Jak Putin sabotoval Gorbačovův program Ropa za potraviny

1987, kdy Gorbačov uvolnil pravidla pro obchodování ruských podniků a ruských občanů se zahraničím, tito nesmírně na úkor státu zbohatli, protože ropu a jiné nerostné suroviny nakupovali v RF levně za vnitrostátní ceny,

a prodávali je v zahraničí za daleko vyšší tržní ceny …

Ruští úředníci, jako např. Putin na petrohradské radnici, kteří jim k vývozu vydávali licence, většinou  v těchto firmách měli finanční podíl.

V rámci Gorbačovova programu Ropa za potraviny Gajdarova vláda zmocnila  petrohradskou radnici, aby za suroviny dovážela potraviny, ale na tom by mafiáni nevydělali.

Gorbačovův program Ropa za potraviny zkrachoval pro chamtivost ruských úředníků a  „ podnikatelů „ –  z RF proudily suroviny, potraviny za ně však nebyly dováženy žádné, peníze šly na soukromé offshore účty „podnikatelů“ typu Vladimíra Putina.

Putin byl, dle geoložky a radní Mariny Saljevové, zkorumpovaný od samého počátku, např. v létě 91 vyjednal nákup masa od německé firmy Kontinent za 90 mil. německých marek.

Když Marina Saljevová z radnice dorazila do Německa kontrakt podepsat, bylo jí řečeno, že kontrakt již podepsal soudruh Putin, a maso již bylo dodáno.

Když Putin předvedl to samé s dodávkou masa na podzim 91 (za 100 mil.dolarů  prodal do zahraničí dřevo a barevné kovy ), a dodávka masa do zimy opět nedorazila, byla v roce 92 v Petrohradě vytvořena parlamentní vyšetřovací komise v čele s Marinou Saljevovou a poslancem Jurijem Gladkovem / 1949-2007/, která zdokumentovala, že Putin oba kontrakty na dovoz masa podepsal již 1 měsíc předtím, než dostal souhlas z MOW od federálního zmocněnce pro severozápadní oblast A.P. Pachomova.

Jegor Gajdar v rámci Gorbačovova programu Ropa za potraviny povolil Putinovu výboru KVS vyvést suroviny výměnou za dovoz potravin ve výši 122 mil. dolarů – Putin přivezl do RF jen dva tankery s olejem na vaření, které poslala německá firma TAMIGO, jejímž šéfem byl G.N. Mišikov z Petrohradu.

Jegor Gajdar, ideolog liberálních ekonomických reforem v RF v 90.letech,  se o Putinově počínání dozvěděl 4.12.91.

Gajdar byl později dle irských lékařů otráven „ neznámou toxickou látkou „  jako Litviněnko na konferenci v Dublinu, na které měl přednášet, 24.11.06., 24 hodin po smrti Litviněnka  ( stejně záhadně bylo otráveno několik ruských bankéřů, podnikatelů, člen vyšetřovací komise Dumy Jurij Ščekočičin, druh Politkovské ( 7/03)  či kandidát na úřad prezidenta z roku 04 Viktor Juščenko )  .

Jeho zdravotní stav se již nikdy nezlepšil, zemřel náhle ve svém MOW bytě v 12/09 před vypuknutím protiputinovského ruského majdanu.

Potraviny /maso nikdy do Petrohradu nedorazilo ( viz US–ruská novinářka Masha Gessen*1967 a její rozhovory s petrohradskou demokratkou Marinou Saljevovou) .

Podpluk. KGB se postaral o to, aby kauza s masem nebyla nikdy vyšetřena, podklady parlamentní komisi odmítl vydat s tím, že jde o obchodní tajemství, nakonec je vydal, ale neměly u soudu žádnou cenu, protože postrádaly právní náležitosti smlouvy, třebaže byly vystaveny lidmi, kteří se honosili právnickým vděláním - Putinem, jeho zástupcem Anikinem, a jeho právníky Mědvěděvem a Kozakem – v podstatě šlo o umaštěné instrukce mezi mafiány psané na toaletním papíře bez jakékoliv právní hodnoty.

