Co je to cévnatka, rohovka, koule, makula nebo dutina? Odkudsi ze tmy, vzdálenost se nedá dobře určit, se ozve hlas. Je živý, ne reproduktorový a ten vás vyzve, abyste se jeden po druhém představili.
Co si představíte, když se řekne: komora, komorový mok, cévnatka, rohovka, koule, makula nebo dutina? Ledacos. Slova znějí zvláštně a, pokud nejste takzvaně „z oboru“, tak si pod nimi představíte všelicos. A teď ještě jména, jako: čočka, sklivec, duhovka, ... ty už nasměrují víc? Mnoho jmen, mnoho názvů, které patří do jedné rodiny. Do rodiny, která se nazývá vidění nebo taky zrak. Je to dokonalé společenství, které, aby nám mohlo předat každodenní zážitky v jeho nejkrásnější a dokonalé kvalitě, tak musí také dobře fungovat.
Dnes budu zraku pět s vděčností chválu, s vděčností proto, že na každodenní dobře odvedenou práci mých očí jsem si jaksi za tu dobu už zvykla a proto mi neuškodí, když se na to zkusím „podívat“ i z druhé strany.
Přichází jeden z posledních teplých (víceméně) a slunečných podzimních víkendů. A sobota nebo neděle jsou, pokud to okolnosti dovolí, určené pro nás (rozumějte i pro vás) právě na výlety. Na výlety, kdy, mnohdy po namáhavém týdnu, očím můžeme dopřát odpočinku v podobě hezčího pohledu, než je jen pohled na televizní obrazovku nebo na monitor počítače. Jedním z tipů na výlet je například tento: V Alpském pohoří Rax, necelých devadesát kilometrů jihozápadně od Vídně, se dá do výšky 1540 metrů vyjet lanovkou z Reichenau an der Rax. Mapy a další informační materiál je k dostání u kabinkové lanovky. Nahoře je několik různě dlouhých a různě náročných turistických okruhů s výhledy do kraje, během kterých dosáhnene hned několika vrcholů najednou; například: Hohe Kanzel (1699m), Weißkogel (1717m), Schneekogel (1781m) nebo Predigtstuhl (1902m) a další. Cestou potkáte více horských chat, kde je i možnost přenocovat.
Celý výlet bych mohla popisovat ještě dál, kdybych se, jen pár dní předtím, nezúčastnila takzvaného dialogu ve tmě (Dialog im Dunkeln). Je to výstava nebo řekněme představení ve sklepních prostostorách, kde není nic vidět. Kde je, jak název napovídá, jenom tma. Bundy, kabáty, tašky a vůbec všechno, co by svítilo nebo by působilo jako přítěž se odkládá v šatních skřínkách. Návštěvníci se tady pohybují ve skupinkách maximálně po osmi lidech. Každý dostane, nám známou, bílou slepeckou hůlku na mapování terénu. Silnými dveřmi vstoupíte se svou hůlkou dovnitř a pohltí vás tma tmoucí.
Odkudsi ze tmy, vzdálenost se nedá dobře určit, se ozve hlas. Je živý, ne reproduktorový a ten vás vyzve, abyste se jeden po druhém představili, to jest, řekli vaše jména. Jméno průvodce bylo Yeti, ale myslím, že to bylo jen jeho krycí jméno.
Podle Yetiho pokynů jsme se pohybovali po cestách (i necestách), překonávání potoky nebo řeku přechodem mostu (voda tady opravdu ze stěny vystřikovala), krkolomně a ztěžka nasedali nebo napadali do loďky a pluli na druhý břeh (dokonce vítr za jízdy foukal), přecházeli přes velkou a frekventovanou křižovatku, nakupovali v obchodním domě a už nevím co všechno dalšího. Bylo to napínavé, dobrodružné a vyžadovalo to velkou koncentraci, pokud jste sobě nebo kolegovi ve skupině nechtěli například tyčkou ublížit. Na pomoc byla jen hůlka, případně průvodce Yeti, kterého nebylo ovšem vidět. Jakmile však zavoláte: "Potřebuju pomoc!", kde se vzal, tu se vzal, vezme vás Yeti ve tmě opatrně za loket nebo za ruku, osloví vás vaším jménem (!) a jste zachráněni. A když to během hodiny (takhle dlouho totiž tahle prohlídka trvá), nevzdáte (i to se stává), tak posledním místem ve tmě je návštěva baru, kde barmanem je, kdo jiný než, průvodce skupiny. Tady, ve tmě a bez rozpaků se rozvine debata, můžete klást otázky na průvodce, na kolegy ve skupině, zkrátka vést dialog ve tmě. Po zaplacení zkonzumovaných nápojů dostanete i potvrzení a retour peníze přesně zpátky, přesvědčte se později na účtence :). Potom jsme byli Yetim vyvedeni ze sklepních prostor ven. A teď vidím, podle jeho vzhledu, že pochází asi z Nigérie nebo tam odněkud. Nejvíc otázek mne napadlo až cestou domů, takže, abych se zeptala, budu muset přijít asi ještě jednou. A ještě něco chci připsat, že totiž Yeti, stejně jako všichni zdejší pracovníci, jsou nějak zrakově postižení.
Je krásné, když všechny rohovky, komory, cévnatky, nervy, koule, makule nebo dutiny dobře fungují a když můžeme vidět na svět. Nejen jeho barvy, tvary, hloubku, výšku…, ale když ho můžeme vidět správně, nezkresleně a nepokřiveně.
Dialog ve tmě se nachází ve Vídni, 1010, v ulici Freyung číslo 6. Trasa Metra U2, Zastávka Schottentor.
