Velikonoční
Pavel Kopáček
VELIKONOČNÍ:
Přináším vám zprávu z nebe
Andělé nám nesou jaro.
Podívej se kolem sebe,
Jako by se usmívalo.
V pondělí pak pomlázky
Ošlehané od lásky
Hvězdy prý jsou dneska níž
Štěstí je zas o kus blíž.
Malovaná vajíčka,
Pomlázka z proutí,
Pro lásku srdíčka
Perníčky z pouti,
Beránci a jehňátka,
Jaro klepe na vrátka
Kuřátka a mazance
A střevíčky do tance.
Oslavme si jednou v roce
Nádherné Velikonoce!
Pavel Kopáček
Až budu tátou
„Až budu tátou, tak tady všechny ty lesy vykácím!“, hudroval sedmiletý Pavlík, když celý utrmácený v letním horku musel s rodiči a strýcem sbírat malinké lesní jahody. Strejda z nich potom doma udělá báječnou jahodovou pěnu, po které se Pavlík může utlouci, ale když je má sbírat...a když ono to trvá tak dlouho! A slunce nemilosrdně pálí, Pavlíkovi se lepí žízní jazyk na patro... A doma zahálí elektrický vláček, který doopravdy svítí a houká, a ve vilce přes ulici čeká Standa Hořejšů, s kterým se tak nádherně hraje na cirkus! A na loupežníky a partyzány! Pavlík hlasitě reptá, až ho maminka musí napomínat. „Když nebudeš sbírat, strejda ti pak z té dobré pěny nedá ani líznout!“ To zabralo. A tak Pavlík urputně rve ty protivné mrňavé červené kuličky (a polovinu jich přitom sní..) Dospělí se na sebe po straně culí. Pavlíkův výrok o pokácených lesích ještě po letech bude bavit společnost...
Pavel Kopáček
Slunce, voda, vzduch, léto....
Jsme u moře už třetí den. Počasí nám přeje, azurové nebe je bez mráčku a voda báječně teplá. Sedíme ve vodě na mělčině u pláže a necháváme se přelévat vlnami, které s železnou pravidelností dorážejí na pobřeží. Nad starobylým přístavním městem se na vysoké skále tyčí kamenná pevnost ze šestnáctého století, prý na obranu před piráty. Pozorujeme obrovské lodě v dálce na obzoru a obdivujeme odvážlivce, kteří se nechávají táhnout motorovým člunem, takže padák, který mají upevněný na těle je vynese vysoko do zářivého nebe nad zátokou.
Pavel Kopáček
Léto budiž pochváleno - Letní povídka
Prožíváme prázdninové období celou duší devíti let, lítáme po rozpáleném městě, lížeme zmrzlinu, kornout za korunu šedesát, velkou za dvě dvacet, prolézáme s kamarády stráně za městem nebo smáčíme nohy v kašně v parku, někdy taky s kamarádem Jardou pácháme bombové útoky pomocí skleničky s práškem do pečiva a trochou vody....a ve středu a v neděli chodíme se sestrou Ankou na pohádky do kina na odpolední promítání pro děti.
Pavel Kopáček
Pro strach má mít člověk uděláno
Na kostele odbila půlnoc. Ulice byla tmavá, chuchvalce mlhy se převalovaly nízko nad zemí, jen místy chabě svítily ostrůvky bledého světla pouličních lamp, matně pronikaly mlhou a tvořily osamělé kruhy kolem stožárů. Smutné holé větve stromů připomínaly pařáty kostlivce. Klapot mých kroků se hlasitě nesl tichým prostorem. Chvílemi jsem měl nepříjemný pocit, jako kdybych za sebou slyšel ještě jedny kroky. Zastavil jsem se a kroky ztichly. Když jsem ale po krátké chvíli pokračoval v chůzi, ozvaly se znovu. Mimoděk jsem zrychlil, kroky též, znovu jsem se zastavil , kroky ustaly. Teprve později jsem si uvědomil, že se to zvuk mých vlastních kroků odráží od stěn okolních ztichlých a tmavých domů, zdvojil se a děsil osamělého nočního chodce. Oddychl jsem si úlevou a zasmál vlastní naivitě. Jsem já to ale blbec...
Pavel Kopáček
Na pohřbu
Přestože byl krásný letní den, slunce jásavě barvilo červeň střech domů v Hřbitovní ulici, i zeleň, obklopující náhrobky městského hřbitova, bylo zde smutno. Hloučky pozůstalých spolupracovníků a přátel muže, který se dnes loučí s tímto světem, aby navěky odpočíval v tom druhém, záhadném a podivném, z kterého se ještě nikdy nikdo nevrátil, postávaly na asfaltovém prostranství před širokým schodištěm, vedoucím do obřadní síně. Zahlédl jsem mezi davem několik známých hlav, s trochou obtíží jsem se prodral zástupem lidí a poplácal po zádech kamaráda Mirka: „Tebe taky je vidět jenom na pohřbech! Co pořád děláš?“ Přítel zamžoural za silnými skly brýlí. „Jé, to jsi ty? Tebe bych tady nečekal! To víš, důchodce, já jinak nikam nechodím, abych chodil do hospody jako zamlada, na to mi důchod nestačí...a co ty? Pořád chodíš topit? Cože- promiň, já už taky blbě slyším...tak ty už seš taky v důchodu? To to letí, to to letí...ale vůbec na to nevypadáš..“
| Další články autora |
Kolik toho víte o vesmíru?
Planety, černé díry, Měsíc nebo slavné vesmírné mise. Vesmír fascinuje lidstvo od nepaměti a dodnes...
Jste milovníkem italské kuchyně? Tak se ukažte!
Pizza, těstoviny, tiramisu nebo Aperol Spritz. Italská kuchyně patří bezpochyby k nejoblíbenějším...
V Letenských sadech hořelo, na nábřeží se odkláněla veřejná doprava
V Praze v Letenských sadech hořelo. Na místě zasahovalo několik jednotek hasičů. Podle policie byl...
Barrandovský kopec bez pozlátka luxusu. Nafotili jsme zákoutí, kterým se filmová čtvrť nechlubí
Filmový magnát Miloš Havel. Režiséři a herecké star. Takhle obvykle vnímáme Barrandov, hlavně jeho...
Tichý zabiják neodpočívá ani v létě. Horko umí zamávat se zdravím, pozor na tlak
Léto je období, kdy máme konečně pocit, že se život zpomalil. Dny jsou delší, kalendář méně...
Brouk z barmského jantaru s unikátními tykadly mění pohled na vývoj světlušek
Mezinárodní tým vědců objevil v barmském jantaru téměř 99 milionů let starého fosilního brouka z...
Po stopách Máchy: Dvoudenní výprava Kokořínskem nabídne hrady, skály i skvělé pivo
Karel Hynek Mácha tu našel svého Viléma, odehrála se zde bitva pěti armád a žízeň se tu hasí v...

Objevily jsme parádní herní kufříky, které naše děti zatím nepustily z ruky
Léto a prázdniny jsou v plném proudu, což pro nás maminky znamená jediné – vymyslet atraktivní program pro děti a přežít dlouhé cesty autem nebo...
- Počet článků 218
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 765x



















