Krásný blog o kafíčku. Ale to kafíčko musí být kvalitní. Vzpomínám na dobu mého mládí ve Staré vlasti, když jsem večer odchýzel z jazykoví školy na Národní třídě směrem k Jungmannovu náměstí, kde končil trolejbus č. 54 a pozděli 60. Hned vedle na rohu byla pražírna kávy. Některé ženy si ještě zaskočily pro pár deka kávy při cestě domů.. Mleté. Ta byla zabalena v takovém "neprůstřelném" pytlíku a uložena v kabelce. I tak celý trolejbus příjemnš voněl kávou. Po mém příjezdu do Kanady jsem si koupil pixlu mleté kávy. Kdyžjsem ji otevřel, necítil jsem příjemnou vůni kávy, ale smrad z výfuku dieselových motorů. Čili honba za kvalitní kávou bylo opravdovým dobrodružstvím. Nyní je vše vyřešeno. Jaký šok jsem zažil v Praze před několika lety, když jsem si chtěl zajít na tradičně znamenitou kávu do Malostranské kavárny. ECCE! Prodávali tam černý mok, který jen tou barvou připomínal kávu. Byl tohnusný mok STARBUCKS. Zavedením tohoto hrozného podniku v Praze považuji počátek kulturního úpadku v Praze.

Asi do pětačtyřiceti let jsem pil kávu, tedy tradičního "turka" akorát když jsem byl u někoho na návštěvě, nebo když jej někdo objednal pro celý stůl v restauraci. A to jen proto abych neurazil, protože mi tenhle hnědý nápoj "nic neříkal".

A pak najednou se změnou zaměstnání přišla změna. A já nějak téhle kávě přišel na chuť. A od té doby, skoro dvacet let si nedovedu představit, že bych si "turka" bez cukru a mléka, nedal po snídani. Druhého pak po obědě, a třetího dopíjím právě teď, kdy za chviličku, jak tohle dopíši, se odeberu do peřin. (A to manželka si dá kávu naposledy někdy odpoledne s tím, že pokud by ji vypila po večeři, tak by nemohla usnout, což nechápu, protože já bych zase a neusnul bez večerního turka)

Ale pamatuji a znám i jiné, než "turka".

Moje babička si každé ráno uvařila Meltu s cikorkou a celý den udržovala konvici na nějaké teplotě a v průběhu dne si neustále dolévala hrneček. Ale to jsem byl ještě malý a tak jak to chutnalo ani nevím, ale tu vůni si pamatuji doposud.

A já kromě "turka", nebo možná ještě více, zbožňuji to malilinkaté "presso", které dělají v Itálii. A snad ještě více než v restauracích mi vždy chutnalo to, které dělají na benzínkách. I když na rozdíl od zdejšího "turka" bych tohle "presso" bez cukru asi nezvládl.

Děkuji za krásnou reakci, také si doma dávám malinkaté pressíčko

Dáme kafe!Moc jste mě potěšila s touhle tématikou. Jsem velká kafařka, jako prodavačka (a pamětnice) jsem se něco namlela kafíčka. Konvice s pískátkem na plotně, tak to byl můj karambol. Nevím, co mě to napadlo, já strčila nos přímo do toho otvoru, abych zjistila, zda už vaří, no vařila, ale nepískala!Pískala jsem já a to pořádně.

Díky za pohodový blog!

Jituško děkuji za krásnou reakci

V práci ráno turka, zásadně, nic jiného mě neprobere.

Přes den mě partnerka (bohužel) časem naučila na rozpustnou a teď dokonce koupila kávovar, takový ten na překapávané kafe. Popravdě nic moc, ale nechci jí kazit radost...

Nicméně díky za milé zamyšlení... a připomenutí

Jane děkuji

Dík za milý článek... Pořádná káva po ránu musí být, právě si jednu vychutnávám!... Já jsem tedy z turka přešla na přípravu v moka konvičce... Káva je z ní voňavá a silná a to mi vyhovuje.. A zrnka si melu v mlýnku, krásně to provoní kuchyň!...

Lucko děkuji, ať Vám káva chutná !

Turek ještě neumřel, naopak, stále vítězí nad ostatními. Alespoň u mě, když se nás sejde více a ptám se, kdo chce rozpustnou a kdo chce turka, tak většina chce turka. A že cukr, a u mě také mléko či smetana, kazí kávu, s tím naprosto souhlasím. Něco jiného než káva je samozřejmě třeba vídeňská káva, to je lahůdka, ovšem tam, kde ji dělají se šlehačkou ve spreji namísto s pravou ušlehanou smetanou, to je jen trapas.

Děkuji, šlehačce ve spreji říká moje kamarádka, že je umělohmotná - prostě náhražka