Hirošima/Nagasaki - Ponorka U234

Ponorka U234 se paradoxně jmenovala téměř jako izotop uranu, a vyvolává otázku, zda obří množství uranu, který vezla na palubě, stálo za US rozhodnutím svrhnout atomové bomby na Japonsko  …Tři měsíce před svržením atomových bomb se Washingtonu dostal jakoby zázrakem do ruky nejen ve US vysoce nedostatkový uran, ale i technologie, kterou do té doby US tým nedokázal vyřešit, a technické „pomůcky“ k bombě, které US tým také neměl, a nezbytní němečtí experti, jejichž znalosti byly k německé technologii nezbytné  ….

To vše na palubě ponorky U234 .

Některé knihy o ponorce : Arthur V. Sellwood : Dynamite for Hire, the biography of cpt Hein Fehler, LON, 1956, kanadský nám. velitel korvety  James Lamb: On the Triangle Run,Toronto 1986, hlavní radista ponorky Wolfgang Hirschfield  Das letzte Boot, München 1989 .

Kniha Secret Japanese War historika Robert Wilcox ,NYC 1995 , zdůrazňuje úlohu jap. velvyslance Oshima v BER, rozebírá  diplomatické pletky států Osy, a klade otázku, k čemu měl uran z ponorky U234 sloužit …

Bývalý profesionální potápěč s diplomy z historie Joseph M.Scalia napsal The sinister and the failed voyage of U234, Germany´s last mission to Japan (2000) , kterou konzultoval se Schlickem, Menzelem a Hirschfeldem  …  Dokumentární TV pořad z 90.let ze společné produkce US,JAP a BER podle něho nebyl faktograficky věrohodný … (V roce 46 režisér René Clément natočil obdobný scénář Les Maudits ).

V roce 42 byla ponorka U234 při své stavbě (41-44) v Kielu ( stavěla ji firma Krupp, něm. zbrojaři fakticky rozpoutali válku tím, že dostaly Hitlera k moci za slib , že od něj dostanou miliardové zakázky ve zbrojním průmyslu)  poškozena bombardováním, takže bylo rozhodnuto, že již nebude sloužit ke kladení min, ale bude přebudována na ponorku přepravní …

Protože měla ultramoderní šnorchel, který měly všechny něm. ponorky od jara 43,  mohla plout pod vodou mimořádně dlouho … V 3/45 byla jednou z největších ponorek, které Německo ještě mělo , a vyplula pouze ke své jediné a poslední plavbě , která je dodnes světovou záhadou …

25.3.45 opustila Kiel s drahocenným nákladem ( 300 tun ), a ještě s cennějšími vojenskými experty na palubě , a o pár dní později doplula do norského Kristiansand, kde kpt. Fehler (podle záznamů italské námořní zprav. služby ) navázal kontakt se zpravodajskou službou wehrmachtu , pod jejíž kontrolou nabral drahocenný náklad, a to uran v množství 560kg , elektrická torpéda, rozebrané rakety V1 +V2 ( 12 raket V2 bylo v 8/44 posláno z Bordeaux  na ponorkách U-219 + 195 do Japonska,  „ztratily se“  v Džakartě ) ,  tryskový letoun Me 262, Messerschmittův špionážní letoun U2, nákresy budoucího kradmého letounu  Stealth ( uschovaný Martinem Bormannem a šéfem Gestapa Müllerem v tajné lokalitě v norských horách ), a čekala na rozkaz k vyplutí do konečného místa svého určení, oficiálně do Japonska …

Rozkaz k vyplutí přišel 15.4., den předtím, než bolševici zahájili útok na Berlín ( Hitler údajně spáchal v BER sebevraždu 30.4. ) s tím, že za žádnou cenu nesmí na nikoho útočit, aby neriskovala svůj náklad .

Podle oficiální historie spojenci o její plavbě věděli díky dešifrovacímu stroji Enigma , a hledali jí, protože vezla důležitý náklad do Japonska  ..

