Holokaust, kam dnes s ním

Politici , zajatci svých klišé, se zmiňují o zvěrstvech na Židech (ač stejný úděl „cikánů“ za nacismu je nezajímá)  jako o „ nepochopitelných „ činech, přestože tyto činy byly spáchány „civilizovanými“ jedinci, převážně se středoškolskými a vysokoškolskými diplomy, kteří většinou  nebyli po válce ani souzeni a úspěšně se začlenili zpět do kategorie spořádaných občanů ...

Dnešní banalizace genocidy Židů  a „cikánů“ se mj. projevuje svalováním viny na všechny ty, kteří Hitlerovi ve vyhlazování Židů nebránili ( mezinárodní veřejnost, US + všechny evropské státy až na Benešovo Československo, které Hitlera pranýřovalo již od  1/33 a poskytovalo německým a rakouským antifašistům neomezený azyl, proto Hitler vyhlásil Beneše za veřejného nepřítele Říše ) .

V Paříži  každoročně  27.ledna  u příležitosti „osvobození“ Osvětimi  probíhají velkolepé oslavy na pařížské radnici ,kterých se zúčastňují všichni významní političtí a duchovní představitelé, diplomatický sbor plus hrstka těch, co Osvětim přežili.

27.ledna  přímo uvnitř vyhlazovacího tábora se slavnostní mezinárodní ceremonie od 40.výročí „osvobození“ Osvětimi každoročně účastní vedle nejvyšších  představitelů OSN ( v den 60.výročí v roce 05 uctění obětí nacismu bylo věnováno i zvláštní zasedání OSN ), i na 50  šéfů států a vlád (celkem kolem  10.000 významných lidí ),  včetně předsedy europarlamentu a předáků politických „eurofrakcí“ ,

Oslavy ze 27.1 05, v den 60. výročí  „osvobození“  Rudou armádou zbylých vězňů ve vyhlazovacím táboře Osvětim – Birkenau, byly ještě mohutnější než při oslavách 50.výročí v roce 95, kdy došlo k  nedůstojným polemikám ( diplomaty mj. rozdělovala válka v bývalé Jugoslávii) .

V roce 05 do Osvětimi přijel US viceprezident Dick Cheney, za Británii, která netrpí žádným pocitem viny, jen ministr zahraničí Jack Straw ,  papeže zastupoval francouzský kardinál Jean-Marie Lustiger, kterému při deportaci do Osvětimi zahynula matka …

V 1/ 06 byl 27.leden OSN vyhlášen  Pamětním dnem .

Státníci a média si již dobře uvědomovala, že řady posledních žijících svědků osvětimských hrůz opět podstatně prořídly, a že příští rok již nemusí být nikdo, kdo prohlásí :“ Každý den jsem viděl zplynování tisíců Židů a rozpálené pece,které spalovaly jejich ostatky – viděl jsem, jak na malé děti plynem neplýtvali, ale házeli je živé rovnou do pecí .“

 „Průmyslové“ vyhlazování Židů (judeocida/hebrejsky shoah/šoa, řecky holokaust/celý spálený ) a „cikánů“ , se kterými se „svezli“ i homosexuálové, mentálně a tělesně postižení, jehovisté, svobodní zednáři, váleční zajatci, příslušníci odboje nejrůznější politické orientace, bylo  apogeem perzekucí, kterými si Židé v Evropě prošli .

Oběti nacismu a jejich rodiny mají právo vytesat své vzpomínky do mramoru, stejně tak oběti jiných genocid  z 20.stol, které zahájili Turci vyvražděním dvou miliónů Arménů, konečné řešení arménské otázky začalo v 4/1915 .

Štafetu převzal Lenin a jeho soudruzi, kteří v roce 23 založili první gulag, kterými Stalin poté posel celé severní pobřeží, přičemž menší ostnatým drátem obehnané gulagy byly v okolí každého většího města .

