Už někdy z doby svých studií na Přírodovědecké fakultě si vybavuji následující vtip na účet ekonomů. To se takhle jednou na pustém ostrově ocitne fyzik, chemik a ekonom. Nemají k dispozici nic, žádné potraviny, s výjimkou jedné konzervy. Dají tedy hlavy dohromady a přemýšlí, jak se ke konzervovanému pokrmu dostat. „Mohli bychom konzervu pouštět z vrcholku támhletoho stromu, dokud se nerozbije,“ navrhuje fyzik. „Rozdělejme raději oheň a zkusme ji otevřít pomocí plamenů,“ nechá se slyšet chemik. Když se ti dva začnou handrkovat, jaké že řešení je lepší, přeruší je ekonom: „Ale no tak, pánové, dost. Vaše návrhy by akorát vedly k tomu, že bychom o většinu pokrmu přišli.“ Oba na něj v očekávání pohlédnou: „A jaký je tedy tvůj návrh?“ Ekonom se nadechne a pronese: „Předpokládejme, že máme k dispozici otvírák na konzervy...“
Ta anekdota je populární dodnes, a ani se tomu nedivím. Ekonomie je totiž stále věda, v níž jsou zjednodušující předpoklady alfou a omegou. A často bohužel zjednodušující předpoklady vedou ke zjednodušeným, nebo zcela zavádějícím závěrům. Nejnověji je to patrné při prolistování aktuální vládní studie k našemu členství v Evropské unii. Česká republika prý na něm vydělala 3,1 bilionu korun! Umím si živě představit, jak asi práce na materiálu probíhala a že ještě před tím, než započala, jedenáct jejích autorů z řad tuzemských ekonomů „pochopilo“ zadání – jak to vše má asi tak vyjít. Naštěstí pro ně ekonomie není ani fyzika, ani chemie, a předpoklady tak lze celkem pružně ohýbat a selektivně volit. Nebo s nimi dočista přetvářet realitu. Úplně jako v tom vtipu. Zatímco v něm se vybájený ekonom snaží svými předpoklady vykouzlit obyčejný otvírák, jedenáct jeho českých reálných kolegů dokázalo vykouzlit 3,1 bilionu korun, tedy 3100 miliard korun. Myslím však, že jen na papíře.
Cifra 3,1 bilionu korun totiž zcela zásadním způsobem závisí na předpokladu alternativy členství ČR v EU. Autoři studie, zdá se, předpokládají, že pokud by v roce 2004 ČR do EU nevstoupila, ocitla by se celá na jakémsi pustém ostrově. Zbytek Evropy by s námi náhle vůbec neobchodoval. Do ČR by náhle neproudily ze zemí EU žádné investice. Posuďte sami, na kolik jsou tyto předpoklady realistické. Nemám pocit, že by země jako Norsko nebo Švýcarsko, které jsou mimo Evropskou unii, působily dojmem, že chudnou v beznadějné izolaci. Naopak. Ostatně, například Norsko je členským státem Evropského hospodářského prostoru, který mu umožňuje volný obchod právě i se zeměmi EU. Nesvazuje jej však přebujelá bruselská byrokracie a nepodléhá obrovskému přerozdělování, které je nynější EU vlastní. Kdyby byla ČR součástí tohoto prostoru, a ne EU, třeba by její údajný zisk z členství nebyl jen 3,1 bilionu, ale rovnou 5 bilionu, neboť by růst nelimitovala právě byrokracie a přerozdělování. Ano, já vím, cucám si nyní těch 5 bilionů z prstu, myslím však, že obdobně si z prstu 3,1 bilionu vycucali autoři studie.
K mému údivu totiž započetli jen přínosy členství, ne jeho náklady! Je zřejmě nezpochybnitelné, že díky našemu vstupu do EU narostl (z důvodu pádu obchodních bariér) objem našeho vzájemného obchodu se zeměmi Unie a následně tedy i výkon české ekonomiky. Jenže, ptám se, proč studie od těchto plusů neodečítá minusy? Proč nezapočítává se záporným znaménkem nepříznivé efekty přehnané eurounijní regulace a byrokratizace? Proč neodečítá neblahé efekty obrovského přerozdělování, jež je zásadním zdrojem korupce a neuvěřitelného plýtvání?! Máme kvůli tomuto přerozdělování v zemi plno cyklostezek a golfových hřišť, avšak v nemocnicích to stále vypadá jak za socialismu a umístit dnes dítě do mateřské školky je takřka neřešitelný úkol.
Takže to už máme dva zcela zásadní falešné předpoklady té studie. Zaprvé, bez EU bychom byli obchodně i investičně ve větší izolaci než Kuba nebo Severní Korea – dočista jako na pustém ostrově. Zadruhé, peníze z EU k nám zázračně padají jako mana z nebe – bez jakýchkoli s tím spjatých nákladů a povinností, včetně povinného odvodu do bruselské kasy.
Myslím, že proti takto fantaskním předpokladům – s obrovskými efekty na výsledek studie a následně jeho prostřednictvím i na veřejné mínění – je předpoklad otvíráku na pustém ostrově ještě vlastně docela realistickým přístupem. Studie – zpracovaná pochopitelně z peněz daňového poplatníka – však obsahuje celou řadu dalších triků a dílčích předpokladů, které se zdají být mylné, alespoň částečně. Jinými slovy, daňový poplatník je maten a klamán za své vlastní peníze. Neuvěřitelné. Ale proč vlastně stále hovořím o tom textu jako o studii? Mnohem spíše jde o propagandu, byť umně skrytou za „vědecky působící“ grafy, tabulky a nevyřčené či rovnou falešné předpoklady.
Bohužel mám vážnou obavu, že fyzici a chemici si budou po přečtení této studie ekonomy dobírat nejen oním vtípkem z úvodu, ale právě i touto nestoudnou propagandou. Pokud však byla myšlena jako vtip, všem zúčastněným se omlouvám. Za své dlouhé vedení.
