Jak Putin veřejně seřval Děripasku

Heslem podnikatelů v 90.letech bylo “ zapojit se do finančního toku “ , tj. založit či koupit podnik. Mnozí podnikatelé jmenovali i guvernéry, např. Lisin (Novolipecké hutě ) a Mordašov (Severstal),

Mordašov dle legendy v 1/01 údajně Putinovi odmítl “ koupit si “ funkci vicepremiéra za předání kontrolního balíku akcií v Severstalu …

V roce 96 Viktor Vekselberg + Vasilij Anisimov ( za SU šéfoval kalininské jaderné elektrárně v Tverské oblasti, jeho firma Trustconsult se specializovala na skupování akcií hliníkáren a prodej hliníku, v roce 94 registroval ve CH Uhelnou společnost/CoalCo., jejímž je spolumajitelem, v roce 95 koupil Bratské, Krasnojarské hutě + hutě v Ačinsku  ) založili Sibiřsko-uralský hliníkárenský kombinát SUAL.

Jak je nebezpečné v RF podnikat

Vekselbergova Renova + firma Leonarda Blavatnika ( dnes US občana, žijícího v UK ) Access Industries  + Alfa Group Michaila Fridmana ( v 7/05 na Fridmana + na Putinova odpůrce Michaila Kasjanova Putin přes svého novináře Alexandra Chinštejna přichystal skandál s koupí nemovitosti ), Germana Chana a Alexeje Kuzmičova  v roce 03 uzavřely největší soukromý kontrakt v RF s British Petroleum, kdy vznikla skupina TNK-BP (50 : 50), kterou v 10/012 pohltila Putinova “ státní “ Rosněft.

Vekselberg, Putinův oligarcha

V roce 08 Vekselberg dle Navalného koupil pro Putina od madˇarské vlády budovu se sídlem ruské ambasády, kterou poté  se souhlasem Kremlu Kremlu prodal o 70 mil. dolarů dráže, než byla její tržní hodnota, v roce 09 byl Vekselberg v trestní kauze vyšetřován CH justicí.

19.2.97 Duma přijala zákon, kterým de facto znárodnila firmu Norilsk Nickel, a požádala Onexim Banku, aby vrátila její akcie.

Vřelo to i v Krasnojarských hliníkárnách, v nichž Gennadij Družinin, šéf správní rady KrAZ, prohlásil, že jejich gen. ředitel Kolpakov a jeden z akcionářů Oleg Kim z nich vytunelovali 20 mil.dolarů. V pořadu novináře Kiseljova Itogi Kolpakov druhý den uvedl, že Družinin spolupracuje se zločineckou organizací TWG bratří Čorných ( firmu zcizili bratrům Reubenovým ), takže 21.4.97 musel Družinin, jenž usiloval o svolání Valné hromady akcionářů, která by Kolpakova odvolala, z funkce odejít.

V 6/97 byl spáchán pokus o vraždu na zástupce guvernéra Kemerovské oblasti, bývalého šéfa Novokuzněckých hliníkáren a spojence Živilova,  Dmitrije Širakadze.

V 7/97  se Kolpakov a Družinin střetli na Valné hromadě, výsledkem byla rezignace Kolpakova, nezvítězil ani Družinin – smál se třetí z nich – Igor Višněvský, šéf společného podniku mezi firmou Krazpa a Glencore, jenž se stal novým gen. ředitelem Krasnojarských hliníkáren.

V 7/97 pobočka firem Alfa-Eko Michaila Fridmana + Vekselbergova Renova získala 40% akcií v ropné firmě Tjumen/TNK, Renova se tak stala jednou z nejmocnějších ruských firem.

28.7.97 banka Rossijskij Kredit/RK překvapivě oznámila, že získala 47 % akcií Krasnojarských hliníkáren – prodal jí je Kolpakov, jenž jako člen správní rady stále spravoval akcie čtyř soukromých akcionářů, včetně Bykova (10%) + Družinina ( 10%). Dmitrij Bosov, představitel TWG v Krasnojarských hliníkárnách, prohlásil, že se Kolpakov zbláznil.

29.7.97 správní rada KrAZ propustila dočasného ředitele Višněvského a nahradila jej Družininem, načež Kolpakov se zabarikádoval v kanceláři gen. ředitele, zatímco prokuratura začala vyšetřovat banku Rossijskij Kredit.