V 60.letech přišel Velký Mao, v 70.letech maoista PolPot, kteří jako Stalin vyhlazovali těžkou prací, vždytˇ ani nervový plyn nebyl zadarmo, viz všechny sovětské megastavby, opěvované v sovětské „literatuře“, které však nepostavili stachanovci a komsomolci, jak tvrdí i Putin, ale otroci z gulagů, kteří na nich i naposledy vydechli  …

Po bleskovém vítězství na Západě se nacisté pustili do křižáckého tažení proti  „židobolševikům“, termín, který převzali od carské politické policie.

Jeho cílem bylo dobýt nové životní prostory ve střední a východní Evropě (Lebensraum) pro německé Árijce za cenu likvidace desítek miliónů podlidí (Untermenschen) deportacemi Slovanů a okamžitou fyzickou likvidací Židů (židovská rasa neexistuje, Židé jsou jen etnikem)  a „cikánů“ .

Třetí říše již sklízela na bojištích jednu porážku za druhou, ale Adolf Eichmann stále Židy z obsazených území deportoval do vyhlazovacích táborů , viz „ pozdní „ deportace madˇarských Židů, kteří šli z transportu přímo do plynových komor v létě 44, kdy již byla osvobozena Paříž … Ve stejné době byli do Osvětimi deportováni Židé z jednoho řeckého ostrůvku a z jedné psychiatrické kliniky v Benátkách .

Představitelé židovských obcí marně varují před přeháněním „politických“ oslav :  několikatýdenní pokrývání této události televizními a rozhlasovými stanicemi, a okázalé ceremonie ještě větší, než ty, které se konají u příležitosti vylodění spojenců v Normandii či v den osvobození Paříže, vyvolávají rozporné pocity : na jedné straně soucit pro poslední přežilé, křehké siluety osmdesátníků/ devadesátníků, které se třesou v ledové zimě ,která v Osvětimi-Birkenau při „oslavách“ panuje, a na druhé straně pocit hořkosti : čím více oslav v hollywoodském stylu, tím více myšlenkové prázdnoty  …

Na toto výročí tragikomicky doplácejí žáci francouzských lycejí ( v drtivé většině arabského původu), kteří jsou pro nevhodné chování na pozemku vyhlazovacího tábora Osvětim ( dělají si legraci z vystavených předmětů , fotí se s cynismem před plynovými komorami, schvalují genocidu) ze svých škol vyloučeni .

Zatímco Mezinárodní liga proti rasismu a antisemitismu zpochybňuje smysl takových povinných školních výletů , francouzské ministerstvo školství a Sarkozy si myslí, že školní zájezdy do vyhlazovacího tábora Osvětim jsou zájezdy ozdravně výchovné …

EVROPSKÝ PARLAMENT versus POLSKO  (19.1.05)

Poláci napadli návrh rezoluce europarlamentu odsuzující „ antisemitismus, xenofobii a rasismus“ připomínající 60.výročí osvobození vyhlazovacího tábora Osvětim .

Návrh rezoluce europarlamentu byl 19.1.05  s nečekanou agresivitou napaden delegátem polské pravice ,který ji vyčetl, že  „navozuje spoluodpovědnost za genocidu Židů ze strany Polska“ …

Když se koordinátoři jednotlivých politických skupin sešli , aby projednali právní aspekty návrhu rezoluce, očekávali ostrý výpad ze strany extrémní pravice (dvou poslanců francouzské Národní fronty Marie Le Pena a Bruno Gollnische ) – jaké však bylo jejich překvapení , když útok přišel  z křestˇansko-demokratického tábora z úst Poláka Boguslawa Sonika, jenž mj. protestoval proti jakýmkoliv formulacím, které by mohly naznačovat, že rozlehlý areál Osvětimi  postavili Poláci, či že byl polský národ spolupachatelem nacistické perzekuce Židů Třetí říše …

Polský delegát se neurvale pustil do baronky Sarah Ludfordové, anglické liberálky a autorky návrhu, protože odmítla napsat, že „ Osvětim postavili Němci „ , a odmítla upřesnit výraz „nacisté“, když Sonik požadoval napsat „ němečtí nacisté „  …

Baronka prohlásila : „ Odmítám směšovat nacisty a Němce – ne všichni nacisté byli Němci, a ne všichni Němci byli nacisté.“

