl, že mu DDV nařídil, aby pracoval diskrétně a tajně s ohledem na Chirakův zájem na vyšetřování - při konfrontaci DDV s generálem Rondot DDV tvrdil, že šlo o omyl, že jej generál špatně pochopil , byl  28.1.010, kdy byl v kauze Clearstream II vynesen rozsudek, zproštěn obžaloby, taktéž novinář Denis Robert …

Prokurátor se proti všem výrokům o vině/nevině odvolal …

2.5.011 se DDV objevil před odvolacím soudem, který potvrdil soudní výrok první instance, takže Sarkozy podruhé prohrál, u odvolacího soudu pregnantněji vzhledem k blížícím se volbám v roce 012, ve kterých bude DDV  údajně jeho velkým soupeřem …

Jediní, kdo dostali tresty za pomluvu a křivé obvinění založené na úmyslně lživých informacích, byli bývalý 2. viceprezident EADS Jean-Louis Gergorin ( 3 roky, z toho 15 měsíců nepodmíněně) a Imad Lahoud ( 3 roky, z toho 18 měsíců nepodmíněně) .

V roce 09 si  IL udělal učitelskou aprobaci pro matematiku,  zatímco Gergorin  pracuje pro Mezinárodní institut pro strategická studia /ISS  …

Třetím odsouzeným byl Florian Bourges, za zneužití důvěry (jako auditor předal pravé seznamy banky Clearstream koncem roku 02 Denisu Robertovi poté, co po uveřejnění první knihy  Denise Roberta z roku 01 proběhl v bance oficiální audit, Imadem zfalšované seznamy poznal na první pohled )  dostal 4 měsíce podmíněně.

O procesu Daniel Leconte natočil dokument Ples lhářů  …

Gen.ředitel lucemburské banky Clearstream jen tak mimochodem soud informoval o monstróznosti svého šéfování – zaplatil za zprávu auditu 16 miliónů euro,  „ aniž k něčemu byla“ …

Před prezidentskými volbami se rány pod pás "holt" štědře rozdávají, v politice i mezi přáteli, proto politici musí se svými přáteli jednat jako s potenciálními nepřáteli , není to morální, ale je to politika.

Kromě aféry Markovič, která měla zabránit zvolení Pompidoua, zde byla i aféra Jacques Chaban-Delmas, kdy v roce 71 + 72 Le Canard enchainé uvedl, že premiér neodvedl státu žádné daně – aféra jej tak politicky oslabila, že 5.7.72 z funkce premiéra odešel.

Ve svých Pamětech Chaban-Delmas potvrdil to, co již se tehdy šuškalo - že za únikem informací byl ministr financí Valéry Giscard d´Estaing , jenž poté proti CHD vyhrál v roce 74 prezidentské volby …