Mezitím NorilskGazprom požadoval bankrot firmy Norilsk Nickel, která mu dlužila 3 mld rublů, takže gen.prokurátor 1.8.97 požádal Viktora Černomyrdina, aby zastavil další privatizaci firmy NN, což Černomyrdin odmítl.

Aukce se konala 5.8.97, vyhrála ji firma Swift, pobočka Potaninovy firmy Interros.

Mafián Bykov dostal místo zástupce gen.ředitele investiční banky Rossijskij Kredit, kterou v roce 90 „založil“ za pomoci KGB Bidzina Ivanišvili z chudé dělnické rodiny, dnes miliardář a nejbohatší muž Gruzie, jenž na podzim 012 vyhrál proti Saakašvilimu parlamentní volby, a stal se (krátkodobě) proruským premiérem ( dalšího premiéra již jako svoji proruskou loutku jmenoval ).

Bykov se stal zástupcem RK z důvodu, že jedním z hlavních akcionářů Ivanišviliho banky Rossijskij Kredit byla skupina Trustconsult Vasilije Anisimova, loajální Bykovovi, která nikdy nevysvětlila, jak a od koho se jí podařilo získat 27% akcií Krasnojarských hliníkáren, odkud za spolupráce s Bykovem vystrnadila Gilberta z Tanako, a za gen. ředitele dosadila Jurije Ušenina, zástupce ředitele podniku Krasnojarskenergo.

V 11/97 Bratská hliníkárna musela zastavit výrobu, protože TWG jí přestala dodávat hliníkovou rudu, spolupráci se stále vyšetřovanou TWG ukončila i Novokuzněcká hliníkárna, a Děripaska prohlásil, že Sajanská hliníkárna nepotřebuje půjčky od TWG, jejíž impérium se tak začalo hroutit.

18.12.97 TWG v RF skončila, když Děripaska a Lisin oznámili vytvoření konsorcia Sojuz-Metal-Resource Co., která sloučila Siberian Aluminium + Sajanské hliníkárny (Děripaska ), Krasnojarské hliníkárny ( Bykov, Družinin + Rossijskij Kredit ) , Magnitorské ocelárny ( Viktor Rašnikov), Novolipecké ocelárny ( Vladimír Lisin), Rostar,Aluminprodukt a Promresursy (Děripaska ), + Gajské hliníkárny, Kirovodské hutě  a Uralelektromed ( Iskander Machmudov ).

V 2/98 tehdy největší ruská banka Inkombanka ( podílela se na praní špinavých peněz Bank of NYC ) převedla svůj kontrolní podíl v Sameko na Siberian Aluminium, takže se Děripaska stal i šéfem Sameko.

V 3/98 v rámci tzv. AlGore – Černomyrdinovy komise firma Boeing podepsala pětiletý kontrakt s hutěmi Věrchnyj Saldinsk.

V 6/98 byla ubodána šéfredaktorka novin Sovětskaja Kamykia Segodnja Larisa Judinová, která kritizovala kalmyckého prezidenta Kirsana Iljumžinova.

V 6/98  nastaly první hádky mezi členy Soyuz-Metal-Resource/SMR ohledně privatizace Nikolajevských hutí (Amur), kterých se zmocnil Děripaska.

Uralelectromed/Machmudov oznámil, že hodlá sloučit do jednoho holdingu všechny regionální hliníkárny, a vytvořil Urals Mining + Metal Company/UMMC.

3.7.98 byl zastřelen gen.Lev Rochlin, předseda branného výboru Dumy, jenž mj. odmítl schválit prodej zbraní Ázerbájdžánu kvůli Karabachu, 17 dní po jeho vraždě byl Putin jmenován šéfem FSB, Jelcinovi se situace definitivně vymkla z rukou.

20.11.98 byla před svým petrohradským bytem zastřelena etnografka a liberální poslankyně, prominentní členka moskevské Helsinské skupiny Galina Starovojtová,krátce poté, co se stala šéfovou opoziční strany Demokratické Rusko, její asistent Ruslan Linkov byl těžce zraněn.

FSB vyšetřovatel Alexandr Nikitin až v 6/05 zatkl za její vraždu 2 muže, za střelce označil Jurije Kolčina, a za objednavatele FSB označila asistenta Žirinovského mafiána Michaila Gluščenka, kterého FSB obvinila téměř ze všech politických vražd, které se staly po nástupu Putina do čela FSB – a vždy proti němu svědčil petrohradský podnikatel Sergej Ševčenko, protože po něm Gluščenko vymáhal 10 mil. dolarů.