Koordinátorka francouzských socialistů chtěla Sonika uklidnit, ale místo toho jej upřímně šokovala, když mu vlídně připomenula, že „ není zakázáno mluvit o odpovědnosti určitých Poláků na genocidě Židů, tak jako není zakázáno mluvit o odpovědnosti francouzského státu za vichystického režimu.“

Sonik se na ni vrhl se slovy :“ My jsme neměli kolaborantskou vládu, a  Německem jsme byli brutálně okupováni !“ 

Sonik požadoval, aby rezoluce vyjmenovala seznam obětí , s čímž baronka Ludfordová souhlasila : „ Ale nesmíme opomenout žádné oběti – tudíž Židy, cikány,  Poláky a homosexuály !“

Nato Sonik vypěnil, že „ tohle poslouchat nebude, že již má dost, jak europarlament zkresluje historii, a z obětí činí řezníky .„ …

Než prásknul dveřmi, tak mu ještě Silvio Berlusconi řekl :“ Znám jednoho italského režiséra, který právě natáčí film o koncentračních táborech – navrhnu vás do role kápa, budete perfektní! „

Daniel Cohn-Bendit, šéf „eurofrakce“ Zelených, původem německý Žid, uvedl, že „ Sonik svým chováním jen upozornil na to, na co by EU nikdy sama neupozornila – Poláci měli takový strach, že bude nastolena otázka o jejich podílu na perzekuci Židů (v roce 2000 americký akademik Jan Gross rozpoutal v Polsku bouři , když dokázal, že 10.7.41 Poláci v lokalitě Osvětim zmasakrovali 1.600 Židů – prezident Kwasniewski  se pak za  tento zločin  jménem Polska omluvil ), že ji sami ze strachu nastolili  … Takže tedˇbude třeba mluvit o pogromech, které organizovali proti Židům ještě před příchodem Němců !  „  (z německé okupace jsou známy i kauzy některých sedláků, kteří Židy, prchající z polských měst na venkov, většinou ženy s dětmi, aby se zde u sedláků ukryly, byly sedláky zavražděny a oloupeny )  …

Lech Walesa/Walensa, v té době prezident Polska, oslavy k 50. výročí osvobození Osvětimi  hrubě narušil, když je pojal jen jako „ poctu polskému národu, který se stal obětí Třetí říše „ ( Poláci např. všude na turistických tabulích připomínají 14.6.1940, kdy do tábora vjel první transport  s Poláky , ale nikdy na jejich tabulích není slovo Žid ) .

Ostrá polemika mezi polským státem a židovskými organizacemi se vyhrotila zejména poté, co Walesa chtěl katolické církvi povolit, aby u bran Osvětimi vystavila karmelitský klášter  - skandál se traduje od roku 86, kdy karmelitský klášter dva roky fungoval v budově, kde byl skladován smrtící plyn cyklon B.

Vatikán, na rozdíl od Walesy, nakonec ustoupil .

Boj mezi Polskem a židovskými organizacemi vyvrcholil dvěma oddělenými demonstracemi obou komunit, když Židé zase nechtěli Polákům povolit, aby v místech, kde byli postříleni Poláci, umístili katolické kříže …

Tato polemika probíhá již od roku 47, kdy  Muzeum mučednictví bylo polským správcem Osvětimi přejmenováno na Muzeum mučednictví polského lidu a jiných  národností …

Dnes toto muzeum rozhoduje o tom, zda se v blízkosti Osvětimi bude něco stavět nebo ne:  např. židovská diaspora nakonec dosáhla toho, že v městečku Osvětimi byla uzavřena  jediná diskotéka , která se „nevhodně“ nalézala jen pár stovek metrů od tábora …

26.2.95 Lech Walesa pronesl na Krakovské univerzitě  projev o hrůzách v Osvětimi, aniž by jedinkrát vyslovil slovo Židé … Dokonce velmi milostivě uděloval povolení  Eliemu Wieselovi , aby mohl v Osvětimi pronést židovskou  modlitbu za mrtvé  …

Proto Francois Mitterrand  odmítl tehdejší  polské pozvání na oslavy ( Francois Mitterrand a jeho vichystická minulost je jiné téma ...) .