Putin, dle zjištění vyšetřovací komise petrohradského parlamentu, si vybíral jen firmy svých známých, mj. Kompleks +Interkomtsentr Formula7, firmy, které žádné potraviny pro Petrohrad nikdy nedovezly.

V čele firmy Formula7 stál G.M.Mirošnik, jenž byl pravomocně odsouzen ke 2 letům nepodmíněně pro defraudaci 20 mil. marek, které byly určeny na relokaci SU vojsk stahovaných z NDR ...

Mirošnik při zcizení těchto peněz spolupracoval se skupinou Němců, kteří se znali s Putinem, jak potvrdila německá přítelkyně Putinovy manželky Ludmily, Irena Pietsch, které Ludmila posílala soukromé faxy z firmy Interkomtsentr Formula7 poté, co se s Putinem v roce 96 přestěhovala do MOW.

O vyšetření těchto Putinových podvodů se pokusil mj. investigativní novinář Vladimir Ivanidze z listu Vědomosti, ale brzy musel z obavy o svůj život emigrovat do PAR – jeho článek o kauze Putin a maso převzal Oleg Lurje z listu Novaja gazeta  (Lurje tvrdil, že Putin a firma Falkone Capital, registrovaná v ČR, financují mezinárodní terorismus) .

Vladimír Ivanidze dnes mj. píše pro list Novaja gazeta, např. zajímavý článek o šéfovi „ Gruzínského snu „ Bidzinovi Ivanišvili, jenž za svůj majetek vděčí RF ( Kremlu ), protože „ jeho „  banka Ruský Credit byla stejné povahy jako Chodorkovského banka Menatep, tj. vlastněna ruskými tajnými službami s účastí ruské mafie, např. Ruský kredit spoluvlastnil Bykov + Vasilij Anisimov.

Další banka stejného druhu RosKredFinans, ve které je Ivanišvili rovněž finančně aktivní, byla založena 1994 v Ženevě stejnými lidmi jako Chodorkovského banka Menatep ( viz také Runikom).

Šlo jen o zástěrkové banky ruských tajných služeb a ruské mafie v jejich službách ( Narkolbank, East Ltd. „ Rambis“/Rabinovič, Arevadze, Mamiašvili, Berkowitz, Slušajev, jejími zakladateli byli Arevadze, Berkovič a Andrej Slušajev , šéf mafiánské zločinecké skupiny Bauman, jenž nejprve pracoval jako bodyguard pro Ševardnadzeho, mafiánům byl doporučen Gochou Arevadzem, jenž pracoval i pro Kreml -  organizoval na Kavkaze vraždy mafiánských bossů, a byl spojován se založením "Kavkazského emirátu„.

Japončikova „ firma Elegant Logic, Mamiašvili + Slučajev pracovali pro Kmotra Kvantrišvili, zavražděného v roce 94) , ve kterých byly špinavé peníze vyprány a přerozděleny.

Mnoho firem výše zmíněných mafiánů vlastnily formálně jejich manželky, stejně jako manželka Bidzina Ivanišviliho.

S Gajdamakem, Berezovským, Abramovičem a Chodorkovským spolupracoval Christian Michelle, 2.muž francouzské kontrarozvědky DST ( francouzský velvyslabnec v Tbilisi žádal Vano Merabišviliho, aby tyto informace utajil ) …

Viz můj článek AngolaGate o Arkadiji Gajdamakovi, „ francouzském „ obchodníkovi, kterého KGB vyslala jako „ emigranta „  koncem 80.let do Izraele, odkud se vetřel do Francie, prostřednictvím kterého Kreml tajně dodával zbraně do Angoly ( výměnou za umoření angolského dluhu nelegální cestou ).

Ivanišvili a Gajdamak byli úzce propojeni ( Gajdamak se v roce 00, kdy proti němu Izrael zahájil trestní řízení, stal předsedou správní rady Ruského Creditu , sám měl dvě banky, banku Moskva + banku Markol, které prováděly operace, která ruská Ústřední banka považovala za riskantní a nezákonné, účty měly většinou v Kazachstánu, spolupracovala s nimi PL firma Marpol, založená z černých peněz Komsomolu ), protože Ivanišvili v nelegálním prodeji ruských zbraní do konfliktních oblastí přes Gajdamaka ( a jeho francouzského partmera Falconeho)  zastupoval Kreml/ ruské tajné služby, možná GRU.