Po přeplutí kanálu La Manche měla plavba dva rušivé momenty, nejprve když se kvůli silné bouři musela neplánovaně vynořit (třebaže vynořená plula dvě hodiny denně), a poté když se málem srazila s obrovským nepřátelským  parníkem  …   

 Prvním signálem, že něco není v pořádku bylo, když své vysílání přerušila radiostanice Goliath, a krátce nato nepřicházely žádné signály ani z radiostanice Nauen … 

Až 4.5. U234 zaslechla útržky vysílání amerických a britských stanic o povýšení admirála Dönitze po smrti Hitlera do funkce vrchního velitele něm. armády …

Po kapitulaci Třetí Říše z 8.5. U234 zachytila Dönitzův rozkaz vrátit se budˇdo Bergenu nebo pokračovat do JAP, ale JAP po kapitulaci BER kontakty s BER  velmi zpřísnilo …

10.5. se ponorka opět vynořila, aby zachytila více signálů : radiová zpráva vysílaná Američany z hlavního něm. velení oznamovala ,že válka skončila, a že všechny něm. ponorky se mají vynořit, a doplout s černou vlajkou vyvěšenou na periskopu do nejbližšího spojeneckého přístavu, a vzdát se … 

Na ponorce se rozpoutala bouřlivá diskuse do jakého přístavu by měli plout, protože ponorka byla přesně v místě , z něhož by mohla plout budˇ na Britské ostrovy nebo do Severní Ameriky …

Velící důstojník Kapitanleutnant Johann Heinrich „Dynamite“  Fehler ‚(1910-1993), jenž předtím sloužil na nechvalně proslulé útočné ponorce Atlantis, po dohodě s gen. Kesslerem tvrdil, že nejlépe bude vzdát se Američanům, protože britské a kanadské úřady by je vsadily na dlouhá léta do vězení …

 Na palubě byli i dva záhadní japonští námořní důstojníci : námořní letec a ponorkový expert Tomonaga  Hideo, který do BER přijel ponorkou v roce 43 , a letecký expert a bývalý námořní přidělenec mnoha evropských jap. ambasád Shoji Genzo ( důležitou úlohu ,kterou v rozpoutání války sehrál jap. velvyslanec v BER  Oshima , ukazuje kniha gen. Boyda Axis Military and Diplomatic Activities  ), kteří měli za úkol dopravit náklad  do Japonska .

Tito významní vojenští experti, jeden na stavbu ponorek,  a druhý na konstrukci letounů,  se podle japonského vojenského kódu cti nemohli vzdát, a proto údajně oznámili, že spáchají sebevraždu … Před svojí smrtí rozdali Němcům rozdali spoustu dárků : kapitán Fehler dostal samurajský meč, který však pro jistotu pohřbil do oceánu spolu s těly Japonců, a také velkou sumu peněz ve švýcarských francích …

Japonci se ve svých kajutách  úspěšně předávkovali barbiturátem Luminolem , údajně umírali po 36 hodin …   Podle jiné verze japonští důstojníci absolutně  nesouhlasili, aby se ponorka vzdala, protože Japonsko pokračovalo ve válce, a protože jako ponorkoví experti mohli snadno U234 potopit, byli pro jistotu zatčeni , a  teprve poté údajně spáchali sebevraždu … 11.5.byli pohřbeni na moři …

Zanechali po sobě děkovné dopisy kapitánu Fehlerovi, a prosbu , aby Fehler do Japonska odeslal signál v přiložené obálce, což Fehler údajně neučinil …

Zato se zbavil veškerého citlivého válečného kompromitujícího materiálu na mikrofilmech, a údajně hodil do moře i nová akustická torpéda ( ale nechal na palubě nové pancířem pronikající  protiletecké  granáty ) …

Některé tajné dokumenty Američané  přesto objevili, podařilo se jim dostat i válečný deník ponorky /Kriegstagebuch .

12.5. U234 se radiem spojila s úřady  v Halifax,Nova Scotia s tím, že míří na severozápad rychlostí 8 uzlů, ale Kanadˇané,očividně nedůvěřiví, po ní chtěli, aby hlásila rychlost a pozici každou hodinu , ale Fehler  se rozhodl Kanadˇany obejít  …

Ve skutečnosti U234 brázdila Atlantik rychlostí 16 uzlů směrem na jihozápad směrem k přístavu Newport News,Virginia,ve dne pod vodou, v noci na hladině … 

13.5. se spojila  s Američany,kteří zachytili její slabý signál a naváděli jí ( dokládají zdroje italské námořní zpravodajské služby, že s US plavidlem byla v kolizním kurzu) … 

Kanadˇané brzy na nesoulad mezi nahlášeným a skutečným kurzem přišli, a oznámili to jako varování Američanům, kteří však již bez ohledu na pátrající Kanadˇany  k zadržení U234  na širém moři vyslali dva torpédoborce...

