Máme novou vládu, nové programové prohlášení a nového ministra financí. A budeme asi mít i novou daňovou sazbu. Třetí a nejnižší. Na léky, snad také na knihy, na dětské pleny a výživu. Fajn. Vždy, když se daně snižují, jsem rád. Myslím si totiž, že je to jeden z nejlepších způsobů, jak podnítit ekonomickou aktivitu a tedy i hospodářský růst. Bohatství země nevzniká u stolu úředníka, ale u ponku řemeslníka či v podnikatelově firmě. Potěší mě i to, bude-li třetí sazba DPH vztažena na více druhů statků. Třeba na byty.
Jasně, už vás slyším: heleďme se, developer, a chce nižší daně na byty, ptáček jeden. Dobře, podívejme se tedy na čísla. Ta jsou objektivní. Podle lednových údajů Evropské komise je hned v tuctu zemí Evropské unie aplikována na bydlení nižší sazba daně než u nás. Zatímco naše sazba činí patnáct procent, v Itálii a Španělsku čtyři, ve Francii 5,5 a třeba v Lucembursku jen tři procenta. Poláci počítají s pětiprocentní sazbou a Rumuni zase s osmiprocentní. Na Maltě a vlastně i v Portugalsku jsou lidé od DPH z bydlení osvobozeni.
České stavebnictví je v těžkém útlumu, a to i v mezinárodním srovnání. V letech před finanční krizí, jak plyne ze statistiky Eurostatu, předčil sezónně očištěný český index stavební produkce ten německý a ještě výrazněji i polský, zatímco se pohyboval přibližně ruku v ruce s indexem rakouským. V letech pokrizových, loňský rok nevyjímaje, index zaznamenává citelně horší výkon než index německý, rakouský i polský. Stavební produkce v ČR loni meziročně poklesla o 8,3 procenta a v porovnání s předkrizovým rokem 2008 dokonce o více než 25 procent! Lze-li v současnosti hovořit o opravdu velkém balvanu na cestě za trvalejším oživením tuzemské ekonomiky, pak ochablé stavebnictví je předním kandidátem. Co hůř, české stavebnictví podle odhadů dále poklesne i v roce letošním, a to navzdory očekávanému mírnému růstu ekonomiky. To vše samozřejmě neblaze dopadá na zaměstnanost ve stavebnictví. Ještě v prosinci hned čtvrtina českých stavebních firem plánovala na rok 2014 propouštění, dalších šestnáct procent nebylo dosud rozhodnuto. A tak bychom mohli pokračovat.
Děti, pleny, byty
Ptám se tedy: proč má Česká republika aplikovat poměrně vysokou sazbu patnácti procent, a zvláště v období, kdy se tuzemské stavebnictví nalézá v tak žalostném stavu? Zůstaňme u čísel. Pokud by například nové byty byly v ČR zatíženy sazbou DPH ve výši pěti procent, cena průměrného bytu by klesla o čtvrt milionu korun! To by výrazným způsobem povzbudilo skomírající české stavebnictví a poskytlo tolik potřebnou vzpruhu celému trhu práce, který se nyní potýká s historicky rekordní mírou nezaměstnanosti.
Nechápejte mě špatně, mám rád děti a vím, jak dostupné pleny usnadňují rodičům život. Zejména mladým párům by ale život násobně více usnadnilo dostupnější bydlení. Zesílená poptávka po bydlení by následně dala práci stavebním firmám a jejich zaměstnancům, z nichž mnozí se jinak bohužel ocitnou na pracovních úřadech, s žádostí o sociální dávky.
A proto: pane Babiši, zvažte to, vyměňte pleny za byty!
