Dva dny, dva příběhy. Včera mi brečel na rameni starej, poctivej chlap a dnes mi bylo v jednom supermarketu trapno za jednu hodně starou paní. Jo, ale vlastně někdy v týdnu vyšly zase nějaké supervýzkumy, že je prý líp... Tak jsem asi vůl, žijící mimo realitu nebo patřím do kategorie "Statistická chyba."
Včera za mnou přišel jeden starší pán a říkal, ať napíšu o tom, v jakém blahobytu žije po 42 letech poctivé práce. Že hraje každý měsíc ruskou ruletu. Buď jídlo, nebo složenky. Byl žádat o sociální dávky, protože obojí prostě nedá. Povídal mi: "Styděl jsem se jako malý kluk, kterýho chytli kouřit na záchodě.." Pointa? Nedostal nic, tabulkově je pro sociálku v pohodě.
Dnes jsem byl v jednom supermarketu nakupovat a u kasy přede mnou stála hodně stará paní. Inteligencí zářící děvče, s prošpikovaným obličejem naprosto všude, té paní napípalo nákup a řeklo cifru. Ta paní, jak už to v tomhle věku bývá, kapku nemotorně začala otvírat peněženku a snažila se rychle vyhovět. Tak rychle, až jí ta peněženka vypadla. Sebral jsem jí ze země a podal té paní. Poděkovala mi a začala dolovat ty peníze. Dala tomu pípavému devčeti do rukou, co našla. Ta holka to začala počítat, to trvalo asi tak dvakrát déle, než ve druhé třídě ZDŠ, ale nakonec vítězně zvedla oči a zahulákala: "Chybí vám 20 Kč!" Ta stará paní, byla úplně hotová. Bylo vidět, jak je jí to nepříjemné a nakonec došla k tomu, že teda nevezme cukr... Úplně se mi sevřelo hrdlo, šáhnul jsem do kapsy, vytáhnul dvacku a podal jí té paní se slovy, že jí asi vypadla z peněženky a ať si ten život osladí. Poděkovala mi a podívala se na mě. Nejsem psycholog, ale myslím, že to pochopila.
Nevím proč, vzpomněl jsem si na bývalého ministra Drábka... Vidím před sebou všechny ty dobráky z Toskánska a je mi stydno. A pak mám věřit nějakým anketám a průzkumům? Kdo a kde je dělá? A komu jsou vlastně ty výsledky určeny?
Dva dny, dva příběhy... Možná náhoda, možná celkem drsná realita. Ovšem není podložena placenou agenturou.
Pěkný den.