14.5. ve 23.hodin se U234 uprostřed Atlantiku vzdala torpédoborci USS Sutton ( dostihl ji i US Coast Guard plavidlo n Forsyth ) ,který zde byl na protiponorkové hlídce , jehož posádka ponorku převzala pod velení, a eskortovala jí do Portsmouth, New Hampshire  ( podle některých svědků ponorka  U234 ve dnech 14-17.5. navštívila i doky Portland Harbor, Maine)  … 

Britská admiralita a kanadští spojenci US, byli touto americkou akcí ,kterou si zajistili materiál na palubě, šokováni, o to více, když přišli na to, že Američané po celou dobu akce rušili kanadské radiové vysílání,aby zmátli kanadské válečné námořnictvo,  a mohli ponorku zadržet … Britové jim to nikdy neodpustili .

Při konfiskaci ručních zbraní byl jeden US námořník záhadně střelen do břicha svým kolegou, takže byl převezen na torpédoborec Forsyth s lékařským důstojníkem z U234,který dohlížel na jeho komplikovanou operaci – přestože byl poté převezen do námořní nemocnice, o týden později zemřel na vnitřní krvácení …

41 členů posádky U234 , jejích 6 důstojníků a 12 jejích pasažérů , z nichž jeden vysoce postavený civilista, bylo na moři převezeno na US pobřežní plavidlo, zatímco  o čtyři dny později US posádka z Cutter Argo odvezla U234 do loděnic v Portsmouth, New Hampshire, ve kterém již byly další tři něm. ponorky, které se vzdaly (U805,,U873a U1228) … 

Třebaže šlo o přísně utajenou akci, zpráva se rozkřikla po novinářích, kteří obsadili  17.5. doky v očekávání příjezdu ponorky … Vojáci,kteří na palubě U234 hlídali , dostali rozkaz zastřelit každého novináře, který by se k ponorce přiblížil …
Americkému námořnictvu trvalo dva roky, než podrobně sepsali veškerý drahocenný inventář  na palubě …. Civilní experti byli repatriováni 1946 do Německa, ale domovy většiny z nich se ocitly v sov. okupační zóně, takže se dobrovolně vrátili do US …

Při výstupu na břeh 19.5. kapitán ponorky Fehler komentoval příkaz US důstojníka, aby všichni Němci vycházeli se založenýma rukama, že  US námořnictvo má gangsterské způsoby, nacož jeden  US důstojník odpověděl: “ S gangstery jednáme jako s gangstery .“

Němci byli převezeni do vězení US námořnictva v Bostonu , ve kterém si kapitán ponorky U873 smrtelně podřezal zápěstí. Důstojníci U234 byli převezeni k výslechům do Washingtonu. ( Podobný náklad, jaký vezla U234, včetně nacist. vědců,  vezla ponorka U864, která byla torpédovaná britskou ponorkou HMS Venturer  9.2.45 , a potopila se u norského Bergen …  ).

Druhý důstojník Karl Ernst Pfaff byl odvezen na přísně tajnou základnu námořnictva ve Virginii , a  US důstojníci, jimž „velel“ jediný civilista z nich,fyzik J.Robert Oppenheimer, kontroverzní šéf laboratoří v Los Alamos, na něm žádali, aby otevřel 10 kovových kontejnerů označených „Japonská armáda, laboratoře v Osace a Riken, katalyzátor pro výrobu syntetického metanolu“  …  Bedny však obsahovaly údajně oxid uranu, a to v nebývalém množství , celkem přes polovinu tuny ( 560 kg ), více než na dvě atomové bomby … 

Pokud by šlo jen o obyčejný oxid uranu, nemusel se na ponorku vláčet samotný Oppenheimer …

Během otevírání US důstojníci stáli bezpečně v pozadí a prosili Pfaffa, aby je nevyhodil do povětří, nacož Pfaff odpověděl, že také nechce zemřít mladý, a že neví, proč by kontejner měl být zaminovaný, když byl určen do spřáteleného Japonska  … Když byl kovový kontejner úspěšně otevřen, US důstojníci se odvážili k němu přijít … Poté Pfaff otevíral malé kontejnery , v nichž byl rovněž údajně  oxid uranu … 

Kontejnery s uranem byly označeny názvem izotopu uranu U235, o čemž posádka žertovala,že  „ popletli název ponorky“ .

