Mezidruhové rozmnožování

Tak jo, začala škola. A já se klepu na první domácí úkoly. Ne svoje. Ne syna. Vnuka. Dnes začínáme..

Prázdniny, povídání v pracovním sešitě o tom, co jsme dělali, o kamarádech a samozřejmě o tom, kdo má jakého domácího mazlíčka.“Kamarád má pejska!“"Jako já, jen nevím rasu…“"Jak jako nevíš rasu?“ ptám se, aniž bych tušila, jak neskutečně si nabíhám.“No, my máme Jacka Russella, ty máš yorkšíra…“"A?“"A on neví.“Došlo mi, že kamarádův pejsek bude nejspíš útulkový typ Karl von Bahnhof. ❤️🐶A tady samozřejmě musí přijít srdíčka, protože jsem pejskařka. ❤️Jenže my pokračujeme…“A jak se stane, že pejsek nemá plemeno?“ ptá se už hodně zvědavě Adam.“Mnooo… to je jako kdyby se měl rád tvůj Roník a naše Tess a bylo z toho miminko… psí miminko.“ 🐶❤️🐶“Aha!“Mám pocit, že mám vyhráno. Naštěstí se neptá na žádné detaily. Pro jistotu ještě dodávám, že miminko může mít uši po mamince, ocásek po tatínkovi… a tím pádem už určitě nějakou rasu má.Chvíli ticho. Úleva. Vypadá to, že jsem to zvládla.A pak Adam naprosto nevinně:„A co pes a krokodýl?“ 🐶🐊Takže tak.První domácí úkol a já už jsem se dostala do mezidruhového rozmnožování.Ať žijí domácí úkoly. 😂