Zesnulý Vjačeslav Ševčenko však tvrdil, že to nebyl bandita Gluščenko, kdo se o Starovojtovou, možnou kandidátku na úřad prezidenta v roce 00 po Jelcinovi, zajímal.Také další možný kandidát na prezidentský úřad v roce 00 zemřel předčasně – petrohradský starosta Sobčak, jenž se nečekaně pár týdnů před prezidentskými volbami vrátil z psychiatrické léčebny z Francie, kam jej Putin umístil.

17.4.03 byl v MOW před svým bytem zastřelen bývalý armádní důstojník, šéf tvrdě protiputinovské strany významný liberál Sergej Juščenko ( „ Boris Němcov I.„ ).

Všechna ruská média jeho vraždu spojila s jeho funkcí šéfa parlamentní vyšetřovací komise, která vydala závěrečnou zprávu o svém šetření bombových útoků proti panelákům ze 8/+ 9/99, které Putina dostaly do funkce premiéra, a poskytly mu záminku pro rozpoutání 2.války v Čečensku – zpráva jednoznačně za autory bombových útoků proti panelákům označila Putinovu FSB.

3.7.03 v MOW Ústřední (FSB) nemocnici zemřel na záhadnou otravu ( poloniem 210 ) další člen výše zmíněné parlamentní vyšetřovací komise, liberální investigativní novinář a druh Anny Politkovské ( zastřelené na narozeniny Putina a Kadyrova v 10/06,taktéž Litviněnko zemřel na otravu poloniem 210 jako dodatečný dárek k narozeninám dua Putin-Kadyrov v 11/06 ), postupně vymřeli všichni členové této komise ( až na advokáta Michaila Trepaškina, kterému 4leté vězení za účast v komisi zničilo zdraví ), i jejich hlavní svědci.

V 7/98 čeljabinský soud rozhodl, že Ačinskou hliníkárnu získá ještě na rok její dosavadní  šéf Nail Nasyrov, spojenec Krasnojarské hliníkárny/Bykova, s čímž se Alfa Group nesmířila, a o hliníkárny v Ačinsku bojovala až do roku 00.

V 9/98 se TWG opět pokusila převzít Krasnojarské hliníkárny, když správní rada odstranila Dmitrije Ušenina, a dosadila do čela bývalého šéfa Bratské hliníkárny Alexeje Baranceva. Ivanišviliho banka RK měla údajně 27% svých akcií v Krasnojarské hliníkárně převést na TWG.

V 3/99 Vladimir Kolesnikov, šéf vyšetřovací komise vnitra, zahájil trestní stíhání proti vedení podniku Krasnoyarskenergo a Krasnojarských hliníkáren, v jejichž správní radě zasedal mafiánský boss Bykov, proti kterému bylo vyšetřování hlavně zaměřeno, a jenž následně v 4/99 uprchl z RF ( v 10/99 byl zatčen v Budapešti a deportován do RF ). Proto si Děripaska v 6/99 našel nového obchodního partnera – Anatolije Čubajse, šéfa UES ( jenž se podílel i na odkupu ruského dluhu od Miloše Zemana ruské firmě Falkon Capital, viz můj článek Zeman a jeho tajná dohoda s Putinem o vymazání ruského dluhu ...

Partneři Děripaska-Čubajs ( versus Abramovič-Putin ) založili nový podnik Sajany ( Sajanské hliníkárny + Čubajsova elektrárna Šuščensky ).

V 1/00 Čubajs pomohl firmě Sibal uchvátit Novokuzněcké hliníkárny přes firmu Kuzbassenergo, pobočku UES, která podala podnět k soudu, v důsledku kterého Novokuzněcké hliníkárny dostaly nové vedení – Sergeje Černyševa, šéfa Sibal, majitelem byl Děripaska ( konkurenční firma Mikom, kterou vedl Živilo, vedla spor s kemerovským gubernátorem Amanem Tulejevem, v 2/00 Živilo odmítl prodat své akcie v Novokuzněckých hliníkárnách Děripaskovi, a tajně o prodeji svých akcií vyjednával s firmou LogoVAZ ) …

V 2/00 o prodeji akcií Krasnojarské a Bratské hliníkárny jednala i firma TWG v čele se Lvem Černojem a Gennadijem Družininem,  ale i ona tajila, s kým vyjednává, nakonec novináři zjistili, že obě hliníkárny TWG nuceně prodala Sibněftu Romana Abramoviče, Stvořiteli Putina, jenž usiloval i o Novokuzněcké hliníkárny - Abramovič se tak v RF za svoji podporu Putina stal hliníkárenským králem.