Náklad byl sice oficiálně určen pro Japonsko, ale Riken Laboratories byly kompletně zničené spojeneckým bombardováním již pár dní předtím, než ponorka vyplula z Norska … 

US ministerstvo obrany cenný náklad ponorky stále udržuje v přísné tajnosti, a doposud jej oficiálně ani nepotvrdilo …

Robert Wilcox  tvrdí, že Němci a Japonci byli blízko k výrobě atom. bomby, a kdyby Němci nekapitulovali, německo-japonští spojenci by ji neváhali proti US městům použít … jeho odpůrci tvrdí, že svojí knihou chce zbavit odpovědnosti  US armádu.

Major John Lansdale, který pro projekt Manhattan pracoval, později tvrdil, že 560 kg uranu osobně konfiskoval pro Manhattan Project, a že šlo o uran z Jáchymova …

Mezi pasažéry U234 byl arogantní gen. letectva s lorňonem ,pruský diplomat Ulrich Kessler (v dubnu 44 vyznamený Hitlerem Rytířským křížem), který měl  údajně pomoci Japoncům s novými Me stíhačkami a s taktikou jejich letectva , přiznal, že chtěl z ponorky vystoupit v Argentině (vyšetřovatelé učinili závěr,že o uranu nevěděl, třebaže celá posádka o kontejnerech s uranem žertovala …  )  … Gen. Kessler byl původně nám. důstojníkem, ale po nástupu Hitlera k moci přešel 1933 k letectvu, a stal se velitelem letectva v Pl, Norsku a ve Francii … 

Maršál Goring jej nenáviděl.

O Kesslerovi se šeptalo, že kuje pikle proti Hitlerovi, a že byl zapletený do červencového spiknutí 1944 důstojníků ,nicméně zastřelen nebyl, takže se v tomto spiknutí moc „nenadřel“  …

Při výstupu z lodi byl se svým lorňonem a pohrdavým nadhledem , koženým kabátem sahajícím na kotníky a ozdobeným železným křížem, a  nablýskanými holínkami vděčným středem mediální pozornosti jako hollywoodské ztělesnění nacistického generála …

Dalšími pasažéry byli Kesslerovi pobočníci, a to  expert na leteckou a radarovou komunikaci Oberstleutnant  Erich Menzel ,který létal v bombardérech jako navigátor v bitvě o Anglii a nad Ruskem, a  pluk.  Fritz von Sandrart, expert  na protileteckou obranu (FLAK stratég).

Dále v ponorce byli čtyři námořní důstojníci  : fregatní kapitán Gerhard Falcke, námořní ing. , mluvící plynně japonsky, první důstojník Richard Bulla,který jako jediný sloužil současně jak ve válečném námořnictvu/Kriegsmarine, tak u Luftwaffe, a byl expertem na nové námořní a letecké zbrojní systémy, a na letadlové lodě , dále Oberleutnant Heinrich  Hellendorn, důstojník FLAK dělostřelectva,  a zuřivý nacista pluk. Kay Neishling, soudní námořní vyšetřovatel a agent námořní kontrarozvědky ,jenž měl vyčistit něm. diplomatický sbor v JAP od pohrobků sovětského špióna Richarda Sorge …

Palubní radista Wolfgang Hirschfeld  později o této ponorce napsal knihu,

Příběh o  „zmizelém“ nákladu uranu ponorky U234 je známý, ale Carter Hydrick,který osm let studoval tento příběh, došel k novým zjištěním :

Hydrick tvrdí, že nešlo o přírodní uran , ale o vysoce obohacený uran , a že spolu s obohaceným uranem ponorka vezla i infračervené roznětky, potřebné pro detonaci US plutoniové bomby použité v Nagasaki.

Vědec Luis Alvarez měl podle oficiální historie na poslední chvíli , po dvou letech marného přemýšlení , přijít na to, jak simultánně rychlostí světla spustit všech 32 detonačních bodů , aby plutoniová bomba explodovala, ale Hydrick na své webové stránce uvádí důkazy, že Alvarez použil  Schlickeho infračervenou rozbušku  …

Na palubě bylo osm prominentních nacistických  vědců, kteří byli podle názorů odborníků ještě důležitější pro Manhattan projekt než samotný uran, např. právě dr. Heinz Schlicke, expert na vysokofrekvenční technologii ,infračervené záření, a radary,  řed. Námořních testovacích laboratoří v Kielu …

Schlicke byl okamžitě  zapojen do US výzkumu, a významně se mj.podílel na vývoji US kradmého letounu Stealth , na zvukových a elektronických absorpčních materiálech,t zv. early stealth technology, na infračervených detektorech a naváděcích zařízeních .

