Neskutečné, fantastické, skvělé! Jarda Soukup zajel svůj životní závod a spolu s ním se v cíli zalesklo nejedno oko chlapa. Za tyhle slzy, se ale určitě nestydí nikdo. Díky Jardo.
Já vím, někdo řekne, že se vlastně nic nestalo, chleba levnější nebude, jenom nějakej Jarda byl třetí... Jo, ale ten Jarda je kluk z Čech. Doslova jsem byl nalepený na obrazovku a čekal, jak dopadne ten souboj s časem. Když se konečně kamera nalepila na aktuální dění a režisér si zřejmě všimnul, že tenhle kluk běží o medaili, bylo vidět, jak je Soukup na hraně, jak do toho dává všechno, co ještě v tu chvíli má. Neskutečný... Pro tohle se ten sport dělá, pro tyhle chvíle, kdy je člověk na hraně. Buď všechno, nebo nic. Když jsem do toho ještě poslouchal zvyšující se intenzitu komentátorů, cítil tu šanci, doslova jsem očima tlačil Jardu do cíle. Ty poslední metry byly nejhorší. Tlak mi vylítnul někam hodně nahoru, přestal jsem dýchat a čekal. Viděl jsem v pohybu Jardy, jak už to nejde, jak to dře na vůli... Ty poslední metry byly nekonečné, pořád jakoby se ten cíl vzdaloval. A pak tu čáru konečně tou lyží dal...
Neskutečný zážitek to byl už v té chvíli a bylo jasné, že Soukup jel "svůj" závod. Jen se ještě muselo čekat, jak pojedou další velcí favorité. Další minuty stresu, další minuty naděje. A pak už bylo konečně jasné, že tu placku Jarda má... Myslím, že kdo viděl ten neskutečně krásný závod, kde i třeba Ondra Moravec zajel super, dá mi za pravdu, že sport umí být krásný. Tohle je něco, co vám dodá kousek hrdosti na tu vlajku, kterou měl tenhle frajer u svého jména. Jardo, díky a klobouk dolů, hodně dolů...
Velký dík a obrovská pokora před nezměrnou vůlí jednoho kluka od "nás." Koukal jsem na to s pár lidma okolo a na férovku musím říct, ty slzičky tam byly. Ale chlapi přeci nebrečej... Asi alergie.