17-20.2.00  se konala schůzka mezi Děripaskou a jeho nadřízeným Lvem Černojem na jedné straně, s Abramovičem a s Iskanderem Machmudovem na druhé straně o sloučení všech hliníkáren do holdingu Ruské Aluminium /RUSAL s Děripaskou, hráčem Čubajse, ve funkci gen.ředitele ( přes Sibněft, který v roce 05 musel Abramovič předat Putinovu Gazpromu, Berezovskij a jeho zaměstnanec Abramovič získaly hliníkárny v Krasnojarsku, v Bratsku a v Ačinsku, takže Děripaska žádal Anatolije Čubajse, svého protektora, který Děripaskovým továrnám poskytoval elektřinu za výrazně sníženou cenu, aby je zastavil na základě protimonopolního zákona ).

RUSAL byl založen fúzí několika firem, které doposud mezi sebou válčily, z iniciativy Romana Abramoviče ( z příkazu Putina - Abramovič na této schůzce přímo řekl, že jedná za Putina, který jej pověřil dozorem nad ruským hliníkem ),  jenž tak s Millhouse Capital vstoupil do hliníkárenského průmyslu krátce před nástupem Putina do funkce prezidenta  ( zatímco Děripaska na šachovnici zůstal, Abramovič vypadl ze hry, v roce 03 musel z příkazu Putina Děripaskovi své akcie v Rusal odprodat, a dnes u kremelského dvora hraje jen úlohu Putinovy peněženky, vlastní „jen“ výrobce ocele Evraz, v roce 03 koupil LON fotbalový klub Chelsea, zatímco Děripaska dnes vlastní i automobilku GAZ ( v roce 01 se Děripaska oženil s Polinou Jumaševovou, se kterou se potkal na mejdanu u Abramoviče, otec Jumaševové novinář Valentin Jumašev, poradce Jelcina, se v roce 03 oženil s dcerou Jelcina Tatjánou Djačenkovou, která v roce 09 získala rakouské občanství.).

Jednání s Abramovičem se účastnil Děripaska ( Siberian Aluminium), Lev Černoj ( s bratrem Michailem vlastnil Trans World, který kontroloval hliníkárny v Krasnojarsku + v Bratsku ) a Machmudov ( po nástupu Putina ruská média tvrdila, že Michail Čornoj nuceně prodal všechny své ruské podniky Iskanderu Machmudovi ).

Sponzorem RUSAL byl nejen státní podnik Sibněft, který Abramovič kontroloval,  ale i podnik založený pro služby Gazpromu a Lukoilu Andrejem Gloriozonovem, dlouholetým partnerem mafiána Michaila Čornoje, + bankéř Andrej Mělničenko s bankou MDM,ve které měli zakladatelé Rusal podíl, a která jim sloužila.

Sponzorem RUSAL byla i Mamutova ObchodníBanka „Imperial „, kterou v roce 90 založil pro KGB ( právník jako jeho otec, jenž byl autorem Jelcinovy ústavy, Mamut mladší byl Jelcinovým poradcem).

Mamut v létě 07 prodal 38.5% pojištˇovny Ingosstrach Petru Kellnerovi, třebaže tento podíl chtěl Děripaska, jenž se neúspěšně proti Kellnerovi obrátil na soud, od té doby Děripaska  s Kellnerem nemluví.

Ani italské Generali, pravděpodobně nastrčené Kellnerem, ani skupině PPF Investments Kellnera se v 6/09 nepodařilo získat rozhodující podíl v ruské pojišťovně Ingosstrach - Děripaska odmítl s Kellnerem spolupracovat, třebaže Děripaskův holding Bazel měl v této době finanční problémy – jaké asi úkoly Kellnera ještě čekají.

V 9/012 minoritní akcionář Kellner hrozil Děripaskovi kvůli zamýšlené koupi banky Sojuz, která už před krizí z roku 08 Děripaskovi patřila , pak ji ovládla skupina Gazpromu.

