Finanční bankrot Palestinské samosprávy

Izrael je vyspělým průmyslovým státem, jediné, co nemá, je pitná voda a ropa. Neprodyšné uzavření Předjordánska a Gazy ze strany Izraele v důsledku dvou intifád a nekonečných krvavých atentátů zaškrtilo i skrovnou palestinskou ekonomiku, ze tří čtvrtin dotovanou Evropskou unií jako největším individuálním dárcem ( k finanční pomoci od EU je nutno ještě připočíst finanční pomoc, kterou Palestinci dostávají od jednotlivých států EU na bilaterálním základě … ) , a jinými mezinárodními dárci, např. OSN či Washingtonem, který Palestincům také přispívá, bytˇskromně.

Zatímco proarabské státy zarytě tvrdí, že Palestinci jsou nejchudší na světě, mezinárodní dárci poukazují na to, že zatímco Afričané dostávají 27 dolarů mezinárodní pomoci na obyvatele, Palestinci drží světový rekord v úrovni mezinárodní pomoci : 505 dolarů na obyvatele …

Evropská komise se stala terčem ostrých útoků pro vydržování Palestinské samosprávy ze strany europarlamentu, jehož příslušná pracovní skupina mnoho let bila na poplach, že finanční pomoc EU Palestinci zneužívají pro financování svého terorismu.

Na poplach bily i MMF a Světová banka –  poskytnutá finanční pomoc slouží především na vyplácení vysokých platů palestinským funkcionářům ( bez bezpečnostních složek je jich 75.000 ) , takže na zdravotnictví a školství již nezbývá.

Brusel proto přitvrdil, a dnes pomoc vyplácí jen přes Public Financial  Management Reform Trust Fund/ mezinárodní finanční instituci k tomuto účelu vytvořenou v 4/04. 

Bohatá palestinská diaspora neinvestuje  na okupovaných územích kvůli katastrofální bezpečnostní situaci, jen přispívá do palestinského rozpočtu – příspěvky palestinských milionářů každoročně uvádějí zprávy MMF a Světové banky.

Když se Izrael z Gazy jednostranně stáhl, situace palestinské ekonomiky se ještě zhoršila, protože toto stažení nebylo provázeno svobodným oběhem zboží a pracovních sil ( Palestinci byli odříznuti od hraničních přístupů do Jordánska a Egypta) …

Palestinská samospráva uzavřela preferenční dohody se Saúdskou Arábií , s Jordánskem ,Egyptem,  a s EU  o tom, že tyto státy budou přednostně nakupovat její výrobky – problém je v tom, že své nabízené výrobky nediverzifikuje ( výrobní sektor v podstatě neexistuje) - 20%  palestinské pracovní síly pracuje v zemědělství (ovoce a olivy ), přesto Palestinci dokázali zavlažit jen 10%  z celkové využívané půdy …

Obě ekonomiky (izraelská a palestinská, zejména malé rodinné podniky ve službách , v dopravě ap. ) jsou nerozlučně propojené ( Izrael potřebuje levnou pracovní sílu – Palestinci pro něho představují 22%  pracovní síly, a naopak, Palestinci, bytˇ  méně placení, si v Izraeli stále dobře vydělají )  …

Ekonomické vztahy mezi Izraelem a Palestinskou samosprávou upravuje Pařížský protokol z roku 94 – mj. všechno zboží přivážené do Palestiny musí odpovídat izraelským normám, a kontroly tohoto zboží provádějí sami Izraelci .

Izraelská vláda vybírá dovozní clo, včetně VAT, a poté tyto obrovské částky ( v roce 99 byly v celkové výši 4 mld ) převádí na účty Palestinské samosprávy.

V letech 02 – 03, kdy útoky palestinských sebevražedných komand proti izraelským civilistům vyvrcholily, Izrael převody těchto financí zmrazil …

Tento Pařížský protokol ustavil Palestinský měnový úřad (AMP), který vykonává omezené finanční pravomoci, protože okupovaná území nemají vlastní měnu …

29.3.05 summit Ligy arabských států v Chartúmu potvrdil, že Palestinské samosprávě bude nadále podle svého závazku z roku 02 vyplácet měsíční finanční pomoc ve výši 50 miliónů dolarů ...

Palestinská samospráva měla k roku 05 deficit ve výši 80 miliónů dolarů – 26 miliónů dolarů, které na její účet v 3/05 převedly Sjednocené arabské emiráty, byly okamžitě zkonfiskovány Arabskou bankou se sídlem v Ammánu, u které je Palestinská samospráva až po uši zadlužena.

Také Izrael jí přestal vyplácet měsíční příjem 50 miliónů dolarů, které na ni přeúčtovává z vybraných daní a poplatků, a izraelská banka Hapolim oznámila, že se svými palestinskými protějšky ruší veškeré styky.

Navíc Washington přiměl Abbáse, aby uznal, a převedl na současnou vládu dluh ve výši 50 miliónů dolarů, kterou jako půjčku dostala vláda minulá.

US, a hlavně hlavní sponzor Palestinské samosprávy EU, prožívaly v roce 06, kdy ještě navíc ve volbách zvítězil Hamas, velké rozpaky, jak gordický uzel rozetnout.

US alespoň naznačily, že budou při pomoci palestinským uprchlíkům více spolupracovat s organizací OSN UNRWA a s nevládními organizacemi, ale uprchlíci tvoří jen jednu třetinu palestinského obyvatelstva.

OSN však návrh Washingtonu odmítlo, a prohlásilo za " vyloučené, aby jeho organizace nahrazovaly fungování orgánů Palestinské samosprávy, a to jak z důvodů morálních, tak praktických, protože kdyby mezinárodní společenství rozdrobilo institucionální struktury Samosprávy, jen aby nemuselo jednat s ministry, znamenalo by to konec Samosprávy a palestinského projektu „ ...

Další možností bylo rozšířit ještě více pravomoci prezidenta Abbáse, ale jak jeden diplomat OSN poznamenal : “ Prezident nemůže být ještě ministrem financí, zahraničních věcí, školství a zdravotnictví“ ...

Přestože hlavním sponzorem, a tudíž klíčovým prvkem pro přežití Samosprávy byla EU, ta o finančním krachu Samosprávy jako vždy oficiálně mlčela - přesto všechny rozvojové projekty EU na území Samosprávy byly nadále realizovány.

Usmiřovací dopis ministra zahraničí Samosprávy islámského radikála Zahara se  nejen minul účinkem, ale ještě vyvolal ostrou polemiku mezi islámisty samotnými pro svoji formulaci - mj. v něm stálo : „Izraelská okupace ohrožuje řešení, které předvídá vytvoření obou států “ , což někteří chápali jako vyjádřené uznání izraelského státu ...

Zahar to popřel s tím, že tato formulace byla do jeho dopisu vložena „ omylem“ ...

Po schůzce ministrů zahraničí EU v Bruselu  10.4.06  EU vyhlásila, že Hamas nesplnil její požadavky, tudíž s ním nemůže spolupracovat, a proto se chystá  přerušit Samosprávě veškerou svoji finanční pomoc.

K EU se přidal Washington, a přerušil Palestinské samosprávě vyplácení americké přímé pomoci ve výši 411 miliónů dolarů.

Funkcionáři Palestinské samosprávy to okomentovali jako „ aroganci Mocných“, a vyhrožovali, že „ země upadne do chaosu, zemi převezmou extrémisté, a spící pěšáci al-Kajdy mezi Palestinci povstanou k boji proti Západu“ ...