Z některých lidských příběhů, o nichž se dozvídám, se mi ježí vlasy na hlavě. Příklad. Ona, říkejme jí Jana, vydělává deset tisíc v čistém a je ve zkušební době. On, říkejme mu Jan, o pět tisíc více. Naděje na výrazný růst mzdy v nadcházejících letech prakticky žádné. Úspory plus minus nula. Plánují miminko. A chtějí si vzít hypotéku. Ne zrovna titěrnou, na 1,6 milionu. Lákají je současné rekordně nízké úroky.
Jako malého kluka mě taky lákaly všechny možné hračky, co jsem si mohl vystřílet na pouťové střelnici. Až mi kdosi osvícený sdělil sladké tajemství. I kdybych měl sebepřesnější mušku, stejně získám nejlépe papírovou růži, žádného mončičáka ani angličáka. Zahnuté hlavně či křivé mušky spolehlivě zaručí, že opravdu „do černého“ se nikdy netrefím. Přesto jsem na pouťové střelnice nezanevřel ani v pubertě. Měl jsem dojem, leckdy zjevně správný, že dívkám imponují kluci s flintou. I s tou se zakřivenou hlavní. A taky jsem zjistil, že i obyčejná papírová růže je upřímně potěší.
Banka je tak trochu jako provozovatel pouťové střelnice. Je pánem situace. Úvěrová smlouva je vyprecizovaná do poledního detailu celou armádou výtečně placených právníků. Je zkrátka „neprůstřelná“. Klienta – žadatele o úvěr – zkrátka banka dostane přesně tam, kam potřebuje. I proto jsou hypotéky skvělým byznysem. A zvláště v dnešní době, kdy se firmy a podniky stále teprve vzpamatovávají z recese a hypotéky jsou obecně jedním z mála druhů dluhu, který jsou lidé ochotni na sebe vzít. Právě i díky tomu, že úrokové sazby z hypoték jsou na historických minimech.
Úsměv provozovatele střelnice, mončičáci, angličáci. Nešlo odolat. „Pojď to zkusit, chlapče,“ mrkal na mě. Zatahal jsem máti za rukáv. A už to bylo. Neměl jsem šanci. Z pouti jsem odešel bez hračky, dokonce bez růže. „Pojď to zkusit, mladej,“ zaznělo mi v uších o pár let později. To už bylo lepší. Blejsknul jsem se před milou. Růže později večer splnila svůj účel.
Pojďte to zkusit, nebojte se, úroky jsou rekordně nízko, lákají dnes marketingově podbízivým hlasem banky. Mají všechno spočítané do posledního detailu. Navíc ty neprůstřelné smlouvy. Jsou si tak sebejisté jako provozovatel střelnice. Ten také věděl, že se mu na kobylku nikdo nedostane. Zahnutá hlaveň v jeho případě fungovala jako neprůstřelná smlouva v případě banky.
Proč jsem s ním tu hru hrál i v pubertě, kdy už jsem věděl, oč jde? Jednak proto, že jsem nic moc neriskoval, nejvýše pár drobných. A také proto, že – jak už jsem řekl – jsem dobře věděl, že s flintou v ruce budu v očích milé působit jaksi mužněji. Zaboduju u ní.
Obávám se, že Jana a Jan z příkladu výše uvažují o hypotéce z velké části proto, aby zabodovali u ostatních. U svých přátel či kolegů v práci. Větou „vzal jsem si hypotéku“ zkrátka v některých socioekonomických skupinách dáváte najevo, že „na to máte“. Děláte dojem. Ta věta funguje na lidi z vašeho okolí jako pouťová flinta na puberťačku. Jenže zatímco já jsem v mládí tímhle divadýlkem nic moc neriskoval – nejvýše pár kaček –, Jana a Jan se hodlají zadlužit na více než polovinu života, který jim statisticky zbývá. Nejde o žádných pár kaček.
Zkrátka a dobře, říkám, lidi, neblázněte. Hypotéka „na doraz“, hypotéka „na krev“, je nesmysl. Je to kravina. Nebude to rozhodně hned, ale úrokové sazby se nakonec jednou zvýší. A hypotéka je záležitost desetiletí. Váš život se mezitím změní. A jak přesně, to teď nevíte. Jana a Jan také netuší, jak jejich rodinný rozpočet ovlivní pořízení miminka. Co když se jim narodí dvojčata? Co když se jim narodí – nedej bože – nemocné dítě, které bude vyžadovat nákladnější lékařskou péči?
Hypotéka má svůj smysl, pokud má žadatel o ni opravdu dostatečné rezervy, a to jak co se týče objemu úspor, tak co se týče výše pravidelného příjmu. Jsem rozhodný zastánce vlastnického bydlení a jsem přesvědčen, že má celou řadu výhod oproti bydlení nájemnímu. A hypotéka je jednou z nejčastějších cest k němu. Pokud si ji bere dostatečně finančně zajištěný a gramotný člověk, tak i cestou spolehlivou.
Pravým opakem je ovšem „hypotéka na krev“, hypotéka, která má dělat dojem na ostatní. Ta do všeho života vnese jen stres, strach, sváry a bolest. Ti „ostatní“ za vás dluhy splácet nebudou.
