Čunkoline aneb Selebrita v akci

Jiří Čunek na gauči: "Rodinný doktor trval na tom, abych za vámi zašel. Pánbu ví, jak na takový nápad přišel! Jsem šťastně ženatý, máme krásný domov, jsem zdravý, v životě jsem ani den nemarodil, s rodinou jsme našetřili z dvacetitisícového platu behěm dvou let tři miliony, nikdy jsem se nenechal podplatit, dávky od státu jsem nikdy žádné nepobíral, zbožňuju Romy ..." "To stačí," zastaví ho psychoanalytik, "a jak dlouho to již trvá?"

Místopředseda vlády Jiří Čunek, který opilý na přechodu pro chodce srazil dva lidi, se na soudu o přestávce ptá státního zástupce Arifa Salichova, jaký verdikt podle něj může očekávat. Salichov odpovídá: "No, ten, co Vám hlavou rozbil přední sklo, nejspíš dostane pět let za vloupání do auta, a ten druhý, kterého náraz odhodil 15 metrů, dostane 8 let za útěk z místa činu."

Nespořte s liškou, ale s Čunkem. Jen tento finanční génius dokázal ušetřit z hubených sociálních dávek tři a půl miliónu korun.

Pane Čunku, odkud berete peníze?
Z nočního stolku.
A kdo Vám je tam dává?
Moje žena.
A ta je bere odkud?
Já jí je dávám.
A Vy máte ty peníze odkud?
Vždyť říkám, že z nočního stolku.

Čunek na poušti. Proti němu běží hladový lev. Jiří sepne ruce, poklekne, pozdvihne oči vzhůru a takto se modlí: Bože, napřed všechny ty tahanice okolo mých financí a ministerského křesla a teď ještě tohle. Vnukni té bestii nějakou křesťanskou myšlenku!
A opravdu, lev brzdí, pokleká, spíná packy a hledě vzhůru takto se modlí: „Hospodine, požehnej nám těchto darů, které z Tvé milosti požívati budeme."  

Víte proč Jiří Čunek nechal vystěhovat Romy ze Vsetína? Protože ho předbíhali ve frontě na sociální dávky.

 Žena sotva dechu popadaje přiběhne na policejní stanici: "Prosím vás pomozte mi, můj manžel se ztratil". Policista založí papír do stroje a povídá: "Uklidněte se, paní. Můžete nám ho popsat?" "No měří asi 180 cm, když se vzdává, váží 85 kg i s igelitkou se třemi miliony korun v ruce, má vysoké inteligentní čelo jako míval Jakeš, nekrade, je neúplatný a má vpravdě romské nadání na muziku. A jak se jmenuje? Víte co? Zapomeňte na to," odpověděla paní Čunková.  

Václav Klaus významně přispěl češtině novým významem výrazu „tunelování“ a výrazně oživil pojem „krádež“.
Miloš Zeman neméně význačně podpořil slávu České republiky slovem „klientelismus“.
Současný premiér Mirek Topolánek zase udivil celý svět celistvým pojetím podstatného jména „buran“. A šéf opoziční ČSSD Jiří Paroubek propustil všechny poradce a namísto nich si najal agenturu pro výzkum veřejného mínění. Od té doby je veřejné mínění vždy na jeho straně.
Další velikán našeho politického života, místopředseda vlády Jiří Čunek se coby šéf komise složené z našich předních politiků blýskl hned deseti novými mluvnickými pády. Český jazyk tak má díky našim vynikajícím osobnostem z vlády, ministerstev a parlamentu v současné době již celkem 17 pádů.
1. pád = kdo, co = nominativ
2. pád = koho, čeho = genitiv
3. pád = komu, čemu = dativ
4. pád = koho, co = akuzativ
5. pád = oslovujeme, voláme = vokativ
6. pád = o kom, o čem = lokál
7. pád = s kým, čím = instrumentál

8. pád = kdo z koho = korytativ
9. pád = koho jak = buzerativ
10. pád = koho kam = delimitativ
11. pád = kdo koho = likvidativ
12. pád = jak na koho = intrikativ
13. pád = komu co = podmazativ
14. pád = co za co = korupcionál
15. pád = jak komu = protekcionál
16. pád = kdo s kým = kopulativ
17. pád = co na co = prezervativ

Jaký je rozdíl mezi doslovnou a alegorickou interpretací? Vysvětlíme si to na pojmu šmok, jehož význam společensky přijatelným způsobem vyvstane porovnáním těchto dvou interpretací. Jiří Čunek byl nébich. Nikoho nezajímal, jako by nebyl. Jeho soused byl samá známost, samý večírek, samá společnost. Čunek si nechal od zkušeného souseda poradit, jak se dostat do společnosti. Z cirkusového zimoviště si pronajal velblouda, na hotelovém parkovišti si pro něj zamluvil dvě parkovací místa, zaplatil personálu za krmení a úklid a pak se na něm v klidu každý den projel po Václaváku. A najednou se začaly pozvánky na večírky jen hrnout a Čunek byl hned známá osobnost, hvězda a selebrita. Až - až jednoho dne přiběhne portýr a bez dechu hlásí: "-sím pane Čunek vembloud je pryč!" Jiří jde ztrátu nahlásit na

policii. A jakou prý měl espézetku. "Neměl, to není značka auta, to je živé zvíře!" A jaké prý měl jméno? No, jak mu pan Čunek říkal? "Jméno? Říkal? No velbloude to a velbloude ono; velbloude jsem mu říkal." A jakou prý má barvu. "Barvu? No velbloudí barvu!" A jestli prý to byl samec nebo samice? Jiřík úpí. "Šmarjá Jóósef...! Jak to proboha mám vědět! Co já vím o vembloudech!?" Pak se zarazí a povídá: "Samec to byl." A jakpak to prý ví najednou tak jistě? To už je Čunek - pro změnu zase - na koni. "No protože, pokaždý když jsem na něm jel, sbíhali se lidé a říkali: Zase je tu ten velbloud s tím hrozným šmokem!"  

Čunek: "Doktore, mluvím se sebou celé dny a noci!"
Doktor: ""Neberte si to tak, to se stává mnoha lidem."
Čunek: "Ale nikdo z nich neomílá tolik nesmyslů pořád dokolečka!"

V Brně pije chlápek vodu z kašny. Přijde k němu brňák a povídá: "Tý, kémo, nechlemté tu vasrůvku z tej atajnkaserne, blejó do teho zkalené machři a chčijó do teho morgoši!" Chlápek se otočí a ejhle, on to místopředseda vlády Jiří Čunek: "Helejte, já vám vůbec nerozumim, už sem v tý Praze ňák moc dlouho."
"Aha tak to jo," říká Brňák a pokračuje: "povídal jsem, voda je to dobrá, ale studená, tak pijte pomalu, ať se nenachladíte..."

Vážené a milé, vážení a milí,
kdo se mnou chcete diskutovat doopravdy, k věci, neanonymně, neútočně, slušně a bez urážek, napište mi, prosím, na e-mail: [e-mail] Děkuji