Klaus by neměl plivat okolo, ale kouknout se do zrcadla...

Nic není jenom černé, nebo bílé. Věci se někdy dějí jinak, než bychom si přáli. Kdyby to bylo na mě, neřešil bych ani Havla, ani Klause a ani Zemana. Tihle "Tři mušketýři" se podepsali na nás všech natolik, že prostě nemůžeme dělat, že nebyli, nebo nejsou. Chce se mi říci, bohužel...

 Prostě ten LISTOPAD 1989 tady byl a změnil nám všem život. Nechci a nebudu hodnotit, nakolik pozitivně, či negativně a nakolik právě tihle tři pánové měli a mají vliv na další směřování naší země. Je nezpochybnitelným faktem, že pan Klaus se podepsal velmi silně na "nenažraném kapitalismu", kde neexistovaly špinavé peníze a morálka klesla k bodu mrazu. Jak zhasnul na začátku své politické kariéry, tak po sobě způsobně zhasnul a to tak, že ač už od onoho aktu "moudré amnestie" uplynul poměrně dlouhý čas, stále jsem nedospěl k onomu avizovanému prozření, že to vlastně bylo všechno O.K. Jeho kopání doslova do mrtvol, je jen známkou vlastní malosti a sebestřednosti. Nic víc.

 Jistě se dá souhlasit s tím, že Havel byl vlastně jen symbol. Ovšem, je třeba si uvědomit, že ona sametová doba byla vlastně celá stavěna na symbolech. Jistě nebyl Havel Mirek Dušín, svým způsobem se dostal na piedestal jen díky určité shodě náhod. Ale, když už se tím symbolem mimoděk stal, tak se oné role zhostil minimálně s určitou lidskou slušností. Nesouhlasil jsem se spoustou jeho tvrzení, ale kvitoval jsem tu obyčejnou lidskost. Někdy možná až těžko chápanou v době dravců.

 Když dnes v kontrastu Klause a Havla mám nějak vnímat Zemana, tak jak? Zemanovo někdy až buranské chování přímo kontrastuje s jeho, někdy až neskutečně parádními kousky, kdy si říkám, že to je snad schíza. Jednou s ním dokáži souhlasit a podruhé neskutečně kroutím hlavou, nicméně to, že je prezidentem právě on, beru jako přirozený vývoj. Neříkám, že jsem z toho osobně nějak nadšený, ale dalo se to čekat.

 Docela by mě zajímalo, nakolik by se ten vývoj nějak změnil, kdyby v tom sametovém podzimu někdo zařval: "Kryl na Hrad!" Třeba bychom tu dnes neřešili narcistické obhajoby vlastní malosti... Kdoví.

 Pan Klaus se s přibývajícím časem a s poklesem zájmu o jeho osobu, jen těžko smiřuje a ztrácí minimálně soudnost. Asi neumí objímat stromy. Měl by se ale konečně kouknout do zrcadla a upřímně si odpovědět, co po něm zůstalo a jestli je právě to jeho dědictví něco, co bychom měli adorovat. Kdyby tam kouknul a měl aspoň kousek něčeho, čemu se říká soudnost, tak by mlčel. Ne nadarmo se říká, mlčeti zlato...

 Pěkný den.