Dopis pro mou ženu
Já vím, že v dnešní citově degenerované době se to příliš nenosí, ale čert vezmi dobu! Rád zůstanu staromódní, podivínský, směšný, ale normální, a rozhodně vůbec ne in.
Sedím a dívám se na tu rostlinu, jak hýří jemnými barvami, jak temně fialová se snoubí s jásavě žlutou, protkanou rudými nitkami jako cévkami životodárné krve.
Obdivuji práci květinářky, která vykouzlila z obyčejné kytky tuhle nebeskou krásu pomocí snítky asparágusu a větvičky s bílými kuličkami, svou svěží něhou překonávající mé představy..
Jsem Ti dlužen příliš mnoho, než abych byl schopen splatit aspoň díleček toho, co jsi pro mne vykonala a stále vykonáváš. Nejsem žádný ideál ženských snů, moc krásy jsem nepobral, do výšky jsem nenarostl, penězům se ke mně nikdy moc nechtělo a lev salónů rozhodně nejsem. Přesto jsi si mne zvolila za svého životního partnera a už přes dvě desítky let jsi mou laskavou a milující ženou, matkou mých dětí a tvůrkyní útulného domova. Přes všechny nástrahy a nepřízně osudu jsi věrně a oddaně stála při mně a dodnes stojíš – a já pevně věřím, že budeš stát i v dalších letech, přestože máme už své roky a leccos nejde jako dřív.
Jsem Ti nesmírně vděčný a protože nejsem schopen dát to najevo materiálně- nemohu Ti koupit dům, auto nebo zájezd na exotické ostrovy – přijmi alespoň tuto květinu jako poděkování. Přestože jsem jen obyčejný muž s mužskými nectnostmi, mám rád pivo a v určitých chvílích bych možná byl schopen i zrady, zvláště když se okolo mne pohybují nádherné mladé a příjemné ženy, ale vždy se včas vzpamatuji z těchto chvilkových zmatků, protože jsem si vědom výčitek svědomí, které by mne po takovém úletu do smrti pronásledovaly. Vždy, když přijdu k Tobě domů do našeho útulného bytečku, uvědomím si, že ač ony dívky jsou třeba mladší a krásnější, Ty jsi jen jedna jediná a že mám rád jen Tebe, s Tebou jsem šťastný, i když nejsi někdy v nejlepší náladě a občas se na mne i mračíš. Vždycky dříve nebo později se mráčky rozplynou a opět jsi mou milou a obětavou ženou.
A tak přijmi tuto květinu jako vyjádření mé hluboké lásky a oddanosti, mého obdivu a citu, který ani po letech neztrácí na síle. Přestože máme na celou řadu věcí a jevů odlišné názory a vkus, stejně se máme rádi, diskutujeme, občas dokonce zvýšíme hlas, ale pak se vždy zase život vrátí do starých kolejí, protože láska je silnější, než rozpory. Ostatně se říká, že protiklady se přitahují…
Dej tu květinku do vody, ať Ti vydrží co nejdéle, jako moje láska, vděčnost a cit.
Tvůj Pavel
Pavel Kopáček
Ritardando
Kdo alespoň trochu pronikl do komunity rockových hudebníků, ví, že tato „sorta“ muzikantů opovrhla zažitými formami, neuznává, často ani pořádně nezná noty. Beatles zavedli v hudebním světě úplně nové postupy, rytmy a hudební sestavy, do té doby neslýchané. V sedmdesátých a osmdesátých letech jsem proto obdivoval hudebníky, kteří hráli zpaměti mnohdy půlhodinové složité skladby tehdy módního artrocku a jazzrocku, často měnící rytmus, melodie i styl, nechápal jsem, že si to vůbec pamatovali, natož pak bezchybně hráli na koncertech. Vystoupení tehdejší sestavy Blue Effect a podobných skupin byl nevšední zážitek hudebního „fajnšmekra“, jakým jsem tehdy byl...a se svou kapelou jsem si samozřejmě na takový druh hudby vůbec netroufal pomyslet...byli jsme jen pouhou tancovačkovou skupinou s jednoduchou, líbivou hudbou..
Pavel Kopáček
Nádherné slovo Svoboda!