Rozkol mezi diplomaty v roce 95 byl prohlouben i tím, že Mitterrand a Bill Clinton zorganizovali  epochální oslavy v Normandii u příležitosti vylodění spojenců, které ani Němci ani Rusové „neprožívají“ – Němci stále nedokáží procítěně nazývat „osvobozením“  spršku palby, která se na ně koncem války snesla, a Rusové nebyli pozváni, což je utvrdilo v tom, že spojenci nedoceňují jejich podíl v boji proti fašismu.

V Polsku v té době bouřily žádosti o válečné reparace vůči Německu, které však polský parlament pohřbil v 9/04 .

Na rozdíl od polského státu se Ukrajina s židovskými organizacemi ku vzájemnému prospěchu usmířila za Juščenka (viz zde Otazníky kolem ukrajinských nacionalistů).

Taktéž učinila Francie zákonem z 10.7.00, který  na základě prezidentského dekretu z 3.2.93 přiznává  „rasistické antisemitské zločiny francouzského státu“, za něž se omluvil po svém květnovém zvolení prezidentem ve svém historickém projevu v Národním shromáždění ze dne 16.7.95  Jacques Chirac  …

(Dalším zákonem z 10.5.01 Francouzská republika se značným zpožděním odsoudila zločiny proti lidskosti z dob otrokářství a kolonialismu , včetně vyvraždění Indiánů, spáchané koloniálními mocnostmi v novověku od 15. století …

Zajímavé je, že francouzský zákon ze 7.7.1880  o státním svátku/ 14.7, jde proti duchu nařízení z 19.1.1816, který odškodňuje oběti Velké francouzské buržoazní revoluce ze 1789 … Francie rozhodně se zákony o odškodnění obětí státních převratů nešetřila, jak dokladuje zákon ze 30.7.1881, který odškodňuje oběti převratu z 12/1851 …) .

Pokračuje spor mezi Poláky a Rusy o hodnocení varšavského povstání z léta 44 : Putin tradičně oslavuje stalinskou verzi , že šlo o společné „ polsko-ruské „ vítězství nad nacisty, přičemž pravdou je, že Rudá armáda s rukama v klíně sledovala z druhého břehu Visly, jak jednotky SS povstání brutálně drtí, vyhlazují vůdce povstání, a devastují Varšavu, aniž by cokoliv podnikla ( statečné vůdce povstání Stalin nepotřeboval, do budoucí polské vlády potřeboval jen loutky, a ty se v závětří povalovaly u jídelního stolu v Moskvě /MOW) .

Jakoukoliv pomoc pro povstalce MOW zakázala i spojeneckým jednotkám  …

Druhým historickým trnem ve vztazích obou států je masakr v Katyňském lese u Smolenska, v němž sovětská politická policie NKVD na jaře 1940 na přímý rozkaz Stalina postřílela 22.000 polských důstojníků a  zajatých příslušníků inteligence .

Třetím jablkem sváru , kvůli které Polsko nechalo uzavřít ruskou expozici v Osvětimi-Birkenau, jsou zplyněné oběti ze západního Běloruska a Ukrajiny, které MOW uvádí jako ruské občany, třebaže toto území si SU protiprávně anektoval  na základě tajného dodatku k německo-sovětské smlouvě o vzájemném neútočení ze 8/39 , podepsané mezi Ribbentropem a Molotovem.

Z těchto tří historicky zdokumentovaných faktů vyplývá, že se SU podílel na zničení Polska, do kterého vtrhl 14 dní po Wehrmachtu , spolu s Berlínem rukou společnou a nerozdílnou.

(Přesto Kwasniewski odjel 9.5. na oslavy do MOW a setkal se s Putinem, jenž se důrazně ohrazuje proti srovnávání Stalina s Hitlerem …).