Ve své bance pro Kreml pral špinavé peníze z nelegálního obchodu se zbraněmi ( reinkarancí utápějícího se Ruského kreditu byla banka Impex, rovněž s problematickými /nevratnými půjčkami – přesto i banku Impex Ivanišvili dokázal snadno prodat za 600 mil. Raiffeisen Bank, dělaly jenom zástěrku ruským tajným službám).

Od roku 97 byl Ivanišvili spolumajitelem skupiny Točnost, napojenou na ruský vojensko-průmyslový komplex.

Gajdamak zapletený do únosu a následného vysvobození francouzských rukojmí v Bosně, spolupracoval s uzbeckým Kmotrem Alimzhanem Tochtachunovem „ Thajwančikem“ , zatčeným Italy poté, co uplatil rozhodčí na mezinárodním turnaji v krasobruslení, a vyžádaný FBI.

Tochtachunov, jenž vymetal všechny kremelské mejdany, si často telefonoval s Míšou Čorným, dnes žijícím v Izraeli, jenž založil společnost Sibiřský/Ruský hliník/RusAl, podobně jako ArmenAl.

A protože všichni protagonisté kauzy AngolaGate jsou ve Francii stíháni, je možné, že Ivanišvili z tohoto důvodu si udržoval odstup od médií, a z Gruzie nikam, kromě do Kremlu, nevyjížděl.

Ivanidze se zejména podivoval, jak doposud neznámý Ivanišvili, jenž se nikdy nenechal fotografovat ani neposkytoval rozhovory, náhle ze svého stínu vykročil  s tím, že bude premiérem.

GUNVOR

Rusko-švýcarská ropná firma Gunvor ( Mark Rich, zbraně, drogy, ropa -  omilostněný Clintonem poslední den v Bílém domě, Gennadij Timčenko )

List The Guardian + Vědomosti citovaly moskevského politologa Stanislava Bělkovského *1971, zakladatele a šéfa Národního strategického institutu  (jenž stejně jako biologická matka Putina tvrdí, že se Putin narodil 1950, nikoliv 1952) z 21.12.07, že si „ Putin nakradl 40 mld dolarů, a vlastní 75% Gunvoru  „ , firmy, která ilegálně prodává ruskou ropu ( + 37% v Surgutněftegaz + 4.5% v Gazpromu ) …

Jeho vlastnictví skrývá neprůhledná sítˇ off-shore firem.

Toto tvrzení Bělkovský uvedl v rozhovoru pro Die Welt, a zopakoval jej britský list The Daily Telegraph ze 24.5.010 v článku  „Putin je nejbohatším mužem Evropy „.

Bělkovský na Putina poprvé zaútočil 30.7.03 ve svém komentáři „ Útok proti Jukosu, přerozdělování výsledků privatizací „, napsal o Putinovi necenzurovaný životopis, ve kterém tvrdí, že Putinův mediální románek s Alinou Kabajevovou byl jen výmyslem divadelníka Surkova, a měl je zakrýt Putinovu homosexualitu ( ve všech Putinových rezidencích tvoří služebnictvo pouze muži ), poukazuje i na společné rybaření Putina s monackým princem Albertem, a jejich fotografie „ nahoře bez „ .

Bývalý gen. KGB Kalugin, jenž přeběhl do US, Putina nazývá zakomplexovaným válečným zločincem ( útoky proti panelákům 8-9/99).

V roce 07 pro čas. Foreign Policy gen. KGB Kalugin prohlásil, že o podrobnostech Putinova života nemluví, protože každý, kdo to učinil, je dnes mrtev ( mj. ruský novinář, jenž letěl do Gori za biologickou matkou Putina, aby s ní uskutečnil rozhovor – zřítilo se s ním pronajaté letadlo) .

