Časopis ECHO č. 36: Blížíme se podmínkám střední Asie, říká biolog Jan Pokorný. Cynicky dodávám: Tak je to správně, tak to má být!
Vždycky jsem si přál napsat článek, ve kterém bych nekompromisně objasnil, že deklasovaný malý vodní cyklus v české krajině není produktem globálního oteplování, ale probíhající desertifikace (jakože přeměna v poušť, tedy žádné zákusky). Mnohokrát jsem to promýšlel, vlastní vtipností se zalykal, ale vždycky si nakonec sedl na ruce - protože výsledek by zákonitě musel být křížencem mezi fanatismem a školometstvím.
V obdobném duchu se nese nadepsaný článek (nedám sem odkaz, je to v tištěném, jen si jej běžte koupit). Docent biologie Jan Pokorný píše o tom, že odlesnění vrcholových partií Šumavy akceleruje vysoušení přilehlých oblastí Čech a bezzásahové zóny přispěly k nákaze smrků kůrovcem i mimo masiv Šumavy. Přidání dalších 10 tis. hektarů do bezzásahu považuje za “šílenství”. V článku objasňuje klimaticko-meteorologické jevy, které stojí za fenoménem středoevropského deštného lesa (tenhle termín tam nezazní, ale o nic jiného se nejedná - rozsáhlé celky vzrostlého horského jehličnatého lesa si v našich podmínkách utvářejí vlastní mikroklima s plně funkčním malým vodním oběhem, dotovaným občasným přísunem srážek z Atlantiku).
Téma je v článku podávané s urputnou naléhavostí - jestliže jsem doposud považoval Václava Cílka (jiného takového kazatele kultu malého vodního cyklu) za poněkud otravného, tak Jan Pokorný jej v tomto článku překonává.
Samozřejmě, Cílek i Pokorný mají oba pravdu. Jenže, ta jejich pravda je úplně k ničemu. Onehdy jsem četl nějakou knihu prvně jmenovaného a ten v ní položil řečnickou otázku, načpak jsou takové holínky. No odpověď byla samozřejmě taková, že do pole se s tím chodilo, neboť dříve byla pole nacucaná vodou, zatímco dnes se dá po polích jezdit autem (a mnohdy o dost lépe než na přilehlé silnici - ale to by bylo na zcela jiný článek). Důvod nacucanosti byl jednoduchý - protože jediné dostupné hnojivo byla chlévská mrva, tak byla ornice nemeliorovaných polí plná organických zbytků v různém stadiu rozkladu a svojí konzistencí byla s trochou nadsázky blíže rašeliništi, nežli tomu, co na poli vidíme dnes. Důvod proměny je jasný - koňské síly už nedlí na slámě ve stájích, ale v motorech, kravský hnůj a prasečí kejda se vozí do bioplynky, a na poli se hnojí umělými hnojivy vyrobenými ze zemního plynu. A pod poli je velké technické dílo - odvodňovací soustava. Cílek dodává, že to vše je bohužel nezbytné, protože na poli potřebujeme pevnou půdu pod koly velkých traktorů a hlavně, obilnina je stepní rostlina. Tj. vláhy po vegetační dobu opravdu jen přiměřeně, a hlavně, žádnou vysokou spodní vodu.
Pan Pokorný by si tu knížku od Cílka měl také přečíst. Ve svém článku v časopise ECHO brojí proti velkým širým lánům, že se nad nimi přehřívá vzduch a vzestupné proudy strhávají vlhkost do vyšších vrstev atmosféry a větry jsou odnášeny z regionu pryč, často až nad oceán. Prezentuje to jako závadný stav. Jenže, když se podíváme na aktuální způsob hospodaření na polích (z krajiny se stala zemědělská fabrika obsluhovaná velkými stroji, a celý ten byznys má směšně malé nároky na pracovní sílu), je nanejvýš zřejmé, že vyprahlá step je nutností a není síly, která by to změnila. Jistě by šlo hospodařit na radikálně menších celcích, třetinu orné půdy obětovat na obnovné prvky (remízy, mokřady….), a ten zbytek obdělávat šetrnějším způsobem (malé stroje, koně a jiný dobytek), ale pak se dostaneme do situace, že v zemědělství bude muset dělat mnohem více lidí a potraviny budou několikanásobně dražší. Zkrátka, náš materiálně bohatý život je úzce spjat s obrovským nárůstem produktivity v zemědělství a obnovit krajinu tak, aby se v ní hospodařilo tzv. “udržitelně”, by z tohoto hlediska byl jednoznačný krok zpět.
A to je vlastně i pravý důvod toho, proč se řeší globální oteplování, namísto desertifikace. MEŘO, palmový tuk, solární panely, větrníky, elektromobily a spousta dalších věcí jsou monetizovatelné široké veřejnosti, ať už dobrovolně, nebo z donucení, ale nesáhne se nám na naše pohodlí (no, zatím ne, že…). Teorie, že mezi obsahem CO2 v atmosféře a nárůstem globální teploty je příčinná souvislost a že se nejedná o pouhou korelaci, je mnohem lépe komerčně využitelná než plamenné apely pánů Pokorného, Cílka a dalších, že bychom se měli začít chovat k naší krajině o dost slušněji a že je v našich českých silách začít klidně hned teď.
Měl bych pro pana Pokorného (samozřejmě, že jen z legrace) jeden takový návrh: Když už chodíte po hřebenech té Šumavy s tou nově obnovenou “tundrou” a lamentujete nad přehříváním vzduchu (namísto letních lesních 25 stupňů Celsia je tam tundrákovských 30 až 50), zkuste tam rozmístit měřící stanice. Z minulosti jsou určitě nějaká data (meteostanice z chladivých lesních palouků) a nyní naměřené teploty budou určitě vyšší. Což je podezření na globální oteplování a to si vyžaduje co? No další zkoumání, a k dalšímu zkoumání je třeba co? No přece granty. A hnedle bude lépe na duši, když člověka kromě slunce nad hlavou hřeje i něco pěkného v kapse….
No jo, pěkně mu radím, ale v tom článku vlastně píší, že on Jan Pokorný je ročník 1946…. Tak ten už ve svém věku kariéru honit nemusí a může si tak říkat pravdu, kde a jak chce. Sice je na to sám, pážete nemaje, sám burcuje lid, co jej stejně neposlouchá - ale i tak je to šťastný muž…….