Na ponorce byly také klíčové postavy v poválečném vývoji US stíhaček : radarový expert, expert na protivzdušnou obranu , letecký konstruktér něm. stíhaček, dále dva významní specialisté firmy Messerschmitt, a to pravá ruka Williho Messerschmitta ing.August Bringewald, který dohlížel na výrobu stíhaček Me262 a v US byl projektovým řed. americké stíhačky F105 Thunderchief , a ing.Franz Ruf, odborník na letecké průmyslové technologie, jenž se stal klíčovým mužem pro vývoj US tryskových letounů (právě on sestavil dvě rozebrané stíhačky Me262 ,které se předvedly na Wright Field v Dayton v Ohio v 5/45 ) …

Také do US na této ponorce přivezená HS293 kluzáková bomba a rakety V1 +2 se staly klíčovými prvky pro vývoj US řízených střel .

Na palubě přítomný něm. expert na konstrukci ponorek sehrál klíčovou úlohu v US poválečných zbrojních programech námořnictva … 

Všichni byli Američany přebráni v rámci operace Paperclip …

Italské zdroje námořní zpravodajské služby ( intelligence sotto i mari )  uvádějí podrobnější seznam pasažérů – např.  US zdroje  nikde nezmiňují dalšího cestujícího, ze kterého si Washington udělal svého jediného utajeného válečného zajatce Karla Ernsta Pfaffa (č.1G557NA), jehož jediným úkolem v ponorce bylo nespustit oči z uranu …

Italové dále ve svých oficiálních pramenech jako další cestující ponorky U234 uvádějí Martina Bormanna a Heinricha Müllera (nar.1900) , zatímco anglosaské zdroje je uvádějí jen jako hypotetické pasažéry …

Italové dále jako pasažéry U234 uvádějí jistého Petera Scholcha a dr.Waltera Franze, které anglosaské prameny neuvádějí, a to ani válečný deník torpédoborce  USS Sutton, který mimo jiné dobře zaznamenává, jak zmatené kanadské válečné lodě nakonec honbu na ponorku vzdaly, když je Američané učinili „hluchými“ …

Palubní deník Suttonu také uvádí, že po celou honby na U234 byl Sutton s touto ponorkou na „kolizním“ kurzu  …

Osud samotné ponorky U234 byl méně slavný – po rozebrání byl její trup odvezen 40 mil  východně od Provincetown,Massachusetts , kde byla 19.11.47 nejprve zásahem dvou torpéd  z lodi USS Greenfish(SS351) rozlomena na půl a poté potopena …

Osud uranu v množství na dvě atomové bomby nebyl nikdy oficiálně vysvětlen, třebaže i Scalia naznačuje,že byl použitý v US atom. programu .

V každém případě Scalia zdokumentoval, že samotné původní US záznamy se od sebe liší ohledně místa, kde byly kontejnery s uranem vyloženy , kam byly poslány, a dokonce se liší i v tom, zda zlatem vykládané kontejnery obsahovaly pouhou rudu uranu, či již štěpný materiál, nebo sloučeninu radia či slitinu kadmia …

Tripartitní dohoda mezi BER,Itálií a Japonskem ze 27.9.1940 požadovala vzájemnou výměnu surovin ( JAP do Ně posílalo jako běžný náklad kaučuk, molybden,tungsten,cín,zinek, opium a chinin ) ,technologií a expertů, ale mezi Ně a Jap plnit dohodu bylo technicky obtížné, protože po dešifrování kódů Osy byla něm. a jap. plavidla potápěna ve stále větší míře …

Mezi 12/40 a 6/41 odplulo z JAP pět něm. obchod. lodí, z nichž  jen tři dorazily do Bordeaux … Do 2/42 odpluly z JAP devět něm. a tři italské lodě,tři byly potopeny …

1942  jap. kurýrní ponorka dorazila do Francie, ale  najela na minu  na zpáteční cestě v singapurském přístavu … V zimě 42/43 z JAP odplulo 15 něm. kurýrních lodí, ale jen sedm z nich dorazilo do nacisty okupované Evropy …

Proto od 7/43 musely kurýrní službu převzít ponorky, ale jejich ztráty díky spojeneckým protiponorkovým opatřením byly vysoké : pouze jedna ze čtyř jap. ponorek dosáhla evrop. břehů či tři ze sedmi italských , přičemž na stavbu nových ponorek nebyl čas , proto na kurýrní plavby začaly být vysílány i obrovské U-boats, jednu z nich,která dorazila do Jap., si Japonci ponechali (jen 5 z jejich 11 ponorek v této době dokázalo dorazit do malajského přístavu Penang, a pouze šest z 18 jap. ponorek dokázalo v letech 43-45 dorazit do Evropy)  …