Mladší Putinova dcera žije se synem Nikolaje Šamalova, Putinova dlouholetého přítele z petrohradských počátků, se kterým spoluzakládal společenství Ózero  – Bělkovský tvrdí, že palác Gelendžik, stavěný na břehu Černého moře nedaleko Soči, Putin staví pro svoji mladší dceru.

Totéž tvrzení, že Putin a jeho ministři rozkrádají nejen ruskou ropu prostřednictvím jejího vývozu přes firmu Gunvor, přinesl čas. The Economist – Putin vše popřel až o tři měsíce později, zatímco Timčenko pohrozil čas. The Economist žalobou, kterou však nepodal – asi si uvědomil, že žalobou pro pomluvu by se nesoudil s nějakým „ plátkem „ , ale s celým britským „ establishmentem“.

Timčenko poté prohlásil, že „ jeden obchodní partner z Petrohradu „, jehož jméno odmítl uvést, vlastní 20% Gunvoru, nikoliv 75%, zatímco Putin několikrát prohlásil, že v Gunvoru nic nevlastní, a firmu Gunvor ani Timčenka nezná …

Poprvé Putina veřejně obvinil z vlastnického podílu na firmě Gunvor bývalý náměstek premiéra  a prezidentský kandidát BB pro volby z roku 04 Ivan Rybkin*1946, jenž byl následně v 2/04 FSB unesen a nadrogován, propuštěn po 4 dnech s tím, že má tvrdit, že se opil, a probudil se až v konspirativním bytě FSB na Ukrajině  – kandidaturu na prezidentský úřad Rybkin poté vzdal..

Ivan Rybkin pro list The Guardian z 2.2.04 ( převzal list Kommersant + Novaja gazeta  )  prohlásil, že  „ útoky proti panelákům ze 8-9/99 zorganizoval Putin, jenž se svými přáteli z dětství ( bratři Rotenbergovi + Kovalčukovi (Jurij + Michail)  + z petrohradské radnice okrádá RF nelegálním vývozem ruské ropy přes firmu Gunvor + ilegálním vývozem dalších nerostných surovin mj. přes firmu Kinex a Banku Rossíja.

Na ilegálním vývozu ropy a dalších surovin se podílí nejen Timčenko, ale i Roman Abramovič, kterého Putin svého času prohlásil za svého „ bratra „ …

Po únosu ze strany FSB Rybkin odešel do politického ústraní, naposledy Putina ostře zkritizoval za zábor Krymu 2-3./014.

Teprve v roce 011 Putin přiznal, že se zná s Gennadijem Timčenkem, mluvícím plynně německy ( pochází z KGB rodiny, která žila v NDR, The Wall Street Journal psal o Timčenkově KGB minulosti, což Timčenko popřel) , a to velmi dlouho – od zahájení privatizací z Petrohradu, kdy Timčenko od roku 88 pracoval jako zástupce ředitele v petrohradské státní firmě Kirišiněfte Orgsintez, která byla napojená na mafiánské struktury, viz její skandál z 1-2/92.

Timčenko, Andrej Kostkov + Jevgenij Malov založili v roce 87, kdy to Gorbačov v rámci programu ropa výměnou dovoz potravin, umožnil, ve spolupráci se státní rafinérií Kiriši, 3.největší v zemi, firmu Kirišiněftechimexport, zahraniční pobočku rafinérií Kiriši.

Proto se Timčenko v roce 91 přestěhoval do FS, kde pracoval pro firmu Urals Finland Oy, která dovážela ruskou ropu do Evropy, a stal se FS občanem.

Výše zmínění spolupracovali s Andrejem Pannikovem, důstojníkem KGB, a založili se švédskou účastí společný podnik SP Ural, rovněž prodávající ruskou ropu do Evropy.

Putin zajištˇoval Timčenkově firmě souhlas k vývozu surovin z RF, poprvé mu vydal vývozní povolení 20.12.91, a již v 1/92 si Putin se svým obchodním partnerem Timčenkem zaregistroval firmu  Golden Gates, která měla dle listu The Financial Times původně v Petrohradu vyybudovat ropný terminál, ale tambovský Kmotr kontrakt zablokoval, a Putinovi vyhrožoval, takže Putin poté, co mu shořela čerstvě postavená vila u Ózera v 8/96, své dcery pro jistotu poslal do Německa .

