Imigranti, oblíbená taktika KGB/FSB

US, a nejen US, čelí otázce, zda mají zlegalizovat milióny ilegálních přistěhovalců v zemi, které podle jedné verze přispěly ke zvolení Obamy, jenž by se jim tímto revanšoval ( viz The Wall Street Journal z 19.6.014 : Immigration Reform Can´t Wait, viz také Chce Obama uspíšit pád Ameriky ? ).                              

Humanitární krize jsou vítaným rejdištěm tajných služeb, které je často i vyvolávají, aby do cílové země mohly propašovat své agenty, mj. i pod pláštíkem spojování rodin v rámci hesla Gutta cavat lapidem/Kapka obrousí i kámen, aneb Dnes přecházíme hranice, zítra budeme volit ...

V roce 55 hlasovalo pro komunisty v západní Evropě 30 mil. lidí, a to, na rozdíl od východní Evropy, zcela dobrovolně.

Chruščov nahradil Stalinovou tezi „ celosvětové proletářské revoluce dosažené metodou revolucí „  tezí  „ zničení Západu masovou imigrací bolševických propagandistů „ .

Bývalý šéf rumunské rozvědky gen. Michal Pacepa, jenž byl nejvyšším komunistickým hodnostářem, který přeběhl na Západ ( viz kniha Rudé horizonty ), dostal v roce 56 na starost NSR, kterou měl dle instrukcí svých KGB nadřízených během jedné pětiletky přeměnit v „ socialistický“ stát tím, že NSR zaplaví bolševickými imigranty německého původu, což dostala za úkol především STASI, ale i v Rumunsku byla početná německá menšina.

K tomuto účelu KGB na Západě financovala mnohé emigrantské organizace, kterým poté za tvrdou měnu prodávala vlastní občany pracující pro ruské tajné služby, ale stejně tak rumunská vláda dostávala od KGB zaplaceno v dolarech za každého Rumuna vystěhovalého do NSR – celkem, podle ex německého velvyslance v Bukurešti, rumunská vláda během let šedesátých až osmdesátých prodala 200.000 Volksdeutsche, etnických Němců žijících v Rumunsku, z nichž polovina byla vyškolenými KGB agenty, a zbytek měl popularizovat socialistický stát blahobytu.

Když počátkem 70.let NSR otevřela hranice pro jugoslávské uprchlíky, které jako levnou pracovní sílu potřebovalo německé hospodářství ( celkem jich přijelo přes milión), KGB se opět na imigrantech přiživila, a znovu od poloviny 70.let, když NSR začala jako levnou pracovní sílu dovážet i Turky.

KGB opět zaúkolovala rumunskou tajnou službu, aby KGB agenty vysílala z řad Rumunů tureckého původu ( rumunská turecká menšina) budˇ přímo z Rumunska či přes TR.

V 80.letech dosáhla imigrační vlna do NSR vrcholu, Německo má dnes zhruba 82 mil. obyvatel, z toho 15 mil. tvoří imigranti.

Jurij Andropov svého času prohlásil, že „ v důsledku KGB imigrační ofenzívy v NSR Bonn přijal Ostpolitik ( otevření se Východu) „  ...

Autorem Ostpolitik z iniciativy imigranta z NDR Güntera Guillaume byl kancléř Willy Brandt/WB /1913-1992, jméno WB byl jeho pseudonym, pod kterým se skrýval před nacisty/.

Narodil se svobodné matce, která od rána do večera 6 dní v týdnu pracovala jako pokladní v obchodním domě, Brandt byl ve 30.letech členem levicové Socialistické dělnické strany, 1933 uprchl do Norska, ale v roce 36 se do Německa tajně vrátil, aby zachránil jednu Židovku, se kterou se formálně oženil.

1940 uprchl do Stockholmu, kde žil jako norský občan pod jménem WB až do roku 46, kdy se vrátil do Západního BER, v letech 57-66 byl starostou Západního BER.

V 11/56 WB ostře protestoval proti ruské vojenské intervenci v Madˇarsku, a za podpory vydavatele Axela Springera se postavil proti požadavku Chruščova, aby se BER stal svobodným městem.

JFK, jenž se nesnesl s Konrádem Adenauerem, v roce 61 vsadil na charismatického WB jako na budoucího kancléře – 1 měsíc před oficiální návštěvou Adenauera, pozval do Bílého domu WB : WB však po nečekaném postavení berlínské Zdi v 8/61 Kennedyho v otevřeném dopisu zkritizoval za laxní postoj s tím, že „ NSR od US očekává více, než jen konejšivá slova, a že WB pochybuje o schopnosti spojenců čelit vydírání ze strany Kremlu “ ( jak aktuální i dnes ) ...

Po parlamentních volbách 1969 WB z levého křídla SPD na radu svého poradce Guillaume, proti vůli pravého křídla SPD (Helmut Schmidt) odtrhl SPD od vítězné CDU/CSU, a vytvořil koalici s liberální FDP, a byl tak v 10/69 zvolen kancléřem, 1. kancléřem SPD od roku 1930 (Hermann Müller). 

V 4/74 byl Brandtův poradce Günter Guillaume /1927-1995/, prominentní člen SPD, ve skutečnosti důstojník STASI, jemuž Brandt naprosto důvěřoval, zatčen ( WB věděl o jeho identitě již od roku 73, kdy mu to sdělila BND s tím, že s ním má i nadále spolupracovat, dokud nebude zatčen ) .

Markus Wolf po sjednocení Německa prohlásil, že „ odstoupení WB bylo pro Kreml nežádoucí, a že nasazení Guillauma k WB bylo největší chybou STASI „ ...

