Postoj p. Mišíka, kdy zcela slušně, ale chlapsky rovně odmítnul vyznamenání z rukou současné hlavy státu, je pro mne osobně pohlazením po duši. Je moc fajn, že mezi námi stále žijí lidé, kteří nemají ohnutou páteř a mají celoživotní a konzistentní názor.
Tahle nedělní Mišíkova večernice pohladila po duši asi dost lidí. Poslouchal jsem a poslouchám jeho hudbu rád. Je svoje, má šťávu a textově je někde úplně jinde, než unylá muzika spousty jeho vrstevníků. Prostě Mišík... Svým nedělním rozhodnutím vlastně jen potvrdil sám sebe.
Je fajn pocit, že jsou mezi námi stále lidé, kteří si drží svůj postoj a názor. Není jich opravdu mnoho a jsem rád, že zrovna tenhle pán patří mezi tu hrstku. Ono je celkem jedno, že to odmítnul zrovna Zemanovi, jemu by asi daleko více vadilo to, že by byl oceněn vedle Čuby, nebo dalších prezidentových kamarádů. Tyhle placky by se měly dávat za něco, co je aspoň v mých očích někde jinde, než jak to vnímá současný pan prezident.
Mišíkův postoj a slušnost, by mohl být inspirací pro celou řadu dalších. V mých očích je tenhle zralej rocker těžkej frajer. Ne Černého fakáč, tohle je pro mne daleko větší a smysluplnější gesto. A naservírováno v duchu toho, co bychom měli obdivovat. Prostě, slušný lidi ještě žijou! A to je fajn...
Možná si dneska p. Čuba a pár dalších prezidentových kámošů odnese domů nějakou tu placku. Asi jo... Pro mne má tu největší PAN Mišík. Pustím si jeho večernici a řeknu si: "Jseš frajer!"
Jo a taky se může klidně kouknout do zrcadla... Takovou medaili si neodnese nikdo. Tuhle placku nedává Zeman, tu dává život a moc lidí ji nedostane.
Přeji pěkný den.
