Extrémní pravice ve Francii a v Belgii

Na jaře 03 před květnovými federálními parlamentními volbami proběhla v Belgii  neúspěšná „ antineonacistická“ bitva , do které se zapojila i média, třebaže hranice mezi pravicí a krajní pravicí se v Belgii rozmnělňují ( v roce 01 Senát projednával omezení volebního práva pro ne-evropské přistěhovalce, představitelé klasické pravice pronášejí na parlamentní půdě otevřeně rasistické projevy, např. exsenátorka Jeannine Leduc*1939  ) .

Očekávalo se, že ve Vlámsku/Flandrech vyhraje „ hnědý“ Vlámský blok/Vlaams Blok/VB, zatímco ve Valonsku a v Bruselu krajní pravice (Belgická národní fronta/FNB) propadne pod 5%, ale získala 8% a stala se 5. nejvýznamnější stranou ve Valonsku ...

Jejím šéfem byl Daniel Feret *1944, měl blízko k OAS, pro neetické chování mu byla Lékařskou komorou v roce 87 odňata lékařská licence, a byl podmíněně odsouzen za to, že jako alibi vystavil lékařské potvrzení účastnici loupeže s braním rukojmích, od 94 europoslanec, od roku 02 stíhán pro podněcování k rasové nenávisti, roce 07 jej konkurenční vedení vyloučilo z FNB, v roce 08 odsouzen k jednomu roku vězení za finanční podvody…

FNB drží významné bašty v Charleroi, 50 km jižně od Bruselu, a v bruselské čtvrti Molenbeek se silnou muslimskou komunitou ( VB, napojený na evropské neonacistické strany, jednou podporuje Židy proti muslimům, podruhé Hamas proti Židům) …

FNB podporuje extrémistická křestˇanská skupina Belgie a křestˇanství ( ještě před veřejnou premiérou její šéf Alain Escada zorganizoval soukromé promítání filmu Mela Gibsona o Ježíši Kristu/ viz můj článek zde Ukřižování Krista jako „ pašijový skandál „, mezi 1.200 pozvanými hosty byli zejména ultrakatoličtí prominenti z Opus Dei), kterou v roce 89 založilo disidentské, neonacistické a exkomunikované Kněžské bratrstvo sv. Pia X. , a také jej podporuje „Koperníkova skupina“ z tzv. nové pravice, či skupina „Národ“ Hervého Van Laethem, ex vůdce neonacistické skupiny „Útok“.

V 12/03 Alain Escada pozval do Belgie muže číslo dvě francouzských neonacistů , europoslance právníka Bruno Gollnische *1950 (  má za manželku Japonku, v roce 07 byl podmíněn odsouzen za popírání mezinárodní kategorie „ zločiny proti lidskosti“, v roce 09 Gollnisch pochválil francouzskou vládu za deportaci 10.000  bulharských a rumunských Cikánů, a napadl Vatikán, který s deportací nesouhlasil, v roce 011 kandidoval na vedení strany proti Marině Le Pen  ) , jenž před členy této sekty pronesl štvavý projev proti EU, kterou označil za protikřestˇanskou a zednářskou.

O rok později Escada pozval na přednášku kontroverzního kardinála Gustaafa Joose/1923-2004/, jenž byl v roce 03 na kardinála povýšen, jak se šeptalo, jen proto, že svého času studoval s Karlem Wojtylou.

Brusel se snažil krajní pravici zlikvidovat soudními procesy, a politicky vytvořením „ sanitárního kordonu“ kolem jejího uskupení, který znamenal, že třebaže VB ve volbách významně zabodoval ( většinově pro ni hlasovala provincie Antwerpy, když VB odhalil, že radní z místní radnice nekalým způsobem využívali služební kreditní karty, takže musel odstoupit i šéf místní policie), celostátně moc nepřevzal, protože spolupráce s ním se pro demokratické strany stala tabu …

Před soud pro podněcování k rasistické nenávisti byl jako již mnohokrát v minulosti postaven (a v 12/03 odsouzen ke 4 měsícům vězení, prokurátor požadoval osm + zbavení občanských práv na 5 let, což neonacisté ve Valonsku u soudu běžně dostávají) bývalý příslušník elitní policejní jednotky Hubert Defourny, jenž poté, co strávil jeden rok ve vězení za ilegální prodej zbraní ve velkém, se vrhl na politiku, a stal se provinčním poradcem provincie Lutychu/Liege.

Ve Vlámsku neonacisty před soud nestaví – největší proces tohoto druhu se nepodařilo uskutečnit, když odvolací soud v Bruselu, stejně jako předtím v roce 01 a v roce 03 trestní soud, se prohlásil nepříslušným soudit tři nezisková sdružení VB pro šíření rasismu ( zatímco podle stejného zákona proti rasismu se před soudem může lehce ocitnout jakýkoliv majitel kavárny, který odmítne vstup neEvropanům) …

Přesto šéfové VB, mj. oblíbený Filip Dewinter*1962, šéf VB v Atwerpách, a šéf VB europoslanec Frank Vanhecke, měli nahnáno, aby v procesu nepřišli o svá občanská a politická práva ( v roce 012 Dewinterova 19letá dcera pózovala na volebních plakátech VB v bikinách s burkou na hlavě s nápisem „ Svoboda nebo islám ? Nebojte se vybrat si“ ) …

Vlámské úřady tvrdí, že nemohou zakázat stranu, kterou demokraticky volí 15% občanů.