List Novaja gazeta hned po fúzi napsal článek „ Rusko pro dva „ ( v Rusalu měl v roce 08 14% podíl Michal Prochorov, jenž má i 17% podíl v Norilsk Nickel/NN, zatímco Potanin/Interros nevpustil management Rusalu do NN, kde však zasedal Putinův kolega Vladimír Stržalkovský, ex šéf Rosturismu, v NN má akcie i Ališer Usmanov, spoluvlastník Metalloinvest ).

Podrobnosti tohoto sloučení jsou tajné dodnes.

V 4/00, pár dní poté, co byla v Petrohradu zastřelena i s manželem Anisimova dcera Galina, Anisimov své hutě prodal Vekselbergově firmě Renova, a Vekselberg v rozhovoru pro list Kommersant uvedl, že svoji firmu SUAL sloučí s firmou Vasilije Anisimova Trustconsult, čímž bude vytvořen 2. největší hliníkárenský holding po RUSAL ( který nakonec pohltil i SUAL).

Anisimov musel v 11/00 uprchnout z RF do US, v roce 05 se stal obchodním partnerem Ališera Usmanova/Metalloinvest Holding, v roce 014 byl Usmanov nejbohatším Rusem (uzbeckého původu ).

V 5/00 Iskander Machmudov, jenž s KMEZ/Metalurgický kombinát Kyštym / Medelektrolitny kombinát/ bojoval o Karabašmed, radikálně kombinátu KMEZ omezil dodávky surovin.

1.6.00 Anatolij Čubajs přerušil veškeré své styky s Děripaskou, podporovaným izmailovskou mafií jako Machmudov, a Čubajsova Sajansko-Šušenská vodní elektrárna zažalovala Děripaskovy Sajanské hliníkárny o vrácení půjčky v částce 200 mil. rublů, čímž se jejich společný projekt o spojení Sajanských hliníkáren a elektrárny navždy rozplynul .

K ruskému dluhu vůči ČR viz článek Ruský dluh je pro Česko v nedohlednu, 29. 7.01, idnes.cz, autoři Jiří Kubík, Sabina Slonková :  Jednání o smlouvě o odprodeji státního dluhu v Rusku, která měla být už v polovině července podepsána, začala vážně drhnout. Zemanova vláda si přitom už započítala přes dvacet miliard korun z prodeje pohledávky mezi příjmy státního rozpočtu na příští rok. Ruská strana si sama vybrala prostředníka, který má pohledávku odkoupit – firmu Falkon Capital se sídlem v Praze. Odsouhlasila ji i Zemanova vláda, ačkoliv rozvědka varovala, že jde o podezřelou firmu, protože její představitelé jsou podle rozvědky napojeni na cizí tajné služby a organizovaný zločin.

V polovině června Miloš Zeman navštívil Rusko a oznámil, že se s ruským protějškem Michailem Kasjanovem dohodli.

ČR měla prodat pohledávku ve výši sto miliard korun Falkon Capitalu, který za ni měl zaplatit kolem dvaceti miliard korun. Existenci provizí potvrdil Judr Vojtěch Slówik, jehož firma Intercontinental Commodities se už roky zabývá vymáháním pohledávek.

„Prostě nejde to jinak, než když je tam nějaká osobní zainteresovanost," řekl údajný STB/KGB lobbista Judr Vojtěch Slówik, který byl asistentem místopředsedy sněmovny Františka Brožíka (ČSSD) se svoji firmou Intercontinental Commodities, v níž figuroval i náměstek ministra financí Ladislav Zelinka, hlavní český vyjednávač ) „.

Slówik - poradce ministra zemědělství Jaroslava Palase, údajného KGB lobbisty, viz článek Černá díra jménem Centrotex, idnes.cz ze 14.2.03, autoři  Marek Pražák, Martin Jašminský, + CS-magazin.com Luxus a život hejtmana Palase na cizí účet, Jaroslav Novák 10/010).

Norilsk Nickel si začal budovat vlastní sítˇ prodejců jejich skupováním, včetně UK Norimet a US Almaz.

V roce 01 Potaninův Interros zařídil změnu statusu NN z RAO (tento status , Rossijskoe  akciioněrnoe obščestvo,  nesl riziko znárodnění ) na GMK (Důlní a hutní společnost) NN.

V 6/00 bylo vyměněno vedení v Krasnojarských hliníkárnách, jejich novým šéfem se stal Viktor Beljajev.

10.7.00 dostal Potanin dopis od náměstka gen. prokurátora Jurije Birjukova se žádostí, aby zaplatil státu (Putinovi) 140 mil.dolarů jako kompenzaci za to, že svůj majoritní podíl v NN získal hluboce pod cenou.

