Děti vojáci, oběti a bestie

UNICEF uvádí kolem 300.000 dětských vojáků, nábor a používání dětských vojáků je válečným zločinem. Děti nemají rodné listy, právně neexistují – proto je váleční lordi s oblibou využívají v ozbrojených konfliktech napříč planetou.

Pařížské závazky (Les engagements de Paris / The Paris Commitments) byly přijaty v 2/2007 na mezinárodní konferenci „Osvoboďme děti z války“ v Paříži, kterou společně uspořádaly francouzská vláda a dětský fond OSN UNICEF.

Status dítěte má dle nich každá osoba mladší 18 let, která je využívána jako bojovník, strážný, nosič, poslíček, špión, kuchař, zdravotník, sluha, či se stala obětí sexuálního zotročení.

K jejich dodržování se dobrovolně přihlásilo přes 110 států. UNICEF na základě těchto dohod podepsala mj. dohody o demobilizaci dětí v Nepálu, na Filipínách, Srí Lance.

Organizace Tygři osvobození tamilského Ílamu (LTTE)/Tamilští tygři, během občanské války na Srí Lance (1983–2009) masivně rekrutovala dětské vojáky (40% z nich byly dívky ). Tamilští tygři děti unášeli z uprchlických táborů, cestou ze školy nebo přímo z domovů během nočních/ranních razií.

V oblastech, které LTTE kontrolovala, musela každá tamilská rodina poskytnout jednoho syna nebo dceru pro válečné účely. Pokud rodiče odmítli, čelili fyzickému násilí ( dítě před odvlečením za vlasy z domu muselo zmasakrovat svoji rodinu, která dítě bránila ).

Děti procházely vojenským výcvikem v džungli, naučily se opravovat zbraně. Každý dětský voják dostal instrukce, aby v případě hrozícího zajetí srílanskou armádou spolkl kapsli s kyanidem nebo se sám odpálil granátem. Děti, zejm. dívky, byly využívány jako sebevražední atentátníci (tzv. Černí tygři), protože snáze prošly vládními kontrolami.

Pokusy o dezerci byly trestány brutálním bitím, mučením/uříznutím nosu/penisu nebo veřejnou popravou před ostatními dětmi.

Přestože LTTE v roce 2002 podepsala příměří a v roce 2003 se v akčním plánu s UNICEF zavázala dětské vojáky propustit, nábory nezletilých skrytě pokračovaly až do úplného konce války v 5/2009, kdy byla LTTE poražena srílanskou armádou.

Dětští vojáci dokáží být stejně brutální/i brutálnější než vojáci dospělí, proto mj. Severní Korea a Kreml děti systematicky militarizují již od školek.

Militarizace probíhala i v HitlerJugend, na konci války skončilo ve spojeneckých zajateckých táborech mnoho chlapců v nacistických uniformách ve věku 15 let. Byli využíváni jako kurýři, hasiči, sběrači starých oděvů.

Než byli povoláni do armády, s nadšením na velkých mapách sledovali vítězný pochod napříč Evropou svých starších vrstevníků, s prvním setkáním se smrtí ale nastoupily první pochybnosti.

V době, kdy vítězství smazávaly německé porážky, byla na Hitlerův rozkaz založena Lidová domobrana Volkssturm k posílení obrany Říše proti postupujícím spojencům a RA. Byla povinna pro všechny muže od 16 let do 60 let, kteří nebyli povoláni do Wehrmachtu. Přidělovali je k protiletadlovým bateriím nebo je umístˇovali do protitankových příkopů.

Později byli povoláváni i chlapci od 15 let a ženy. Výcvik řídil Himmler, politickou indoktrinaci Martin Bormann.

Pro ženy jacíkoliv vojáci přinášejí stejnou věc – roztrhané vagíny a mrtvé duše.

Již Stalinova armáda znásilňovala ženy a děti napříč Evropou, a nechávala ženy tvrdě zaplatit cenu svého „ vítězství „ ( začínala samozřejmě již na počátku svého tažení napříč SSSR znásilňováním sovětských žen).

V současných konfliktech však již nejde o odměnu vojáků, „ aby si užili „ , ale o strategii zlomit protivníka systémem organizovaného sexuálního násilí, viz mj. syrskou vládní armádu, která od vypuknutí demonstrací proti Asádovi v roce 2011, tuto strategii zařadila do svého teroru vůči demonstrantům.

Sexuální násilí v ozbrojených konfliktech prochází téměř všem pachatelům. 13.12.2017 vojenský tribunál v Kongu RDC odsoudil na doživotí 12 milicionářů, kteří v letech 2012-16 na hranicích s Rwandou systematicky brutálně znásilňovali děti.

Toto odsouzení bylo spíše zázrakem, viz kniha Impunité zéro/Nulová beztrestnost ( Justine Brabant + Anne-Laure Pineau ), která zahrnuje i svědectví o sexuálním násilí na bývalých vězních z US námořní základny Guantanamo – právním rámcem pro sexuální násilí byly CIA povolené zvláštní vyslýchací techniky/enhanced interrogation techniques, které v roce 2004 způsobily skandál ( sexuální násilí ze strany US vyšetřovatelů v ústřední bagdádské věznici Abu Ghraib, 32 km západně od Bagdádu, viz mé články o US intervenci v Iráku ).