Uboats vyplouvaly z Kielu, z norského Kristiansand ,z Bordeaux  či Brestu do jap. Kobe přes mys Dobré naděje …

Po napadení Ruska v 22.6. 41 (také rusko-jap. pakt o neútočení byl delikátně „křehký“) ,kdy se MOW stala nouzově přes noc  „spojencem“ Anglosasů, ustaly i transporty něm.jap. materiálu a personálu po transsibiřské magistrále … Existoval náhradní plán uskutečňovat přepravu mezi Ně a Jap třemi letadly Junkers …

Hydrick tvrdí, že US by bez této ponorky a jejího nákladu nikdy nevyrobily obě atomovky v tak krátké lhůtě před kapitulací Japonska …

Na podporu svého tvrzení, že uran byl již obohacený, Hydrick uvádí, že 580 kg jáchymovského uranu bylo skladováno při převozu přes US území v kontejnerech obložených zevnitř chemicky stálým zlatem, aby kontejnery ochránily před korozí – surový obyčejný uran by do kontejnerů vykládaných zlatem nikdo nevkládal (obyčejný uran se v US převážel pouze v látkových pytlích v ocelových bubnech ) , také označení na bednách U235 asi nebylo náhodné …

Hydrick tvrdí, že bizarní pronásledování a polapení ponorky, bylo předem domluvené na nejvyšší úrovni  mezi vojenskými špičkami US a Hitlerovou Šedou eminencí, jeho tajemníkem Martinem Bormannem, který po válce záhadně zmizel, třebaže oficiálně zahynul při bombardování , a v Norimberku 46/47 byl souzen v nepřítomnosti …

Aby si zajistil svoji beztrestnot v poválečných letech MB poslal US jako dárek nejtajnější nacistické válečné technologie, a to dva na součástky rozebrané plně funkční bitevní stíhačky Messerschmidt 262 i s kompletními technickými nákresy, první stíhačky použité v boji a jediné použité za 2 sv.v., dále jeden Me163, stíhačku s raketovým pohonem , bombardér HS-293 Henschel, kluzáková bomba Henschel  HS-293, technické nákresy na řízené  rakety V1 a V2 , speciální Junkers motory , celkem přes tři tuny technických nákresů, včetně na výrobu atomové bomby, nejmodernějších bitevních lodí  a ponorek ,dálkově odpalovaných zařízení, infračervené roznětky, špičkové zaměřovače bombardérů  a dálkově naváděná bomba Lorenz 7H2 a  Lufte 7D , palubní radary FUG200 Hohehtweil pro noční létání , a jedna tuna diplomatické pošty …

Dále Washington obdržel kompletní plány pro stavbu továren  obávaných dalekonosných raket V2, a dále konstrukční plány pro stavbu nových „tichých“ torpéd …

Tyto dárky,které USA dostaly do vojenské technologické převahy, nemohly padnout Američanům do ruky i s dotyčnými vědci do rukou jen čirou náhodou , tvrdí Hydrick .

Martin Bormann se základním vzděláním se stal profesionálním vrahem něm. odborářů ve službách Freikorps, za což byl počátkem 20.let odsouzen .

Po svém propuštění z vězení vstoupil 1925 do NSDAP a přátelil se s Hitlerem, který mu byl za svědka na svatbě s dcerou předního nacistického funkcionáře (zemřela na otravu rtutí 1946, 9 z jejich 10 dětí přežilo)  a později kmotrem jeho nejstaršího syna Martina …

Bormann se po nástupu Führera k moci stal jeho osobním tajemníkem, a tím, že kontroloval přístup k Hitlerovi, měl obrovskou moc, o to více, že byl správcem Hitlerovy Nadace pro německý průmysl, kam „dobrovolně“ přispívali němečtí průmyslníci, a jehož finance poté MB přerozděloval mezi jednotlivé nacistické funkcionáře a jejich sektory .