V 9/00 gen.prokuratura vystavila zatykač na Živila s tím, že se pokusil otrávit gubernátora Tulejeva, Živilovi se na poslední chvíli podařilo z RF uprchnout, zatímco Chloponin dostal funkci gubernátora Tajmurské oblasti výměnou za funkci gen. ředitele NN, kterou obdržel Džonson Chakažejev, po něm Michail Prochorov.

V 12/00 skupina tří ruských vlastníků hliníkárenských firem v čele se Živilo ( Base Metals Trading SA; Base Metals Trading Ltd.; Alucoal Ltd ) zažalovala u soudu v NYC pro vydírání a vraždy největší ruskou skupinu Russian Aluminium/RUSAL, součást Siberian Aluminium, a její hlavní vlastníky Olega Děripasku a Michaila Černoje, které jejich firmy chtěly násilně převzít.

Živilo na zakladatelích firmy RUSAL vymáhal 2.7 mld dolarů s tím, že jej zruinovali zločineckými metodami, a dodal, že „ historie privatizace ruských hliníkáren je historií zločinu“ ( sám v této historii sehrál významnou úlohu ).

V roce 01 byl Živilo zatčen ve Francii, ale francouzský soud ruskou žádost o extradici zamítl s tím, že byl  Živilo v RF politicky pronásledován.

V roce 05 ruská média tvrdila, že podnikatel Vadim Rabinovič koupil pro Michaila Čornoje list  “Moskovskie Novosti”  ( The Observer 3.6.07 + Sobesednik z 28.5.03 ).

V 1/05 Černoj prohlásil, že mu Děripaskův holding BazEl (Bazovyj Element, založený v roce 01 ), jehož je Děripaska jediným vlastníkem, nevyplatil peníze za 20% podíl v Rusalu, který v roce 01 od Černoje převzal, a že nevyplatil peníze za jejich podíl v Rusalu ( 20%) ani Borisi Berezovskému a Abramoviči - teprve po tomto prohlášení Děripaska podíly Abramoviče a Berezovského vykoupil, ale Černoj jej v roce 07 v LON zažaloval již o 40% RUSALu s tím, že tyto podíly vykoupil za společné peníze, které patřily i bratřím Černým.

Černoj + Děripaska v roce 97 založili Siberian Aluminium, jehož jádrem byly Sajanogorské hliníkárny, a jejichž šéfem byl do roku 01 Děripaska (v 3/07 ve prospěch Putina splynul SUAL/Sibiřsko-uralský hliník Vekselberga + Rusal Děripasky + hutě Glencore ).

17.3.05 liberální reformátor z Gajdarova týmu Anatolij Čubajs ( v letech 98-08 šéf ruské monopolní státní energetické společnosti RAO JES, od 08 šéfuje státní technologické firmě Rosnano), přežil výbuch bomby a střelbu ze samopalu proti svému autu .

Děripaskovým konkurentem zůstaly ocelárny Severstal, druhé největší v RF, které v 10/03 koupily ex Fordovu ocelárnu Rouge Steel, 5.největší v US.

V 11/06 ( zastřelení Politkovské, otrávení Litviněnka + Jegora Gajdara ) Černoj v LON zažaloval Děripasku o svůj podíl v Rusalu  (20%) s tím, že se v roce 01 s Děripaskou dohodl na vlastnictví 13.6% akcií Rusalu, což Děripaska odmítl s tím, že členu izmailovské mafie akciemi jen platil „výpalné“/ostrahu, ale nikdy nebyl jeho obchodním partnerem ( ruská média však o nich v roce 00 psala jako o partnerech firmy Ruské aluminium, kdy je oba, Děripasku i Čornoje, u NYC soudu tři ruské metalurgické firmy zažalovaly s tím, že je oba vydírali, aby ovládli ruský trh ).

Partnerství všech třech se prokázalo i v roce 08 ve Španělsku, kde byla Machmudova firma Vera Metallurgica (založena ve Španělsku v roce 01)  přistižena při praní špinavých peněz, a z praní špinavých peněz byl ve Španělsku obviněn i Děripaska.

EU, prolezlá ruskou mafií a ruskými tajnými službami ( viz mj. BG majetek Michaila Čornoje, BG nakupuje nejen ruský plyn a ropu, ale i jaderné palivo ).