Po úniku fotografií z Abu Ghraib US armáda skandál hodila na US důstojnice – na Janis Karpinski, která velela US 800. vojenské policejní brigádě a měla na starosti irácká vězení. Byla zbavena funkce 8.4.2005 spolu s dalšími 16 US vojáky ( mj. desátnice Lynndie England , která byla 2005 odsouzena ke třem rokům vězení za ponižování a mučení vězňů ), a degradována z brigádního generála na plukovníka. Další ženou byla právnička a bývalá podplukovnice US armády Diane E. Beaver, která dodnes tvrdí, že k žádnému mučení vězňů nedocházelo.

Francouzské intervenční jednotky ve Středoafrické republice ( Operace Sangaris ) provázel skandál ze znásilnění 41 dětí, tyto skandály provázely i příslušníky jednotek OSN z 31 členských zemí.

Ti funkcionáři, kteří na zločiny příslušníků jednotek OSN upozornili, byli i se svědky odstraněni, spisy se ztratily.

Málokterý válečný zločinec se dostane před Mezinárodní trestní tribunál v Haagu, jako např. válečný lord Thomas Lubanga Dyilo, zatčený na zatykač ICC 2006, odsouzený k pouhým 14 letům vězení ( hrozilo mu 30 let ) za masové etnické vyvraždˇování zmrzačování / utínání údů mačetou , znásilňování a najímání dětí pod 15 let do milic.

Ugandská rebelská Armáda Pána/Boží armáda odporu vznikla 1987 v severní Ugandě pod velením Josepha Kony ( má asi 50 žen a přes 100 dětí ), jejímž cílem bylo násilím vytvořit v Ugandě křesťanský teokratický stát založený na desateru přikázání. Ve skutečnosti cílem jejího šéfa bylo obohatit se, a „ rebelové „ byli placení žoldáci.

Projevovala se extrémním násilím vůči civilistům, masovými vraždami, mrzačením, rabováním.

Násilně unášely desetitisíce malých dětí ve věku od pěti let ( dětmi byla tvořena z 80% ), sedmiletí chlapci se stali vojáky, dívky sexuálními otrokyněmi, vojákům musely vařit a uspokojovat jejich osobní potřeby, mnohé umíraly při porodech, když rodily, vojáci se jim smáli a týrali je.

Jeden vysvobozený chlapec popsal, jak je ozbrojenci donutili jít dnem i nocí pěšky buší až k hranicím Jižního Súdánu. Děti, které již nemohly jít, zabili, a těm, které se pokusily o útěk, rozpáraly břicho a ostatním dětem poručili, aby střeva vytáhly, aby věděly co se jim stane, pokusí-li se o útěk. Za pár týdnů byli již děti nasazeny do bojů s Dinky ( největší etnická skupina v Jižním Súdánu ), spojenci ugandské vlády.

V dokumentu Les Enfants du Seigneur jeden 13letý chlapec jemným hlasem nevzrušeně vypráví : „Upaloval jsem lidi v jejich domech, zabíjel jsem lidi mačetou, i kojence „ ( kde vládne etnické násilí, i dětští vojáci uřezávají prsa kojících žen, aby již nikdy nemohly kojit, ženy většinou zemřou hned na místě ).

Některé děti v nesmyslná kázání svého Pána Konyho věřily i po návratu z pekla, který byl možný jedině, když byly děti zajaty vládními jednotkami, které je poslaly do rehabilitačních středisek US nevládní organizace World Vision. Tyto děti, jejichž rodiče byli zavražděni, mají paradoxně jedinou šanci – vstoupit do vládních jednotek, což Kampala amnestií umožnila, ale v bojích velitelé těmto dětem nevěří – neví, co by dělaly, kdyby se potkaly se svými ex spolubojovníky.

Zahraniční novináři se v dokumentu ptají, proč početná a dobře vyzbrojená ugandská armáda nedokázala povstání zničit v zárodku – ugandské úřady odpovídají, že tzv. mírové návrhy rebelů byly určené jen pro Západ, a že ministerstvo obrany naopak dostává málo peněz, aby nad rebely vyhrálo.

Diplomaté tvrdí, že ugandský režim jakékoli povstání potřebuje, aby ospravedlnil nájezdy vládních jednotek do bohatých oblastí Jižního Súdánu a Konga, a aby se před Washingtonem stavěl do role bijce teroristů, což Washington oceňuje (autoritářský režim prezidenta Yoweriho Museveniho vládne od roku 1986, 2026 opět „ vyhrál „ volby, jeho syn generál Muhoozi Kainerugaba, velí armádě a chystá se převzít moc v zemi ).

