Různí protikorupční aktivisté mají plnou pusu toho, jak se musíme co nejvíce zapojit do struktur Evropské unie. Být nejevropštější z Evropanů. Protože v Bruselu přece žádná korupce není! Nebo je jí alespoň tak milionkrát méně než v té naší úplatkářské republice.
Vidím to docela jinak. V Bruselu není méně korupce než v ČR. A už vůbec ne milionkrát. Jen se korumpuje jaksi, ehm, elegantněji. Vlastně vůbec nejde o nějaké skryté uplácení. Žádné obálky nebo igelitky předávané v přítmí. Ne, nic takového. Hezky všem na očích.
Jeden příklad za všechny. To takhle Brusel nejdříve vybere kolosální objem finančních prostředků z kapes daňových poplatníků napříč celou Evropskou unií. To jsou stovky milionů lidí. Hodí tyhle peníze na hromadu a začne určovat, komu a kolik z ní připadne. Jinými slovy, jaký má kdo nárok čerpat z evropských fondů.
Za socialismu neblahé paměti se plánovalo na pětiletky. Bruselští jsou o krok dále. Mají sedmiletky. Pardon, vlastně sedmiletá programovací období. Během těchto sedmi let čerpá daná členská země určitý objem peněz z oné hromady, z oněch evropských fondů. Má to však háček. Čerpat může, jen pokud splní podmínky Bruselu. Pokud se „upíše“.
Pochopitelně, že se nikde nehovoří o upisování se, a už vůbec ne o upisování se ďáblu. Ne, nic takového. Naopak to zní mile a nevinně, úplně andělsky: Dohoda o partnerství. Pouze taková členská země, která se upíše, pardon, která podepíše s Evropskou komisí Dohodu o partnerství, může po dlouhých sedm let čerpat z evropských fondů.
Evropská komise si přitom vymínila, že Dohodu o partnerství s ČR uzavře jenom v tom případě, pokud naši zákonodárci přijmou určitou konkrétní legislativu. Jedním z příkladů takové legislativy je novela o EIA neboli posuzování vlivů na životní prostředí.
Pokud zmíněnou novelu Česká republika nepřijme, nepodepíše s ní Evropská komise Dohodu o partnerství a ČR nebude čerpat z fondů. Navzdory tomu, že do nich i tuzemský daňový poplatník posílá v souhrnu obrovské sumy. Skončili bychom v minusu. Takže naši politici pochopitelně novelu přijmou. Nemají vlastně ani jinou možnost. Úvahu, zda jde stále ještě o ryzí demokracii, ponechávám na laskavém čtenáři. Dovolím si jen podotknout, že chce-li zmíněnou novelu převážná většina lidí, máme demokracii. Chce-li ji ale spíše jen určitá skupinka převážně zahraničních úředníků, žijeme přinejlepším v byrokracii.
O čem že je novela EIA? Třeba o tom, že zamýšlí-li firma stavět na pozemku, kde se vyskytuje takový či onaký druh žáby, bude muset vybudovat nejdříve rybník. Až dosud měly tyto závěry pouze doporučující charakter – a stavební úřady je téměř nikdy do podmínky územního rozhodnutí nedávaly. Kvůli novele však získávají charakter závazný. Zdraží a zpomalí se tím výstavba. V konečném důsledku tak zdraží bydlení pro nás všechny.
Pokud třeba rodina s dětmi na bydlení nedosáhne právě kvůli vyšším cenám, je to i proto, že žába má teď svůj rybník. Žába bydlení má, člověk ne. Ale zvykejme si. Taková je logika zelených socialistických lobbistů a konzultantů, kteří si Brusel zcela podmanili.
Ale oni nejsou jediní, kdo kasíruje. Dalšími vítězi popsaného procesu jsou různé organizované skupiny, které se specializují na rozkrádání evropských fondů. To jsou novodobí vyvolení. Brusel vlastně korumpuje právě je. A oni pak Bruselu – pochopitelně – tleskají. A třeba i lživě říkají, jak tam je milionkrát méně korupce. A výsledek? Žába má svůj rybník, pár novodobých vyvolených zlodějů – zlodějů v padnoucích oblecích – své přepychové vily. Jen řadový daňový poplatník a řadová rodina s malými dětmi jaksi ostrouhali.
Rudý socialismus je pryč, zapomeňme. Teď tu máme socialismus zelený. Z bláta do louže. Bohužel.
Pokud se Vám mé názory líbí, sledujte mě na Twitteru:
https://twitter.com/evzenkorec