Ruská mafie se usazovala na katalánském pobřeží od samého počátku 90.let ( mj. sponzorovala odtržení Katalánska od Španělska ), a než se španělská policie odhodlala k zátahu, bylo již pozdě ( razie proti ruské mafii v Katalánsku se konaly až v letech 05-07 ( kauza Avispa) + v letech 08-09 ( kauza Trojka ), bylo při nich zatčeno 60 ruských mafiánů, z toho 4 ruští kmotři z 8 působící v zahraničí ( v 1/014 si to Kreml vynahradil stranou Podemos).

Operaci Avisma , která rozbila sítˇ, kterou vedl ruský občan gruzínského původu Zachar Kalašov ( pracoval pro GRU, prodával zbraně Kurdům, aby destabilizoval TR ) vedl španělský prokurátor José „Pepe“ Grinda Gonzales, jenž na tiskovce  14.1.010 uvedl, že působení ruské mafie na Západě je o to zneklidˇnující, že zůstává nezodpovězena otázka, jak hluboce je na ruskou mafii napojený Putin ( Robert Gates 8.2.010 v rozhovoru s francouzským ministrem obrany Hervé Morin prohlásil, že ruská demokracie zmizela, zůstal jen Putinův oligarchický stát s KGB oligarchy ), což např. dokladuje to, že prominentní postava ruské mafie Semjon Mogilevič, zatčený až v 1/08 v odezvu na razie ve Španělsku, do té doby prodával ruský plyn Ukrajině, a v RF pobíhal na svobodě dokonce se státní ochrankou …

Stejný otazník visí nad Putinovým majetkem ve CH firmě Gunvor, kterou spravuje Gennadij Timčenko.

Prokurátor Gonzalez zdůraznil, že Putinův stát je stát mafiánský, že FSB na organizovaný zločin deleguje některé své činnosti, zejména vraždy režimu nepohodlných lidí. Litviněnko, uvedl Gonzales, byl otráven pár měsíců poté, co španělskou prokuraturu informoval o jistých ruských mafiánech ve Španělsku.

Při operaci Trojka policie v 10/08 provedla razii v bytě na Mallorce Vladislava Reznika, v jedné osobě člena mafiánského gangu Tombov, člena Putinovy strany + šéfa finančního výboru Dumy. Při tomto zásahu byl zatčen kmotr ruské mafie ve Španělsku Gennadij Petrov, na kterého byla akce cílena.

Španělská policie získala důkazy o jeho napojení na nejvyšší ruské představitele  ( nejenom na Reznika a na ruskou ambasádu ve Španělsku ).

V 8/08 utekl do RF Tariel Oniani, Vor v zákoně, z gruzínské  kutaiské mafie, jenž aby nebyl podezírán ze spolupráce se španělskou policií ( ve Španělsku v 7/010 dostal 10 let za únos ), vypsal na hlavu španělského prokurátora vysokou finanční odměnu, v RF byl vlákán do pasti při oslavě na své jachtě, kde byl v mediální parádě v policejní akci zatčen s dalšími gangstery, mnoho jeho kumpánů bylo poté v MOW a jinde v RF zastřeleno „ neznámým „ pachatelem , včetně Vjačeslava Ivankova  „ Japončíka“ , řecko-římského zápasníka, jenž dělal KGB/FSB prostředníka s ruskou mafií ( od roku 92 žil v US, do RF se vrátil v roce 04 ), jenž byl v MOW zastřelen v 7/09 - jeho pohřeb byl Putinovou TV ostentativně medializován, FSB udělala čistku i v opozičním gangu Aslana Usojana, jenž byl v MOW zastřelen v 1/013 ).

Oniani žil v 90. letech v PAR, poté uprchl do Španělska, kde spolupracoval s uzbeckým mafiánem Alimžánem Tochtachunovem „ Tajwančikem „ , napojeným na Michaila Černoje, který v 90. letech žil v PAR .

Bývalý sportovec Tochtachunem byl mj. usvědčen z uplácení rozhodčích ve prospěch ruských kraslobruslařů na ZOH v roce 02, zatčen na žádost US v Itálii, ale extradice do US byla v 6/03 zamítnuta ( Berlusconi spolupracoval s Putinem v Iráku ), a Tochtachunov byl propuštěn .