ANTISEMITISMUS ruských bolševiků

se po zhroucení SU přelil do ruského nacionalismu , takže z bolševiků se přes noc stali nacionalisté nejrůznějšího politického spektra …

Příkladem jsou např. ultrabolševici Alexandr Prochanov a gen.Albert Makašov, který jako první z ruských nacionalistů - bolševiků na půdě parlamentu a v ruské TV ( v 10/ 98) veřejně vyzval k pronásledování a likvidaci Židů, kteří „vysávají chudé Rusy“, s tím, že nejprve by se od nich měla vyčistit státní správa  …

Ex-agent KGB, spisovatel Alexandr Prochanov/AP, šéfredaktor ultranacionalistického týdeníku  Zavtra svého zetě Alexandra Kudorožkova, tvrdí, že „ Židé jsou neštěstím Ruska „  …

Prochanov podle úsloví Mao Ce-tunga „ If you want to catch a fish, let the water out from the lake „  po Dubrovce z 10/02 , která skončila rozsáhlými policejními zátahy proti kavkazským národnostem v Rusku, požadoval, aby byl bohatým moskevským Čečencům ( mj. Malik Saydulajev kontroloval ruskou loterii, Bažajev kontroloval Allians´Group, Usmar Dzhabrailov byl majitelem hotelového řetězce ) zkonfiskován jejich majetek …

AP, původním povoláním letec, který však po promoci na MOW Leteckém institutu v roce 60 pracoval nejprve jako lesník v Karélii, a poté až do roku 70 jako válečný dopisovatel Pravdy a Literaturnaja Gazeta v Nikaragui, Etiopii, Angole, Afghánistánu, Kambodži (zde jako první z novinářů v 3/69 napsal o vojenské bitvě  mezi sovětskou a čínskou armádou na  ostrovech Damanskije na  řece Ussuri na čínsko (Heilongjiang provincie) -sovětských (Primorski kraj)  hranicích,  o které se obě země přetahovaly, a kde bylo v té době rozmístěno kolem jednoho a půl miliónu vojáků ( v 5/91 se jich MOW zřekla ve prospěch Číny).

V roce 71  se AP stal se členem Svazu sovětských spisovatelů, v době perestrojky pracoval pro ultranacionalistické listy (mj. Mladá garda, Literární Rusko), a od roku 90 byl šéfredaktorem ultranacionalistického listu Den.

V roce prezidentských voleb (91)pracoval ve volebním týmu hnědorudého komunisty generála Alberta Makašova, který již v době perestrojky v Dumě  prohlašoval, že by Židy,“ty zlodějské  pijavice“, opět nahnal do ghet, a v 10/ 98 při oslavách VŘSR vykřikoval v TV přenosu, že „všechny Židy nažene na jedno místo s plynem a pošle je na onen svět „ …

Komunisté pak v Dumě zablokovali jediný návrh jediného Javlinského z Jabloka na potrestání generála, takže Jelcin žádal vyjádření Zjuganova, který ve svém dopise generálovy výroky odsouhlasil – na vlně antisemitismu byl totiž zvolen předsedou KS …

V 12/98 další komunistický poslanec a předseda bezpečnostního výboru Dumy Viktor Iljušin na zasedání tohoto výboru tvrdil, že „Židé páchají genocidu na Rusech“ a že kolem Jelcina je příliš mnoho Židů , v čemž mu přizvukoval Oleg Mironov, předseda ruského Výboru pro lidská práva (…), který prohlásil, že etničtí Rusové by v Rusku měli mít privilegovaná etnická práva, a navrhl zavést etnické kvóty na vládní funkce  …

Na místní úrovni byl nejaktivnějším antisemitou guvernér jihoruské krasnodarské oblasti Nikolaj Kondratěnko, jenž obyvatele této oblasti z veřejnoprávních médií bombardoval antisemitskými výlevy o „komplotu kosmopolitních sionistů, kteří atˇtáhnou do Izraele či USA“ , přičemž emailové schránky jim zaplňoval letáky s výzvami „ útočte na domy Židů a zapalujte je „  …

VYHLAZOVACÍ TÁBOR OSVĚTIM-BIRKENAU SE ROZPADÁVÁ

Osvětim je malé městečko asi 50 km od bývalého hlavního města Polska – Krakova, v němž se normálně žije ( „ nebavíme se každý den o holokaustu, nejsme   hřbitovem „ ) , což židovské organizace od samého počátku odsuzují.