Bormannovi se přezdívalo Král intrik, a několik autorů , např.Louis Kizler v knize Hitler´s Traitor, a ve svých Pamětech i Reinhard Gehlen , tvrdí , že po celou dobu války byl Sověty placeným agentem  …

Předpokládá se, že stál za groteskním letem s „mírovým posláním“  dvojníka Rudolfa Hesse do Británie v 5/41, protože  fingovaný Hessův odlet  ( šlo o dva letouny, pravý Hess odstartoval bez přídavných nádrží, po svojí běžné cvičné trase ) mu uvolnil cestu do funkce kancléře NSDAP/ Partei Kanzler, kterou Hess zastával (co se stalo se skutečným Hessem, s velkou pravděpodobností se jeho letoun zřítil, si jeho dvojník, který byl nakonec ve špandavském vězení „cizím zaviněním „  v pokročilém věku , ale bez známek senility, oběšen , odnesl do hrobu, viz kniha Rudolf Hess od britského voj. chirurga, který ve špandavské věznici dva roky působil, kolem 73-75,  a potvrdil,  stejně jako první britský lékař tohoto dvojníka, že nemůže jít o Hesse, protože neměl nejmenší známky po těžkém průstřelu levé plíce z roku 1917, rána ,která Hessovi ošklivě zhnisala, se kterou byl podle armádní zprávy 4 měsíce v nemocnici, kvůli které byl zbaven výkonu voj. služby, a v důsledku které, měl podle svého bratra a manželky, velkou ošklivou jizvu na hrudi i na zádech, a nevyšel žádný kopec, aby se nezastavoval a ztěžka nedýchal   … Jeho dvojník se také 25 let odmítal s někým „z rodiny“ setkat …

V období 30 let po válce byl MB několikrát spatřen, jak si v pohodě a ve zdraví užívá života, čemuž nasvědčuje i skutečnost, že když byl otevřen údajný hrob Heinricha Müllera, šéfa Gestapa, se kterým, jak je zdokumentováno, utíkal, Müllerovo tělo se v hrobě nenašlo , třebaže „svědci“ tvrdili, že Müller zahynul  při bombardování BER ...

Stalin prostřednictvím svých emisarů Harrymu Hopkinsonovi, důvěrníku a politickému poradci prezidenta F.D.Roosevelta i Trumana, sdělil, že jeho rozvědčíci zaznamenali útěk MB z BER pozdě v noci 29.4.45 na palubě malého letadla v doprovodu tří mužů, jednoho těžce zraněného celého v obvazech , a jedné ženy …

Poté jej vysledovali v Hamburku, jak 1.5. nastupuje do obří ponorky …

 Je zdokumentovaným faktem, že v době nepřetržitého bombardování Berlína, za kterého nacistické vedení propadlo panice, MB vyjednával přes radiovou frekvenci s admirálem Karlem Dönitzem, velitelem německých ponorek, a snažil se jej přemluvit, aby jej přijal ve svém štábu, což Dönitz odmítal, dokud mu k přijetí MB nedal, na Bormannovu žádost, rozkaz samotný Hitler  …

Od tohoto okamžiku se informace ztrácejí .

Vášnivá nacistka,která Hitlera zbožňovala až do své smrti 1979(67), Hanna Reitsch, byla jednou ze dvou žen, které Hitler vyznamenal železným křížem, a jediná žena, která dostala z rukou Hitlera vyznamenání letectva posázené diamanty … Ve svých Pamětech tvrdí, že 26.4. zaslechla Hitlera, jak plánoval hromadnou sebevraždu všech svých velitelů .

Také tvrdí, že chtěla svým letadélkem  odvézt šest malých dětí manželů Goebbelsových, které byly v Hitlerově  bunkru od 22. dubna, ale že si to Goebbelsovi nepřáli (rodiče je 30.dubna, kdy Hitler spáchal údajnou sebevraždu, otrávili) .

Reitsch ve své autobiografii vypráví, jak malým letadlem Fieseler Fi156 Storch (Gerhard F., stejný typ byl použit při útěku Mussoliniho) 29.4.,kdy již BER byl obklíčen Rudou armádou, odvážela svého milence, při přistání vážně zraněného, leteckého generála Ritter von Greim, nejprve do Hitlerova berlínského stanu, kde jej Hitler jmenoval velitelem Luftwaffe, a poté s ním pozdě v noci 29.4. , na příkaz Hitlera, letěla pryč z bombardovaného BER ( von Greim odvážel Hitlerovu poslední závětˇ a jiné důležité říšské dokumenty, Hitler údajně spáchal sebevraždu 30.4.) , a to nejprve do štábu admirála Dönitze, (kde mohla vysadit Bormanna a Müllera), a poté na jih k rakousko-švýcarským hranicím … Reitsch v knize samozřejmě nepřiznává, že převážela ještě dva další muže, a falešně popisuje,  jak s těžce zraněným prominentním Hitlerovým generálem,s Hitlerovou závětí v kapse, prolétávála hustou sovětskou protiletadlovou palbou několik set smrtelně nebezpečných km od naplánované trasy, „ jen aby se von Greim mohl rozloučit s admirálem Dönitzem …“ .

