Jsem nenapravitelný optimista!

Ovšem jak v čem. S přibývajícím věkem jsem došla k přesvědčení, že dobře už bylo, a když je mi nějak podezřele dobře už moc dlouho, přijde více či méně likvidační úder.

Kde mi ale optimismus nějak přetrvává, je oblast ryze osobní – nákup spodního prádla. Když jsem ještě byla malé hubené sele, disponovala jsem téměř modelkovskými mírami a koupit cokoliv byla spíš otázka výdrže a finančního zajištění, než čehokoliv jiného. A pak jsem otěhotněla. Dlouho se nedělo nic – prádlo bylo asi kvalitně vybráno a odolalo i zvyšujícímu se tlaku, což ho ovšem přešlo s nástupem posledního trimestru a rozšíření mých vnad nejen vpřed a dolů, ale i do podpaží, podkrčí a vůbec všude tam, kam lze rozkydnout. Inu, sebrala jsem veškerou odvahu a muže a vyrazila na lov prádla, a tiše doufala, že zachráním své křivky pro budoucnost. Když máte 75C, předpokládáte, že pořídíte prádlo o velikost větší a vymalováno. Omyl. Má nová bílá kamarádka měla úctyhodné označení 85E a to jsme zdaleka nekončily. Blížil se totiž porod a laktace! Chytré knihy radí o dvě čísla zvětšit košíčky a o číslo obvod!!! No fuj… Tak jo, no. Dvě bavlněné krásky odpovídající velikosti jsem tedy zakoupila. Když jsem je doma vybalila z krabic, udělalo se mi mdlo. Něco TAK obrovského jsem neviděla nikdy nikde. A to jsem ještě netušila, že až to má dcera – sosák pořádně rozjede, sotva budou stačit. I vzpomněla jsme si opět s láskou na mou matku rodnou a její hororovou historku o tom, jak tatínek pomáhal se žehlením a krom plen se mu na prkno propracovala i kojící podprsenka a on v ní suverénně otočil tam a zpět žehličku (takovou tu starou, bytelnou, sedmdesátá nebyla čas minimalizací) a se svým typickým humorem glosoval vzniklou situaci slovy – „ty máš větší prsa, než to nebohé dítě hlavu“. Takže asi tak. Splaskla. Sice ne úplně a ne do původního tvaru, ale pokrok byl tak znatelný, že jsem ty dvě bavlněné hrůzy rituálně uložila na spod šuplíku (jako memento) a vyrazila na nákupy. No, ten úžasný krajkový kousek vydržel přesně dva týdny a byla jsem těhotná znovu. Inu vytáhla jsme těhotenské prádlo, omluvila se odloženým kojícím kamarádkám (a dokoupila nové) a těšila se na lepší příští. Chyba! Není mi nic! Odmítám si kupovat prádlo velikosti 85E. Prostě ne. Držím se těch déček jako klíště, i když vím, že to není úplně ono, ale občas radši popotáhnu, než si připustit, že už nikdy nebudu to malé hubené sele. Nikdy! To radši zhubnu! Nebo iniciuji návrat bezpodprsenkové módy. Jsem totiž optimista – i po dvou dětech je přece možné obléknout 75C! Tak.