Ivana Dianová mě vyzvala k pokračování dálkového výslechu a já po dlouhém váhání pokračuji.
Moc toho nebude. Nechodím po Zemi ještě tak dlouho, aby informace o mě vydaly na sáhodlouhý traktát. Tož: Mám zelené oči, na hlavě místo vlasů chcíplou myš a v puse o jeden pár zubů míň, než je standart. Mluvím. Pořád. O všem. Od mala. Na zájezdu autobusem do Maďarska mě úplně všichni nenáviděli, protože jsem svým příjemným čtyřletým hláskem obšťastňovala posádku od Prahy až na místo určení. Ani pohádky nepomohly, protože jsem je opravovala. Koketovala jsem se studiem antropologie, ale protože umím nakreslit jen sluníčko a chcíplou berušku, je ze mě divadelní vědec a dramaturg (teda skoro, ale to sem nepatří). Ač je valná část naší rodiny černovlasá a černooká, mám dvě zrzavé a modrooké děti. Kde asi udělal přítel Mendel chybu? Mám absolutní hudební hluch a neumím zpívat. Vůbec. Už i děti mě okřikují. Ale protože jsem asi masochista, vzala jsem si hudebního skladatele. Mám ráda růžové víno a dobrou kávu. Což ze mě logicky dělá kavárenského povaleče. A jsem jím ráda. Fascinují mě lidé, kteří umí tvořit. Příběhy, obrazy, hudbu, nábytek a scénické návrhy. Hluboce. Neumím počítat. Střední školu jsem úspěšně dokončila jen díky kamarádce Irence, která od druhého ročníku gymnázia trpělivě vytvářela mé čtvrtletní písemné práce. Ještě jednou díky! Jsem podobná mamince a s věkem začínám být i ráda. Jen ta cesta k prozření byla velmi trnitá. Neumím systematicky uklízet a zrovna teď na mě z toho padají velké chmury. Vlastně vůbec nejsem systematik (což asi souvisí s tou matematikou), rozčiluje to mě, mého muže a vlastně asi všechny, kteří po mě kdy něco chtějí v termínu a přesném rozsahu. Zas to ale kompenzuji kreativitou. Když to shrnu – jsem zelenooká, kreativní, když se snažím, tak i docela milá. Mám pocit, že když se člověk hodně snaží, jde pohnout kolem dějin a změnit svět. Myslím si, že děti by se měly vychovávat tak, aby z nich vyrostli sebevědomí a dobří lidé, bojující za práva nejen svá, ale i těch, kteří sami bojovat nemohou, nebo neumí. Jo, a knihy jsou lepší než filmy, divadlo lepší než televize, maso lepší než salát a manžel lepší než sebelepší milenec. Otázky Ivany Dianové: 1. Ublížil jste nechtěně v životě nikomu, a nedokázal nebo nestihl to napravit? 2. Který den v týdnu máte nejraději? 3. Jak si nejlépe odpočinete? 4. Jakou písničku máte nejraději? 5. Jaký názor máte na euthanasii? 6. Který kouzelný dar byste si vybral: živou a mrtvou vodu, zneviditelňující plášť, stroj na vrácení času, obušek hýbej se nebo měšec s neubývajícími dukáty? 7. Dokázal byste věnovat své vlastní srdce k transplantaci - komu? 8. Našel jste v životě opravdovou lásku? 9. Bývá vám po sexuálním aktu smutno? 10. Máte nějaký nesplněný sen? 11. Bojíte se smrti? 1. Pevně doufám, že ne. Pokud se tak stalo, dejte mi vědět a zjednám nápravu. Dokud je čas! 2. Takový, kdy se potkáme všichni doma alespoň na pár hodin. 3. Spát, spát, spát. A když jsem vyspinkaná, pak v kavárně, na pivu s kamarády a (to už trestuhodně dlouho ne) na lyžích. 4. To je těžké, mění se situačně. Líbí se mi hudba mého muže a stálicí v pobrukování je Jaromír Nohavica. 5. Rozporuplný. Ráda bych její uzákonění, protože lékařská věda už zasahuje do oblastí, ve kterých by si mnozí nemocní asi ani nepřáli být. Smrt se vyléčit nedá a bylo by fajn, nechat umírající důstojně odejít. Na druhou stranu se případné právní úpravy děsím – vše je zneužitelné a při obecné morálce v naší zemi se vážně obávám, že i to umírání. 6. Strašně mě láká ten měšec. Peníze osvobozují... Ale nic, žádné pochybné dárky nebrat! Nejkouzelnějším darem jsme sami sobě my, tak se stačí krapet snažit a půjde to i bez nich. Doufám. 7. Nevím. Mám děti, vkrádá se mi myšlenka, že v případě ohrožení jim ano. Jinak ale posmrtně – komukoliv, kdo by ho ještě ve zdraví užil. 8. Ano. 9. Ne. Láskyplno, spavo a občas veselo. 10. Mám, ale neřeknu. 11. Teď ještě ano. Mám pocit, že je potřeba tu ještě chvilku strašit a dokončit rozdělané úkoly. Jinak ale ne. Bojím se ale smrti svých blízkých, už tu párkrát zalovila a úzko je mi z toho moc. Tak to by bylo, Danajko má milá. Snad jsem nezklamala. Výběr otázek pro případné následovníky nechám na nich. Je jich tu několik sad, tak hledejte. Nominovat nemám koho – tak hluboce jsem do místní komunity ještě nepronikla, ale moc by mě zajímaly odpovědi úžasných dam, které píši blog jako Madla a Vlaďka.
