Hledání pronájmu v Melbourne: transsexuálové vítáni, heterosexuální páry ne

Po dvou týdnech v Melbourne už jsme téměř místní. Chodíme, běháme a jezdíme vlevo, naučili jsme se orientovat v místní (nepřehledné) dopravě, nepotřebujeme se ptát na cestu a naopak se občas někdo zeptá nás. A máme kde bydlet.

Podle aktuálního počasí u vás se zdá, že podzim v Austrálii je přeci jen o něco příjemnější než jaro v Česku. Alespoň tedy zatím! Snad budou brzy vaše dny prohřátější a slunečnější…nebo alespoň přestane sněžit. Tady jsou dny nádherné, teplota se drží nad 25° a je většinou jasno.

Dnes se stěhujeme do nového bytu, kde už snad vydržíme až do konce našeho pobytu. Polepšíme si v každém případě, prvních 14 dní jsme totiž s manželkou spali na společné matraci na zemi. Ale i tak jsme za to byli vděční, sehnat bydlení z Česka je totiž prakticky nemožné.

Shánění bytu zabralo téměř celý první týden našeho pobytu a bylo mnohem barvitější, než jsme čekali. Dnešní část blogu tedy bude právě o nájmech a bydlení v Melbourne.

Ze začátku to vypadalo beznadějně: výše nájmu za malý pokoj ve sdíleném bytě je sice podobná jako nájem celého bytu v Praze…ale v Austrálii se vše přepočítává na týdny, ne měsíce. A protože měsíc má čtyři týdny, vychází zdejší nájmy na čtyřnásobek. Zpočátku také nikdo nereagoval na naše maily, a když už se ve schránce nějaká zpráva objevila, většinou nám pisatel sděloval, že o páry nemá zájem.

To už se dostáváme k jednomu specificky Australskému rysu – obrovské toleranci vůči všem sexuálním menšinám. Toalety jsou zde běžně rozděleny kromě ženských a mužských také na transgender (nebo také obecněji „ostatní osoby“) a při vyplňování formuláře ohledně pracovní pozice ve veřejné správě jsem pohlaví vybíral dokonce z pěti kategorií (kromě obligatorního muži/ženy také méně obyklé kategorie indeterminate/intersex/unspecified)! Václav Klaus by nespokojeně krčil obočí a mluvil o nebezpečném homosexualismu a transgenderismu. Legrační je, že při hledání bydlení můžete zaškrtnout kolonku LGBT (lesby, gayové, bisexuálové a transgender), ale kolonka pro heterosexuální pár chybí. Proto jsme byli často ignorováni nebo odmítnuti.

O to beznadějněji jsme se cítili po první návštěvě. Čtvrť, ve které se byt nacházel, nebyla moc hezká, ale přežít se to dalo. Když jsme se ale ocitli konečně na místě, objevil se před námi hrůzný výjev: Prosklený pokoj, ze všech stran oblepený prostěradly, a v mezeře mezi nimi byla k zahlédnutí kymácející se postava neurčitého arabsko – tmavého původu. To jsme ještě netušili, že jsme právě viděli nejstřízlivější osobu v domě.

Viditelně nervózní majitel dorazil za chvíli a na můj dotaz ohledně bizardního výjevu odvětil, že je to vlastně moc příjemný a přátelský člověk, jen si občas dá večer skleničku. Tou asi myslel litrovou láhev, kterou držel dotyčný v ruce. Dům byl ohavný a neudržovaný i zevnitř. Postavy, které jsme vevnitř potkali, měly podivně nepřítomný skelný pohled, naznačující, že večerní sklenička asi nebude jejich jediná neřest. Vzali jsme nohy na ramena a začali jsme se poohlížet po trochu dražším bydlení.

I tak to byla legrace. Přišli jsme na prohlídku bytu, kam za sebe majitel poslal náhradníka. Ten nás sice pustil do domu, ale neznal cenu nájmu, nevěděl, který pokoj chce majitel pronajmout, ani od kdy.

Taky jsme si udělali výlet za jedním úzkostným manželským párem, který odmítal sdělit adresu bytu a navigoval nás tajně pomocí sms ze skrytého čísla. Nutno říct, že byt byl útulný a krásný, ale dal jsem na tatínkovu radu a úzkostným nájemcům jsme se vyhnuli.

Až další místo bylo to pravé! Nakonec jsme přeci jen našli byt, který splňoval všechny naše požadavky. Je v hezké a bezpečné čtvrti Elwood, blízko centra tramvají i na kole a hlavně…10 minut od pláže! Podél moře je vybudovaná úžasná cyklostezka, která vede až do centra Melbourne.  Majitelka bytu je tak laskavá, že nám zapůjčí své dvě kola, což nám vzhledem k ceně dopravy výrazně pomůže.

Hledání bydlení tedy, zdá se, končí happyendem! Teď nás s manželkou čeká jiný boj, a to o nalezení smysluplné práce. Držte nám palce!