Právě Guillaume přemluvil zdráhajícího se WB, aby upustil od Hallsteinovy doktríny, přijaté kancléřem Konrádem Adenauerem v roce 55, která označila za právního a výlučného pokračovatele německého státu jen NSR ...

Poté, co v 3/1970 konference okupačních mocností k ničemu nedospěla, Guillaume přiměl WB, aby v 8/1970 se souhlasem Nixona (Kissingera) podepsal moskevskou smlouvu se SU, ve které WB uznal závaznost východoněmeckých hranic, ale nikoliv NDR, jak původně požadoval Gromyko ( smlouvou se zlepšila životaschopnost Západního BER, protože řešila i silniční a železniční spojení Západního BER do NSR )  ...

V 12/1970 WB podepsal varšavskou smlouvu, v níž za západní polské hranice uznal Odru a Nisu ( východní hranice Polsku odloupnul SU), v níž se Poláci zřekli nároků na vyplacení válečných reparací, a ( s radostí) povolili vystěhování PL občanů německé národnosti ...

Při návštěvě Varšavy WB spontánně poklekl u Památníku hrdinů povstání Varšavského ghetta /19.4.-16.5.43, kdy byli poslední obyvatelé ghetta posláni do plynu vyhlazovacího tábora Treblinka/, a vytryskly mu slzy / Warschauer Kniefall / ...

Teprve po těchto smlouvách byly oba německé státy v roce 73 přijaty do OSN.

V 12/1973 WB podepsal smlouvu o nedotknutelnosti stávajících hranic s ČSSR, ve které byl hlavní problém uznání mnichovské dohody za neplatnou – Praha požadovala neplatnost od samého počátku, Bonn neplatnost od 15.3.39, nakonec byla smlouva podepsána ve znění, že „ mnichovská dohoda byla uznána za neplatnou „ ... ( Štrougal, Chňoupek)

Brandtova Ostpolitik NSR hluboce rozdvojila, polovina NSR označila WB za zrádce.

Tyto územní zisky si poté MOW ještě nechala potvrdit helsinskou KBSE v roce 1975 .

Měsíc po zatčení Guillauma Brandt z funkce kancléře odstoupil.

Guillaume byl pro špionáž odsouzen ke 13 letům vězení, jeho manželka k 8 letům, 1981 byl vyměněn za západní špióny – po sjednocení Německa získal trestní imunitu výměnou za to, že svědčil proti svému šéfovi Markusi Wolfovi /1923-2006/, souzenému v roce 93 za vlastizradu ( protože spolupracoval, dostal jen 6 let, v roce 97 rozsudek změněn na 2 roky podmíněně ) ...

Další proruský SPD kancléř Gerhard Schroeder v roce 98 na radu Joschky Fischera udělil en masse německé občanství většině imigrantů v Německu, a KGB/FSB nesmírně ulehčil práci ( od 7/98 byl šéfem KGB/FSB Putin).

Masa těchto legalizovaných imigrantů se stala mocnou levicovou sílou v Německu.

V roce 98 se německým vicekancléřem + ministrem zahraničí stal Joschka Fischer, jehož rodiče byli v roce 46 po SU okupaci vyhnáni jako etničtí Němci z Madˇarska – německá média brzy odhalila, že Fischer byl členem ultralevicové teroristické organizace Revolutionärer Kampf, financované Kremlem, a že se v roce 69 účastnil alžírského zasedání OOP, které vyhlásilo válku Izraeli.

Novinářka Bettina Roehl, dcera zemřelé teroristky Ulrike Meinhofové z teroristické skupiny řízené Kremlem Baader-Meinhof, fotografiemi prokázala, jak Fischer při levicové demonstraci ze dne 7.4.73 brutálně mlátí policejního důstojníka Rainera Marxe, Fischer se poté veřejně omluvil.

V 6/02 byl v Bundestagu promítnut dokumentární snímek o US válečných zločinech v Afghánistánu, v 9/02 německá ministryně Herta Dauebler – Gmelin z SPD přirovnala Bushe Juniora k Hitlerovi.

SPD však v roce 05 Schroederovu politiku masivního přistěhovalectví odmítla, třebaže dostávala milióny hlasů od čerstvých německých občanů z řad imigrantů.

Joschka Fischer, profesí vyučený fotograf, odjel přednášet „ politickou vědu „ do US na poklidnou Princetonskou univerzitu, zatímco Schroeder pár dní předtím, než z funkce kancléře odešel, schválil půjčku konsorciu NordStream, a o pár dní později v 12/05  se překvapená německá veřejnost dozvěděla, že se ex kancléř Schroeder v konsorciu NordStream stal Putinovým zaměstnancem, což pohoršeně okomentoval list The Washington Post ze 12.12.05  : „ Ex kancléř Schroeder se více než bizarně katapultoval do zcela jiné ligy – z funkce kancléře prominentní západoevropské země do firmy řízené ruskou vládou a ruskými tajnými službami, aby Kremlu pomohl vybudovat podmořský produktovod, který politicky podporoval již ve funkci kancléře.

K dovršení všeho gen. ředitelem NordStream je bývalý důstojník východoněmecké STASI, jenž se přátelil s tehdejším podpluk. KGB Putinem již v Dráždˇanech ...

Smutné, kam až německý kancléř klesl „ ...

V 4/06 tehdejší PL ministr obrany Radek Sikorski k velkému hněvu Berlína,  přirovnal rusko-německý projekt Nord-Stream k německo-sovětskému paktu o neútočení ze 8/39, který má změnit evropské hranice .