V belgickém tisku se v roce 02 ex ruský tenista číslo jedna Jevgenij Kafelnikov svého přítele Tochtachunova zastal, další špičkový ruský tenista Marat Safin kauzu odmítl komentovat, vyjádřila se jen Anna Kurnikova, do roku 07 tenisová hráčka, s tím, že „ nemůže kauzu komentovat, protože se musí do RF vrátit, ale že lze Tochtachunova nazvat „ mafiánem „  - přesto si Tochtachunov až dodnes žije v RF, aniž by se o něj Putinova prokuratura zajímala, v US je na něj stále vydán zatykač …

V roce 011 dokumenty o praní ruských špinavých peněz ve Španělsku a o úloze šéfa finančního výboru Dumy v něm převzala od španělské policie ruská gen. prokuratura, která spisy hodila do koše – od té doby o případu mlčí.

Ruská gen. prokuratura zjevně čeká, až se Pablo Iglesias  dostane v Madridu k moci.

Zatímco do roku 06 létal Děripaska do LON soukromým letadlem každý víkend s úkolem od Putina omotat si kolem prstu britské politiky ( viz mediální skandál s rozmazlováním na své jachtě labouristického eurokomisaře pro zahraniční obchod Petera Mendelsona z 10/08  + stínového ministra financí Georga Osborne, Mendelson byl za Děripaskou na soukromé návštěvě již v roce 05 ), od roku 08 udržuje s LON chladné vztahy.

V roce 08 za světové finanční krize se Děripaskovo jmění prudce propadlo z 28 na 3.5 mld dolarů, a Děripaska ( Rusal 25.1% akcií)  zahájil boj s Potaninem (Interros 28% akcií ) o kontrolu nad podnikem Norilsk Nickel, tento jejich boj ukončila až Putinem vynucená dohoda ( 8/012) o přizvání Abramoviče do NN, jenž v 12/012 přes svůj investiční holding Millhouse koupil 7.3% akcií NN.

V 5/09 španělský soud vydal zatykač na bratry Čornoje pro praní špinavých peněz ruské mafie, a požádal LON o jejich zadržení a vydání do Španělska.

LON policie Michaila Čornoje jen vyslechla, ale nezadržela ( v 6/010 bratry Čornoje odmítl do Španělska vydat Izrael ), a zároveň odsoudila k trestům ti, co se podíleli na nelegálních odposleších Michaila Černoje na objednávku Alexeje Drobašenka, jednoho z vedoucích zaměstnanců Děripasky ( list Vědomosti z 15.1.010 ).

V 6/09 Putin ve svém bizarním projevu ve městě Pikaljovo u Petrohradu veřejně ponížil zdejší podnikatele, zejména Děripasku, kterému zde patří hliníkárna.

Putin byl velmi naštvaný – na úvod prohlásil, že si v Petrohradě asi nepřejí, aby do něho jezdil, protože Petrohrad vypadá velmi špinavě a neuklizeně.

Velmi nervózní byl při setkání s Putinem Děripaska, protože  „zapomněl „ podepsat smlouvu o obnovení dodávek surovin pro zdejší nevýnosné Děripaskou a spol. zavřené podniky, v nichž lidé přišli o práci ( hliníkárny a cementárna ).

Putin na Děripasku vyštěkl : „ Už smlouvu Oleg Vladimírovič podepsal ?“ a vztekle mu hodil pero na stůl, Děripaska papír podepsal velmi neochotně, pak odcházel i s perem : “ Vratˇte mi to pero !“ křičel Putin, „ Držíte zdejší podniky jako rukojmí svých bezohledných ambic, či spíše vaší chamtivosti ! Kde je sociální odpovědnost velkého byznysu, o které stále mluvíme ?!! „ řval na Děripasku.

Poté se Putin obrátil k petrohradskému guvernérovi Valeriji Serdjukovi, a ještě hlasitěji zaječel :“ Jak to, že dovolíte, aby zde lidé žili ve špíně jako švábové !!“ ( Pravda.ru ze dne 5.6.09 )

14.7.09 Děripaska poprvé poskytl rozhovor, a to BBC, v němž o sobě jen přiznal, že pochází z velmi chudých poměrů, a zkritizoval Británii a Brity.

V roce 014 Děripaska, jenž se jako všichni Putinovi oligarchové povinně podílel na výstavbě olympijského areálu v Soči, prohlásil, že je jen služebníkem Putina, a že je připraven kdykoliv vrátit firmu Rusal státu.

Děripaska je dlouholetým aktivním přispěvovatelem Putinova Všeruského národního vojenského fondu …