Vánoce utopené v krvi. Svátky klidu a míru oslavujeme hromadnou genocidou

Plápolající svíčky, skleněné ozdoby blyštící se na vánočním stromečku, vůně jehličí a pomalu doutnajícího františku či purpury, ale také právě se smažících obalovaných řízků z kapra.

To jsou jedny z hlavních symbolů Vánoc, které se nám všem při vzpomínce na tento pravděpodobně nejvýznamnější svátek roku vybaví. Málo kdo z nás si ale asi uvědomuje, že většina těchto věcí se v našich „tradicích“ zabydlela vlastně nedávno a že k nám často původně přišly jako cizorodý import od našich západních sousedů.

Pravděpodobně nejnovějším z této sbírky domnělých českých tradic je právě štědrovečerní řízek z kapra doplněný bramborovým salátem. Ryba je sice tradičním postním jídlem a symbolem křesťanů už od nejranějších dob, ale zvyk jíst na Štědrý den rybu (tehdy ještě ani nešlo o kapra) k nám přinesly až v devatenáctém století německé a německy orientované měšťanské rodiny. Tradičním vánočním jídlem českých rodin býval houbový kuba – tedy žádné maso, ani rybí.

To, co se v dnešní době před Vánocemi děje v ulicích a supermarketech, nemá s českými tradicemi zhola nic společného. Nebo je snad českou tradicí mučit a týrat vystresované ryby nahuštěné a omlácené v maličkých kádích? Nebo je naší tradicí v megalomanské touze po zisku kapry celý rok nacpávat jako příslovečné posvícenské husy a pak je hromadně „lovit“ a zacházet s nimi přitom jako s neživými věcmi, které necítí strach ani bolest?

Patří snad k sváteční adventní atmosféře, aby kolemjdoucí ve všech větších městech naší země museli být svědky veřejných poprav, kuchání a čtvrcení těchto mlčenlivých tvorů? Nic jiného totiž tyto naše domnělé tradice nejsou. Jsou jen všemi tolerovaným hromadným vražděním živých bytostí ve jménu svátků klidu a míru. My všichni, pokud nic neuděláme, jsme stejně vinni. My všichni jsme stejní Herodové.

Vánoce by měly být především svátkem duchovním, dobou zklidnění a rozjímání. V současné době se však proměnily v něco, co je tomuto původnímu smyslu na hony vzdálené. Na rozjímání nemá nikdo z nás čas. Předvánoční dobu trávíme honbou za drahými dárky a stresujeme se takzvaným vánočním úklidem a zbytečnými kýčovitými dekoracemi. A nejsmutnější na tom všem je, že jsme z toho všeho už tak otupělí, že ani nejsme schopni vnímat, co se kolem nás skutečně děje a jaké utrpení naše „vánoční tradice“ přinášejí.

Proto bych rád všechny vyzval, aby se nad tím vším zkusili zamyslet a letošní Svátky zkusili strávit tím opravdovým vánočním způsobem. Tedy v klidu a v lásce k bližním – i němým tvorům. Aspoň jeden den v roce bez masa určitě vydržíme. A uděláme tak něco pro sebe i pro věčně zbídačovanou a znásilňovanou přírodu kolem nás.