V roce 39 v něm žilo 12.000 obyvatel, z toho 60 % Židů …

Autobus staví 3 km od vyhlazovacího tábora , který navštívilo již 35 miliónů turistů z celého světa .

Místní starostové tábor využívají k politickým účelům svého zvolení , např. jedním dechem protestují proti Muzeu, které brání obchodnímu ruchu, a druhým dechem se rozhořčují, že židovské organizace Poláky obviňují z toho, že chtějí na holokaustu zbohatnout ( soukromé firmy operují ze samého vnitřku tábora)  …

Chráněná světová památka UNESCO, vyhlazovací tábor Osvětim-Birkenau, symbol nacistického šílenství par excellence,  se zubem času rozpadává, a bude jej třeba celý rekonstruovat .

V 1/09  se Donald Tusk za polské státní Muzeum, které spolu s poradním Mezinárodním výborem pro Osvětim památku od roku 47 spravuje, obrátil na 40 států světa s požadavkem, aby na rekonstrukci Osvětimi-Birkenau přispěly , celkem bude zapotřebí 120 miliónů euro, zatímco roční rozpočet Muzea činí 6.8 mil. euro, z toho jen 400.000 euro pochází ze zahraničí, zbytek poskytuje polská vláda + vlastní výdělky Muzea z publikací, vstup je zdarma …

V ruinách je 300 objektů, včetně čtyř krematorií plynových komor ( na rozloze 200 ha se nachází 155 budov + 300 ruin) ...

Státy od počátku 80.let běžně financují jen své vlastní zdejší expozice, o tábor jako celek se nestarají .

Z fondů EU Osvětim dostane 4 milióny euro,  v 12/09 německá vláda odsouhlasila svůj příspěvek na rekonstrukci Osvětimi-Birkenau ve výši 60 miliónů euro, také Francie oznámila , že na rekonstrukci tábora přispěje , ale částku nezveřejnila (média ji odhadují na 6 milionů euro), další státy zatím jen udílejí rady …

Polská vláda se stala terčem kritiky, že pro svůj nezájem nechala technický stav Osvětimi – Birkenau  dojít až do tak katastrofálního stádia .

Restaurátorské oddělení Muzea sponzoruje Nadace Ronalda S.Laudera, akcionáře židovského původu kosmetického koncernu Lauder.

10 restaurátorů se od roku 03 snaží o zachování autenticity objektů  a v nich nalézajících se předmětů,  aby z vyhlazovacího tábora podnikaví horlivci neučinili americký DisneyLand .

Vláda průmyslového Severního Porýní-Vestfálska financuje částkou 600.000 euro  tříletou restauraci spisů , např. zprávy zdejšího Ústavu hygieny SS o lékařských pokusech na vězních .

Sály s tunami dětských botiček dětí zplyněných či zaživa naházených do pecí, budou zrestaurovány, tuny vlasů se však vedení Muzea rozhodlo nechat rozpadnout v prach …

OSVĚTIM-BIRKENAU                         

alias ARBEIT MACHT  FREI , známé heslo Stalina a Hitlera , které pro vyhlazovací tábor Osvětim "poeticky" navrhl Rudolf Hoess,velitel tábora (neplést si jej s Rudolfem Hessem, osobním tajemníkem Hitlera)  …

27.1. 45  Rusové dorazili do Osvětimi-Birkenau a odvezli odtud posledních 7.000 vězňů, které zde jednotky SS zanechaly se skupinkou dozorců – šlo o těžce nemocné, kteří se nedokázali postavit na nohy, leželi na holé zemi zadrátovaného místa s cedulkou Gefahr!Typhus !

Rusové tábor osvobodili po boji s malinkými skupinkami odporu, ve kterém ztratili 230 vojáků, všechny jednotky SS tábor opustily již devět dní předtím, 18.ledna  … 

V Osvětimi zemřelo , kromě drtivé většiny Židů  sem deportovaných z okupovaných evropských zemí, 75.000 Poláků, 21.000 cikánů a 15.000 Sovětů. Původně to byl koncentrační tábor pro 10.000 vězňů, brzy byl přeměněn v masovou vyhlazovací továrnu, která se táhla až k vesnici Brzezinka/ německy Birkenau , vybavenou plynovými komorami a přiléhajícími krematorii .