List The Financial Times ve svém šetření  dospěl k závěru, že Timčenkova firma  Kirišiněftechimexport byla hlavní součástí Putinových ilegálních aktivit ve skandálu Ropa za potraviny.

Třebaže Timčenko nikdy žádné potraviny nedovezl, nebyl stejně jako Putin stíhán, naopak, v roce 97 se švédským občanem Torbjörn Törnquist zaregistroval ve CH firmu Gunvor - 1 den před vyhlášením US sankcí v 3/014 svůj podíl v Gunvoru prodal Törnquistovi (  v roce 07 Timčenko založil soukromou investiční skupinu Volha, v 7/013 PAR Timčenkovi udělila Řád rytíře Čestné legie za sponzorování kulturních akcí ve Francii) …

Teprve firma Gunvor, která v roce 03 pozřela i část Jukosu, a získala kontrolu nad 5% vývozu ruské ropy s výnosem přes 70 mld dolarů ročně, učinila  z Putina, z Timčenka a spol. miliardáře.

Timčenkovo občanství : v rozhovoru pro list The Wall Street Journal Timčenko, jehož rodina žije trvale ve CH, v roce 03 uvedl, že se v roce 99 vzdal ruského občanství, a má jen FS občanství, což v roce 04 potvrdil helsinský list Helsingin Sanomat.

V 10/012 pro ruskou edici časopisu Forbes Timčenko uvedl, že má FS i ruské občanství, což potvrdil v 8/014 pro ITAR-TASS Timčenko  s tím, že v 90.letech FS občanství potřeboval pro cestování, že daně platil ve FS, a poté, co se přestěhoval do CH, je platí ve CH, ale že je dobrovolně platí i v RF.

US ministerstvo uvádí, že Timčenko má ruské, arménské a FS občanství.

Teprve US sankce z roku 014 definitivně nastolily přímou vazbu mezi Putinem a Timčenkovým Guunvorem, a prokázaly, že Putin je majoritním vlastníkem zcizovatele ruské ropy Gunvoru.

Další licenci, kterou Putin protiprávně bez povolení Jegora Gajdara v rámci Gorbačovova programu Ropa za potraviny vydal, byla pro firmu Něvský Dom mafiána Vladimíra Smirnova, jenž pracoval jako prostředník pro Kmotra tambovského gangu Vladimíra Kumarina-Barsukova.

Putin mu umožnil vyvézt 150.000 tun ropy, aniž by Smirnov dovezl zpět potraviny, či aniž by byl potrestán, naopak v roce 96 následoval Putina do Kremlu, kde jej Putin zaměstnal ve Správě kremelských nemovitostí, a naknec jej jmenoval šéfem Federální agentury pro atomovou energii ROSATOM, kterou Putin dekretem z 20.5.014 postavil pod přímou kontrolu premiéra .

Parlamentní vyšetřovací komise, které Saljevová šéfovala, označila všechny Putinovy smlouvy za „ výsměch „ ruskému národu – budˇjim scházel podpis, předmět plnění či kupní cena, zásadní vady, neměly penále za nedodání.

Např. rozdíl v ceně mezi nákupem surovin za nízké ceny v RF a cenou na světovém trhu mohl činit až 10 mil. dolarů.

Když se Putin dostal k moci jeho protikorupční aktivity spočívaly v tom, že pozavíral jelcinovské obchodníky, a požadoval na nich čísla účtů, na které proudily dolary z těchto cenových rozdílů, viz kauza Jakov Goldovský *1962 , mafián napojený mj. na Viktora Janukovyče.

Goldovský, šéf největšího ruského petrochemického holdingu Sibur (Gazprom) , byl v 1/02 postaven před moskevský soud mj. pro zpronevěru, ale byl v 8/02 propuštěn na kauci ve výši 630.000 dolarů.

Spolu s ním byl uvězněn muž číslo dvě Siburu Jevgenij Koščic – uvězněni byli v důsledku Putinova převzetí kontroly nad Gazpromem, jehož jelcinovský management Putin vyházel v 12/01 ( Viktor Černomyrdin 1938-11/010/, za Gorbačova ministr ropného a plynárenského průmyslu, 92-98 Jelcinův premiér, odvolán v 3/98, nastoupil po něm Jevgenij Primakov, jenž šel Putinovi na ruku, 01-09 byl Černomyrdin ruským velvyslancem na Ukrajině).

