I tak mě má můj kolega rád.

Jsem zbrklá a emoční žena, myslím si , že občas musím ztlumit "volume", i tak se mám ale ráda. Ráda vám piši veselé příběhy, kterými sama sebe obohacuji. Tento večer - adventní chci pobavit i vás. Zapalte první svíčku a začtěte se

Další můj příběh…., spíš bych  chtěla upozornit, jak nebezpečné může být vyhazovat žvýkačku z okna auta. Dosud jsem vůbec netušila, co za příběh obyčejné vyplivnutí z okénka může přinést. Odjížděla jsem opět na schůzku s klientem. V serpentinách nad Děčínem jsem otevřela okénko a v patřičné vzdálenosti jsem vyplivla žvýkačku, tak aby se nenalepila na okénko z venku. Vím, vím, že se to nedělá a když jsem měla syna ještě malého - učila jsem ho plivat do papírového kapesníčku. Manžel je ještě větší zastánce pořádku. Ale....! Okénko jsem tedy zavřela, žvýkačka nikde, dobrý pocit z dobře vykonané práce. Po chvíli volá technik, domlouvám s ním již podrobnosti naší schůzky, ale při hovoru zjišťuji, že  mi za něco nějak divně táhnou vlasy. Že bych si je přivřela do okénka? Že bych je měla zamotané do zapínání řetízku? N e! S hrůzou zjišťuji, že v nich mám tu úžasnou žvýkačku. Bože! Stále telefonuji se svým technikem, vidím manželovo "tytyty - to máš za to"! Popisuji už můj stav technikovi, ten se mi ani moc nediví.Je zvyklý. Musím ukončit hovor a zastavit. Po zaparkování – spoušť, rozpatlaná žvýkačka ve vlasech, záda mého černého roláku a čalounění sedadla. Pokouším se čistit střídavě vše a nic nejde, zajíždím na nejbližší pumpu a žádám tam o „trochu“ benzínu. Vtipné, že? Pumpařka se směje, kde že mám kanystr. Podávám ji kalíšek od kávy.  Po vysvětlení a mých slzičkách v očích  - pochopila. Pomohla. Běží mi čas, schůzka !!  Čalounění se mi podaří vyčistit, auto je služební a tak se mi trošku uleví, vlasy stříhám půjčenými nůžkami a s rolákem se loučím, ten je asi v háji. Klient, za kterým jedu má naštěstí obchod se sportovním zbožím,  a tak , než začneme obchodní jednání hledáme odpovídající svršek, abych se mohla převléknout, lepím totiž absolutně ke všemu - svojí rozpatlanou žvýkací gumou na zádech - naštěstí nacházíme černé triko, jedno jediné,  které je  ve sportovním obchodě bez nápisu,kupuji - před obchodní schůzkou se ještě převlékám. Cestu domů jedu v předklonu, čalounění ještě stále mokré od benzinu z čištění - stále  schne.

Technik je vůbec skvělý, šikovný a spolupráce s ním je radost.Jsme naučeni si volat pracovně, jak potřebujeme, bez ohledu na pracovní dobu. Bohužel se mi ale stalo, že mi moje kamarádka psala v noci smsku o tom, že udělala zkoušku. Psala mi ji již odněkud z hospody, dřív to nestihla, studuje při zaměstnání VŠ a tak každý zápočet slaví. Smska tedy přišla někdy ve dvanáct, kdy já už spala, spala na chalupě, kde jediný signál máme na okně, okně u mé postele. Akce tedy začala tím, že ve dvanáct zavrněl telefon a spadl mi z okna přímo na hlavu do postele. Probudil mě a já rozespalá začala číst a rovnou odepisovat. Nikdy už to ve stavu bdění dělat nebudu, opravdu nebudu!!!. A tak …jedno oko zalepené, druhým vše rozmazané, prstíkama hledám správná písmenka, moc mi to nejde, snad po každém se vracím, proto se omezuji nakonec jen na smajlíka, pár teček a „Dobrou noc“…odesílám….., pokládám telefon zpět na okno a nemám problém okamžitě zabrat a spát. Ráno v sedm opět rána do hlavy a vrnění, tentokrát jsem vzhůru okamžitě. Smska je od technika, copak? Divím se, že je nějaký pracovní problém . Po přečtení mi ještě chvíli trvá, než si to dám všechno do souvislosti. V noci jsem psala jemu!!! Bože !  Ráno přišla smska  „Dobré ranko, tak  takové smsky mi můžete posílat každý večer…“ Vysvětlování jsem raději nechala až na pracovní den. Hned v pondělí jsem mu zavolala, snad mi věřil. "Stalo se mi to tak, že ač si nepíšeme, protože pracovně je to jen na volání. Měla jsem jako poslední smsku právě od vás a to oznámení o vaší  dostupnosti, asi jste byl mimo signál, když jsem vám volala. No, a já když v noci odepisovala kamarádce, vůbec jsem si nevšimla, že jsem v jiné příchozí zprávě."

Ještě, že jsem měla v noci problém se psaním a nerozepsala se víc, snad to vysvětlení technik věřil, snad to pochopil správně, snad to pochopila i jeho žena…,která moje pípnutí smsky také slyšela.

Myslím, že i tak mě má můj kolega - technik rád.

A tak dvě rady závěrem - nevyhazujte za jízdy nic z oken, neodepisujte rozepalí, nevidídí na sms zprávy. Krásný zbytek adventního večera.

Vaše Alice