Majdanek byl osvobozen již v 6/44, alsaský Struthof v 12/44 ( jediný tábor na západě Německa ,kterým prošlo v letech 41-44  45.000 vězňů – 20.000 z nich zde zemřelo, a bylo spáleno ve zdejších čtyřech krematoriích , dobývali ve zdejším lomu žulu . Byl to sice malý tábor, ale o to byl režim přísnější, s denními popravami těch, kteří již nemohli pracovat … Osvětim-Birkenau byl osvobozen 27.1.45 , Buchenwald 6.4.45 – ostatní vyhlazovací tábory musely počkat až na pád Říše v 5/45  …

Kápa opakovali, že z vyhlazovacího tábora se nikdo nikdy nedostane – hrůzné tajemství táborů mělo být navždy pohřbeno se všemi internovanými.  97% internovaných skutečně hrůzy vyhlazovacích táborů nepřežilo .

Ti z přežilých, co byli dostatečně vnitřně silní, své vzpomínky publikovali ( např. jaký pach má pálená lidská kůže, a jak se z lidských ostatků vyráběly věci denní potřeby pro německé civilisty ) jako dluh vůči těm 97 % , co nepřežili.

Prezidentkou francouzské Nadace pro památku genocidy je Simona Veil (členka mj. i Výboru pro rekonstrukci katedrály v Dráždˇanech ), dalšími významnými představiteli židovské komunity ve Francii jsou předseda Reprezentativní rady židovských obcí ve Francii (CRIF) Roger Cukierman, bankéř baron David de Rothschild, a profesor Ady Steg, bývalý předseda CRIF, jinak významný urolog, který operoval Mitterranda .

Simona Veil po celou dobu internace v Osvětimi pracovala poblíž plynových pecí a do vědomí se jí nejvíce zapsal příjezd madˇarských Židů na jaře 44, které SSmani okamžitě nahnali do plynových komor.

Simona Veil absolvovala i pochod smrti - 18.1.45 , kdy odjíždějící jednotky SS přinutily 70.000 vězňů - kostlivců v pruhovaných hadrech bosých či v dřevácích, aby o hladu a v polárních mrazech absolvovali  se svými katany pochod smrti směrem do Německa ( částečně byli transportováni v dobytčích vagónech – mnozí při transportu a pochodu zemřeli, některým se podařilo utéci ) .

PODIVNÁ POLITIKA USA a ŠVÝCARSKA  VŮČI EVROPSKÝM ŽIDUM V NACISTICKÉM  OHROŽENÍ

V roce 38 USA odmítaly udělovat Židům víza, třebaže již bylo jasné, co Hitler s evropskými Židy plánuje ve finální fázi udělat .

Např. před americkým konzulátem v Marseille byly kilometrové fronty Židů – Francie v roce 38 udělila Židům více víz než USA, ale také více než Švýcarsko – Švýcarsko odmítalo udělovat azyl nejen Židům, ale i německým antifašistům …

Právě neutrální Švýcarsko vymyslelo „skvělý“ nápad zapisovat do pasů před nacisty prchajících německých a rakouských antifašistů židovského původu  písmenko „J“/Jude …

Proč spojenci alespoň v roce 44 nebombardovali ani železniční tratě, které vedly do Osvětimi-Birkenau, ani zdejší plynové komory, na to neexistuje oficiální odpovědˇ.

Výrazně proněmecký politik John Mc Cloy (viz zde Henry Ford), v letech 41-45 náměstek US ministra obrany, a po válce vysoký komisař Washingtonu pro Německo, k bombardování „prostě“ odmítl vydat souhlas  ( dokud nacisté neskoncují s bolševiky ) …

Simona Veil a známý spisovatel Primo Levy, který rovněž prošel Osvětimí, prohlašují, že jednak v roce 44 by bylo dost pozdě, a jednak by to genocidě Židů nezabránilo – nacisté by je postříleli kulomety.