Past se jménem zátěžový kobereček.

Když chcete udělat dojem, ale místo toho rozeberete firmu: Moje boty vs. vstupní rohožka 1:0

Znáte ten pocit, když si vezmete ty nejlepší lodičky, nahodíte sebevědomý úsměv a kráčíte na důležitou pracovní schůzku? Přesně s tímto nastavením jsem DNES brala za kliku u klienta. Cíl byl jasný: udělat nezapomenutelný první dojem a uzavřít obchod.

A víte co? Povedlo se. Na tenhle den tam nikdo jen tak nezapomene.

Past jménem zátěžový kobereček.

Hned ve dveřích se totiž moje pravá bota rozhodla navázat vztah s kovovou vstupní rohoží. Podpatek tam zapadl tak dokonale, jako by ho tam vyprojektoval sám designér budovy. Udělala jsem krok vpřed, ale moje bota zůstala věrná podlaze.

Následovala vteřina paniky, marné škubání nohou a kruté vystřízlivění. Ta bota prostě nešla ven.

Trapas na nejvyšší úrovni

Představte si tu situaci: stojíte ve dveřích firmy a křečovitě se jen držíte futra.

Pravý gentleman se ale pozná v krizi. Místo smíchu (který hrdinsky potlačil) okamžitě zahájil záchrannou operaci. Schůzka byla oficiálně zahájena technickou čatou v obsazení jednoho muže. Majitel firmy musel kleknout na kolena a doslova rozebrat kus vstupní rohože, aby moji lodičku vysvobodil.

Instinkt profesionální řidičky

V tu chvíli jsem sama sebe poplácala po rameni...ke svému dlouholetému zvyku, za který se mi občas lidé smějí. V autě totiž permanentně vozím „krabici poslední záchrany“ silonky, lak na vlasy, krémy, prášky na migrénu...., a i náhradní boty. Jako bych snad podvědomě tušila, že moje podpatky mají občas destruktivní sklony! Obula jsem tedy spásné tenisky a schůzku jsme odchodili sice s o něco nižší výškou, ale o to lepší náladou. Led byl definitivně prolomen.

Z byznys schůzky jsem sice jela rovnou do opravny obuvi, ale s podepsanou smlouvou v kapse. Ponaučení pro příště? Neberte se moc vážně, vozte náhradní boty a před vstupem do neznámých budov raději levitujte!