Na sto metrech třikrát mrtev.

Včerejší zážitek z dopravy po městě Brně.

Beru batoh na záda, startuju skůtr a vyrážím po Cejlu, jedné z dopravně zahuštěných ulic města. Po městě jsem se svého času pohyboval každý den na kole a tam mám vycvičeno periferní vidění, sleduji nejen prostor před sebou ale i vedle sebe a vzhledem k tomu, že kolo nemá ochrannou slupku z plechu jako auto, naučil jsem se předvídat i možné reakce okolních aut. 

Na semaforu je červená a tak povoluji plyn na skůtru a dojíždím na volnoběh.  Předemnou několik aut a pomalu dobržduji. Zničehonic se předemně plnou rychlostí tlačí modré auto se dvěma vysmátýma babama. Nebýt moji rychlé reakce a uhnutí až téměř na obrubník kolize by skončila se škodou na mé straně. 

Blikla zelená a pokračuji dál do středu města. Z vedlejší ulice vjíždí přímo pod kola plynule jedoucího náklaďáku stříbrný mercedes s osádkou temnější pleti. Bez jakéhokoliv signálu o změně směru jízdy. Náklaďák brzdí a mírně najíždí do protisměru aby se vyhl srážce. Kolona za ním šlape na brzdu a štosuje se na pár metrech. Končím uzavřen mezi dvěma auty. Mercedes po asi 20 metrech zastavuje v zůženém profilu, opět bez jakéhokoliv signálu. 

Kolona se pomalu rozjíždí a pokračujeme. Vpředu u krajnice probíhá zásobování obchodu a tak se kolona přesunuje na koleje. Všichni blikají a popojíždí krokem. V protisměru je volný pruh a koleje. Najednou projíždí za svištění pneumatik do protisměru jakési šedé auto. Nakukuji přes kamion před sebou.  Auto jen tak tak se stačilo zařadit před v protisměru projíždějící šalinu. Zastrkuji hlavu aby mi ji neočesala a čekám. Tady nic nenaspěchám. Když si říkám, že tohle je o hubu slyším jak další nedočkavec tůruje motor a tlačí  se do protisměru a předjíždí.  Znovu popojíždíme když najednou zleva se na mě tlačí auto a plačí mě pod kamion. Mačkám klakson a snažím se uhnout na stranu. 

Ještě hodně dlouho rozdýchávám těch sto metrů.