Regulace realitního trhu? Pokud ano, tak prosím kvalitní!

Zabrání chystaná regulace realitního trhu podvodům nejrůznějších šmelinářů a parazitů, nebo půjde o bezzubý předpis v duchu hesla „papír pro papír“?

Česká republika je vedle Španělska a Rumunska poslední zemí v Evropské unii, kde ještě neexistují vůbec žádná pravidla regulující realitní trh. Tato věta zazněla v reportáži České televize zveřejněné v minulém týdnu v hlavní zpravodajské relaci (celá zpráva zde). Ministerstvo pro místní rozvoj prý v těchto dnech usilovně pracuje na novém zákoně, který by měl podnikání realitních kanceláří upravit.

Realitní kanceláře – zloději a paraziti?
Jen za poslední rok jsem zaregistroval několik docela zajímavých – a bohužel negativních – zpráv týkajících se podnikání některých realitek. Podle jedné z nich zmizel s penězi klientů smluvní advokát realitní kanceláře, kterému svěřovali své peníze do advokátní úschovy, podle jiné obírala klienty o zálohy přímo jednatelka dotyčné realitky. V citované zprávě České televize zase přišli o své peníze klienti, kteří poslali kupní cenu realitní kanceláři, ale ta zkrachovala dříve, než je stihla poslat prodávajícímu.

Nezasvěcenému pozorovateli se tak logicky musí zdát, že český trh s nemovitostmi je doslova rájem pro nejrůznější podvodníky a parazity. Což jistě není pravda. Na druhé straně se tomu, že právě realitní trh tyto existence přitahuje, není co divit. V žádném jiném oboru lidské činnosti, v němž se točí tak velké peníze, totiž nelze podnikat jen na základě ohlášení, bez jakékoli odborné způsobilosti či kapitálového zajištění.

Pochybné praktiky se přitom netýkají pouze realitních kanceláří, ale i developerských firem. Již dříve jsem v jednom ze svých blogů psal o developerovi, který klientům prodal nové byty bez pozemku, na němž bytový dům stojí.  Pozemek pak koupil spekulant, několikanásobně jej předražil a teď obyvatele bytů vydírá, že si od něj pozemek buď odkoupí, nebo jim nechá byty zbořit.

Řečeno na rovinu – na realitním trhu se za ta dlouhá desetiletí hospodářského růstu usadily i firmy a podnikavci, kteří tam nemají co dělat. Vidina snadno vydělaných peněz za pár hodin „práce“, která zpravidla spočívala jen v odemčení a předvedení bytu zájemci a vyinkasování provize, přesně takovéto typy přitahovala. A i když nyní probíhá na trhu díky hospodářské recesi jakýsi „samočistící“ mechanismus, stále těch podnikavců a šmelinářů ještě dost zbývá.

Což je mimo jiné hlavním důvodem, proč třeba moje společnost s žádnou realitní kanceláří při prodeji bytů nespolupracuje a ještě dlouho spolupracovat nebude. Jednoduše proto, že si zakládáme na seriózním přístupu, odborných znalostech a kvalitních službách klientům, jejichž dodržování mi realitní kanceláře „zaměstnávající“ na živnostenské listy kdekoho prostě nedokáží garantovat.

Prosím hlavně kvalitně!
Podle dosud známých zpráv by nový zákon regulující podnikání realitních kanceláří z dílny ministerstva pro místní rozvoj měl stát na třech hlavních pilířích:

1. Dva účty pro realitní kanceláře – jeden pro peníze od zákazníků (nepodléhá exekuci), druhý pak pro svoji osobní potřebu. To by mělo zabránit situacím, kdy klienti pošlou realitní kanceláři peníze a ta je nevyplatí prodávajícímu, protože mezitím zkrachuje.
2. Písemná smlouva mezi klientem a realitní kanceláří o zprostředkování. To by měl být úplný základ a je s podivem, že je značná část klientů i v dnešní době ještě ochotna riskovat bez smlouvy.
3. Pojištění realitky pro případ škody. Opět něco, co se zkušeným odborníkům musí jevit jako samozřejmost.

I když si osobně dovedu představit ještě několik dalších bodů, které by měly podnikání realitek upravit, i s těmito třemi se plně ztotožňuji. Alespoň poslouží jako prvotní základ kultivace českého realitního trhu.

A ministerstvu pro místní rozvoj držím v přípravě nového zákona palce, protože efektivní, odborně prodiskutované a srozumitelně formulované regulaci realitního trhu rozhodně fandím. Současná džungle bez pravidel, která na realitním trhu panuje, totiž kazí dobré jméno i poctivým a seriózním firmám a makléřům.

Ale znovu opakuji, jen za předpokladu, že půjde o zákon srozumitelný, jednoznačný a vymahatelný, který zabrání podvodům a zpronevěrám realitních zlodějů. Tedy, že nepůjde jen o bezzubý cár papíru. A že nebude stejně „kvalitní“, jako např. zákon zabývající se výpočtem roční průměrné sazby nákladů (RPSN) u úvěrů, v němž jeden devatenáctiletý maturant, shodou okolností můj syn, našel poměrně zásadní chybu.