Vliv k pronájmu: čínský marketing zaměřený na mladé

V kontextu rostoucího znepokojení z dezinformací ze strany autoritářských státních aktérů se minulý týden mezinárodní pozornost zaměřila na odhalení, že čínská státní média cílí na mladé influencery ze Spojených států. Čínsko-globální program výměny mladých influencerů (中国——全球青年影响者交流计划) si klade za cíl přivést do Číny mladé americké influencery, aby ukazovali svým sledujícím „skutečnou Čínu“. Reklama na tento program byla zveřejněna v deníku China Youth Daily (中国青年报) a na dalších mediálních platformách navázaných na čínský stát.

Tento krok přichází uprostřed zvýšeného napětí mezi USA a Čínou, které je dané probíhající obchodní válkou, zpřísněním vízových předpisů pro čínské studenty a rostoucí podezřívavostí na obou stranách.

Jaké jsou širší souvislosti?

Podmínky účasti v programu jsou jednoduché: Účastníci by měli mít alespoň 300 000 sledujících na TikToku, Instagramu, YouTube nebo X, měli by být americkými občany, projevovat lásku k Číně a k čínské kultuře a nemít žádnou „historii špatného chování“. Během desetidenního programu se účastníci podívají do měst Su-čou, Šanghaje, Šen-čenu, Chan-tanu a Pekingu. Dále uvidí čínská technologická centra, kde navštíví sídlo čínské platformy sociálních médií Xiaohongshu Technology co. (známé jako RedNote) či výrobce elektromobilů a baterií BYD co., a budou mít možnost živě streamovat z Velké čínské zdi.

To zní to skvěle, že?

Čínská strategie využívání zahraničních influencerů k „dobrému vyprávění čínského příběhu“ (讲好中国故事) – slogan, který v roce 2013 zavedl Si Ťin-pching – byla již dříve analyzována, ale její důsledky jsou stále podceňovány. Zůstávají otázky ohledně rozsahu vlivu, který tito wang-chungové (网红, internetové celebrity) mají, a ohledně toho, proč čínská vláda zahraniční influencery tak dychtivě láká. Příběhy zahraničních influencerů, kteří slouží čínské propagandě, stále více přitahují pozornost západních médií – a dalších influencerů. V loňském roce se na titulní stránky novin dostal příběh českého tiktokera Jana „Honziho“ Michálka, který se zúčastnil placené cesty do Číny a propagoval influencery napojené na čínskou vládu.

Michálek zdaleka není ojedinělý případ – podobné příklady byly popsány v Polsku, Řecku i jinde. Letos v dubnu cestoval po Číně se svými 47 miliony sledujících populární americký youtuber IShowSpeed, který dokumentoval téměř každý okamžik své velmi dobře připravené cesty a stal se tak „ambasadorem čínské měkké síly“.

V některých případech však naivita influencerů nebo neznalost čínského politického kontextu vyvolala negativní reakce. Když Martin Mikyska (alias Mikýř) napálil některé české a slovenské influencery tak, že na videu ze zinscenovaných schůzek (s herci vydávajícími se za zástupce společnosti) natočeném skrytou kamerou podepsali partnerství o spolupráci s fiktivní čínskou společností, vyvolalo to celonárodní diskusi jak o čínském vlivu, tak o etice Mikýřova počinu.

Proč je to důležité?

Zatímco Čína otevírá své dveře mladým cizincům a nabízí bezplatné zájezdy, aby utvářela to, jak je vnímána v zahraničí, USA se vydávají opačným směrem – zpřísňují vízová pravidla a omezují vzdělávací příležitosti pro čínské studenty. To je nejen malicherná diplomatická odveta, ale i promarněná příležitost a strategické selhání.

Zatímco Čína investuje znatelné prostředky do formování globálních narativů a posilování své měkké síly, západní demokracie zůstávají do značné míry pasivní – nejen v boji proti dezinformacím, ale také v proaktivní strategické komunikaci a v nabídce atraktivních, hodnotově orientovaných alternativ.

Uvalování omezení na čínské studenty neřeší skutečný problém. Naopak to oslabuje západní vliv a podkopává dlouhodobé vzájemné styky. Zejména Evropa si může počínat lépe a také by si lépe počínat měla. To znamená investovat do vysoce kvalitního vzdělávání, chránit akademické instituce a odmítat myšlení založené na povýšenosti a výlučnosti. Odpověď spočívá v sebevědomé a inkluzivní interakci: ve spolupráci s talentovanými studenty, v prosazování demokratických hodnot a v posilování akademické a kulturní výměny – ne s naivitou, ale beze strachu.