Opozice tvrdí, že tím, že milióny obyvatel/vesničanů Ugandy končí v uprchlických táborech, se režim obohacuje, protože si přivlastňuje peníze od OSN a nevládních organizací, které je pro tyto uprchlíky posílají. Do táborů nahánějí zejména etnikum Acholiů ( žijí v severní Ugandě v regionu Acholiland a částečně v Jižním Súdánu ), kteří převažovali ve vládní armádě do 1986, kdy Museveni provedl převrat.

Uprchlíci, mnozí s obličejem znetvořeným mačetami, v táborech žijí v hrůze, že budou uneseni protivládními milicemi, což se stává jednou týdně, či znásilněni vládními jednotkami, které je mají chránit.

Armáda Pána operovala i v pohraničních oblastech Konga, Středoafrické republiky a Jižního Súdánu. Kony je dlouhodobě na útěku, hledaný ICC.

Děti se v konfliktech využívaly v Súdánu, Nigérii ( nejhorší byla secesionistická a genocidní válka v Biafře 1967-1970, která se chtěla odtrhnout od Nigérie, v provincii bylo vyvražděno přes jeden milión obyvatel ), v Kongu Kinshasa, v Libérii ( dětští vojáci v milicích Charles Taylora do jeho milic 1992 samy nadšeně jako „ povstalci „ vstupovali ), Sierra Leone, v Afghánistánu, v Barmě, v Kolumbii a jinde.

Každý válečný lord si zřítí základnu u diamantového/zlatého dolu. Na jeho základně se střídají nejen afričtí emisaři, ale přicházejí i emisaři ze Západu, třebaže vědí, že prodej diamantů/zlata slouží k nákupu zbraní a drog ( které na základnu přivážejí jiní emisaři ).

Dle OSN v Haiti, kde vládnou pouliční gangy, polovinu gangů tvoří dětští ozbrojenci.

Jeden dětský voják po skončení občanské války uvedl, že je unesli ze školy a v lese jim řekli, aby zapomněli na své rodiny, že od nynějška jsou jen potravou pro supy ( zejména děti, které jsou posílány k odminování polí – miny deaktivují mačetou, většina z nich nepřežije, v 80. letech íránští ajatolláhové ve válce proti Iráku posílali do minových polí děti a starce, které přiváželi autobusy).

Po vymytí mozků, které zahrnovalo i znásilňování a ponižování, následoval vojenský výcvik. Za neuposlechnutí příkazu jim byl veřejně uříznut nos nebo penis.

Děti poté bez mrknutí oka se podílejí na masakrování civilního obyvatelstva, nepotřebovaly být ani nadopované amfetaminy ( zfetování vojáků, a zejména dětí, kterým se násilím píchají injekce, je podmínkou pro útok ), zapalují vesnice a zabíjejí mačetami nebo samopaly AK-47 vesničany – a to i vlastní rodiče, jdou-li vypálit rodnou vesnici/město.

Další skupinou dětských vojáků jsou ti, kteří chtějí pomstít vraždu svých rodičů, ale protože byli připraveny o lidskost, stávají se zabijáky nejhoršího druhu. Zatímco jiní bojují jen proto, aby válku přežili.

Vraždí třeba i 10-12 let, po skončení občanské války jsou z iniciativy OSN/nevládních organizací na 4-6 měsíců umístˇovány do center psychologické rehabilitace s minimálním účinkem pro jejich duševní zdraví – vraždily zfetovaní, své zločiny nedokáží přiznat, nepamatují si vůbec nic z toho, co dělaly. Poté jsou zařazeny do nějaké továrny/dílny.

Nejen Kim a Putin, ale i íránští Strážci revoluce od 3/2026 rozsáhle nabírají do svých milic i dětské žoldáky/ En Iran, les Gardiens de la révolution en pleine campaigne de recrutement d´enfants-soldats.

Severonigerijská islámistická sekta Boko Haram 19.2.2013 v Kamerunu unesla svoje první zahraniční rukojmí ( do této doby útočila jen na „ špatné muslimy „, kteří nedodržují právo šaría, a peníze získávala z únosů bohatých nigerijských podnikatelů ). Jednalo se o sedmičlennou francouzskou rodinu, která jezdila po místních národních parcích : manželé a jejich čtyři děti ve věku 5-12 let, a bratra otce. Svým úlovkem se pochlubila 25.2.2013 na internetu.

V arabštině neznámý zakuklenec ( do této doby veškerou komunikaci se světem obstarával její šéf Abubakar Shekau, zabit 2021 ) varuje Francii, která v té době vojensky intervenovala v Mali proti ozbrojeným džihádistickým skupinám, že má své „ bratry „ všude, i před branami Francie.

Na prezidentovi Nigérie ( Goodluck Jonathan ) a Kamerunu ( Paul Biya ) požadovala propuštění všech zajatých „ našich žen „ a „ našich bratří „ .

Její disidentská frakce Ansaru se naopak specializovala na unášení cizinců, v 12/2011 se přihlásila k únosu francouzského inženýra, a poté unesla sedm zahraničních stavebních dělníků..