Eurodotace jsou svůdná mrcha; všechny nás zničí jako idioty

Tak tohle mě vážně dostalo. Jakýsi vandal o víkendu zdemoloval dvoje posezení u cyklostezky vedoucí k přírodnímu koupališti. Stalo se v Horce nad Moravou. Cyklostezka byla přitom otevřená jen pár dní. Ano, kroutím nad tím hlavou stejně jako vy. Nepochopitelné chuligánství.

Jenže to ještě není to, co mě dostalo. Tím je vyčíslená škoda. Prý 170 tisíc korun. Aha, takže pár stlučených prken vyjde na bezmála dvě stě tisíc? To snad ne ani v tom případě, kdy by celé posezení navrhoval sám nebožtík pan Kaplický nebo jiný hvězdný architekt. Trochu se mi vyjasnilo, když jsem se dozvěděl, že celý projekt byl spolufinancován Evropskou unií. Vypadá to tedy, že neznámý chuligán sice řádil jako černá ruka a zasluhuje náš odsudek, ale skutečné zločince představuje někdo dočista jiný. Někdo, kdo si možná přikradl z eurofondů, pročež zasluhuje nejen odsudek, leč potenciálně i odsouzení.

Úplně největším zlem je však samotný systém, který toto vše umožňuje. Systém evropských dotací. V tomto případě se bavíme v řádech statisíců, avšak v černých dírách eurodotací se zjevně ztrácí mnohem větší sumy – miliony, desítky, možná stovky milionů. A možná i mnohem více. Vždyť jenom v účetnictví ministerstva pro místní rozvoj, které má eurodotace na starosti, se za rok 2012 našly v prověrce z před pár dní chyby čítající 25,5 miliardy korun.

Černé díry, rozkrádání, předražené zakázky, plýtvání. To ale ještě pořád není to nejhorší, k čemu systém eurodotací vede. Tím je totiž takzvané prokletí hojnosti. Oč jde?

Zkusím to vysvětlit nejdříve na příkladu ze života. Možná jste se – hlavně vy, pánové – někdy zabývali tím, proč je tolik atraktivních dívek bohužel také docela hloupých. Kde bůh nadělil na fyzické kráse, tam bohužel mnohdy ubral na oduševnělosti. Rozhodně neříkám, že tomu tak je vždy (existují vysoce přitažlivé a zároveň velmi inteligentní, šarmantní dámy a zároveň také, žel, ošklivá káčátka, co jsou zároveň telátky), ale v řadě případů ano.

Důvod je docela prostý. Krásné dívky se už brzy v pubertě obyčejně setkávají se zvýšenou pozorností mládenců. Ta je rychle utvrdí v tom, že jim příroda nadělila hojně atraktivity. Jenže tato hojnost způsobuje, že dost věcí dostávají až příliš snadno. Rozhodně snadněji než jejich méně obdařené vrstevnice. Však to známe, pánové. Plné rty, dlouhé nohy, bujná postava. A může být jinak dutá jako čokoládový zajíc, ale stejně zaujme. Alespoň naši první signální. A nemusela se ani trochu snažit. No právě! Proto je to svým způsobem prokletí. Demotivuje. Krásky na sobě mnohdy nepracují, nerozšiřují si své obzory, nevzdělávají se. Nemají proč. Alespoň si to myslí. Vystřízlivění přichází až ve věku, kdy jejich mladistvá krása začíná odkvétat, zájem mužů opadá a ony zjišťují, že nic jiného nemají, že nic neumí. Na rozdíl od méně atraktivních vrstevnic, které třeba mezitím vystudovaly vysokou školu nebo si už budují úspěšnou kariéru.

Prokletí hojnosti funguje i třeba na úrovni celých států. Rusko disponuje nesrovnatelně větší hojností přírodních zdrojů než Japonsko. Jenže je to právě japonská ekonomika, chuďoučká na přírodní zdroje, která je produktivnější. Zadarmo do vínku nic moc nedostala, a tak na sobě holt musela pracovat.

Jak vidno, hojnost je nezřídka prokletím. U dívek i celých států. A systém eurodotací je ničivý právě v tom, že hojnost uměle iniciuje (ačkoli dlouhodobě neudržitelně).

Když se už před více než deseti lety časopis The Economist tázal jistého vysoce postaveného řeckého úředníka v Bruselu, co nejlepší by Evropská unie mohla pro Řecko učinit, odvětil jasně – měla by okamžitě zrušit dotace. „Dělají z nás totiž chudou jihoevropskou zemi. Každý, kdo normálně tvrdě pracuje, je považován za idiota, protože je mnohem snadnější napsat projekt na čerpání evropských dotací.“ Také v Portugalsku byly už tou dobou některé podniky zakládány vysloveně s cílem profitovat na dotacích. A protože dotace z EU vyžadují spoluúčast státu, představovalo to pro portugalský státní rozpočet značnou zátěž.

Není zřejmě úplně náhodné, že jak Řecko, tak Portugalsko jen o pár lety později patřily těm evropským zemím vůbec nejvíce decimovaným takzvanou dluhovou krizí. Uměle vyvolaná hojnost – hojnost „vyhoněná“ eurodotacemi – snížila motivaci Řeků i Portugalců k opravdu tvrdé a přínosné práci. Místo toho začali čachrovat s dotacemi.

Ale zůstaňme ještě na chvíli u oněch atraktivních dívek. Bohužel, někdy se z nich stávají pořádné mrchy. Svůdné mrchy. Taková svůdná mrcha dokáže nadělat pěknou paseku. Třeba když muž od rodiny začne náhle přemýšlet něčím jiným než mozkem – správná mrcha, nyní už milenka, umí výtečně zabrnkat na struny jeho první signální. Chlap se přestane věnovat rodině, třeba ji, bohužel, i opustí. Opustí to, co po léta pracně budoval. Svodům mrchy zkrátka neumí odolat. A ta z něj nakonec udělá jen... jen idiota.

Jeho blbost? Určitě. Jenže svůdné mrchy tu jsou od úsvitu dějin a vždy tu také budou. Eurodotace tu být nemusí. Nebo alespoň ne v takovém měřítku jako dnes. Protože eurodotace jsou svým způsobem svůdnou mrchou. Portugalce i Řeky zlákala atraktivní hojnost peněz z eurodotací. Upustili od své vlastní, tvrdé a hospodárné práce – od budování rodiny, řečeno přeneseně – a jali se obcovat s… mrchou. S evropskými penězi, získanými bezpracně. Řeky a Portugalce už zničily. Udělaly z nich idioty. Doufejme teď jen, že nezničí nás. 

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Evžen Korec | středa 18.6.2014 12:30 | karma článku: 33,27 | přečteno: 1949x