Spolu s Goldovským byl z tunelování Siburu obviněn Vjačeslav Šeremetˇ, tehdejší muž číslo dvě Gazpromu, mužem číslo jedna byl oligarcha Rem Vjachirev, jenž od Gusinského pod Putinovými hrozbami ( Putin mu obstavil majetek ) přešel k Putinovi. Vjachireva v čele Gazpromu, za něhož Gazprom sponzoroval moskevského starostu Lužkova, nahradil v 6/00 Medvěděv.

Po hrozbě vězením Jakov Goldovský rovněž přešel do Putinových služeb, tj. poskytl mu požadovaná čísla účtů.

V roce 06 se Goldovský pokusil koupit 3. největší rumunskou rafinérii Balkan Petroleum ve spolupráci s Michalem Černojem, izraelským občanem ukrajinského původu, prominentním aktérem privatizačních válek o ruské hliníkárny z 90.let.

Goldovského Petrochemický Holding sídlí ve Vídni, má společný podnik s Bašněftem.

Jednou z nevymahatelných Putinových podvodných smluv s podstatnými právními vadami byla smlouva mezi Putinovým zahraničním výborem/KVS a firmou Jikop s kapitálem pouhých 100.000 rublů, která se registrovala  jako firma jen pár dní před vydáním Putinovy licence, které šéfovala nastrčená postava Petera Bachmanna, německého občana.

Putin firmě Djikop udělil licenci na vývoz vzácných zemin s cenou, která byla 2.000x nižší než cena na světových trzích.

Když firma Djikop suroviny prodala, ukončila podnikání, a veškeré své finance převedla do zahraničních bank.

Vladimir Pribylovskij uvedl, že za firmou Džikop  nestál nastrčený Bachmann, ale Džangir Rahimov, bratr Putinova oblíbeného spolužáka z petrohradské PF Ilhama Rahimova*1951 z Ázerbájdžánu, se kterým během studií Putin navštěvoval kroužek džuda ( k roku 012činil majetek Ilhama Rahimova 2.5 mld dolarů) .

Čas. Forbes v roce 012 vypátral, že Putin Ilhama Rahimova navštívil v Ázerbájdžánu, jejich přátelství časopisu Forbes potvrdil i mluvčí Dmitrij Peskov.

Putin a jeho výbor pro zahraniční styky/ KVS petrohradské radnice válčil s celníky, kteří odmítali Putinovým spřáteleným firmám otevírat hranice, protože nejen ani jedna vývozní smlouva Putinem podepsaná nebyla formálně v pořádku, ale v pořádku nikdy nebyly ani vývozní doklady.

Saljevová výsledky šetření parlamentní komise shrnula slovy :

 „ Putinova metoda rozkrádání státního majetku spočívala v tom, že uzavíral právně vadné, a tudíž soudně nenapadnutelné obchodní smlouvy s nastrčenými firmami, kterým otevřel hranice pro prodej ruských surovin, nakoupených v RF za přemrštěné podhodnocené ceny, licencí svého KVS výboru, kterému šéfoval.

Po prodeji surovin na Západě za tržní ceny si zisk uložil na soukromý účet u západních bank „ …

Putin k této metodě okrádání státu potřeboval obchodní partnery – obstarával si je nejen ze svého okolí džudistů a karatistů z období dospívání , ale i z podsvětí, z kriminálních a mafiánských struktur, které pro něho a jeho přátele zakládali na své jméno zástěrkové firmy. Putin si tyto „ obchodní partnery „ dle Saljevové vybíral osobně.

Saljevová pro knihu „Putinova kleptokracie“  uvedla, že po Putinově zvolení prezidentem  v roce 00 jednou vešla neohlášeně do kanceláře svého politického spojence a spolupracovníka Sergeje Jušenkova ( bývalý voják a následně novinář ) z ruské Liberální strany, jenž předsedal parlamentní vyšetřovací komisi bombových útoků proti panelákům ze 8-9/99, a jenž byl přesvědčen, že za útoky stála Putinova FSB.

