Dvojitý Chruščov Topolánka s Paroubkem

Topolánkova i Paroubkova společná "čínská politika": Země, která mučí zajatce nemá právo říkat ostatním nic o dodržování lidských práv, zaútočil nedávno na USA Mirek Topolánek. Použil tak heslo profesionálních antiamerikanistů a českých komunistů, které pochopitelně odpovídá i názoru komunistů čínských. Vytáhl se ovšem i Jiří Paroubek svým výrokem, že Tibet po mnoho generací náleží Číně, takže nikdo nemá právo mluvit do toho, co tam čínští komunisti provádějí. I s tímto výrokem byli čeští komunisti a další extremisti spokojeni. O čínských komunistech ani nemluvě. Nabízí se tedy otázka, proč se Topolánek a Paroubek navenek tolik nesnášejí, když mentalitou a schopností opakovat po komunistech kdejakou hloupost k sobě mají tak blízko.

Veselá parta: Topolánek, komunisti a další extremisti 

"Žádná země nemá v otázce lidských práv čistý štít a proto nemá kvalifikaci hodnotit situaci v jiných zemích. Čínské situaci nejlépe rozumí sami Čínané," řekla mluvčí čínského ministerstva zahraničí (Respekt, Velký čínský úklid).

Všimněme si, že čínská mluvčí řekla totéž, co předseda české vlády a ODS Mirek Topolánek, ovšem kultivovaněji. Shrňme to: čeští, čínští i jacíkoli další komunisti, antiamerikanisti, různí extremisti (levičáci i pravičáci) a údajně pravicový Topolánek napadají Američany za to, že povolují některé metody mučení zajatců a nemají tudíž co hovořit o stavu lidských práv v jiných zemích.

Titíž, stále včetně údajně pravicového Topolánka, se už ovšem neptají, zda ono mučení přineslo záchranu životů nevinných lidí, kolika teroristickým útokům po celém světě napomohlo zabránit (či v budoucnu může zabránit), kolik z oněch "zajatců" jsou buď přímo teroristi nebo alespoň lidi, kteří mají o teroristech a jejich akcích nějaké informace. Teprve po zodpovězení těchto a dalších otázek by totiž bylo možné Američanům případně něco vyčítat. Bez tohoto kroku znějí výčitky na adresu Spojených států jako pouhé pokrytectví.

Veselá parta: Paroubek, komunisti a další extremisti

Druhá část prohlášení mluvčí čínského ministerstva zahraničí zase koresponduje s Paroubkovým dlouhodobým vstřícným postojem k čínským komunistům. Čínské situaci rozumějí nejlépe Číňané a ti ostatní ať nám do ničeho nestrkají nos. Včetně Tibetu, genocidy a kulturního aparteidu, kterého se zde "ti, kteří tomu nejlépe rozumějí," dopouštějí. 

Ano, správně, co dělají komunisté ve své zemi, je jejich vnitřní záležitost, do níž nikdo nemá co hovořit. Mnohokrát jsme stejnou nesmyslnou frázi slyšeli od komunistů sovětských i československých. Není jediný důvod, proč by čínští, kubánští či korejští bolševici měli říkat něco jiného. Stejný názor ostatně mají diktátoři různých typů, nejen ti levicově extremističtí. Diktátor je tu přeci od toho, aby si dělal co on chce, bez ohledu na cokoli jiného. Kdyby totiž začal brát ohled třeba na lidská práva a svobodu, už by to žádný pořádný diktátor nebyl. To dá rozum, ne?

Dvojitý Chruščov pro Topolánka s Paroubkem 

Jenže dříve si tyto a podobné řeči, nesoucí se na demokratický Západ z nedemokratického Východu, demokratičtí politici tolik k srdci nebrali. Dělali proti komunismu co mohli, ekonomicky, vojensky, politicky i podporou demokratické opozice v totalitních zemích. To až dnes se demokratičtí politici přidávají na stranu totalitních a autoritářských režimů, na stranu komunistů a dalších extremistů, protože ani oni si nechtějí nechat mluvit do svých věcí nikým druhým. Nezajímá je názor vlastních občanů, proč by je mělo zajímat, co říkají jinde.

Topolánek by se jistě mohl snažit o zlepšení toho, co je terčem kritiky ze strany Američanů. Nebo by jim mohl vzkázat, že se mýlí (zcela, nebo do jisté míry) a spojit to s kritikou jejich analýzy stavu lidských práv v České republice. Namísto toho však pokřikuje na barikádě jako zanícený člen Komunistického svazu mládeže. Paroubkovi by samozřejmě neupadla ústa, kdyby vedle ekonomických zájmů České republiky razil i ohled na lidská práva. Říci, že události v Tibetu jsou čistě čínskou záležitostí, a navíc v momentě, kdy tam čínští okupanti vraždí bezbranné a nevinné lidi, vyžaduje opravdu velkou dávku cynismu a otrlosti.

Možná by bylo dobré, kdyby oba pánové konečně přestali předstírat hru na demokracii, na koalici a opozici, přiznali, že tvoří jednu partu, které jde v prvé řadě o osobní prospěch, a padli do dlohotrvajícího objetí. Takovému objetí se za bolševika říkalo "dvojitý Chruščov", protože návštěvy sovětských komunistických vůdců začínaly na letišti tak, že je jejich českoslovenští komunističtí slouhové přivítali dvojnásobným objetím a polibkem na rty. Vzhledem k Paroubkovu a Topolánkovu chování soudím, že není důvod název tohoto rituálu nikterak měnit.

Vážené a milé, vážení a milí,
kdo se mnou chcete diskutovat doopravdy, k věci, neanonymně, slušně a bez urážek, napište mi, prosím, na e-mail:
[e-mail] Děkuji