Selhání: NATO zásobilo granáty a střelivem fanatiky z Talibanu

Koho NATO zbraněmi obšťastní příště? Al kajdu? A dodá teroristům pro jistotu rovnou tunu semtexu? Nebo se spokojí s pouhým dynamitem? - dodejme ironicky. Tyto a další otázky jsou však i při své ironii po tomto selhání legitimní. Pokud by se měly takové chyby v budoucnu častěji opakovat, byly by podobně legitimní i otázky ještě zásadnější.

Severoatlantická aliance údajně omylem zásobila vodou, jídlem, střelivem a granáty afghánské extremistické hnutí Taliban. Zásoby byly určeny pro místní policejní složky v jižním Afghánistánu, vrtulníky je ale údajně omylem shodily na území provincie Zabul, kontrolované Talibanem. Jak upozornil server iDNES.cz, internetová verze listu Guardian s odvoláním na bezpečnostní výbor afghánského parlamentu píše, že příslušníci Talibanu se zásob následně zmocnili. Aliance chybu vysvětluje lidským selháním - navigátora údajně zmátla velmi podobná krajina v oblasti. Podle afgánských politiků se ale ze strany NATO nemohlo jednat o náhodu. Mluvčí NATO v Bruselu to však ostře odmítla: "Uvědomujeme si to, ale neděláme z toho víc, než to je. Vypadá to, že někdo udělal chybu. Byl to spíš omyl než spiknutí," řekla Guardianu. 

Hm… „byl to spíš omyl než spiknutí“. To je opravdu šikovná formulace. Kdyby se náhodou ukázalo, že šlo ze strany některých vojáků NATO o úmysl, tak se lze odvolat na ono kouzelné slůvko „spíše“ (proč hned uvažovat o spiknutí, mohlo jít přeci a prostě o kšeft se zbraněmi). V každém případě však jde o zřetelný projev neschopnosti, který navozuje důležité otázky. Jestliže má NATO navigátora, kterého dokáže splést „podobnost krajiny“ na tak exponovaném místě jako je Afghánistán, jak to asi vypadá s kvalitou vojenských odborníků jinde? Kdo může zaručit, že příště kdosi podobně šikovný neshodí rovnou bombu na hlavu místním civilistům či vlastním vojákům? 

Na něco takového jistě nelze reagovat chabou slovní přesmyčkou, jak nám to předvedla mluvčí NATO. Talibanci jsou nesmiřitelní fanatici, kteří vraždí a mučí ve velkém, k čemuž jim granáty a střelivo, dodané na klíč a zdarma, jistě dobře vypomůže. S takovou kardinální chybou je třeba se vypořádat čestně, nikoli planým plkáním: Za celou věc mohou tito konkrétní vojáci, kteří byli takto potrestáni. A pro příště se budeme snažit takové chyby omezit tímto konkrétním způsobem… Takto mělo správně znít prohlášení mluvčí, aby nenahrávalo spekulacím  afghánských politiků, že nešlo o náhodu. Těžko si lze představit důvod, který by vedl NATO k vyzbrojování Talibanu, tedy vlastního nepřítele, proti němuž bojuje, ale to podezření tu je, již bylo vyslovené. A je třeba se s ním vypořádat s rozmyslem, nikoli vypouštěním vzduchových bublin. 

Nejde o nic menšího než o důvěru v Severoatlantickou alianci, která vojensky zaštiťuje euroamerické společenství. Kdybychom si snad po dalších takovýchto chybách měli propříště myslet, že NATO není schopné dostát svým záměrům bez takovýchto selhání, přišly by nejspíš na řadu další, ještě zásadnější otázky, například: Jsme schopni dělat důležité věci ve shodě s předchozími předsevzetími, která vycházejí z našich proklamovaných hodnot? Nebo jsme schopni o našich hodnotách jen hodnotně žvástat? A je tento způsob obrany demokracie a lidských práv to, co opravdu chceme?  

Při pomyšlení na bezradnost americké armády nastolit v Iráku nějaký přijatelný stav po obdivuhodně rychle vyhrané válce proti jednomu z nejhorších diktátorů, jsou tyto otázky docela namístě. Bylo dobře, že Američani svrhli Saddáma (mohli ovšem dodat nevymyšlené důvody pro válku, stačilo říci: chceme svrhnout bagdádského řezníka). Co však Američani v Iráku předvedli po skončení války, vyvolává velmi vážné pochybnosti o kvalitě armádního velení i o politickém zadání armádě. 

Nekončeme ale tak pesimisticky: Třeba se NATO podaří celou věc důkladně vyšetřit a popohnat konkrétní vojáky k odpovědnosti, ať už šlo o omyl či špinavý obchod. Třeba se propříště i podaří takovým věcem zamezit. Třeba se staneme svědky toho, že NATO přestane vlastní selhání zlehčovat - vždyť příště by něco takového mohlo být v našem bláznivém světě osudové. Kdyby se to vše povedlo, teprve pak bychom mohli říct: Omyly se stávají, chybovat je lidské. 

Obrázek je převzat ze serveru Kinderhilfe Afghanistan

Vážené a milé, vážení a milí,
kdo se mnou chcete diskutovat doopravdy, k věci, neanonymně, neútočně, slušně a bez urážek, napište mi, prosím, na e-mail: [e-mail] Děkuji