„ Za Jušenkem stála osoba, očividně nezvaná a nevítaná, se kterou bych se nikdy nechtěla setkat a jejíž jméno nikdy neřeknu, ale bylo mi jasné, že Jušenkov bude brzy zavražděn „  ( stejně jako byla zastřelena demokratka Galina Starovojtová ve svém moskevském bytě  20.11.98, byl Jušenkov zastřelen před svým moskevským bytem 17.4.03, stejně dopadl 27.2.015  Boris Němcov ( viz dennikN. sk Galeria mrtvých kritikov Putinova režimu z 1.3.015, a mnozí jiní ruští občané ) …

Poté byla vyvražděna celá parlamentní vyšetřovací komise, kromě právníka a bývalého pluk. FSB Michaila Trepaškina, přítele Litviněnka, jenž byl zastrašen 4letým vězněním mezi vězni s aktivní TBC, a kterému během těchto 4 let věznění v krutých podmínkách nebyla ani jednou poskytnuta lékařská pomoc ( agenti FSB jej obvinili z nelegálního držení zbraně, kterou mu do auta sami dali ) …

Boris Berezovský ( oběšen ve svém bytě v LON 23.3.013) , Litviněnko ( otráven 23.11.06) a Anna Politkovská ( zastřelena 7.10.06) tvrdili, že Jušenkov krátce před svojí vraždou obdržel důkazy i o zinscenování přepadení divadla v Dubrovce „ čečenskými islámisty „  23.10.02 …

Putin ve svém životopise z roku 00 /První osoba ( povídá si se třemi „ prověřenými „ novináři ) samozřejmě vykládá tyto události úplně jinak, v rozporu se zdokumentovanou pravdou.

Uvádí, jak pečlivě smlouvy připravoval, a dokonce popřel i vyšetřování, vedené proti němu parlamentní vyšetřovací komisí v čele s Marinou Saljevovou – „ Žádné vyšetřování se nekonalo, nebylo o čem „ , prohlásil o svém potravinovém skandálu , „ třebaže někteří poslanci se mě u Sobčaka snažili pošpinit, protože jsem byl podpluk. KGB „ …

Parlamentní vyšetřování se však navzdory Putinovu tvrzení konalo, a parlamentní výbor navrhl Putinovo odvolání z funkce, jeho propuštění z Radnice, a zahájení jeho trestního stíhání …

Putin dokonce popřel ( viz jeho „příkladné“ lhaní během ruské invaze na Krym ), že by jeho výbor vydával licence – „ licence vydávalo moskevské ministerstvo „ , tvrdil.

Týž den, co Marina Saljevová /1934-21.3.012/ viděla vyhrožujícího Putina stát za zády Jušenkova, zmizela z Petrohradu, a 10 let se před Putinem ukrývala.

Objevila se před novináři až za protiputinovského majdanu, kdy uvedla :

“ Putin ve své autobiografii tvrdí, že jeho výbor žádné licence nevydával, já mám ale důkazy, mám všechny jím vydané licence v evidenci „ , odmlčela se, a dodala :

 „ Zabijí mě“  ( zemřela náhle na masívní infarkt myokardu, kterou mohl vyvolat i stress  – 4 dny po její smrti ti, co její archiválie uschovávali, je zveřejnili i s Putinovými podpisy na její Facebookové stránce, ale i celou řadu dalších dokumentů o Putinovi, mj. jak petrohradský parlament v 3/92 varoval ruskou vládu, aby Putina nejmenovala do žádných funkcí, dokud se neprošetří jeho skandály ) …

Saljevová také v 3/ 010 po podepsání petice Za odchod Putina novináře informovala o tom, že fyzik Vladimír Šurov, jenž od roku 92 pracoval pod Putinem na petrohradské radnici, a kterému Putin v roce 07 umožnil stát se šéfem ústřední volební komise tím, že zrušil zákon, který pro tuto funkci požadoval právnické vzdělání, a Igor Artemijev, kterého Putin v 3/04 jmenoval šéfem Protimonopolního úřadu, byli spolupracovníky KGB, jak zjistila petrohradská lustrační komise v letech 90-93.