„ Valoni si hrají na antifašisty, a naším fašistům nahrávají, zejména když valonští socialisté přetahují naše voliče tím, že útočí na VB. Po útoku Valonů, navíc ještě od levice, se VB ve Flandrech stává ještě populárnějším“ …

V roce 04 byl v Belgii bouřlivě přijat zákon , který od roku 06 umožnil hlasovat v obecních volbách i cizincům, kteří žijí v Belgii minimálně 5 let, pokud podepíší prohlášení, že budou dodržovat belgickou ústavu a demokratické principy.

Zákon rozložil  „fialovou“ koalici premiéra Guy Verhofstadta ( nástupce Romaniho Prodi ve funkci šéfa Komise EU) , která sdružovala vlámské a valonské socialistické a liberální strany.

Zatímco Vlámská liberální strana/VDL s předsedou Karlem De Guchtem proti zákonu zuby nehty bojovala s tím, že tento zákon vžene část voličů z Flander a Bruselu do náruče VB, prosadil jej šéf Socialistické strany Elio di Rupo s italskými kořeny, kterého při hlasování podpořili valonští ekologové, valonské Reformátorské hnutí/MR, a valonští křest´anští demokraté .

Při čtení belgického tisku nesmíte podlehnout dojmu, že vyjadřuje celostátní názory, celobelgický tisk neexistuje, takže valonský tisk ( 15 deníků, 4 mil. Valonů) dodržuje „ sanitární kordón“ , zatímco vlámský tisk ( 10 deníků, 6 mil. Vlámů)  nechává představitele VB svobodně pronášet jejich názory.

Nejde jen o odlišné kulturní a politické koncepce, ale i odlišné historické pozadí – historicky starší valonský tisk se vyvíjel na počátku 19.stol. v době, která si zakládala na tradičních konzervativních hodnotách, a doposud je , jako tisk francouzský, ve vlastnictví několika akcionářských rodin, zatímco vlámský tisk vznikal v době agresívní industrializace, kdy se rodilo nacionalistické hnutí, je přímější a investigativnější, nekontrolují jej rodiny, ale finanční a průmyslové kruhy.

Přesto valonské a vlámské deníky mají jeden společný rys – jsou depolitizované, žádné belgické tiskové syndikáty nepatří k žádné politické straně, ani nemají vazbu na žádnou politickou stranu.

Existuje také deník Grenz Echo belgických germanofonních občanů.

Francouzská pravice

Někteří poslanci francouzského Národního shromáždění  marně usilují o zákaz neonacistických, rasistických a xenofobních shromáždění, které mohou mít i sportovní či festivalovou povahu, a kterým hojně asistují soukmenovci z Německa.

Třebaže zde roztahují vlajky s hákovým křížem a skandují  nacistická hesla, četníci a starostové prohlašují , že „ v důsledku ústavní svobody shromaždˇování nemohou zakročit, protože k  „ narušení pořádku „ nedošlo „, třebaže německé a rakouské zákonodárství neonacistické srazy kategoricky zakazuje .

V posledních letech ve Francii došlo k četným protiarabským a antisemitistickým  útokům ( ničení židovských hřbitovů ) , proto vláda požádala vnitřní zpravodajské služby (DCRG) o analýzu ultrapravicových uskupení, která mají asi 5.000 členů, nejvíce jich je v Alsasku-Lotrinsku a v Ile de France.

Jde o skinheady ( 2.000 členů, něco jako ultrapravicoví anarchisté odmítající disciplínu a ideologii, scházejí se v hudebních techno klubech, a spolu s chuligány i na fotbalových stadionech ), neonacisty, ultranacionalisty ( pétainisté, Francouzská akce L´Oeuvre francais, Franko-hispánský klub, Franská garda ), a identisty (podobně jako monarchističtí legitimisté vyzývají ke  „ společenství vlasti, těla a krve “, asi 500 členů ).

Identisté jsou sdruženi v organizaci Země a lid , v Bloku identistů (který má blízko k Národní frontě ), a ve Skupině obranného svazu (GUD).

Neonacisté jsou usazeni v Alsasku, propagují „ alsaskou vlast“, jsou odnoží svých zarýnských německých soukmenovců, scházejí se na společných koncertech.

Hlavními neonacistickými buňkami je  Esass Korps ( asi 200 členů) , jednotka Werwolf pro tajný boj ( asi 300 členů ) …

Existuje i nostalgická odrůda Waffen SS Truppenkamaradschaft zhruba o 20 členech.

Ultrapravicová Národní fronta Jean-Marie Le Pena se ráda setkává v Sandillonu (12 km od Orleansu v prefektuře  Loiret, ve které byly za 2.sv.v. tři koncetrační tábory , z nichž 18.000 Židů skončilo v Osvětimi  ).

Zpochybňuje nejen genocidů Židů , ale i francouzský odboj, který napadá a ironizuje.