Asi jsem suchar. Možná mám nějak pokřivený postoj k výchovné funkci pohádek. Možná jsem jako malý špunt měla toho Krtka až moc ráda a teď jsem prostě zklamaná… Nevím. Ale asi ho dětem zakážu. Nebo budu nové díly cenzurovat!
Když byly dceři necelé dva, dávali na ČT krtkovské večerníčky. Moc se mi nové díly nelíbily, ale trpělivě jsem čekala, až se novosti vystřílí a přijde starý známý Krteček, kterého jsem milovala jako malé dítě já. Nic se nedělo. A tak jsem jednou večer nechala dcerku u Večerníčka samotnou a vyrazila věšet prádlo. Jedním očkem po chvilce nahlédnu do obýváku a mé udivené oko spatřilo přibližně toto: Zajíc se zamiloval do Zaječice a šel se za krtkem poradit, co má jako dělat. Dostalo se mu rad, inu koupil kytku a vyrazil na námluvy. Zaječice kvitovala s povděkem, dali si pusu a začali se objímat (co všechno by zajíci mohli za účelem naplnění hlubokých citů ještě provádět, jsem si naštěstí ani nepřipustila). Minul nějaký čas a zaječice byla „v tom“. Všichni jásali, radovali se a nastal čas porodu. A co se nestalo? Zaječici začalo bolet bříško, položila se na zem a tvářila se nešťastně. Vyděšený otec běží za Krtkem, ten vše v okamžiku pochopí, uchopí lékařský kufřík a kleště(!) a vyrazí na pomoc. V téhle fázi příběhu jsem se tiše modlila, aby Zajícová slehla nenápadně za keřem a divák spatřil drobotinu až v náručí dojatého otce. Omyl! Zaječice roztáhla nohy, udělala se jí úhledná dírka a Krtek povytahoval potomstvo. Uf. Pokoušely se o mě mrákoty. Pidi hleděla s otevřenou pusinkou střídavě na televizi a střídavě na moje předporodní břicho a zdála se být v šoku ještě víc než já. No, nějak jsem to vysvětlila a na Krtka zanevřela. Po dvou letech Kanafásků a podobných radostí se Krtek s plnou parádou do Večerníčku vrátil. A já číhám na titulky jako ostříž. Díl s názvem Krtek a oslava mě nechal celkem chladnou, o to víc jsem po jeho odvysílání měla vztek. Na tvůrce i sama na sebe. Obsah jen stručně. Zajíc ráno zjistí, že kdosi cosi slaví, uchopí hudební nástroj a jde vzbudit kamarády. Krtek ale spí jako dřevo, tak ho nechají na pokoji, uchopí lahev šampusu (pak se ale ukáže, že tekutina uvnitř je červená), skleničky a jdou za žabkou slavit. Nalívají se a tančí u jezírka, střih – probuzený Krtek začíná péct žabce koláče. Ale kouří mu kamna. Podroušení kamarádi na nic nečekají a do milé hromádky nalijí tolik vody, že Krtka jme děs a ve strachu o holý život vykope otvor, kterým nakonec voda z nory bezpečně vyteče a vezme s sebou i koláče. Nejdřív je Krtek smutný, pak si ale dá taky skleničku, rozveselí se a díl končí obrazem tančících zvířátek, která svorně pojídají rozmočené koláče ze země. Spadla mi brada. Na model porodu vleže na zádech a s kleštěma si snad ještě argumenty najdu (i když výchova holčiček k tomu, jak se správně rodí je na zvracení), ale když někdo dětem podsouvá, že nejlepší oslava je s flaškou, to už je opravdu ekl. Nemluvě o tom, že když si přihnete, přestanou vadit i špinavé rozmočené koláče. A to jsem si myslela, že ČT a její Večerníčky jsou bezpečné, bez reklam a je možné k nim děti na chvilku posadit bez dohledu (a třeba napustit v klidu vanu). Asi budu muset přehodnotit svoje mateřské stereotypy a pouštět špuntům tak maximálně Hajaju. Teda jestli ho ještě nestačili zničit nějací moderní a osvícení tvůrci stejně, jako toho chudáka Krtka.