Saljevová ve Straně národní svobody spolupracovala s Borisem Němcovem, Vladimírem Ryžkovem, a Vladimírem Milovem.

Jak Putin výsměšně profesionálně lže dosvědčuje i jeho provolávání z 90.let, že zlikviduje veškerý hazard v Petrohradu – ve skutečnosti, protože byl Sobčakem v 12/91 pověřen kontrolou hazardu, vydával jednu licenci za druhou k otvírání dalších kasin ve městě, mj. budoucímu prezidentovi Jižní Osetie, kterého touto funkcí osobně pověřil, a agentovi KGB Eduardu Kokojtimu ) …

Zatímco mafiáni Petrov a Malyšev  byli v letech 08-010 ve Španělsku ve vazbě, kremelský podnikatel v oboru „ zábavy „ Dmitrij Kiseljov, jenž byl na podnikatele ze sítí organizovaného zločinu napojen ( neplést si jej s protiputinovským novinářem Jevgenijem Kiseljovem, jenž od roku 08 žije z bezpečnostních důvodů na Ukrajině), byl šéfem kremelské správy nemovitostí Vladimírem Kožinem jmenován šéfem nového úřadu Federálního úřadu pro správu kremelského majetku v zahraničí ( poté, co Putin násilím připojil ROCOR s gigantickým nemovitým majetkem v zahraničí k moskevskému patriarchátu) .

Kožin jej však propustil  a jeho úřad zrušil slovy „ Atˇsi dělá, co chce, ale ne pod zástěrkou mého úřadu „ …

Dmitrij Kiseljov se poté stal Putinovým hlavním propagandistou ( již v 90.letech pro Putina pořádal v Petrohradě koncerty tzv. „Bílé noci“ ), v 9/014 mu Kyjev zakázal vstup na Ukrajinu.

Putin Kiseljova pověřil zorganizováním charitativního koncertu RF, na kterém byl Putin představen Sharon Stone a Goldie Hawn.

Dmitrij Kiseljov organizoval i charitativní koncert z 10.12.010, na kterém Putin zpíval Blueberry Hill, jehož výtěžek měl jít onkologicky nemocným dětem – po koncertě se však zjistilo, že Federální fond/FF byl právně založen až 28.12.010 poté, co si matky nemocných dětí stěžovaly, že nic nedostaly.

Když média tuto kauzu rozvířila, Dmitrij Kiseljov se dostavil na tiskovou konferenci s omluvou, že „ došlo k nedorozumění „ …

William Browder, osobní nepřítel Putina, 3.2.015  v CNBC TV prohlásil, že „  se Putin chystá ve velkém znárodňovat soukromé podniky „ , což zopakoval 12.5.015 i čas. Business Insider v článku „ Putin´s Relationship with  „ Saddam Hussein of Russian Business „ says a lot …

Putin se prý chystá pomoci Rosněftu s jeho dluhem znárodněním Surgutněftegas/Surgutu , který vlastní Vladimir Bogdanov, anebo přimět Bogdanova, aby koupil 19.5% v Rosněftu.

Bogdanov by se nebránil, protože v Putinově pojetí je soukromé vlastnictví jen velmi relativní pojem, jak Putin svého času soukromé vlastnictví popsal pro list The NYC Times – „ Slepice může být vlastněna soukromníkem, ale vysedí-li zlaté vejce, patří toto zlaté vejce státu „ …

Bogdanov, jenž se s Putinem ukázal na veřejnosti poprvé v roce 02, Putinova pravidla přijal, prý mu stačí jedna miliarda dolarů ročně.

London estate agents caught on camera dealing with 'corrupt' Russian buyer  
http://www.theguardian.com/uk-news/2015/jul/07/london-estate-agents-caught-on-camera-russian-buyerPamela Anderson Asks Putin to Stop Whale Meat Smugglers 
http://www.seashepherdglobal.org/news-and-commentary/news/pamela-anderson-asks-putin-to-stop-whale-meat-smugglers.html