Okénko cely číslo 181 mrklo, pak zase zavřelo a dveře se se skřípotem otevřely. Na okamžik bylo vidět na zeleno natřené stěny chodby a kousek železného schodiště. Postavili jsme se se zlodějem Šímou, s kterým tu sdílím celu, do pozoru. „Odsouzený Kříž!“ Dozorce v nažehlené uniformě stojí na prahu cely. Udělal jsem krok vpřed. „Vezměte si svoje věci a pojďte se mnou!“ . Co mi zase chtějí, prolétlo mi hlavou. Poslední půlrok jsem strávil ve vězeňské nemocnici na druhém nádvoří, jsem tu zpátky na cele teprve třetí den...
Pavel Kopáček
Slovanská nesvornost v praxi.
Horký letní večer byl plný světel, zábavy, od kiosku v koutě náměstí voněly klobásy s hořčicí a pivo, a na širokém krytém pódiu duněl rock. Lidé se vlnili v rytmu hudby a vztyčenými pažemi mávali do taktu. Dívky v přední řadě, oddělené od pódia zábradlím z přenosných kovových mříží na nás mávaly, smály se a cosi křičely, ale nebylo slyšet co, a zpěvačka Vlasta u mikrofonu provokovala povykující kluky smyslným vlněním úzkých boků ve velmi úsporné minisukýnce. Mezi střechami a komíny okolních domů nakukovaly a tančily hvězdy, jako by se také chtěly s námi bavit a poslouchat naše písničky, a holky dole na náměstí je napodobovaly a všem bylo krásně. Jeviště, nasvícené barevnými reflektory, zářilo do prostoru, dunělo a chvělo se rockovým napětím.
Pavel Kopáček
Socky, lůza a my.
Hluboko dole pod kamennou hrází temně a líně plynula řeka, oddělená od pobřežní promenády litinovým zábradlím a alejí vzrostlých lip. Listy stromů plakaly a svisle žalovaly na nevlídnost počasí, oblaka slibovala týden mokra z nebe. Podupávali jsme v drobném studeném dešti u tyče s cedulí, označující stanici autobusu spolu se skupinou ostatních otrávených a prochladlých lidí, odevzdaně zírajících do prázdna pod vlnitým plastem střechy sprejem počmárané čekárny, nebo venku pod deštníky. Někteří pokuřovali, jiní přecházeli po chodníku sem a tam. Mirek vedle mě se každou chvíli mrzutě díval na hodinky a temně bručel na „zatraceně svinský počasí“ a „měli jsme tam zůstat!“ „Tam“ je hospoda U kačera, ve které jsme ještě před chvílí trávili příjemné chvíle při velkopopovickém kozlovi. Jenže povinnosti nečekají, mě jede za půl hodiny vlak a Mirek pospíchá na směnu. Auta rozstříkávala do stran špinavou vodu z kaluží. S hlasitým cákáním dopadala na chodník mezi uskakující chodce.
Pavel Kopáček
Povídání na terase
Pološero letního večera se rozlévalo nad krajem. Na hladině jezera se rudě odráželo zapadající slunce a vytvářelo nádhernou světelně barevnou scenérii. Na opuštěné pláži stála skupina lidí a bez dechu sledovala tu krásu. Osamělý plavec brázdil klidnou hladinu a šířil na ní rozsáhlá kola. Pobleskovala a zářila, až diváka zabolely oči. Bílý hotel u pláže svítil do houstnoucího šera zlatými a modrými neonovými nápisy a žlutými obdélníky osvětlených oken. Seděli jsme s Jindrou u jednoho z řady plastových stolků na terase, diskrétně ševelící číšník v bílém saku nám přinesl pití a vzdálil se z doslechu.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Přímý přenos Poslanci se přeli o vládou navrženou změnu zákoníku práce. Stínový ministr práce a sociálních věcí...
Auto vjelo na chodník a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Omyl i zneužití. Poznat predátorské časopisy není vždy lehké, říká akademik
Publikování v časopisech, které se tváří jako vědecké, může být jen omyl nebo i dlouhodobá snaha...
Rozhodnutí o přijetí či nepřijetí eura v Česku udělá příští vláda, říká Fiala
Dvacet let od vstupu do Evropské unie Česká republika stále nepřijala společnou evropskou měnu...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 218
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 764x