To pohlazení si budu pamatovat celý život...

Tak mi dnes blízký člověk, jenž utrpěl VŠ vzdělání řekl, že za komančů bylo líp. Že to prý bylo sociálně lepší, že kdyby nebylo komančů, nedal by onu VŠ. Že to prostě bylo vlastně fajn... Vzpomněl jsem si na tátu, pohladil mě jen jednou.

Co vlastně zrovna já mohu srovnávat a kde beru právo něco poměřovat? Jsem lepší, nebo horší? Nevím... Jedno vím ale zcela jistě. Kdybych se kdykoli postavil za komunisty, za ten marast co zde byl, musel bych se stydět sám před sebou.

 Mému dědovi vzali komanči vlastně všechno, ale nikdy mu nevzali čest. Umřel s vědomím, že se jim nepodvolil. Táta se v tom snažil nějak pokračovat, nebyl zrovna Mirek Dušín, ale nikdy si se soudruhy nezadal. Já to měl vlastně jasně nalajnovaný.

 Můj táta mě v životě jenom jednou dal facku a jenom jednou pohladil. Tu facku jsem si zasloužil, to pohlazení je pro mě bonus. Tehdy jsem přinesl ze školy ředitelskou důtku za to, že jsem odmítnul účast v prvomájovém průvodu. Táta si to přečetl a pohladil mě... Říkal: "Jseš frajer a mám tě rád." Tohle už jsem nikdy neslyšel.

Dneska jsem si vyslechnul, jak to vlastně bylo všechno fajn... Ona osoba má VŠ vzdělání a já ne. Nevím, třeba jsem hlupák, ale tohle nikdy nevezmu jako něco, co je fajn. Dnes můžu skončit pod mostem a vím, že nám vládnou hajzlové, ale nikdy bych nechtěl zpátky tu sviňárnu co se tvářila, že je tu kvůli nám.

 Táta mi dal jednu facku a jednou mě pohladil... Já to pochopil. To mi stačí. Obklopuje nás spousta svinstva, ale nedopusťme, aby se tady zase soudruzi starali o naše blaho!!!

 Pěkný den.