Nalijme si čistého vína. Evropa povážlivě chudne. Zatímco v roce 2007 její ekonomika vyprodukovala zboží a služby za 23 900 eur na hlavu, loni už to bylo jen 23 300 eur. Řeknete si možná, o šest stovek méně, to není ta zlé. Ale jde o průměr průměrů! Za těmi „šesti stovkami“ se skrývá celá jedna „ztracená generace“ mladých Španělů či Řeků, kteří nyní živoří bez práce. A o životě, jaký vedou jejich rodiče, už si navždy budou moci nechat jen zdát. Za těmi „šesti stovkami“ jsou však také skryti horníci na Ostravsku či lidé ze severu Čech, kteří dlouhé měsíce nemohou nalézt práci. A trpí. Za těmi „šesti stovkami“ jsou zkrátka skryty miliony nalomených osudů a zlomených lidských duší.
Evropská krize se táhne již vlastně sedmým rokem. Třeba Británii v jejím průběhu zaskočily zprávy o tom, že tamní důchodci v zimě spalují knihy, jen aby se mohli ohřát. Nebo že jezdí celé dny vytopenou městskou hromadnou dopravou z konečné na konečnou. Nedivme se, teplo na ostrovech zdražilo za posledních pět let o více než 60 procent. A nedělejme si iluze, že v České republice je tomu zásadně jinak. Zdražováním energií jsou totiž vždy a všude zasaženi přednostně chudší lidé. Pro ně jsou poplatky za energie logicky vyšším podílem celkového příjmu než pro bohatší, kteří si často nějaké té stokoruny, případně dokonce tisícikoruny měsíčně navíc ani nevšimnou.
Za zdražování energií přitom přednostně mohou dotace na takzvané zelené zdroje. Jakým smutným paradoxem pak je zpráva, že Atéňané kácí stromy v městských parcích, aby si mohli zatopit levněji, dřevem – elektřina je pro ně kvůli dotacím a vyšším daním příliš drahá. A topí nejen dřevem, ale všemožným haraburdím. Zplodiny pak v řecké metropoli násobně zvyšují znečištění ovzduší. Zelené zdroje tedy ve skutečnosti zeleň ničí! Navzdory tomu – a ani navzdory krizi – od nich však Evropa neustoupí. V letech 2020 až 2100 hodlá Evropská unie na podporu obnovitelných zdrojů poskytovat v průměru 209 miliard eur každým rokem! Jinými slovy, Evropa (rozuměj evropský daňový poplatník, ale nepřímo i evropský důchodce nebo student) zaplatí každoročně za energie o 209 miliard eur více, než je nutné.
Spálené knihy, vykácené stromy v parcích, živořící důchodci a až po uši zadlužené státy. Zato však větrníky a solární panely, kam oko dohlédne. To je zřejmě budoucnost starého kontinentu. Jenže mocní tuší, že takový stav je neudržitelný. Bojí se lidových bouří jako čert kříže. A máloco lidi vyžene do ulic tak spolehlivě, jako když už nemají ani na skývu chleba. Už nyní se proto rodí metody, jak lidi klamat a jak skutečný stav ekonomiky maskovat. Pomoci by měly, světe, div se, prostitutky a drogy!
V Británii, Itálii i Irsku už totiž navrhli započítávat do hrubého domácího produktu i spotřebu drog a služby lehkých děv. Britští statistici prý třeba zjistili, že v zemi je 60 879 prostitutek a každá z nich má průměrně 25 klientů za týden. Kunšoft prý za sexuální uspokojení utratí v průměru lehce přes 67 liber. A je to! K hrubému domácímu produktu ostrovní ekonomiky lze rázem připočíst 5,3 miliardy liber ročně! Zadlužení země, dané kromě jiného nesmyslnou podporou zelených zdrojů, je náhle únosnější. Kouzelné je i to, že v případě prostituce či drog jde většinou jen o velmi hrubé odhady, neboť služby kněžek lásky či narkodealerů nebývají řádně přiznávány a vykazovány. S hrubými odhady lze pochopitelně mnohem snáze „kouzlit“ než s tvrdými, spolehlivě doložitelnými čísly.
No nevím jak vám, ale mě se budoucnost, v níž důchodci pálí knihy, aby se zahřáli, zatímco prostitutky a drogoví dealeři zachraňují ekonomická čísla, ani za mák nelíbí. To bych raději skoncoval s tou podporou zeleným zdrojům! Nedávejme zelenou prostituci a drogám.