I jiné různé prameny se při popisování událostí posledních dnů války zmiňují o nočním letu z 29 na 30.4.45  malého letadélka s dámou (33/1945) na palubě …

Reitsch s Greimem nakonec padla do zajetí Američanů … Oba, ona v slzách, poté do nekonečna na všechny otázky Američanů jen odpovídali : „ 29.4. , kdy nám Hitler přikázal, abychom z jeho bunkru odešli, byl pro nás nejčernější den, chtěli jsme s ním zemřít … „ O Hitlerově bunkru mluvila jako o „ oltáři vlasti“ a odmítala věřit „pověrám“ o koncetračních táborech … Zatímco její rodiče (otec lékař) zemřeli 1945 při deportaci ze strany Poláků , ona byla držena v US vězení 18 měsíců , a poté propuštěna …

Po válce, kdy  pokračovala v lámání rekordů v lítání, ji do svých domů pozvali ind. prez. Nehrú (1959), J.F.Kennedy (1961) , pracovala pro ghanského prezidenta … Pár let před svou smrtí prohlásila US novináři Ronu Laytnerovi :“ Čím je dnes Německo ? Zemí bankéřů a výrobců automobilů se změkčilou armádou …Nestydím se říci, že jsem věřila v nacionální socialismus (pův. studovala medicinu), stále jsem po válce s láskou nosila Železný kříž ,který mi Hitler dal … Dnes by Němci pro Hitlera nehlasovali, mají pocit falešné viny , zatímco naše skutečná společná vina spočívá jenom v tom, že jsme prohráli …“

Hydricks uvádí další důkazy na podporu svého tvrzení, že se MB stavil u Dönitze proto, aby nastoupil s Müllerem do ponorky U234 … 

Tímto důkazem je záznam konverzace mezi radiovým spojařem na ponorce U234 , který v polovině dubna 45 obdržel přinejmenším jednu zprávu na vysoce prioritní velitelské frekvenci z Hitlerova bunkru, když ponorka kotvila v norském Kristiansand . Zpráva zněla :“ U234, vyplujte jen na příkaz nejvyššího velení, Hitlerův štáb … „ , což potvrzuje, že mezi ponorkou a někým z Hitlerova štábu spojení bylo …

Za pár minut nato přišla zpráva od Dönitze, jenž se snažil udržet si ponorku pod svým velením . Zpráva zněla :“ U234, vyplujte jen na můj příkaz . „

Pár hodin nato ponorka z Kristiansand vyplula směrem na jih do Hamburku , kde Stalinovi agenti viděli MB nastupovat 1.5. brzy ráno do obrovské  ponorky …

Nicméně cesta ponorky z Kristiansand do Hamburku by za normálních okolností trvala jeden den, ale podle těchto svědectví ponorka vyplula z Kristiansand již v polovině dubna, MB nabrala až 1.5. …

Pokud ponorka sledovala kurz do Japonska, jak tvrdil její kapitán a oficiální historie ,pak plula pouze 1,5 mil za hodinu, což je na prchající ponorku stěží uvěřitelné, že se vlekla šnečím tempem … Proto Hydricks tvrdí, že od poloviny dubna potichu brázdila vody Severního moře, dokud se MB s Dönitzem nedohodl (což vysvětluje , proč se Dönitz, zcela bez polit. zkušeností a bez jakýchkoliv předchozích polit. ambicí, stal k údivu celého světa Hitlerovým nástupcem ) , poté vklouzla za tmy do Hamburku, nabrala MB a Müllera, MB vyložila na španělském pobřeží , až 12. 5., když byla jen 500 mil od kanadského New Foundland, o sobě poprvé dala vědět,  a poté se za mysteriózních okolností na volném moři vzdala americkým lodím …

Dalším důkazem pro Hydricka na podporu své teorie,že se MB dohodl s US voj. štábem, je fotografie, pořízená v době připlutí ponorky k amer. břehům místním fotografem , ukazující ,jak z ponorky vystupuje záhadný vězeň civilista,nápadně podobný Heinrichu Müllerovi, který podle Hydricka měl na předání komponentů k atomé bombě aj. materiálu dohlédnout ….

Na základě této dohody,kterou MB s US uzavřel, získali nacističtí prominenti volnou ruku k „exilu“ do obou Amerik …